Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
🙁 nemám to komu říct
Nemám to komu říct, tedy ne tak docela, ale kamarádkam se k tomu přiznat nechci a snad i vy pochopíte proč zůstávám v anonymitě :-(.
Zcela neočekávaně jsem přišla do jiného stavu a i když jsem normálně menstruovala, dnes mi má doktorka potvrdila těhotenství – z čehož bych se měla radovat, ale není to tak. Bohužel budu muset na interupci. Dvě děti už s manželem máme a bohužel jsme v současné době v tak nepříjemné finanční situaci,že jsme se společně s manželem rozhodli pro toto řešení. Vlastně jsem se tak hlavně rozhodla já a můj muž mě podpořil, ale býval by mě podpořil i kdybych se rozhodla pro těhotenství.
Dříve jsem to dost odsuzovala – ono je to vždycky jednodušší, když se vás to netýká. Vím, že pochvalu bych za to nezasloužila a pyšná na sebe nejsem, ale zároveň mám pocit, že jsem udělala co bylo v mých silách – chránila jsem se antikoncepcí – jenže zpětně si vzpomínám, že jsem prodělala nějakou střevní virozu, která asi tohle všechno zavinila. Zjištění těhotenství ve mě vyvolalo takovou hrůzu, že si to snad ani neumíte představit – zároveň mám strach ze zákroku, na který musím už v pátek.
Prosím o morální podporu a krapet soucitu – není mi lehko a na kritiku moc připravená nejsem. Děkuji
Pardon, chybí podpis:
k.
Myslím si, že by každá žena, která zvažuje potrat, měla své dítě vidět před tím, než ho zabije. Vidět toho malého tvorečka, slyšet bijící srdíčko, vidět prostě malinkaté děťátko, žádnou “bublinku“. Není to bublinka, je to dítě!
Znám rodinu, kde žena na poslední chvíli před potratem couvla a teď je šťastná, že to třetí dítko mají, i když to není snadné.
Práce – nemluvila jsem o druhé práci. U řady zaměstnavatelů se dá domluvit, že žena vykonává svou práci i na mateřské. Nebo dělá něco jiného, pokud její práce nejde dělat z domu. A dokud je miminko malinké, hodně spí, takže na práci čas je. Holt doma nebude naklizeno.
Jídlo – bamisko, 6 párků? A to k tomu nic dalšího nejí? 🙂
Nevím, jak to u anonymní mají, ale dá se ušetřit na ceně, aniž by utrpěla kvalita. Místo malých sladkých jogurtů koupit velký kvalitní bílý a zamíchat do něj ovoce či marmeládu. Nebo čočka či hrách jsou levné a zdravé. A dalo by se pokračovat.
Horší je to se školními výlety, ale i tady věřím, že kdo hledá, tak najde řešení.
A ohledně rodiny – nevím, ale přijde mi, že pro řadu lidí je nepřekonatelný problém přijmout pomoc od nejbližších. Proč ale? Vždyť rodina by měla držet pospolu, měla by si pomáhat, když se některý její člen dostane do těžší životní situace. Pro nás je samozřejmé, že když nemáme peníze, poprosíme naše rodiče o pomoc a při nejbližší příležitosti jim to vrátíme. A zase když oni nemají, tak jim půjčíme my. Ale většinou neřešíme, kdo komu kolik dal, podporujeme se tak, jak je to momentálně potřeba, nejen penězi, ale i dalšími způsoby.
Takže slova “naflákat si děti“ mě fakt zvedl ze židle. Anonymní se chránila, stala se nehoda, miminko je na cestě, tady bych výraz “naflákat si děti“ nevolila. Stalo se, tak proč se k tomu nepostavit čelem a neudělat maximum pro to, aby děťátko nebylo zavražděno?
bamisko, jsem o pár let mladší než anonymní, co diskuzi založila. Takže jestli jsi to myslela tak, že co šlo dřív, dnes nejde – není tomu tak! Moje zkušenosti jsou relativně čerstvé, a i mladší kamarádky, které mám, mi říkají to podobné, co jsem tu psala. Jde to, všechno jde, když se člověk snaží, rozhodí sítě, je ochoten dělat i tu práci, na kterou do té doby nepomyslel, …
Lien, napsala jsi to moc krásně. Starou babičku lidi vidí, zato malé miminko ne, a proto je snadné ho zavraždit.
to snad né
Prosím, nedělej to, určitě to společně nějak zvládnete, chápu, že je to těžké a velmi, ale myslím, že pak bys to měla ještě težší (já brečím, jenom si to tady čtu), zkuste to s manželem ještě probrat, nějaké řešení určitě najdete, když budete chtít, ještě jednou se nad tím opravdu zamyslete…
Anonymní, je to pro Tebe těžká situace, ale to zvládnete.
Určitě chtete pro sebe a pro své děti to nejlepší.
Mám doma jednu cácorku a na konci roku 2009 mi doktor v 9tt řekl, že jsem potratila. Bulela jsem jako želva, protože miminko bylo chtěné. Ráno na “výkon“ (dle doktorské terminologie), který trval 10 min. a odpoledne domů. Pak nastaly menší komplikace – podezření na molu, znova čištění, týdenní hospitalizace, ale nakonec se to nepotvrdilo a za 3 měsíce nové zkoušení miminka.
Teď už máme druhou 4 měsíční princeznu. Ale ty obavy při tom těhotenství :-(.
Také se teď chci chránit, jelikož další dítě neplánujem a ani nechceme a asi bych to byla nucena řešit stejně. Svoje dvě děti miluju, ale prostě vím, že už bych na 3 dítě neměla. A né kvůli financím. A ať si každý říká co chce a zamete si před vlastním prahem.
