Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vysvědčení - radost nebo starost?
Máme tady začátek léta a dětem se rychle blíží konec školního roku.
A s tím také vysvědčení za celoroční práci dětí.
Pro někoho je to radost, pro jiného starost a jak je to u Vás?
- Těší se děti na Vysvědčení?
– A jak se na vysvědčení těšíte Vy jako rodiče?
– Jste přísní kvůli známkám na Vysvědčení?
– Dostanou děti za vysvědčení nějakou odměnu?
– Trestáte děti za známky na vysvědčení?
– Máte tento den slavnostnější?
– Děláte tento den pro něco děti něco speciálního?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (01. 7. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-cervnu-2011).!!!!!
holky vůbec nevím co to udělá až to sem vložím hrála jsem si s tím ve xordu ted to zkusímjen překopčit jestli to bude blbě naformátováno prosím o smazání
ČESKÁ REPUBLIKA
Základní a střední a vyšší škola života na internetových stránkách
__________________________________________________________
Třída : ……..1…….. Číslo v třídním výkazu…..3………Školní rok: ….2010/2011…..
VYSVĚDČENÍ
Jméno a příjmení : Vaše děti
Datum narození: ..to kdybych věděla :-D………..Rodné číslo: 736524278
Místo narození: pc-internet
Prospěch v povinných předmětech a nepovinných předmětech za první i druhé pololetí
1
Slovní ohodnocení.
Po celý rok je spolupráce vynikající, nálada v kolektivu dobrá, občas nějaké výkyvy které dokáží žáci v rámci kolektivu ustát. Roste zde soutěživost díky, které se jedinci vybičují k výkonu a k vytváření hodnot. V průběhu roku se utužuje kamarádství, solidarita…je to prostor kde mohou samostatně pracovat, zkoumat a projevovat své názory myšlenky. Ale i hledat rady, pomoc, podporu a troufám si říct, že i kamarádství. Třída je plná bezvadného vedení a i žáků, přirůstají k srdíčku a jsem ráda, že mohu být součástí takovéto bezvadné třídy…holky mě to nemyslí prostě chtěla jsem říct, mám vás ráda a jsme všechny jedničky …
žákoúča bamiska
No, já si pamatuji, jak jsem vytáčela mamku u psaní a čtení.
😉
Pak už se s námi rodiče asi fakt moc učit nemuseli…
Občas mě táta zkoušel ze slovíček.
(Horší byla občasná hloubková kontrola aktovky…. 😀 )
Jen vím, že se řešily množiny…
Já už se je učila, ale třeba prostřední ségra (o 5 let starší) ještě ne, natož starší sourozenci či rodiče. Ti na to hleděli jak puk.
Ale matika nám v rodině nikdy větší problém nedělala.
A úžasné to bylo s povinnou literaturou – to jsem vždy tátovi odevzdala seznam, on se s ním asi na hodinu až dvě zavřel v pracovně, a když se vynořil, nesl mi hromádku knih a seznam barevně rozlišený – jednou barvou to, co mi dával rovnou.
Druhou barvou to, co mu zabere víc času najít. A zbytek, co si mám rovnou sehnat jinde – nikdy toho nebylo víc, než třetina z celého seznamu.
Lussy
tak něco takového závidět 🙂 🙂
Já jsem si vždy musela poradit sama 🙁 takže pokud jsem to nepochopila ve škole měla jsem smůlu.
A šikanování učitelů jsem taky zažila. Ne na sobě, ale u jiných dětí. Je to dost smutné a tenkrát se to neřešilo.
Ale pomatuji si, že si na mě zasedla učitelka, která mi za každou písemku dala za 4 nebo 5. Ona to ani nekontrolovala, prostě mi to škrtla, napsala špatně nebo nečitelné a bylo hotovo.
Tenkrát se to řešilo s ředitelem a víte co jsem po kontole mých písemek a všeho co mi ona opravovala měla nakonec za známky?
Nejhorší známka byla -2.
jarmuschko
Markétka taky chodí na ZUŠ (balet) a v přípravce bylo pouze osvědčení, ale v první třídě už měla klasické vysvědčení v pololetí a na konci roku. My si jdeme pro vysvědčení z baletu zítra, tak jsem zvědavá co bude 🙂
Frančice,
já byla na škole stejná 🙂 i když jsem to uměla stačilo aby mě učitel/ka přerušil/la pak jsem začala zmatkovat a bylo to.
