Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak jsme se doma pohádali...
Ahoj holky, přeji dobrý večer Vám všem, nechci na Vás “přelívat“ svoje emoce… ale VEN to prostě musí…
My jsme se doma pohádali. Míním tím – já s manželem. A proč? Kvůli malýmu. Teda – přesněji řečeno – kvůli známkám ze školy. Malej nastoupil do prváku na gympl. A já počítala s tím, že už nebude nosit samé jedničky (jako doposud). Byla jsem na to “nachystaná“ (duševně), bylo mi jasné, že gympl bude obtížnější než ZŠ, víc učiva, neznámé prostředí, noví učitelé…
No a manžel ty jedničky po něm CHCE. Trvá na tom.
Všechny moje argumenty “spláchnul“.
Už nevím, co s tím.
Potřebovala bych to s někým probrat… a co teď v neděli večer… ufff…
Padmé, je mi to tolik líto! 🙁 Budu na vás myslet a držet pěstičky, abys to vybojovala! Už jen proto, že sama moc dobře vím, kam to může vést. 🙁 Od svého otce jsem poslouchala, jak skvělé studijní výsledky měl, jak vyhrával školní, městské a kdovíjakéještě soutěže, … Pamatuji si, jak na mě někdy v době šesté třídy řval, že nechápu fyziku, ale jaksi zapomněl na to, že do mě hustí učivo střední školy. Pro něj existovaly jen dva životně důležité předměty (v jednom jsem těžce nenadaná), takže jsem si užila spoustu urážek, ponižování, výsměchu, … Včetně vět, že rozhodně nemůžu být po něm, že jsem blbá po své matce. Výsledkem je nízké sebevědomí.
Tím chci jen říct, abys za synka bojovala! Počkala bych, až se manžel uklidní, a zkusila to s ním probrat znovu, v klidu. Pokud by Tvoje argumenty nebral, poprosila bych o pomoc školní psycholožku (je-li nějaká a je-li rozumná) nebo jiného odborníka. Poukázala bych na to, kam přehnané nároky vedou. Omílala mu dokolečka, že každý nemůže vynikat ve všem, že synek je dobrý třeba v tom a onom. (Můj otec měl sice vysoké IQ, ale sociální inteligence v podstatě žádná, zato Tvůj chlapeček, jak jsi psala v článku Vděčná osudu, má úžasné cítění.) Snad si manžel brzy uvědomí, že známky nejsou všechno, že třeba nebude mít samé jedničky, ale zase je skvělý ve sportu, úspěšný v mezilidských vztazích, výtvarně / hudebně nadaný, …, co já vím.
Držte se!
Padmé, manžel srovnává nesrovnatelné.Myslím tím to, že on byl na gymnáziu právě “až“ od 14…Vím, o čem mluvíš,zažila jsem si to na vlastní kůži.Náš syn byl na ZŚ premiant, pokračování na gymplu bylo tak nějak přirozené,jeho třídní ho tam viděla snad od druhé třídy.Sám tam chtěl,takže nebylo co řešit.I když, co si budeme říkat, já pochybnosti měla, jestli to není moc brzo…
Samozřejmě šel se známkami dolů.Manžel měl podobné reakce…Syn se neuměl se učit, nemohl si zvyknout, že už mu nestačí, co pochytí ve škole,do toho puberta… Začali jsme na něj víc dohlížet, já na předměty humanitní, manžel hl. matiku- což často končívalo a v podstatě končívá dodnes- je v devítce-konstruktivní hádkou, protože každý má svou pravdu… Manžel ale vidí, že se syn učí, “nefláká se“ a to je myslím to nejpodstatnější.Sám poznal, že jsou důležitější věci, než jedničky za každou cenu.A dokonce se občas zúčastní i třídní schůzky, takže názor na našeho studenta slyší přímo z povolaných úst, což taky není k zahození…Držím vám palce, ať brzo najdete společnou řeč…Džejn
Padmé, nejdřív jsem odeslala odpověď do OV a teď teprve čtu Tvoje stesky. Je mi moc líto, co se u vás děje, mě příjdou vždycky neshody ve výchově dětí jako nejhorší. U nás je to podobné, taky jsem rezignovala. Je to trošku horší, manžel mi vše při rozhovoru a “bojovém“ plánu odkýve a pak si stejně dělá všechno po svém.
