Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vzpomínky na porod
Když se sejde maminkovský “babinec“, většinou se hovor točí kolem dětí, případně manželů, nezřídka se stočí také k porodním příběhům.
Porod je snad pro každou ženu silné téma, které láká k vyprávění, ať už ho pojmeme jakkoli. Pojďte si s námi popovídat nejen o tom, jak probíhal právě ten váš porod. Svěřte se i se svými představami, jak by měl probíhat v ideálním případě. Napište nám i o tom, co bylo pro vás největším překvapením, zklamáním nebo co vás nejvíc potěšilo.
Čekáte nebo plánujete miminko? Povězte nám o tom, jak ho chcete přivést na svět.
Krátké postřehy si rádi přečteme v této diskuzi. Téma je ale natolik povídací, že určitě nebude problém vzpomínku na vlastní porod zachytit alespoň 250 slovy – v takovém případě ji pak pošlete jako článek přes náš webový formulář (když bude trošku kratší, uši vám určitě neutrhneme ;-)). Váš porodní příběh se tak dostane k většímu množství čtenářek (a čtenářů) a zároveň tak zvýšíte svoji šanci na výhru.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Na konci prázdnin vybereme dva aktivní diskutující nebo autory článků, kteří dostanou malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… o prázdninách 2011).!!!!!
Omlouvám se za odbočku.
Lussy, holení? Jsem asi trošku mimo, ale myslela jsem si, že to už se běžně nedělá. 🙂 Aspoň v porodnici, kde jsem byla, neholili a některé kamarádky říkaly totéž. Asi je to trošku hloupý dotaz, ale zajímalo by mě, jestli je to běžné nebo spíš už na ústupu. Mně to přijde naprosto zbytečné.
Bokul, já jsem se taky s asistentkou předem neseznámila. Prostě jsem přišla na příjem a od začátku se o nás starala jedna asistentka. Byla skvělá, podle referencí na porodnici to tam tak většinou je.
bokul 🙂
Jak se přijde k nějaké konkrétní PA netuším. Já u prvního porodu měla na PA smůlu a u druhého prostě štěstí, že měly službu zrovna tyhle.
Za svůj dlouhý pobyt v nemocnici jsem vypozorovala, že PA je sestřička na oddělení porodnice, přijímá maminku co přišla rodit, sepíše s ní všechny ty vstupní papíry, je (nebo by spíš měla být) jí oporou při porodu, dělá klystýr a holení, pomáhá při tlačení, natáčí monitor.
Nevím jak to bylo v porodnici kde jsem rodila poprvé, ale v té druhé to bylo tak, že PA měli službu po 12 hodinách a vždy sloužily 2, celkem jich tam bylo myslím 8. Takže jestli chtěl někdo nějakou konkrétní PA k porodu, buď musel mít štěstí, že měla zrovna službu a nebo se s ní zřejmě za nějou úplatu dohodl a ona přišla do práce mimo službu, ale já to tam určitě nezažila, každá maminka měla PA která na ní zrovna vyšla.
Jo a PA asistovali i u císařů (nevím co tam dělaly, ale slyšela jsem je přes dveře operačního sálu :-)) ), takže myslím, že jsi jí u porodu měla taky.
U mě byla když mi pod narkózou vyndavali přirostlou placentu, je i napsaná v porodní zprávě, takže bych tipla, že musí být u porodu od začátku do konce a nese za průběh určitý (nevím jak velký) díl zodpovědnosti.
Zažíla jsem, jak PA pořád tvrdila, že porod probíhá OK, maminka se pořád domáhala, ať zavolají Dr., PA jí tvrdila, že je prvorodička a nic se neděje, že to je normální průběh porodu, nakonec tatínek odešel sám pro doktora a pak nastalo takový tóčo… Doktor řval na PA, že jestli maminka nebo mimi exnou, že si půjdou sednout oba dva, a během mžiku šla na císaře. Druhý den ráno se nechala převést do jiné porodnice a tipla bych, že se s porodnicí bude soudit, protože to byla advokátka.
Milé dámy,
chtěla bych se prvně omluvit, že jsem se tu pár dní neukázala. Byla to tak trochu reakce na to, že tu pár dní bylo pusto-prázdno a já pak řešila něco jiného. Takže jsem moc ráda, že jsme na toto téma dvě.
