Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
🙁 nemám to komu říct
Nemám to komu říct, tedy ne tak docela, ale kamarádkam se k tomu přiznat nechci a snad i vy pochopíte proč zůstávám v anonymitě :-(.
Zcela neočekávaně jsem přišla do jiného stavu a i když jsem normálně menstruovala, dnes mi má doktorka potvrdila těhotenství – z čehož bych se měla radovat, ale není to tak. Bohužel budu muset na interupci. Dvě děti už s manželem máme a bohužel jsme v současné době v tak nepříjemné finanční situaci,že jsme se společně s manželem rozhodli pro toto řešení. Vlastně jsem se tak hlavně rozhodla já a můj muž mě podpořil, ale býval by mě podpořil i kdybych se rozhodla pro těhotenství.
Dříve jsem to dost odsuzovala – ono je to vždycky jednodušší, když se vás to netýká. Vím, že pochvalu bych za to nezasloužila a pyšná na sebe nejsem, ale zároveň mám pocit, že jsem udělala co bylo v mých silách – chránila jsem se antikoncepcí – jenže zpětně si vzpomínám, že jsem prodělala nějakou střevní virozu, která asi tohle všechno zavinila. Zjištění těhotenství ve mě vyvolalo takovou hrůzu, že si to snad ani neumíte představit – zároveň mám strach ze zákroku, na který musím už v pátek.
Prosím o morální podporu a krapet soucitu – není mi lehko a na kritiku moc připravená nejsem. Děkuji
Ožehavé téma, já se radši odhlásila, upřímně??? Bojím se reakcí, vím, že by tu byly dva tábory, takže takhle je to lepší.
Anonymní rozumím ti, já si tím prošla nedávno, nečekaně jsem taky otěhotněla, u mě bylo rozhodování dlouhé, celý týden, než měli místo…………..v ten moment jsem myslela, že se sesypu, že tohle není možné, ale bylo………….co ted??
Uzavřela jsem se celkem do sebe a přemýšlela, přemýšlela, manžel se taky uzavřel do sebe, takže jsme v podstatě neměla ani morální, ani psychickou podporu, tím mě utvrdil, že další dítě prostě ne………….i se po mém naléhání vyjádřil, že další mimčo nechce, celkem jsem byla zklamaná, protože jsem zrovna přemýšlela o opaku, že miminko si necháme, ale ať jsem to převracela, jak seno vidlemi z každé strany, tak jsem se vzdala této myšlenky…………finančně bychom to taky neutáhli, už tak máme napnutý rozpočet, ono opravdu, čím starší dítě, tím větší náklady, teď bydlení je malé, prostě bylo hodně záporů, které tyhle myšlenky zcela zašlapaly.
Cítila jsem se hrozně, mrzelo mě to, v životě by mě nenapadlo, že tohle udělám, já, která taky na každé dítě čekala, jako na smilování a když příjde další, tak se ho vzdám během týdne, prostě v ten moment se člověk považuje za nemilosrdného, ale já opravdu jiné východisko nenašla……mrzí mě to hrozně, pokud ti manžel bude velkou oporou, tak uvidíš, že ten strach ze všeho přejde brzy, já si musela podporu z manžela vydolovat.
Je to za mnou a už na to nemyslím, prostě to tak mělo být………….máš ještě jeden den, tak zkuste ještě popřemýšlet a doufat, že to, ať je tvé rozhodnutí jakékoliv je jen věc tvá a tvého muže a nikdo nemá právo tě soudit……………protože ty myšlenky po potratu tě stejně dostihnou a budou tě trestat pár měsíců………….a takový trest za takový čin je myslím dostatečný.
Přeji ti, aby tvé rozhodnutí bylo to správné!!!
Anonymní, nebudu tě odsuzovat, chápu tě. Nikdy jsem nikoho neodsuzovala. Ostatně, vadí mi lidi, kteří odsuzují tyto výkony. Je to věc každého, a důvod je vždy natolik individuální, že nelze nikdy házet všechno/y do jednoho pytle.Osobně bych se svěřila příteli/přítelkyni, protože pravý přítel (a je těžké ho najít) podrží v jakékoliv těžké situaci, chytne za ruku, je to lepší než slova po netu – ale musí to být pravý přítel a ne ta halda kamarádů, co lidi okolo sebe mají a pak si o něm šeptají za zády…(neber to nijak útočně na tvé známé, je to myšleno obecně na svět okolo nás). Já mám kamarády/kamarádky, ale ve skutečnosti mám jen jednoho známého, a je to právě ten skutečný přítel…jeden jediný.