Napadají mě dvě věci:
Pokud Ti vyčinil, že je syn po Tobě, proč to prostě nevezme jako fakt a nesrovnává jeho studijní výsledky s Tvými, ale srovnává je se svými? Neznám teda Tvoje výsledky, vycházím z toho, co jsi psala. Jinak si myslím, že to budou taky samé jedničky, nebo skoro samé…
A ještě mě napadlo, jestli není nejasné, o co taťkovi jde. Jestli se mu jedná “jen“ o ty jedničky nebo o přístup ke studiu. Pokud o přístup, byla by to ta lepší varianta a měl by sám přiložit ruku k dílu, aby juniora naučil se učit a připravovat. Podílí se na synově přípravě do školy? Fakt si myslím, že v tomhle věku ještě dítě nemůže mít vypěstovanou cílevědomost. No, některé asi ano, ale to budou vyjímky.
Padmé,vydrrrrž,rvi se o malýho jak eskymáckej pes a nedej ho..každej přechod ze ZŠ na jinou školu je těžkej,my máme doma letos to samý..tímhle článkem si mi připoměla,že moje spolužačka ze ZŠ mi kdysi vyprávěla, na základce měla vždycky samý 1 a co přešla na gympl,byla ráda za 3 a 4..a to prý bylo normální..no a dnes na gymplu už řadu let učí :)..manža by si měl uvědomit,že on sice na gymplu byl,ale byl o pár let starší jak jeho syn,malej je vlastně “malý dítě“,tuším že je mu 11??..nemůže po něm chtít zázraky..moc držím pěsti,aby se táta umoudřil a nechal tomu průběh takovej,aby to malej zvládal v pohodě a né vynervovanej..opatrujte se 🙂
Padmé, vydržet, vydržet!!! Ono mu to dojde. Za chvíli si všimne, že syn se nefláká a učí se. A taky si myslím, že ten první rok je náročný po přestupu na novou školu. A ten druhý už bude lepší, možná už druhé poleletí bude znát. Zvykne si na nové učitele, nový styl učení a příprav, bude vědět, co kdo po něm chce….
A tatínkovi to taky dojde. Chce to čas. Držím palce, zlatíčko *
Padmé, je těžké ti poradit jak na manžela. Sama ho znáš ze všech nejlíp. Ale je pravda, že po vychladnutí s ním bude lepší řeč. Souhlasím s Bami.
Ségra má dva kluky (dnes oba na VŠ). Oba přestoupili v 6 tř. na gympl, oba se zhoršili a oba se v druhým pololetí zase vrátili na lepší známky. I kluci si museli uvědomit, že už jim nestačí jen poslouchat v hodinách a že nestačí, ani jen tak doma lehce učivo prolítnout jak na ZŠ.
Je to vlastně i o tom, že je mnohem víc učiva, mnohem, mnohem náročnější a jiný způsob vyuky.
Držím pěstičky, aby se ti manžel brzy probudil 🙂
Padmé, to je obvyklý argument, že matka dítě rozmazlila, dokonce i to, že “dítě je po matce“ – rozuměj, že matka měla horší známky než otec… argument ambiciózních otců. Není jednoduché i to, že synek je sám, musí snášet nápor ambicí jediný.