Mám na Vás možná trochu “blbý“ dotaz, ale pokusím se ho položit a nezlobte se na mne za něj. Většina z Vás tu píše, jak jste si porodnici vybírali dle porodní asistentky, nebo že jste se nebáli, protože jste věděli jak skvělou asistentku u sebe budete mít apod. Mohl y mi někdo vysvětlit, kde a kdy a kdo Vás s PA seznámil a vůbec “jak jste k ní přišly“? Resp. co za typ sestry je PA? K jakému oddělení vlastně patří – já jsem se asi v životě s nikým takovým nesetkala (jak je možné, že mám syna?) :-O
V neposlední řadě děkuji za příspěvek od Semy:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/moje-cesta-k-miminku/moje-porodni-vzpominky/
Zuzi, ke tvojí reakci: kontrakce u mě dost kolísaly a nevím přesně, jak to bylo v momentě nástřihu. Každopádně čekali co nejdéle, až se ukázalo, že je nástřih nutný. Nicméně si myslím, že bych to cítila i při silnější kontrakci, prostě to bolelo děsně a měla jsem problémy po celé šestinedělí, než jsem našla přírodní způsob řešení, bohužel jsem do sebe musela cpát analgetika, protože jinak mi hodně rychle stoupala horečka. Naštěstí jsem to vyřešila jiným prostřeedkem dost brzy. Takže prostě mi to asi nesedlo. A jak tady čtu, asi nejsem sama.
Nechci vytýkat nic asistentce, spíš mi vadí to zobecnění, které je vlastně zavádějící a člověka nepřipraví na realitu.
Ahojky Nuni, snad jo 🙂
No já kolabovala jen při prvním, jednak hodně velká únava, a taky podle mě do mě nacpali všechno možný, opravdu ještě pátý den jsem běžně omdlévala a byla jsem krapet mimo, jo krom toho jsem měla úplně popraskané žilky v obličeji (včetně očí) a vypadala jsem jak strašidlo a ani mluvit jsem moc nemohla.
Zato podruhé jsem byla od první chvíle soběstačná a mohla hned domů, bohužel kvůli zdravotnímu stavu prcka to nešlo, ale já byla v pořádku.
Manžela jsem nepřemlouvala, prostě to tak bral automaticky a musím přiznat, že byl pokaždé hrozně dojatej 😀 a podle mě by potřetí šel znovu, jo a babičku máme “za rohem“, takže s hlídáním nebyl problém, i když jsme tam nakonec zůstali déle.
Ahoj JaniK,
První porod sis teda užila. Hlavně že podruhé to vyšlo podle tvých představ 🙂
Nástřihů jsem se bála nejvíce a taky to bolelo víc než kontrakce. A šití taky bylo dost nepříjemné.
Po prvním porodu jsem si nemohla sednout, u druhého jsem nemohla pak několik dnů normálně chodit. Ale u třetího bylo vše v pohodě, jenom se mi při delší chůzi dělali mžitky. ale já měla po porodu tlak 70/60 a tak mě sestřičky ani nechtěli nechat postavit. Všude pak chodily se mnou 🙂
Muže jsem měla pouze u prvního porodu. Pak bohužel nebylo hlídání a naposledy to bylo nečekané a byla jsem převezena do OV. (malý se narodil o 6 týdnů dříve)
Budu se těšit na to, že se ti podaří najít čas a článek napsat 🙂
Ahojda všem 😀 byla jsem nějaký čas mimo, takže se zapojuju až nyní, celou diskusi jsem nečetla, tak budu reagovat jen na poslední příspěvky 😉
Podle mých zkušeností se při “Psím dýchání“ asi moc krev neokysličuje, mozek má tedy nedostatek kyslíku, a proto při takovém to delším dýchání přicházejí mdloby a další projevy. Pomáhá opravdu jen na tu chvilku, když se chce tlačit, ale maminka ještě není plně otevřená. Takže na moment ano, ale jinak do bříška – koukněte se někdy na děti, oni takto dýchájí normálně, to jen my, dospělí jsme na to zapomněli, především díky módě štíhlích až vychrtlých, zkuste dýchat do břicha při zatažených svalech – nejde to.
Jinak moje vzpomínky na porod jsou různé, zažila jsem plně lékařsky vedený, ale i “normální“ bez lék.zásahu, mám za sebou nástřih, “skákání“ na břicho, koktejl proti bolesti do žíly (po kterém jsem se ještě asi týden motala a bylo mi blbě), klystýr a holení (kdy mě sestřička ošklivě pořezala a z klystýru mi bylo pěkně na blití), no zkrátka klasika, na druhé straně si z tohoto porodu nic moc nepamatuju, všechno mi bylo nějak jedno a vzpamatovávala jsem se z něj docela dlouho, zato ten druhý to bylo nebe a dudy, celý porod jsem absolvovala jen s manželem a por.asistentkou, doktor jen nakoukl do místnosti, zda je vše v pořádku, sice při hledání té správné polohy jsem si připadala krapet jako na spartakiádě, ale nakonec jsem porodila bez propíchnutí plodové vody, bez nástřihu, téměř bez šití (jeden vnitřní steh), byla jsem první, kdo držel našeho syna a z pokoje jsem šla po svých (což při prvním bylo nemyslitelné). Jak říkám nebe a dudy, podle mě jde hlavně o přístup personálu, což jsem si pojistila našim andělem – PA, jestli najdu čas a odvahu, zkusím nějaký ten článek sesmolit.