A přitom jsem to uměla. Já jsem se většinou musela vše učit nazpaměť 🙁
a ty známky, to je síla. kdyby jsi za ní nešla, tak by napsala horší známku 🙁 to je teda smutné.
A já to přečetla celé 🙂 a jsem ráda, že jsi toho napsala tolik 🙂
Tak moje děti sa na vysvědčení vždycky těší. Asi to bude také tím, že prozatím vysvědčení dopadá dobře. I když si syn v pololetí přinesl v 8.třídě trojku ze zeměpisu. Teď to srovnal, ale matiku má za 2 s velkým bojem. Trochu lajdačil a potom měl dost práce to opravit. Naštěstí byla učitelka přístupná a dala mu šanci k opravě. Já jsem takovou odvahu nikdy neměla. Dostane špatnou známku, doučí se to a příště se nechá vyvolat, aby si to opravil. Já jsem to taky potom uměla, ale tu ruku jsem většinou nezvedla, abych si to opravila. Stalo se mi párkrát v prváku na střední, že jsem se nechala vyzkoušet na opravu a učitelka mě začala zkoušet z látky za celé pololetí nebo i rok a vystresovala mě natolik, že mě odvaha na opravné zkoušení rychle přešla. Samozřejmě to dopadlo špatně a někdy ještě hůř než to první zkoušení.
S dětmi jsem se učila asi tak do 5 třídy. Já jsem za špatné známky bita nikdy nebyla a ani domácí vězení nedostávala a tak to taky u dětí nedělám Moje mamka s námi ještě v 5. třídě psala diktáty na mně a mě a na Karasovi (y) hochy si vzpomínám dodnes. Naše malá měla třeba problém v 1.třídě odečítat a sčítat. Tak jsem vyndala hrnečky a lžičky a počítaly jsme názorně. Musela si to umět představit. A potom už to bylo v pohodě. Snažím se jim vysvětlit věškeré učivo, které nechápou. Jen s angličtinou a němčinou se moc nechytám. Ale mám dobrou kamarádku, která je v anglině dobrá a její manžel zase dělal 5 let v Německu. Tak ho zapojíme taky. Oni k nám zase chodí s rovnicemi a fyzikou.
Musím Vám napsat perličku z aktivu v 7.třídě u syna. Dostáváme napsané známky ve čtvrtletí na lísteček. A syn přišel s tím, že mu tam ze zeměpisu napsala za 3. Prohlédla jsem si pořádně žákovskou, spočítala a vyšlo mi to na horší 2. Ještě jsem podezírala syna, že tam má určitě za 5, o které nevím. Dušoval se, že ne. Jaké bylo moje překvapení (nemilé), když jsem na lístečku se známkami našla ještě další 3 – z přírodopisu. Požádala jsem učitelku, aby mi ukázala, jaké známky tam syn má. A následoval šok (známky ze zeměpisu jsem si trochu pamatovala), paní učitelka u sebe měla napsané jenom některé známky (ty horší). Na mojí nesmělou poznámku, ža Vašek má v žákovské o hodně víc známek, než má ona u sebe, mi s klidem odpověděla, že si teda od Vaška bude muset vzít žákovskou a známky si doplnit. To jsem prostě nechápala a ještě jsem jí požádala, aby se teda podívala na ten přírodopis, že se mi to nějak nezdá, že by to bylo na 3. (Doma jsem potom dala známky z přírodopisu dohromady a byla to čistá 2). Známky si druhý den dopsala a na vysvědčení měl oba předměty za 2. Představa, že nepůjdu na aktiv v domnění, že se učí celkem slušně a na vysvědčení by měl potom 2x za 3, byla pro mě docela hrozná.
Ještě tu byl dotaz na odměny za vysvědčení. My jsme doma dostávali sladkosti a od babiček potom každý stovku, i když už to potom na střední nebyla taková krása jako na ZŠ. Tam už bylo i za 3 a 4. Svoje děti také odměňuji – buď jdeme na pizzu (taky jí zbožňují ), pohár a nebo do kina. Už máme na pátek koupené lístky na Piráty z Karibiku. A taťka chodí s námi a rád. U nich doma se nic takového nevedlo, ale přizpůsobil se rychle. Od babiček dostanou peníze. Moje mamka navázala na tradici svojí mamky (mojí babičky) a tchýně také nechtěla zůstat pozadu.
