Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Špatná otázka..
Děti na pískovišti řeší všelijaké otázky…tento týden, se ptal starší kluk 8leté holčičky proč bydlí u babičky a ne s rodiči…odpovědi jsem neslyšela, ale bohužel naše malá se dneska holčičky zeptala před její babičkou, babička se na mě osočila, proč řešíme před děckama takové otázky, jak její vnučce pak má být(její matka utekla už když byla malá batole), potkali jsme se po cestě, babička celou cestu utírala slzy…Samozřejmě, že mě nebylo dobře z toho, že se malá zeptala, hned jsem ji pak poslala se omluvit, ale stejně se mě ještě doma ptala že to chtěla jen vědět, jak jí to mám vysvětlit, mám se na ni za to zlobit? Fakt nevím, protože ta babička jí ještě řekla, že malá s ní bydlí, protože chce. No a to nás doma zase napadlo, jestli by také mohla někdy bydlet u babičky kdyby chtěla…jak teda na to?
Mankaš, četla jsem to už včera, ale nestihla reagovat.
Naprosto jsem nepochopila, proč se měla dcera omlouvat a proč jsi jí říkala, že ona udělala něco špatně!
Neřekla nic zlého, byla to jen otázka. A na ní měla dostat adekvátní odpověď.
Takových otázek ještě bude a je to v pořádku. Kdyby dcera dostala rozumnou odpověď, dokázala by si to v hlavě krásně přebrat. Nyní tam musí mít akorát zmatek, že se jen zeptala a jaká byla reakce? Lituji tvoji dceru, ne babičku.
souhlasím se zuzinou, spíš bych se teď já omluvila dceři za to, že jsem jí nutila se za to omlouvat 🙁
Mankaš mě pořád vrtá hlavou za co se měla dcerka jít omluvit?Tos jí řekla ať se omluví za to,že se na něco zeptala?Nikoho neurazila,nikomu nenadávala…mě to teda mozek nebere,z jakého důvodu se ta babička obořila..chápu,že jí to zřejmě není příjemné,ale ona jako dopsělá ženská by měla o to více vědět,že děti mají leckdy naprosto bezelstné otázky.Ještě bych to pochopila,kdyby děti na písku na onu holčičku křičeli něco špatného ve smyslu utekla ti máma atd…ale tohle podle mě není špatná otázka,ale naprosto špatná reakce :-(takže bych to nechala být.
Radko, vrátila jsi mě o 10 let zpátky…mám totiž podobnou příhodu se synem, tehdy tříletým. Taky jsme jeli busem ze školky domů a naproti na čtyřsedačce seděla paní s vousy na bradě. A malej se mě tak bezelstně a proto dost nahlas zeptal – nebo spíš se ujišťoval: “Mami, že ženský nemají fousy?“ Tenkrát jsem se strašně moc styděla, chystala se omlouvat té paní, že je kluk ještě malej, jenže oně mě předběhla a povídá mu s úsměvem: Některý mají!“…momentálně je to jeho třídní;-)
A k té babičce, o které je řeč…taky myslím, že není třeba malou nějak kárat za vyřčenou otázku…bylo dětsky upřímná…ale jen jí to vysvětlit, že prostě o některé děti se rodiče starat nemůžou nebo nechtějí..a s babičkou bych to neřešila ani dodatečně. Jen, kdyby se mělo něco podobného opakovat, asi bych ji taky upozornila, že to jsou prostě děti..a protože mají víc citlivé “radary“ než dospělí, tak jim moc věcí vrtá hlavou, aniž bychom si uvědomovali, že je zrovna “tohle“ může zajímat… Š.
můj nejstarší měl před mnoha lety mnohem “horší“ otázku. v trolejbuse se mě ptal, jestli mají ženy fousy. já mu samozřejmě řekla, že ne. on ukázal prstem přímo před nos protisedící dámě a zeptal se: ta paní je teda chlap? co ta dáma začla vyvádět bylo otřesné. sprostě synovi nadávala, ječela…ale fousa teda měla, a pořádný:-))
Já babičce právě hned řekla ať se nezlobí na mě ani na malou, že já jsem to s ní neřešila, že bohužel to proběhlo na hřišti.Malou jsem upozornila, že se na takové věci nesmí ptát, protože tím holčičce i babičce ulbížila, ale to ona si ve svém věku opravdu neuvědomila. Je to ožehavé téma,bohužel holčičku chyba rodičů bude provázet celý život…
Mankaš, to je ale situace…
Předně – já bych se na malou určitě nezlobila, děti jsou upřímné a když něco chtějí vědět, tak se prostě zeptají. Myslím si, že otázky k dětskému světu přirozeně patří, všechny děti se ptají a je to normální.
Spíš bych se jí pokusila vysvětlit, že i otázka může někdy nechtěně poranit (jenže ona je ještě malá a takové složité věci pochopí asi až později, až bude větší).
A jak jí to vysvětlit? Asi bych jí řekla, že maminka se o tu holčičku postarat nedokáže (nebo nemůže) a že babička se o ni postará dobře a s láskou jako to dělají jiné maminky, že babička je člen rodiny a že je vždycky dobře, když je dítě v rodině (když už nemůže být s maminkou, tak alespoň s babičkou).
Tu babičku tak nějak chápu, určitě je jí to strašně líto, pokud bych se s ní potkala, tak bych se to snažila “urovnat“ pár vlídnými slovy.
Můj klouček taky chodil do třídy s klukem, který žije u babičky a dědečka. Přiznám se, že jsem to do nynějška nepochopila. On totiž oba rodiče má – pracují a žijí v Praze.
Jo, jsou to věci na tom světě…
no je to sice nepříjemná situace, ale bohužel takové jsou a děje se to takže já jsem za to doma malé vysvětli, že jsou i takové maminky které rádi své děti nemají a nechtějí je, ale že ji má ráda babička tak se o ni stará, jen bych asi přihodila aby se o tom s holčičkou nebavila že by ji to mohlo bolet….člověk neví co jí babička řekla…..na druhou stranu se musí babičky také obrnit že takové věci padnou…pokud ti to je nepříjemné a líto babičky myslím, že až se potkáte na pískovišti tak ji to vysvětli….je to zkušená ženská tak snad pochopí že jsou to děti…
Děti na pískovišti řeší všelijaké otázky…tento týden, se ptal starší kluk 8leté holčičky proč bydlí u babičky a ne s rodiči…odpovědi jsem neslyšela, ale bohužel naše malá se dneska holčičky zeptala před její babičkou, babička se na mě osočila, proč řešíme před děckama takové otázky, jak její vnučce pak má být(její matka utekla už když byla malá batole), potkali jsme se po cestě, babička celou cestu utírala slzy…Samozřejmě, že mě nebylo dobře z toho, že se malá zeptala, hned jsem ji pak poslala se omluvit, ale stejně se mě ještě doma ptala že to chtěla jen vědět, jak jí to mám vysvětlit, mám se na ni za to zlobit? Fakt nevím, protože ta babička jí ještě řekla, že malá s ní bydlí, protože chce. No a to nás doma zase napadlo, jestli by také mohla někdy bydlet u babičky kdyby chtěla…jak teda na to?