Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
🙁 nemám to komu říct
Nemám to komu říct, tedy ne tak docela, ale kamarádkam se k tomu přiznat nechci a snad i vy pochopíte proč zůstávám v anonymitě :-(.
Zcela neočekávaně jsem přišla do jiného stavu a i když jsem normálně menstruovala, dnes mi má doktorka potvrdila těhotenství – z čehož bych se měla radovat, ale není to tak. Bohužel budu muset na interupci. Dvě děti už s manželem máme a bohužel jsme v současné době v tak nepříjemné finanční situaci,že jsme se společně s manželem rozhodli pro toto řešení. Vlastně jsem se tak hlavně rozhodla já a můj muž mě podpořil, ale býval by mě podpořil i kdybych se rozhodla pro těhotenství.
Dříve jsem to dost odsuzovala – ono je to vždycky jednodušší, když se vás to netýká. Vím, že pochvalu bych za to nezasloužila a pyšná na sebe nejsem, ale zároveň mám pocit, že jsem udělala co bylo v mých silách – chránila jsem se antikoncepcí – jenže zpětně si vzpomínám, že jsem prodělala nějakou střevní virozu, která asi tohle všechno zavinila. Zjištění těhotenství ve mě vyvolalo takovou hrůzu, že si to snad ani neumíte představit – zároveň mám strach ze zákroku, na který musím už v pátek.
Prosím o morální podporu a krapet soucitu – není mi lehko a na kritiku moc připravená nejsem. Děkuji
Souhlasím s Pavčou.
Vlastní zkušenost nemám.Já když jsem první dítě potratila tak vypadalo jako kapka s vláskama a byl to myslím 8tt, takže vím, že ta fotka je od někud s netu.Moc vtipné mi to tedy nepříjde.
Milá anonymní ať se rozhodneš správně i když už to není aktuální.Paťka.
¨téda zavítala jsme sem po dlouhý době,,ale jen koukám.Já myslela ,že vás dotyčná o něco žádala….ta se tady už asi jen tak s něčím nesvěří a já po tomhle bych sem už taky nic takovýho nenapsala.A jen doufám že na tohle nezavítá a nebude to číst,,páč si myslím že tohle by ji uvedlo do takový depky,,nechápu vás proč nemůžete být k tomu člověku trošku tolerantnější a vcítit se do něj.Četla jsem jen pár komentářů a stačí mi to,
A každý at si zařídí život po svém a kdo se necítí na to že by uživil tři děti ,,tak jen jeho věc,vy ho živit nebudete a přispívat mu taky na nic nebudete a ono nejde jen o jídlo jsou tu pak školy a ruzny poplatky za vše atd.
Danielo, ještě poslední: taky vím, jak to chodí v praxi. A proto, mám-li být k sobě upřímná, buď tu církev přijmu se vším všudy, nebo ji nepřijmu. Pro mě žádná střední cesta není, to vnímám jako lhaní si do kapes. Snad jsme se nějak pochopily. Končím, taky 🙂
Zavi, já si myslím, že tohle téma vždycky vyvolá emoce všeho druhu a není divu. Anonymní tu má určitě své virtuální kamarádky, beru úplně jinak, kdyt se mnou někdo mluví o takových věcech osobně, i když s tím za sebe nesouhlasím, snažím se pochopit toho člověka a nikdy jsem za tohle nikoho neodsoudila ani u mě neklesl. Ale ten způsob, jak jsem už psala, jakým je to předhozeno nám, mi prostě nesedí, nevím, o koho jde a v jaké je situaci, a jestli to obhajuje jen tím, že chce pro děti kroužky a moderní věci, tak tomu prostě nerozumím, pro mě je to málo a podporu vyjádřit nemůžu, i když odsuzovat nikoho nemůžu a nechci.
Kukačko, to vím. Ale vím, jak to chodí v praxi a že to značná část kněží nepokládá za nějaký prohřešek (slovo hřích v dnešním většinovém pojetí se mi ani nechce používat). Ale sama jsem dnes hodně jinde, řešení takových věcí akorát člověka odvádí od toho důležitějšího. Ale to sem nepatří a už k tomu psát nebudu.
A vůbec, s touhle diskuzí končím, tohle jednak nikam nevede, jednak se to obrátilo směrem, kterým já rozhodně nejdu.
