Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sny
Provázejí celý náš život. Jsou pro všechny velkou neznámou. Sny prý dokonce mohou odhalit důležité informace o stavu našeho zdraví a jsou důležité pro zdravý spánek. Lidé sní i přes den, v tom případě, jelikož se tak děje za plného bdění, se jedná o jeho fantazie. Máme je rádi, protože když se něco stane ve snu, nemusíme se ničeho bát. Jistě jste se každý setkal se sny zlými i dobrými, kdekdo trpí nočními můrami. Proto by mě zajímalo:
Zůstal vám v paměti sen z dětství nebo jiného období života. Sen, který nemůžete nijak vymazat z paměti?
Trpíte vy nebo někdo z vašeho okolí nočními můrami?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat…“.
Zapojte se do diskuze nebo pošlete svůj příspěvek do pátku (10.6.2011) jako článek přes http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít alespoň 250 slov a hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malý dárek.!!!!!
Opravdu vás nic nenapadá? Nikdo se nechcete svěřit?
Dobrý den, i já mám s nočními děsy u dcery velkou zkušenost. Dcera tímto trpí už přes rok, taky už nějakou dobu uvažuji na léky,protože jsme všichni doma unavení,když musíme několikrát za noc dceru uklidňovat. Taky by mě zajímaly vaše zkušenosti? Zatím se jich tu moc neobjevilo, škoda. Erika
Tak já mám stále ty samé sny, pořád se mi zdá o tom našem vysněném:-) domečku, jak si okopávám zahrádku, jak chováme zvířátka, malá má podobné sny, hrozně by si to přála, tak zrovna včera mi říkala, že se jí zdálo, že jí děděček stloukl klec pro králíčky, že jich měla moc:-) Někdy se mi zase zdá že skáču přes překážky, to se kolikrát směju, když mě to moje hopkání probudí…Noční můry naštěstí nemáme nikdo, starší má problém se probudit v noci tady třeba běhá po chodbě a netrefí na záchod a ani zpátky do pokoje, to se nám teď párkrát stalo, ale není to nic hrozného.
Vidím, že nočními můrami trpí málokdo,což je fajn, kdo by o to taky stál..
Dnes bych si chtěla začít povídat o záležitosti v dnešní době dosti běžné a to o nočních děsech a můrách našich dětí.
Trpí vaše děti nočními děsy? Jak s nimi bojujete?
Moje osobní zkušenosti je bohužel dosti bohatá. Můj 5ti letý syn nočními děsy trpí asi od 2 let. Nyní jsou jeho “záchvaty“ sice mírnější,ale jsou. Zhruba hodinu až dvě hodiny po usnutí se budí s pláčem. Nakonec skončí v naší manželské posteli a prospí většinou celou noc. Za těch zhruba 1800 dnů spal celou noc asi tak desetkrát a to možná přeháním.
Zajímalo by mne,jak řešíte tyto situace? Pomohli jste si někdo medikamenty? Nebo doporučujete prostě jen to období přetrpět a doufat,že z toho dítko vyroste?
A máme tu první článek od Bublais, které tímto děkuji. K přečtení níže.
Dadulo, sny z minulých životů nemám nebo si to aspoň myslím, ale měla jsem období, kdy se mi vnoci zdála nějaká běžná situace (sny, kdy žiju jako by to bylo reálný mám docela často i teď), kterou jsem potom prožila i vzhůru. Když se to dělo opravdově, tak jsem měla přesně ty pocity jako ze sna, akorát jsem u toho v tu chvíli ještě zaznamenávala, že tohle už znám a napadlo mě už několikrát, že to zkusím změnit, ale vždycky jsem to mohla akorát sledovat.
A abych odbočila od nočních můr, tak o lítání mi zdá občas míň, občas víc. Jako malá jsem z toho měla taky divný pocity, ale moje poslední lítání bylo úplně jiný a hodně zajímavý. Nejdřív jsem lítala vysoko kolem rozestavěných baráků, byly to spíš obrovský haly, jako kdyby se pracovalo na nějaký automobilce nebo něčem podobně velkým, na konci všech hal byl podél zdi proud a ten mě vynes až nahoru, vypadalo to tam jako ty snímky mezi zemí a vesmírem, byla jsem ještě v obalu země hodně blízko vesmíru, hodně nahlas to tam hučelo a unášelo mě to do vesmíru, připadala jsem si jako rybička v akvárku, kterou chce člověk přelít do jiný vody, byla jsem unášená tím proudem a když jsem si to uvědomila, tak jsem se chtěla odtrhnout, ale nešlo to, nakonec jsem narazila na tlustý neviditelný sklo, ozvala se velká rána a já se probudila s bolestí hlavy, ale nebylo to nijak špatný, spíš jsem byla celá udivená z toho, jak to tam vypadá a jak mě to neslo, úplně jako kdybych tam byla doopravdy.