Taky jsem byla na interupci, i když je to už hodně, hodně dlouho, vím, že jsem se tehdy rozhodla správně (ať si okolí i kdo chce co chce myslí). Člověk má dělat, co cítí za správné, já to tak tehdy taky cítila a po pravdě přiznám, že nelituju svého rozhodnutí, co jsem tehdy udělala. Prostě byla taková situace, která u mě tehdy byla a tohle bylo řešení. Jedno dítě jsem už tehdy měla, takže nešlo o první, kterého bych se měla vzdát. Teď mám další dvě.
Možná to bude znít divně, ale já toho nelitovala a nelituju, neměla jsem ani žádné výčitky apod.Je to ale tak, nebudu lhát.Nezhroutila jsem se ani já, ani svět. Říkala jsem si tehdy, že nejsem jediná, která tohle udělala či udělá (zajímavé je, že spousta lidí se tohle bojí přiznat, ale třeba já znám ve svém okolí, nebo z holek z vysoký co byly na interupci – každá druhá).
Zákroku se neboj, a máš doma dvě děti, takže po návratu domů buď s nima a na zákrok a vůbec na tuhle situaci zapomeň – to myslím skutečně vážně, jen by ses trápila a odnesly by to tvé dvě děti. Bude to v pořádku:-)
Budu ti držet palce.Ivča a Domča
Děkuji (za odpověď).
Víš, anonymní, osobně si myslím, ale nepřesvědčuji Tě, že je to o úhlu pohledu. My jsme doma (jako děti) nikdy moc peněz neměli, spoustu věcí jsme si nemohli tzv. dovolit, neměli jsme ani TV, nejezdili jsme na žádné dovolené, rodiče si leta letoucí nekoupili nic na sebe nebo pro sebe… přesto si troufám tvrdit – z vlastní zkušenosti – že mi rodiče dali mnohem mnohem víc, dali mi pocítit rodičovskou lásku, každodenní péči, starost a ochranná křídla a tím, že mám dva sourozence, mi dali to úplně “nejvíc“… prožila jsem krásné a bezstarostné dětství… jak to jen vyjádřit… nevyměnila bych své sourozence za zahraniční dovolené, za drahé oblečení, za barevnou televizi…
Podle mě to není o penězích…
Ale to ber, prosím, jen jako názor, jako možný úhel pohledu…
Jak už jsem Ti napsala, neodsuzuji, ani nekritizuji. Opravdu si to musíš rozhodnout Ty sama.
Je fakt že jak píšeš, také jsem za to odsuzovala…ale dokud se mě to netýkalo, vždycky jsem si říkala, proboha to si neumí dávat pozor? Až později jsem si uvědomila, že člověk si může dávat pozor. V téhle situaci jsem se ocitla loni v květnu…malá ještě neměla rok, tak jsem se toho docela zalekla, ale zároveň se i trochu těšila…přesto jsme se s manželem rozhodli, že bychom to také finančně nezvládli a to, to a to… V 8tt miminku nebylo srdíčko, takže osud rozhodl za nás, byla to moje nejhorší životní zkušenost, dnes a denně na to s bolestí vzpomínám, prostě jsem to stále nějak nepřekousla. Ale chápu, že člověk se ocitne v situaci, když to prostě nejde a proto se před tím chrání tou antikoncepcí a když selže je to velké rozhodování. Přeju ať to všechno dobře dopadne…
Anonymní, já “naštěstí“ nemám čas se rozhodovat, dnes jsem se dověděla verdikt a v pátek ráno jdu na zákrok. Vím, že bych posléze milovala své třetí dítko, stejně jako sve současné dvě. Já jsem se včera, z vidiny do jaké situace se teď dostaneme, zhroutila a ta radost nebo případné pochybnosti se nedostavily, takže asi zatím mi vládne rozum.
Padmé, díky. Je sice pravda, že bychom třetího potomka uživili, ale na úkor našich dětí a to já prostě nemůžu nebo ani nechci dopustit. Je mi 31.