Za známky svých dětí se cítím zodpovědná. Vím, že kdybych je „nepřitáhla“, tak by měly horší známky. A když přinesl syn teď v pololetí za 3 ze zeměpisu, tak jsem ho také pochválila (trochu míň) a hned dodala, že by měl ve 2.pololetí víc přidat. On sám uznal, že ta trojka byla zbytečná. Při donesení vysvědčení už se nic nevyřeší a já nechci, aby ho hledali policajty, protože se bál přijít domů.
NUNI, NAPSALA JSI TO MOC HEZKY. SVĚT SE OPRAVDU NEZBOŘÍ A MĚLY BY V NÁS CÍTÍT OPORU.
Omlouvám se za román a kdo jste dočetl až sem, tak máte můj obdiv.
Jako rodič se k vysvědčení vyjádřit ještě nemohu.
Holky sice chodí do Základní umělecké školy, ale zatím jen do přípravky – v pololetí dostaly osvědčení o návštěvě. Uvidíme, co si vyzvednem ve čtvrtek. Já si pamatuji, že my na ZUŠ dostávali osvědčení – na úředním tiskopise, holky mají dokument vytvoření na PC.
Jinak vysvědčení u nás nikdy žádné trágo nebylo. Naši se s námi učili v podstatě jen na prvním stupni (no, spíš jen tak v první druhé třídě). Pak jsme to už zvládali všichni sourozenci (pět) sami a svépomocí.
Konečnými výsledky u sourozenců si nejsem zcela jistá.
Já sama měla vždy vyznamenání (ale na gymplu už jsem se musela fakt učit).
Od našich jsme vždy dostali nějakou knihu, šli celá rodina do kina, na zmrzlinu. A myslím, že babička nám vždy dala i nějakou menší finanční odměnu.
Moje děti nastupují do školy po prázdninách.
S vědomím toho, že aspoň zpočátku budou potřebovat naši pomoc, jsme jim napsali jako první jazyk angličtinu – tou jakž takž vládnem s chotěm oba.
Tak uvidíme.
😉
Komentáře ostatních jsem jen zběžně prolítla, ale teda “výchova“ u nuninky a lien by vzala dech. Vždycky si říkám, proč mají takoví lidé děti?
Já mám děti ještě malý, ale když si vzpomenu na svoje dětství, tak jsem se vysvědčení nebála – na prvním stupni bylo vyznamenání, na druhém občas trojka, na střední párkrát i čtyřka, ale časem jsem si to vždycky zlepšila. Pro mě byl vždycky šok přechod z 1. na 2. stupeň a pak nástup na střední.
Naši nám dali myslím nějakou korunu a to bylo všechno.
Já mám paradoxně proti některým z Vás vzpomínky takový,že bylo našim úplně jedno jak se učím. Prostě je to nezajímalo. Pamatuju si, jak jsem ve 2.třídě záviděla spolužačce, která dostala dvojku a strašně brečela, že nemůže domů že jí táta zabije.
Dneska to vidím samozřejmě jinak a jsem ráda, že u nás to bylo tak jak to bylo.
Nejhorší bylo, když jsem něčemu nerozumněla, naši řekli, že by mi rádi pomohli, ale že tomu nerozumí a bylo. Nejdřív to šlo,ale jak začly rovnice, tak byl konec, pamatuju si, jak jsem brečela nad učebnicí a snažila se přijít na to, jak se to počítá. Na střední to byl s matikou úplný horor, to jsem měla trojky, čtyřky. Až po maturitě se zjistilo, že jsem dyskalkulik – pletou se mi čísla, některá vidím obráceně. Třeba jsem počítala příklad nanečisto na papír a výsledek byl správný,ale do písemky jsem napsala něco jinýho, třeba místo 7 326, tak jsem napsala 73 326 nebo 7 236.
Až budou moje děti chodit do školy, určitě nebudu řešit, jestli mají jedničky nebo trojky, ale budu se jim snažit co nejvíc poradit a pomoc a bude jim naslouchat, ne že se jen zeptám obligátně: tak co ve škole?.