Chápu, že otec srovnává se sebou, to ale dělají i ostatní rodiče. I těm, kteří srovnávají sami se sebou, pomůže, pokud jim pedagog sdělí, že i dítě skvělé má nárok na krátkodobý sešup, po nižších nárocích na ZŠ. (Přestože vím, že jsi psala, že šlo o školu kvalitní.) Potíž je, že i on má “svou“ pravdu a jediný způsob, jak jeho postoj ovlivnit, je zprostředkovat mu jemu přijatelnou cestou tento poznatek – že zhoršení teď neznamená automaticky sešup na pořád, a taky že tlak na dítě v tomto období neznamená zlepšení, často spíš naopak. Jestli se s tebou neobvykle přel, tím spíš bude potřeba neobvyklých kroků. Nemáte v rodině někoho, komu důvěřuje a na koho dá, aby si s ním o tom popovídal?
Bamisko, dííííky moc, to jsem potřebovala, takovýhle řádky.
Já se totiž obvykle nehádám, ani nedohaduji, raději ustoupím. Jenže tentokrát jsem prostě nemohla… být zticha… a zatím jsem nepochodila… slízla jsem to i za malýho, i za sebe… můžu za to totiž já, protože jsem ho rozmazlila, všechno mu dovolím a všechno mu u mě projde.
Beru to jako “první fázi“…. Dám tomu čas… Až vychladne, bude nad tím určitě přemýšlet…
sluníčko to je mi líto, ale s tím se prostě musí počítat, a snad i ten tvůj zarytec na to časem přijde…vůbec nevadí emoce musej ven pokud jste se pohádali a hádej a bojuj dál, nebo kvůli jedničkám z kluka udělá no a ted mi chybí slovo, no podepíše se to na psychice malého…
každej přestup je problém my jsme přestupovali jen kvůli stěhování na jinou školu a ta je vyhlášená přísností a hodně špatně jsem rozdýchávala že mi kluk ve 4 třídě ze dvou dvojek přinesl dvě trojky….také jsem to obrečela, ale co víc můžu udělat, budu mu nadávat začne se bát, a já nevím co ještě a dopadne to špatně, na druhou stranu manžel prohodil že tady se trojkama bude umět víc jak jedničkáři z původní školy což je pravda ale stejně..no to jsem utekla jinam promin …..problém je v rodičích to vidím u sebe asi bych s tím nebojovala také tak kdyby mi to učení šlo špatně, ale mám za sebou gympl tak vím jak je to těžký tam jsem skouzla také do trojek, no a vš jsem udělala s jednou dvojkou…takže je problém přijmutí rodiče né dítěte tu danou známku
asi bych si ač to nedělám ráda vzala kluka stranou a vysvětlila mu že se tatka tak dobře učil a že by to chtěl i po něm, ale aby si z toho nedělal starosti, že tatka to pochopí časem….no a s chlapem bych bojovala dál a klidně ho i za učitelem nahnala….eventuelně mu někde vyhledala příběhy kde rodiče přecenujou dítě a chtějí na něm dobré výsledky a jaké to má následky hledala bych špatné příběhy a hodila mu to na stůl….
pokud se učí a zatím nenaskočil do vlaku tak to prostě jinak nezvládne, a je třeba i možné že už to na tak hezké známky nevytáhne,ale to přece nevadí důležité je aby procházel, rozumněl látce a byl spokojený….
a upřímně já bych na gympl právě kvůli náročnosti nedala 😀
už se moc těším jak písneš že ten tvůj se srovnal….jé já bych argumentovala a nadávala…ten můj vždy rezignuje, že mě není možné uhádat a prosadit se..tady by se to šiklo..
Virenko, rozumím Ti … snad.., jak to myslíš… že když to řekne “odborník“ (pan profesor), bude to mít jinou váhu než když to řeknu já (jako mamka). To je možné… nevím…
Přesto – já to asi nenapsala dobře, tedy – v hlavě jsem to měla, ale nedala jsem to do řádků. Manžel ty synovy výsledky neporovnává s jinými dětmi, ale se sebou (syn x táta). A v podstatě by se dalo říct (napsat), že po něm chce, aby byl jako on.