Ha, tak dlouho to přepisuju, tak dlouho váhám, zda to vůbec odeslat, a pak je to tam dvakrát… Matildo Matidlo… 🙂
Nejdřív pár slov k fotomontáži od pana(ní) fanatika – na internetu se dá najít spousta webů od odsuzování potratů k diskuzím ohledně fotomontáží fotografií na nich uvedených – plod v 8.týdnu je sotva velikosti fazole a rozhodně nevypadá jako on mimozemšťan umně vyrobený a vyfocený na ruce.
Nepíšu, abych povzbudila nebo odsoudila. Sama jsem totiž v situaci, kdy bych podobně jako ty nevěděla kudy kam. Jenže my nemáme dvě, nýbrž dohromady už pět dětí, protože dvě manželovy jsem vyvdala. Sic ty dvě s námi nežijí trvale, jsou ale naše, staráme se o ně a měsíčně nás stojí tytéž finance, jako ty, co jsou s námi doma. Ono se to lehce řekne, že se to nedá vše obracet jen na peníze. Ale ve chvíli, kdy už delší dobu dospělý hladem strádá, jen aby nakrmil děti, aby jim zajistil aspoň ty hlavní potřeby, co je týká zaplacení školních poplatků, jízd autobusem, nakoupil boty, oblékl je… Tady už neřešíme, jestli koupíme velký jogurt, abychom je nakrmili. Nejsou finance na ovoce a zeleninu, vaří se pořád dokola jen těstoviny, kupují levné salámy a nekvalitní sýry. To už není o penězích, to už je o zdraví. Ve chvíli, kdy se pak nedejbože dostaví nemoc, je to zase jen o financích. Najít peníze na dopravu k lékaři- bydlíme dost z ruky, najít peníze na poplatek na pohotovosti a zaplatit za léky třeba najednou za tři nemocné děti, to už jde i do tisícikoruny, navíc se to opakuje celou zimu několikrát… Dítě není jen o financích, ale kde na to vzít, když prostě není z čeho…
A že má pomoci rodina? Bohužel asi zrovna patříme k lidem, kde na pomoc rodiny nemůžeme spoléhat, neboť naše rodina je ve stejné situaci. Babičky s důchodem, ze kterého si neušetří ani kačku navíc. Kolem dokola zbytek rodiny, který pracuje ve státní správě a od začátku roku přišel v rodinném rozpočtu i o více než pět tisíc korun… Všem zoufale chybí peníze, práce navíc sehnat nejde, všichni bereme vše, co se dá dělat.
Anonymní mamčo, jsme v tak špatné finanční situaci, že ač je to proti mému přesvědčení, ač vnitřně souhlasím s Ájíkem, Danielou, Lien, všechno, co napsaly, bych odkývala, ale se slzami v očích se přiznám, že bych už nyní jednala nejspíš jako ty. Je tady ještě rozhodnutí mého muže, který je na tom názorově stejně jako já, dítě je dar a své děti milujeme, ale on stejně jako já dobře ví, že kvalita našeho života není moc dobrá, nemůžeme svým dětem dopřát nic, nemůžeme je vzít na výlet, do zoo, po hradech, do aquaparku, už koupit nanuk všem je pro ně svátek a to jsou přitom pro všechny ostatní běžné standardní věci… O nějaké společné dovolené ani nemluvím, u nás se prostě nenajde ani stovka navíc, abychom si na chvíli oddechli a můj muž nemusel každý den do práce…
Teď to vyzní, jakože si stěžuji, vždyť jsme si “naflákali“ děti a teď máme co dělat, abychom přežili. Oproti tobě jich fakt máme i na rozdávání, ale posledního benjamínka jsme si vyloženě vysnili a moc přáli, byl plánované dítě. Věděli jsme, že to nebude procházka rájem, ale v té době nebylo ještě nejhůř. Vím, že je to jiné, čekat třetí nebo šesté dítě. Ale tvé podmínky můžou už teď být stejně špatné jako jsou ty naše, chápu, že musíš posoudit všechna pozitiva a negativa. U nás by další dítě prostě nepřicházelo v úvahu, navíc, už nejsem ani tak mladá jako ty, příští rok mi jde čtyřicítka a už tohle poslední těhotenství jsem si protrpěla. A nikde není psáno, že neuběhne pár let a i vy zatoužíte znovu ještě po malé dětské prdelce a vše se přikloní k tomu, že k vám přibude další miminko.