Mě třeba na druhém stupni šikanovala učitelka tělocviku a naši to dodnes vůbec netuší.
lien je mi líto čím jsi si prošla, to je síla a všechny takové bych postavila ke zdi jak já s oblibou říkám
jinak dnes jsme byli u kamarádky co má 4 holčičky a máme to i věkově stejné tak jsme to malinko s odměnou změnili, letos nebude zmrzlina…přijedeme a opečeme buřtíky a pobydeme spolu…maj zahradu jak hrom, bazén jako druhý hrom, vyžití pro děti i pinpongovej stůl atd…tak bude fajn…zrovna tohle je človíček kterého obdivuju jak to zvládá s penězi protože manžel je městský policajt a ona je více méně na mateřské a přitom děti maj krásné zázení a hlavně i lásku(věřící)….to je odbočení
Ahoj Nuninko,
dnes mám chvíli času a Ty jsi položila spoustu otázek, tak se pokusím Ti odpovědět. Na vysvědčení se těším, protože to znamená začátek prázdnin – žádné povinnosti, žádné domácí úkoly, jupííí :-).
“Být přísná“ v den vysvědčení mi připadá hloupé a celkem i nesmyslné (z mého úhlu pohledu). Vím, jak si klouček ve škole vede, průběžně ho “sleduji“ a nutno dodat, že občas ho popostrčím, neb je neskutečný lenošník.
Kvůli známkám jsem ho nikdy netrestala, ani netloukla. Pravdou je, že moje představy byly poněkud jiné – o jeho školní aktivitě – chlapec má mnohem větší “nadhled“ a asi i “odstup“ než já a nenechá se výraznějším způsobem ovlivnit ;-). Zlobím se a vyhubuju mu v případě, že se jedná o jeho lajdáctví – např. když přinese pětku, že neměl domácí úkol. Když se mu nepovede písemka a jeho samotného to mrzí, tak chlácholím a uklidňuju. Prostě – reaguji podle situace.
Nicméně – vysvědčení beru už jen jako “finále“ a to už pak jen chválím, neb je “hotovo“ a změnit se to nedá.
Odměna určitě bude a bude stejná jako každý rok – knížka.
A jinak žádné velikánské oslavy nedělám, cestou z práce se zastavím v cukrárně a koupím mu věnečky, protože je má moc rád :-).
Takže asi tak… u nás…
Holky vidím a čtu, že někteří mají starostí více a někteří hlavně radosti.
Jsem moc ráda, že píšete i to těch starostech 🙂
Bami,
máš šikovné kluky, oni to zvládnou. Myslím, že letos toho na Váš všechny bylo strašně moc.
Příští rok bude lepší 🙂
Jinak souhlasím s tebou 🙂 i o těch školkách.
Lien,
máš pravdu v tom, že ve škole se učí spousta hloupostí, které dětem pak nejsou k ničemu.
Myslím, že až budeš mít školáčka budeš mluvit jinak 🙂
Jinak je smutné, jakým způsobem se s Vámi mamka učila 🙁
Suodal
děkuji za příspěvek a jsem moc ráda, že máš tak bezvadný přístup 🙂
Virenko,
je moc pěkné, že odměnu za dřinu (což logopedie je) dostane i mladší.
U nás je také odměna 🙂 Něco malého. je to taková odměna od nás, za to jak se celý rok snažila 🙂
A taky si zajdeme všichni na oběd 🙂
U nás je to radost. Končí školní rok (UF) a začínají prázdniny (hurá). Dceři dáváme většinou nějaký dárek typu kniha (tu, kterou si přeje) nebo něco podobného. Většinou zajdeme na zmrzlinu a k večeři udělám její oblíbené jídlo=řízky. Dcera se učí dobře, jde jí to naštěstí samo jako kdysi mně. Na známkách nebazíruju, ale chci, aby měla znalosti a vzdělání úměrné jejim schopnostem. Bohužel ve škole se často setkávám s rodiči, kteří po dětech chtějí to, čeho sami nedosáhli…a to je docela smutné. Setkala jsem se i s tím, že za jedničku vyplácejí rodiče peníze a za dvojku atd. jim zase ty peníze berou…Pro mě nepochopitelné.
Marina