Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pohádky
Milé maminky, tatínci, milé děti!
Jaká je Vaše neoblíbenější pohádka? Vyprávěli jste někdy dětem vlastní pohádku? Máte život jako v pohádce?
Podělte se s námi o Vaše pohádky, pohádky ze života nebo třeba nějakou zábavnou nebo vtipnou historku ve které pohádka/y hrají roli.
Odměnou pro jednoho z Vás bude tento týden (9.5. – 15.5.2011) DVD Na půdě.
Chcete zvýšit své šance na výhru DVD? Napište článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/, přijďte diskutovat.
V diskuzi budeme tvořit pohádku na pokračování 🙂 Těšíte se?
Každý může přispět 3 slovy, samozřejmě opakovaně, ale s tím, že nesmíte dát dva příspěvky po sobě. Tvorba pohádky “na pokračování“ se započítává do boje o DVD.Prosím, abyste vždy před Váš příspěvek vždy nakopírovali předchozí text pohádky a Vaše tři slova označily “tučně“ (boldem)
Diskuze je časově neomezená, soutěžní část probíhá v rámci “Pojďte si povídat… v květnu 2011“ http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-kvetnu-2011/.
ty liško ryšavá 😀
Byl jednou jeden hluboký les a v něm žili tři zlí trpaslíci. Bydleli v zatuchlé jeskyňce pod velkým dubem, jehož koruna skrývala orlí hnízdo. V něm spinkaly kouzelné dubové víly, které s trpaslíčky hlídaly svůj zatuchlý domov plný všelijaké havěti, nebyla to lecjaká havěť……… otravovala jím život!!! Jednoho dne navštívil, malé trpaslíčky prodejce s čistícími prostředky. Měl jich velké množství. Modré, červené, zelené……. Nechyběly bílé,černé prostě každý byl velice účinný proti té lecjaké havěti. Proto trpaslíčci nakoupili od každé barvy po jedné lahvičce. Začne velký boj, kde známe vítěze. Ale nejdřív poslouchejte,jak to vlastně s bojem bylo od začátku.
Trpaslíčci s vílami začali podle barev. Bílou barvou namalovali svou zatuchlou jeskyňku, žlutou zase kuchyňku, červenou namalovali červánky, modrou zase ložničku. Černá byla nejdůležitější: načernili sami sebe, i tu havěť, a tak byli neviditelní. Zdálo se, že si můžou v neviditelném světě dělat co chtějí. I ta havěť si dělala, co chtěla a netušila, že je sledována. Trpaslíci byli lstiví, závistiví, zákeřní a podlí!!!! Měli nachystanou jedinečnou pastičku na všechny otravné brouky, pavouky, žáby, ptáky, žížaly, ba i bazilišky. A ta pastička měla být začátkem dobra v jeskyňce. Vůbec to však nebylo jednoduché. Havěť i trpaslíci byli rovnocennými soupeři, než trpaslíka Žejdlíka napadl svými kusadly obrovský černý pavouk, kousl ho přímo do zadku a způsobil tak velké pozdvižení. Všichni se najednou shlukli pod dubem a začali ošetřovat a foukat bolístky zraněného Žejdlíka.
Tááááááák a to byl začátek hrozného dne. Žejdlík začal kulhat a bylo mu úplně jedno, co dělá, křičel, kopal a nadával na kamarády, víly, lesní havěť, prostě na celý les. Do dubu kopl tak silně, až z něho spadly tři velikááánské žaludy a praštily pavouka přímo mezi oči.
Orlí hnízdo spadlo a zdraví trpaslíci, rozzlobení jako vždy, hnízdo rozdupali na třísky a vejce rozklepli na pánev. Najednou začala vejce bublat, rozpínat se a celé jejich obydlí bylo plné dusivého sirovodíku. Otevřeli tedy okna i dveře, aby vyvětrali a pustili dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Všem se rázem zbarvilo do růžova nejen tělo, ale i čepičky a místnůstka, protože do místnosti vlítly dubové víly a vypustily růžové vánky. To byla kouzelná mlha, která způsobila něco velmi zvláštního.
Najednou začali trpaslíčci přátelsky a láskyplně švitořit, pobíhat kolem škvařící se pánve a navzájem se objímali.
Byli rádi,že jejich špatné vlastnosti úplně zrůžověli. Ale jednomu přeci jen
Byl jednou jeden hluboký les a v něm žili tři zlí trpaslíci. Bydleli v zatuchlé jeskyňce pod velkým dubem, jehož koruna skrývala orlí hnízdo. V něm spinkaly kouzelné dubové víly, které s trpaslíčky hlídaly svůj zatuchlý domov plný všelijaké havěti, nebyla to lecjaká havěť……… otravovala jím život!!! Jednoho dne navštívil, malé trpaslíčky prodejce s čistícími prostředky. Měl jich velké množství. Modré, červené, zelené……. Nechyběly bílé,černé prostě každý byl velice účinný proti té lecjaké havěti. Proto trpaslíčci nakoupili od každé barvy po jedné lahvičce. Začne velký boj, kde známe vítěze. Ale nejdřív poslouchejte,jak to vlastně s bojem bylo od začátku.