Ono říct to se nějak udělá. Dřív za našich rodičů možná, práce jistá, každý měl tak nějak stejně (nebylo co si závidět). Ale dnes, když jedny užívají blahobytu a děti mají nejmodernější věci, kroužky, koníčky a techniku, to už podle mě nejde a jak se říká: “peníze jsou až na prvním místě“. Když slyším od kamarádek, jak se děti šikanujou hlavně na základce, kvůli vizaži, oblečení, elektronice….
Každý prožíváme své radosti a trápení jinak, tak ať máš na srdíčku touto zkušeností co nejmenší šrámy.
Doufám, že nedostanu za svůj komentář kamenem :-).
Ahoj maminky, všem moc děkuji za odezvu, ať už je jakákoliv.
Některé z vás odsuzují, proč jsem vůbec tuto diskuzi zakládala a že svěřit se nejlepší kamarádce, rodině je rozhodně lepší, ale já si to vyřešila se svým manželem a dospěli jsme k závěru, že je to v součsné době pro nás lepší řešení. Kamarádka má také kupu svých problémů, navíc se ani nemáme kdy sejít – prostě se to seběhlo strašně rychle.
Děkuji i za povzbudivá slova, že nejsem jediná, kdo se s podobnou nešťastnou událostí setkal i za kritiku, úplně to chápu a jako bych před pár dny slyšela sama sebe. Bohužel už jsem pevně rozhodnutá, opravdu se mi nějak nepodařilo si najít k té malé bublince cestu, jsem jenom zklamaná, že to vůbec musím řešit – že se to vůbec nemělo stát.
Obdivuji odvahu podepsaných a přihlášených maminek – vím jak to tady umí být ostré, sama jsem to zažila na vlastní kůži a s Lien, jsme měli jiné názory i v dřívější době :-D.
Donosit dítko a dát jej k adopci, to si neumím představit – vím, že bych se s ním nedokázala rozloučit, ale teď, dokud o něm vlastně “nevím“, nemám se s kým loučit. Možná to zní hrozně, ale já to tak cítím.
Anonymní, on je každý jiný, to je jasný. Já bych se s takovouhle intimní věcí svěřila právě přátelům a rodině, vždyť od toho se přece máme…Ale ještě jednou – já zakladatelku rozhodně neodsuzuju a kdyby to byla moje kamarádka (z masa a kostí 🙂 ), sejdeme se, pobrečí si a bude mít mojí plnou podporu, ať už se rozhodne jakkoliv.
Marina
Lien, tohle je úhel pohledu. Někdo prostě bere dítě až tehdy, kdy je schopno samostatného života, tedy ten cca 26 týden. Někdo zase od samého splynutí buněk. Pro někoho je potrat vražda.
Marino, samozřejmě, že to nemusí být do konce života, ale třeba naše vyhlídky jsou tak na deset let, než splatíme hypotéku. Práci u nás sehnat je zázrak. Takže právě pro ty vyhlídky jsou možná rozhodnutí taková, jaká jsou.
A co třeba důvod založení téhle diskuze je, jen se svěřit. Vykecat se. Přečíst si, že někdo je, byl v podobné situaci a podělí se o svůj názor a postoj.
Já to chápu. Těžko by se mi svěřovalo kamarádům, právě proto, že je to tak intimní, tak bolestné a je mnohdy lepší, si nechat takové bolístky pro sebe. Ale jen pro sebe je taky k zešílení. Tak proč se nesvěřit tady a anonymně?
Teď si zakladatelka přečetla, že někdo v takové situaci byl a jak ji řešil. Třeba se přikloní k názoru, že opravdu třetí dítě uživí a rozhodnutí změní. Možná ne, ale trochu ji může uklildnit, že není jediná, která řeší stejný problém. A taky, že NENÍ SAMA a všichni, kdo napsali, tak prostě měli zájem napsat a buď ji podpořit v rozhodnutí, nebo zkusit nahlodat postoj a pohled na věc.
Svěřila jsem se s touto diskuzí doma mamině i s tím, jak bych to řešila já. Taky mi řekla, že nějak bysme to zvládli. Jenže chce někdo být živen rodiči a doslova si naflákat děti s tím, že vždycky se někdo postará??? Je to přece i kus zodpovědnosti a seberealizace a pokory.
Marino, samozřejmě, že to nemusí být do konce života, ale třeba naše vyhlídky jsou tak na deset let, než splatíme hypotéku. Práci u nás sehnat je zázrak. Takže právě pro ty vyhlídky jsou možná rozhodnutí taková, jaká jsou.
A co třeba důvod založení téhle diskuze je, jen se svěřit. Vykecat se. Přečíst si, že někdo je, byl v podobné situaci a podělí se o svůj názor a postoj.
Já to chápu. Těžko by se mi svěřovalo kamarádům, právě proto, že je to tak intimní, tak bolestné a je mnohdy lepší, si nechat takové bolístky pro sebe. Ale jen pro sebe je taky k zešílení. Tak proč se nesvěřit tady a anonymně?
Teď si zakladatelka přečetla, že někdo v takové situaci byl a jak ji řešil. Třeba se přikloní k názoru, že opravdu třetí dítě uživí a rozhodnutí změní. Možná ne, ale trochu ji může uklildnit, že není jediná, která řeší stejný problém. A taky, že NENÍ SAMA a všichni, kdo napsali, tak prostě měli zájem napsat a buď ji podpořit v rozhodnutí, nebo zkusit nahlodat postoj a pohled na věc.
Svěřila jsem se s touto diskuzí doma mamině i s tím, jak bych to řešila já. Taky mi řekla, že nějak bysme to zvládli. Jenže chce někdo být živen rodiči a doslova si naflákat děti s tím, že vždycky se někdo postará??? Je to přece i kus zodpovědnosti a seberealizace a pokory.r2kvmg