Napsala jsem ti hodně negativních věcí. Ale na druhou stranu, když se nám sejde plný dům dětí, když jsou všechny pohromadě, udělá jim radost byť jen opékání párků na zahradě, a ten ruch a povyk, to večerní koupání a ukládání do postýlek, čtení pohádek, sranda, smích a pak, když usnou a člověk si vydechne a chodí na ně koukat, to jsou pocity k nezaplacení. Je to prostě takhle v přírodě zařízeno, v srdci je stále dostatek místa, jsme za ně vděční každý den, že je máme, bez nich bychom nebyli tak úplní, tak naplnění. Už si nedokážu vybavit, jaké to bylo, když jsem měla jenom dvě děti…
Držím ti palce, člověk zvládne vše, co je na něj naloženo, neboť je naloženo jen tolik, kolik zvládne… tomu věřím a tím se řídím každý den, tohle heslo si opakuji večer, když je mi fakt nejhůř. Zvládneš všechno, ať se rozhodneš jakkoliv.
Nejdřív pár slov k fotomontáži od pana(ní) fanatika – na internetu se dá najít spousta webů od odsuzování potratů k diskuzím ohledně fotomontáží fotografií na nich uvedených – plod v 8.týdnu je sotva velikosti fazole a rozhodně nevypadá jako on mimozemšťan umně vyrobený a vyfocený na ruce.
Nepíšu, abych povzbudila nebo odsoudila. Sama jsem totiž v situaci, kdy bych podobně jako ty nevěděla kudy kam. Jenže my nemáme dvě, nýbrž dohromady už pět dětí, protože dvě manželovy jsem vyvdala. Sic ty dvě s námi nežijí trvale, jsou ale naše, staráme se o ně a měsíčně nás stojí tytéž finance, jako ty, co jsou s námi doma. Ono se to lehce řekne, že se to nedá vše obracet jen na peníze. Ale ve chvíli, kdy už delší dobu dospělý hladem strádá, jen aby nakrmil děti, aby jim zajistil aspoň ty hlavní potřeby, co je týká zaplacení školních poplatků, jízd autobusem, nakoupil boty, oblékl je… Tady už neřešíme, jestli koupíme velký jogurt, abychom je nakrmili. Nejsou finance na ovoce a zeleninu, vaří se pořád dokola jen těstoviny, kupují levné salámy a nekvalitní sýry. To už není o penězích, to už je o zdraví. Ve chvíli, kdy se pak nedejbože dostaví nemoc, je to zase jen o financích. Najít peníze na dopravu k lékaři- bydlíme dost z ruky, najít peníze na poplatek na pohotovosti a zaplatit za léky třeba najednou za tři nemocné děti, to už jde i do tisícikoruny, navíc se to opakuje celou zimu několikrát… Dítě není jen o financích, ale kde na to vzít, když prostě není z čeho…
A že má pomoci rodina? Bohužel asi zrovna patříme k lidem, kde na pomoc rodiny nemůžeme spoléhat, neboť naše rodina je ve stejné situaci. Babičky s důchodem, ze kterého si neušetří ani kačku navíc. Kolem dokola zbytek rodiny, který pracuje ve státní správě a od začátku roku přišel v rodinném rozpočtu i o více než pět tisíc korun… Všem zoufale chybí peníze, práce navíc sehnat nejde, všichni bereme vše, co se dá dělat.
Anonymní mamčo, jsme v tak špatné finanční situaci, že ač je to proti mému přesvědčení, ač vnitřně souhlasím s Ájíkem, Danielou, Lien, všechno, co napsaly, bych odkývala, ale se slzami v očích se přiznám, že bych už nyní jednala nejspíš jako ty. Je tady ještě rozhodnutí mého muže, který je na tom názorově stejně jako já, dítě je dar a své děti milujeme, ale on stejně jako já dobře ví, že kvalita našeho života není moc dobrá, nemůžeme svým dětem dopřát nic, nemůžeme je vzít na výlet, do zoo, po hradech, do aquaparku, už koupit nanuk všem je pro ně svátek a to jsou přitom pro všechny ostatní běžné standardní věci… O nějaké společné dovolené ani nemluvím, u nás se prostě nenajde ani stovka navíc, abychom si na chvíli oddechli a můj muž nemusel každý den do práce…
Teď to vyzní, jakože si stěžuji, vždyť jsme si “naflákali“ děti a teď máme co dělat, abychom přežili. Oproti tobě jich fakt máme i na rozdávání, ale posledního benjamínka jsme si vyloženě vysnili a moc přáli, byl plánované dítě. Věděli jsme, že to nebude procházka rájem, ale v té době nebylo ještě nejhůř. Vím, že je to jiné, čekat třetí nebo šesté dítě. Ale tvé podmínky můžou už teď být stejně špatné jako jsou ty naše, chápu, že musíš posoudit všechna pozitiva a negativa. U nás by další dítě prostě nepřicházelo v úvahu, navíc, už nejsem ani tak mladá jako ty, příští rok mi jde čtyřicítka a už tohle poslední těhotenství jsem si protrpěla. A nikde není psáno, že neuběhne pár let a i vy zatoužíte znovu ještě po malé dětské prdelce a vše se přikloní k tomu, že k vám přibude další miminko.
