Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevlastní táta versus biologický táta
Ahoj rodičové, zejména Vy rozvedení. Ráda bych znala Vaše názory. Jsem maminka 6-letého klučiny, 4 roky rozvedená, syn se se svým biologickým otcem pravidelně stýká a 2 roky žiji se synem a “novým“ tatínkem. Bývalý manžel nesnese, aby syn oslovoval přítele tati. Syna jsme nikdy nenutili, aby přítele takto oslovoval, přišel s tím tak nějak sám – v době, kdy jsem spolu začali žít syn nastoupil do školky a vyzvedával ho prostě jako ostatní děti taťka. Mají spolu skvělý vztah, není poznat, že syn není jeho vlastní dítě, bohužel se nám teď poslední dobou po každé víkendové návštěvě u biol.otce vrací syn utrápený, protože mu jeho biol. tatínek vždy důkladně vysvětlí, že jiného tatínka nemá a že má mého přítele oslovovat jménem ( a mám pocit, že teď už bude jen následovat, ať ho ani neposlouchá, když není jeho…) Rozumná domluva s bývalým manželem není, prostě prý synovi jen lžeme a to on nedopustí. Ocitli jste se někdo někdy v podobné situaci? Jak jste ji řešili ? Jak to funguje u Vás? Tereza
ještě jsem se chtěla připojit k tomu názoru jak se dítě vrátí z víkendu od táty a pokaždé když oslovuje mě něbo přítele tak zazní tati a naopak u auta když odjíždí tak tatkovi řekne strejdo, je to jen v zápalu té dané chvilky než přehodí kdo kdo je a nikdo to neřeší a nikomu to nevadí jsou to děti a za to přeřeknutí si vlasntě můžeme my samotní že jsme je do ní dostali, zapomněla jsem se před předešlý příspěvek podepsat .Michala
připojím i já pár slov, jsem také rozvedená a děti se pravidelně stýkají s bývalým manželem, mého současného přítele oslovují strejdo ,podotýkám, že je to první strejda a snad i poslední – po rozvodu, sice nic originálního,ale jsou už malinko větší než ty tříletí a tak jim to tak vyplynulo samo myslím to oslovení, vztah mějí s přítelem bezvadný a je jím výborným druhým tátou a s každám problémem jdou spíše za ním nez za mnou:-))), asi bych neřešila až tak oslovení ale vztah, kluky jsem taky ubezpečovala že tatka je tatka a má je rád….samotnou by mi vadilo kdyby moje děti někomu říkali maminko!!!
Dano, pormiň ale v čem tomu malému zadělávají na rpoblém? v tom, že mu dovolí oslovovat oba chlapy názvem táta? To myslíš, jako že kluk z toho bude mít nějaké potíže? dobře, může vzniknout situace, že se to bude probírat ve školce nebo škole a spolužáci se budou divit, jak to, že má dva táty, ale pokud mu jeho máma doma vysvětlí, jak to přesně je, tak nemá být proč zmatený! Oháníš se tady tím, že chlapec už jednoho otce má, ale co když je ten otec (nemluvím teď o tomto případu) alkoholik nebo surovec, nebo něco podobného? pojem táta není daný jen biologicky, ale asi taky halvně tím, že ten chlap má o to dítě zájem, stará se o nj, má ho rádo, tráví s ním čas, k něčomu jej vede…A pokud tohle splňují oba partneři Terezy, tak kdo je pak ten táta s velkým t? Ten bio jen za to, že je biologický? Prostě když se to malému líbí, ať jim tak říká, pokud mu doma vysvětlí, jak se věci mají, tak tím ten malý vůbec neutrpí.
Terezo, možná kdy jsi si se synem promluvila, že jeho bio táta prostě jen žárlí, nebo se bojí, že o něj příde a proto mu tahle věc tak vadí, syn by to jistě pochopil. Je sice ještě malý, ale ne zas tolik, tohle by se mu možná vysvětlit dalo. Aby tím nebyl zbytečně matený…
Ahoj Dani, budu reagovat především na Tvoje odpovědi. Takže, pokud by byl můj syn spokojenější, ať si klidně přítelkyni mého bývalé muže říká mami. Vypadá to, že je k mému synovi hodná, je mu sympatická, snad býv. manželovi vydrží dlouho, aby neměl syn další zmatky a ostatně časem určitě taky budou mít děti a budou to synovi nevlastní sourozenci… Nemám se proč bát, že bych tím byla méně jeho mámou.
Ke větě, že můj partner nikdy nebude jeho otec, bych měla také drobnou poznámku. Nebude, vím to. Ale taky vím, že je to člověk, který se o něj dokáže sám postarat, naučí ho zodpovědnosti za svůj život bez podpůrných prostředků a mohla bych říct bohužel pro něj ho bude i živit ( všechny tyto věci jsem jaksi u bývalého manžela postrádala). A navíc mu nedá poznat rozdílu, že syn není jeho. Možná to zní jako zamilované řeči, ale pro zkušenosti už nejsem naivní ani idealista. Myslím, že by si od mého bývalého zasloužil poplácání po ramenou a ne házení klacků pod nohy. Chápu, že jeho situace není jednoduchá a že se nesmířil s tím, že není se synem každodenně, taky se mu snažím zbytečně nepřitěžovat, návštěvy dodržuji a nějaký čas mu i přidám, protože ho má syn velmi rád, netlačím ho s alimenty, protože pořád nemá peníze a už vůbec si před synem nedovolím ho kritizovat. Tak nějak si totiž uvědomuju, že kdybych dělala opak, jediný, kdo na to doplatí bude můj syn. Čekala bych, že to jako milující otec bude mít podobné.