Dadulo – tchyně ne (exova maminka je dávno dávno po smrti)
myslela jsem mamku mýho táty, tedy mojí babku
A o matuře se mi taky zdávalo a taky až po ní… že jsem se na ní mohla líp učit a mít lepší známky. 🙂
Mně se bohužel velmi často vrací jeden nepříjemný sen: sen, že jdu znovu dělat maturitu, případně absolutorium. A řeknu vám, je to pěkně nepříjemné. V televizi na to kdysi byl diskuzní pořad a pán tam říkal, že tohle už je navždy. Věřím, že ano, protože od maturity mám 15 let a stále se ty sny opakují. Je to většinou čeština nebo ekonomika. Z ekonomiky jsem přitom mívala povětšinou jen jedničky nebo dvojky. Snad je to přílišná poctivost v povaze, nebo už nevím, protože já jsem opravdu bývala ve škole z těch lepších, ale občas (a paradoxně hlavně v účetnictví a později v dějinách) jsem tahák samozřejmě měla, v dějinách dost často, nastupovala jsem na vyšší školu jako 24-letá, mezi 18-19 leté studentíky z gymplu. Já byla vyučená prodavačka s maturou, dějiny umění jako takové jsme neměli. Oni z gymplu uměli skoro všechno, byla jsem ve velké nevýhodě a postarší učitel do dějin totálně zažraný. Těžko říct, jestli opakující se sny jsou nějakým trestem za opisování…. netuším 🙂 Ale stresy jsou to pěkné, pořád se mi opakuje tatáž situace: Jak se ostatní mezi sebou baví, kolik už umí otázek (v den zkoušek nebo pár dní před), zatímco já koukám do své knížky, kde vidím 100% absenci právě v té ekonomice a češtině a tudíž žádnou známku. Holky, je to fakt horor 😀
Ježečku – to mi mluvíš z duše, jako holčička jsem taky pořád prodávala doma na dvorku. Co bych tenkrát taky dala na pořádnou pokladnu. Škoda, že mám doma kluky, kdyby byly holky, už bych ji doma určo měla a moc ráda bych ji otestovala. No momentálně kupuje táta auta, samozřejmě pro děti né?:-) Děti jsou také moje životní láska, v tom s tebou souhlasím.
Inory – a nezdá se ti někdy, že jsi ten sen vlastně ve skutečnosti prožila? Někdy v minulém životě… Mně se to stává docela často, takový hodně divný pocit.
Keenspeed – O smrti rodičů a sourozenců se mi taky často zdává. Nechápu, kam na to moje podvědomí chodí. Jsem z toho pak dočista špatná. Dnes, když už je táta několik let po smrti, se mi naopak zdá, že je mezi námi.
Je tam tchýně? A jejda, tak toho tygra asi představuje ona ne? Že by nějaký nepříjemný konflikt….
Létání také nenávidím, sice jsem nikdy neletěla letadlem,ale ani o to nestojím.
A erotika? Té si ve snech taky užívám dost…
Zevo – to je normální. Člověk se podvědomně bojí, aby všechno dobře dopadlo a pak má bujnou fantazii. Jste šikulky, zvládli jste to na jedničku.
Tak mě napadá, nebojíte se někdy toho, že se jedná o nějakou předtuchu?
Nejlepší sen jsem měla před vyvrcholením výletu k Matildě. Zdálo se mi, že jsem jela autem sama, nenašla jsem v Přerově Mariku a tak intenzivně jsem ji hledala, až jsem se hrůzou vzbudila. Pak jsem usnula a nastal problém s Haninou…Ve třetí fázi snu už jsme nějakým zázrakem dojely všechny tři k Matildě, abychom zjistily, že jsem dárky nechaly doma:-) To mě vzbudilo potřetí. Naštěstí jsem zase usnula, ale poslední pokračování bylo strašné. Bylo to chvilku poté, co Matilda psala, jak se Vladánek koupal v potoce. To, co se mi zdálo byl asi důsledek… Chodily jsme všechny po Matildině zahradě, prohlížely, ale na nic nebyl čas, pořád jsme někde lovily děti spadlé do rokle, do potoka, ovazovaly zranění a vůůůůbec jsme si nestihly povykládat. Tak jsme se zase honem rozloučily a odjely… bez předání dárků… ty zůstaly v autě.
Jojo, to byly nervy:-D Po “odjezdu“ už jsem neusnula. Možná naštěstí. Kdo ví, kde bych nechala Haninu s Marikou? Už se nedivíte, že jsem to řízení raděj přenechala manželovi?