Jovanko, děkuji.
Bamisko, i tobě velké díky. I za odvahu 😀 – to já opravdu teď nemám. Jen řeknu, že teď se tu objevím zřídkakdy, ale bývala jsem VDmaniačkou :-). Vím jak to bylo s mimčem nákladné, hlavně plenky, pak když jsem neměla mléko, musela jsem kupovat, praní a přesně i já se koukám do budoucnosti, že chci dopřát našim dvěma dětem kroužky alespoň nějaké a né si pak vyčítat, že jsem to kdysi mohla změnit. A pokud se někdy v budoucnu rozhodneme, že bychom rádi ještě dalšího prcka a bude-li to možné, pak se do toho rádi vrhneme, ale bude to naše volba.
Proč to sem píšu??? Prostě se o tomto nechci svěřovat kamarádkám, se kterými se vídám denně a také vím, že by mne neodsoudily, ale asi by nesouhlasily a já se o tom pak nechci bavit a aby mě někdo litoval nebo se na mě mračil…je to prostě jednodušší. Potřebuji se vypovídat a jen si asi srovnat myšlenky.
tak jsem přemýšlela jestli se mám nebo nemám odhlásit….:-D
nikdy bych nikoho neodsoudila, mám to také za sebou(přes danu) a ač to bude znít blbě tak jsem jedinkrát nezalitovala, že jsem to udělala, pokud jsi o tom přesvědčená, že je to tak správně aže to prostě není možné řešit jinak tak proč né….já se také nechci nikoho dotknout, ale sice se hezky říká že kde se najedí dvě děti tak se nají i tři je sice hezké ale dřív to tak bylo možná možnější i šlo to ana nají se pokud se udělá koprovka atd a jsou děti malé, mám velké děti a ty nejedí, ale přímo žerou a leze to neskutečně do peněz a díky pořízení si Honzíka jsem ráda že ho mám, ale také je to finančně velmi náročně a kolikrát přemýšlím jestli člověk může koupit všem zmrzlinu, ono to není jen o jídle ale oblečení, školních aktivitách kde člověk pouští jednu korunku za druhou ano pokud jsou malé jde to ale s věkem to je horší a horší….
také musím říct, že pokud nechce v tu chvíli dítko tak já jsem teda v tu chvíli se cítila neskutečně nepříjemně …
Já spíš nechápu, proč to sem píšeš, když chceš jen podporu. Jinak je to fakt tvoje věc a nechci tě ani přesvědčovat o opaku. Prostě mi připadá zvláštní spíš ten způsob, jakým to prezentuješ, než ta samotná věc. Nějak tomu nerozumím. I když, jak jsem psala, tohle rozhodnutí neodsuzuju a vím o několika lidech, kteří se takhle rozhodli a vzhledem k situaci to prostě bylo snad i lepší, jestli se to tak dá říct. Takže tomu opravdu svým způsobem i rozumím a nesoudím to.
Každopádně ti přeju, aby všechno dopadlo dobře a aby ses nemusela potýkat s následky.
Ach jo, to je těžká situace…. špatně se radí, nakonec rozhodnutí bude stejně jen na Tobě…. nikdo z nás nemá právo Tě odsuzovat nebo cokoliv jiného.
Kdyby to bylo na mě, asi bych to viděla jako holky, které psaly “kde jsou děti dvě, uživí se i tři“, protože náklady na tři děti nejsou trojnásobkem nákladů na jedno. Ale jen Ty sama víš, co ještě Tě ovlivňuje….
Každopádně je jen dobře, že Tě manžel podpoří, ať už se rozhodneš jakkoliv.
Držím palce….
Danniello, taky díky, asi bych jindy napsala to samé. Prostě mám jen strach, abych byla v pořádku a že se to prostě může stát každému – fakt jsem věřila, že když beru antikoncepci, nemůže se taková nehoda stát – jsem vážně zaskočená, protože před dětmi jsem brala jinou HA asi 8 let (a také jsem měla někdy nějaké střevní potíže a nikdy žádný problém), pak jsem vysadila do 3 měsíců otěhotněla, pak zase nějakou dobu HA brala a zase po vysazení přišla do jiného stavu. Ale já teď brala, nevynechala jedinou bobuli a jsem nemile překvapená…