Napsala jsem ti hodně negativních věcí. Ale na druhou stranu, když se nám sejde plný dům dětí, když jsou všechny pohromadě, udělá jim radost byť jen opékání párků na zahradě, a ten ruch a povyk, to večerní koupání a ukládání do postýlek, čtení pohádek, sranda, smích a pak, když usnou a člověk si vydechne a chodí na ně koukat, to jsou pocity k nezaplacení. Je to prostě takhle v přírodě zařízeno, v srdci je stále dostatek místa, jsme za ně vděční každý den, že je máme, bez nich bychom nebyli tak úplní, tak naplnění. Už si nedokážu vybavit, jaké to bylo, když jsem měla jenom dvě děti…
Držím ti palce, člověk zvládne vše, co je na něj naloženo, neboť je naloženo jen tolik, kolik zvládne… tomu věřím a tím se řídím každý den, tohle heslo si opakuji večer, když je mi fakt nejhůř. Zvládneš všechno, ať se rozhodneš jakkoliv.
Nechápu. Anonymní založila tuhle “diskuzi“ s prosbou, abychom ji podpořily, o krapet soucitu.
Ani mě se interupce nelíbí, ale bez ní by po světě chodilo týraných a nemilovaných, spíš možná nenáviděných dětí daleko víc než teď. A řekla bych, že články či reportáže o týrání dětí nás dovedou ranit ještě víc než poznámka o potratu. Při těchle reportážích se ptám sama sebe proč ta matka, když dítě nechtěla, raděj na potrat nešla? Aby měla koho týrat?
Původně jsem se nechtěla k tomuhle tématu vůbec vyjadřovat, protože opravdu s potraty nesouhlasím, nemohla jsem vyslovit podporu mamince, o potratu uvažujícím, ale chápu, že to udělat musí. Nevím, proč vy ostatní (některé) jste to udělaly a máte potřebu někomu, kdo zcela evidentně několik dní nespal a přemýšlel, co dělá a proč, trápí se a nemá se komu svěřit, proč jí to znovu a znovu připomínáte, místo toho, abyste jí poskytly slova útěchy. Když už nemůžu podpořit, aspoň nehážu klacky pod nohy.
Je to snadné, napsat, nechoď – důsledky poslechnutí naší rady už se nedozvíme. Co kdyby tedy na náš popud anonymní na potrat nešla, mimčo by se narodilo a nejenže by nebylo milováno, ale celý život by cítilo, že je navíc, nechtěné, možná by to postihlo i ostatní děti v rodině… Následovaly by psychické problémy, možná i kriminalita…. Možná přeháním..
Slunéčko anonymní, původní, téma zakládající. Pokud tuhle diskuzi ještě navštěvuješ, más moji podporu, je to tvoje rozhodnutí, svoje případné psychické problémy si budeš muset nést sama. Určitě cítíš, co je pro tvoji rodinu nejlepší a moc ti přeju, aby ses tím vším trápila co nejmíň.
fotka je úžasná někteří fanatici by se fakt měli jít léčit
jinak během 24 hodin jsem na tom podobně zatím s nejistotou ač beru prášky tak jsem si udělala test, protože nejprve díky kojení a ted nervům stále nemám měsíčky srovnané, ted jsem je dostala i uprostřed cyklu díky nervozitě a tak si pro jistotu dělám občas test, včera v poho jedna čárka a nechala jsem ho v koupelně a dnes tam byla vidět malinko druhá, udělala jsem si druhý před chvílí a jen jedna čárka…ale stejně nemám jistotu a bojím se aby to nebylo protože já a prášky je kapitola sama pro sebe…takže dnes směr doktorka už jsem si tam volala moje tam není musím k primářovi a to je pěknej protiva fakt moc se těším
No ty woe, tož ta fotka…………jako opravdu potřebné pro někoho, kdo jde na potrat……..tady bych už obrátila téma a bavila se o labilitě některých jedinců 🙂