Ohledně nástřihu – mě nebolel ani nástřih ani následné šití, bohužel jizva mě občas bolí doteď, prot jsem také při druhém těhotenství každý den poctivě masírovala hráz, abych to nemusela znovu opakovat, mám krapet jiný práh bolesti, takže jsem seděla téměř hned, nějak moc mi to nevadilo
Ohledně kurzů – jelikož jsem je připravovala v našem místním mateřském centru, tak jsem je absolvovala hned několikrát a vůbec toho nelituju, opravdu záleží kdo a jak jej vede, kvalitní předporodní kurz nedá návod jak porodit, ale spíš maminku provede vším, co ji může při porodu potkat (ale i po porodu) – nejen po fyzické stránce, ale i po psychické (hormony s námi dělají pak divy, že?! 🙂 ). No podle mne se každá žena při porodu mění v matku a krom fyzické zátěže je pro následné období hlavně ta psychická proměna.
Osobně doporučuji všímat si lektora, než to, zda je kurz v porodnici, ve které chci i rodit – to mi postačí prohlídka porodnice. Já jsem si takto vybírala nejen kurz, ale i porodnici, dala jsem na své instinkty, v blízkosti PA jsem se cítila bezpečně a maximálně jsem jí důvěřovala, což jsem pak ocenila i při samotném druhém porodu (poprosila jsem ji o přítomnost, protože kromě PA je ještě dula, a také laktační poradkyně), u výběru porodnice jsem jednala stejně, jakmile jsem se tam po prohlídce cítila bezpečně, šla jsem do toho, a také jsem si moc nemohla stěžovat.
Jo a manžel byl u obou porodů a všem to vřele doporučuje. I když si tam většina mužů připadá jako úplně nepotřebná, například pro mě byla důležitá právě jeho přítomnost – uklidňovala mě. Při druhém porodu nakonec debatil s PA, přičemž já “hekala“ na míči ve sprše 🙂 ale bylo mi dobře a věřím, že tento zážitek prohloubil pouto mezi námi a dal dobrý začátek pro vztah mezi manželem a dětmi.
PetroO,
protože psí dýchání způsobuje mžitky před očima, hučení v uších a nevolnost. Tak mi to tenkrát sestřička vysvětlovala.
a je pravda, že mžitky a hučení jsem při psím dýchání zažila.
Suodal,
na článek se těším. Času máš ještě dost 🙂
Ahojky 🙂
Tak já souhlasím s PetrouO…myslím, že pro mnohé je mnohem těžší dýchání do bříška. A řekla bych, že je i důležitější se naučit tomuto správnému dýchání. Mě bylo u porodu s Domčou sděleno od PA, že je to velká kyslíková pomoc pro odumírající placentu. Tudíž…kyslík pro mimíska.
U obou porodů jsem měla tatínky. Doufám, že se dokopu napsat články k oboum porodům. I když jsem si dala “Novoroční předsevzetí“, že nebudu nic dělat na poslední chvíli, tak poslední prázdninový týden to jistí 🙂 Ale snažím se, ale moooc mi to nejde.
U porodu s Honzíkem jsem byla docela ráda, že jsem tam měla právě přítele. Zásoboval mě i moji “porodní žákyňku“ dostatečným přísunem vtipů. No, my jsme tak nějak celkem pobavili celou porodnici…ale o tom až v článku 🙂
Každopádně jsem byla ráda, že tam byl někdo mě blízký a i když laicky, tak bděl nad náma obouma, protože já jsem byla v tranzu a neslyšela jsem ničí jiný hlas než žákyňky, která vedla porod a dohlížející PA. A že se těch lidí na tom pokoji během chvilky sešlo…naštěstí nebyli potřeba!!!
Přítel zdárně asistoval u porodu a přestříhl si i pupeční šňůru 🙂
Nuninko, proč “psí dýchání“ je špatné? Nám ho na kurzu také dpoporučovali, ale až v závěru porodu a to každá pozná. Nepochybně to není vhodné dýchání nikdy, ani po většinu 1. doby pordní, ale já ho využila u všech 3 porodů v závěrečné fázi porodu a dost mi pomohlo -je to ta fáze, kdy tělo začíná tlačit, aniž by cesta byla úplně otevřená-prostě porod ke konci postupuje překotně rychle, což také není dobré-právě s ohledem na poporodní poranění-poprod takové dýchání totiž brzdí! A někdy porod potřebuješ přibrzdit, či Ti to dokonce nakáže PA, abys netalčila, ač ty máš jedinou touhu tlačit.
Ale samozřejmě, čemu je třeba opravdu se naučit, je správnému dýchání-to psí většinou ovládáme všechny, ale nadechování hezky do břicha a pak správný výdech-to je většinou problém, přitom právě takové dýchání nejvíce napomáhá otevírání při kontrakcích.