Omlouvám se všem, že reaguji jen na Danu. Jen pro mě bylo krutý slyšet, že já něco ničím. Paradox je Dano totiž i v tom, že si můj bývalý manžel podporován svou rodinou, nechával synem od začátku říkat křestním jménem. V jejich rodině to tak funguje, že tátu oslovují jménem. Tati mu syn říká teprve poslední rok… Tereza
Ale Tereza nic nepíše o tom, že by synovi chtěla zakazovat, aby se s tátou viděl…. Já nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat na obě strany. Já chápu biologického otce, že se mu to nelíbí, ale přece to nemůže dávat za vinu tomu dítěti.. o to tady snad jde, ne? Že se dítě vrací domů ztrápené, že mu tatínek VYČÍTÁ, že říká táto někomu i jinému.
A Tobě se zdá normální, že Tvé dítě řekne svému tátovi jménem Tvého přítele? Asi Tvůj bývalý není tak ješitný, jako Terezin ex…. já si nedovedu představit, co by můj ex dělal, kdyby mu Majda řekla jménem mého přitele. Ten by vyletěl z kůže. A Tvé dítě má opravdu přehled, co a jak….promiň..
Dani, a co trochu tolerance?
Tak chlapeček bude mít dva tatínky. To jsme na to vyzráli. Jednoho maminka má doma a k tomu druhému občas zajedu. Proč, když už mám jednoho doma a pořád? Tak se ptám, k čemu se má ještě stýkat s bio otcem, když se tady tak oháníte právem nerozumného dítěte na štastnou rodinu? Vždyť ji má komplet doma, ne? Na co ho chudinku mást nějakým vzdáleným otcem? Nebylo by nejlepší, aby se biootec synka pro jeho dobro ( aby neměl ten zmatek ) vzdal, aby ho mohl nový tatínek adoptovat a rušivý element bio otec by mohl vyklidit pole? To je ale sobecké, že se mu do toho nechce, že?
Synkovi nemůžeš vyčítat nic, sama sobě ano.
Aby bylo jasno, mám dva syny a od roka a půl toho mladšího také žiji s přítelem.Ale v životě bych takovým způsobem neznevážila významné a jedinečné postavení biotáty v jejich životě.I když se vidí také jednou za 14 dní.Chce to mít jasno hned na začátku. Když se vrátí od táty, tak menší chvíli tátuje, řekne tati i mně a příteli a naopak, když jede za tátou, tak mu párkrát řekne jménem přítele.Automaticky, v zápalu řeči.Nedělá z toho nikdo vědu. Kluk moc dobře ví, čí je.Prostě oslovení tati patří tomu člověku, který táta je.A je vidět naprostá necitlivost pisatelky k bývalému manželovi.Měla by naopak podporovat svého syna v prožívání jeho vztahu k otci.Vztah děcka spřítelem neutrpí, když mu nebude říkat táto. Je to jiný vztah a neříkám, že horší.Myslím, že i syn možná jednou ocení, že maminka i strejda jeho bio otce respektují.Dana
Dano…. promiň, ale musím na to reagovat, ikdyž nejsem Tereza… každá matka chce (když už jí nevyšel vztah s jeho otcem, ale nikdo nejsme neomylní, takže se to prostě stává), aby její dítě mělo rádo muže, kterého si přivede domů a samozřejmě totéž chce po tom svém novém partnerovi. Já se na to právě snažím dívat očima otce dítěte, protože si dovedu představit, jak by bylo mi, kdybych o dceru přišla.
Proč by měla zakazovat synovi, aby říkal jejímu příteli táto, když to tak začal cítit on sám? Vždyť je to jenom dobře, ne?
Ale tady jde opravdu o mužskou ješitnost. Ženská by možná nebyla dvakrát nadšená, ale mysím, že by chtěla, aby dítě bylo spokojené a šťastné a pokud bude šťastné, když bude příteli od matky (nebo přítelkyni od otce) říkat táto/mámo, tak proč ne? Přece mu nebudu plést hlavu jenom proto, abych byla spokojená já…. O mě v tomhle ohledu přece vůbec nejde, ne? A pokud bych s dítětem měla dobrý vztah i já a nikdo by mě před ním nepomlouval apod., tak opravdu nevidím důvod, proč mu to ZAKAZOVAT. Já bych si někde pobrečela, dobře, ale NEMŮŽU TO VYČÍTAT tomu dítěti, které z toho nota bene nemá vůbec rozum…..
Pochopitelné je to, že mu to vadí, ale rozhodně nedokážu pochopit, proč svými problémy zatěžuje syna (a on to je problém opravdu jenom toho otce, že to nedokáže rozdýchat).
Terezo,
zkus se vžít do pocitu Tvého ex. Co kdyby se totéž dělo Tobě? Tvůj syn říkal nějaký ženský maminko, jak by Ti bylo??
Tvůj syn je dost velký na to, aby pochopil. Naopak, tím že ho necháváte říkat dvěma mužům tati, zaděláváte mu na problém. Když už jste si zbabrali první vztah, tak se netvařte, že je všechno ok. Tvůj partner nikdy nebude jeho otec ač podle toho, co píšeš, mám dojem, že bys ráda. A zřejmě Tvůj syn má se svým tátou dobrý vztah.Ten ničíš Ty tím, že jsi včas nezakročila a nechala syna říkat příteli táto. Tvůj bývalý se jen brání a je to pochopitelné. Dana
Teda, Danasi, já úplně koukám, že jeho ješitnost vzala na vědomí, že je to pravda (s tím vydíráním)… ale asi to byl dobrý postup a vypadá to, že malá nemá žádné následky a to je důležité. Ikdyž to bylo tak drastické, ale je důležité, že si to ten tatínek uvědomil a nechal toho.