Trpaslíčci s vílami začali podle barev. Bílou barvou namalovali svou zatuchlou jeskyňku, žlutou zase kuchyňku, červenou namalovali červánky, modrou zase ložničku. Černá byla nejdůležitější: načernili sami sebe, i tu havěť, a tak byli neviditelní. Zdálo se, že si můžou v neviditelném světě dělat co chtějí. I ta havěť si dělala, co chtěla a netušila, že je sledována. Trpaslíci byli lstiví, závistiví, zákeřní a podlí!!!! Měli nachystanou jedinečnou pastičku na všechny otravné brouky, pavouky, žáby, ptáky, žížaly, ba i bazilišky. A ta pastička měla být začátkem dobra v jeskyňce. Vůbec to však nebylo jednoduché. Havěť i trpaslíci byli rovnocennými soupeři, než trpaslíka Žejdlíka napadl svými kusadly obrovský černý pavouk, kousl ho přímo do zadku a způsobil tak velké pozdvižení. Všichni se najednou shlukli pod dubem a začali ošetřovat a foukat bolístky zraněného Žejdlíka.
Tááááááák a to byl začátek hrozného dne. Žejdlík začal kulhat a bylo mu úplně jedno, co dělá, křičel, kopal a nadával na kamarády, víly, lesní havěť, prostě na celý les. Do dubu kopl tak silně, až z něho spadly tři velikááánské žaludy a praštily pavouka přímo mezi oči.
Orlí hnízdo spadlo a zdraví trpaslíci, rozzlobení jako vždy, hnízdo rozdupali na třísky a vejce rozklepli na pánev. Najednou začala vejce bublat, rozpínat se a celé jejich obydlí bylo plné dusivého sirovodíku. Otevřeli tedy okna i dveře, aby vyvětrali a pustili dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Všem se rázem zbarvilo do růžova nejen tělo, ale i čepičky a místnůstka, protože do místnosti vlítly dubové víly a vypustily růžové vánky. To byla kouzelná mlha, která způsobila něco velmi zvláštního.
Najednou začali trpaslíčci přátelsky a láskyplně švitořit, pobíhat kolem škvařící se pánve a navzájem se objímali.
Byli rádi,že jejich špatné vlastnosti úplně zrůžověli. Ale…
Já se takhle zasekla kolem poledne, když psala Bamiska 🙂 A teď mě nic zajímavýho taky nenapadá 🙁
Suodal.. ale vaří se mi mozek 😀
JaniK…vidíš jak jsi to šalamounsky vyřešila 🙂
Byl jednou jeden hluboký les a v něm žili tři zlí trpaslíci. Bydleli v zatuchlé jeskyňce pod velkým dubem, jehož koruna skrývala orlí hnízdo. V něm spinkaly kouzelné dubové víly, které s trpaslíčky hlídaly svůj zatuchlý domov plný všelijaké havěti, nebyla to lecjaká havěť……… otravovala jím život!!! Jednoho dne navštívil, malé trpaslíčky prodejce s čistícími prostředky. Měl jich velké množství. Modré, červené, zelené……. Nechyběly bílé,černé prostě každý byl velice účinný proti té lecjaké havěti. Proto trpaslíčci nakoupili od každé barvy po jedné lahvičce. Začne velký boj, kde známe vítěze. Ale nejdřív poslouchejte,jak to vlastně s bojem bylo od začátku.
Trpaslíčci s vílami začali podle barev. Bílou barvou namalovali svou zatuchlou jeskyňku, žlutou zase kuchyňku, červenou namalovali červánky, modrou zase ložničku. Černá byla nejdůležitější: načernili sami sebe, i tu havěť, a tak byli neviditelní. Zdálo se, že si můžou v neviditelném světě dělat co chtějí. I ta havěť si dělala, co chtěla a netušila, že je sledována. Trpaslíci byli lstiví, závistiví, zákeřní a podlí!!!! Měli nachystanou jedinečnou pastičku na všechny otravné brouky, pavouky, žáby, ptáky, žížaly, ba i bazilišky. A ta pastička měla být začátkem dobra v jeskyňce. Vůbec to však nebylo jednoduché. Havěť i trpaslíci byli rovnocennými soupeři, než trpaslíka Žejdlíka napadl svými kusadly obrovský černý pavouk, kousl ho přímo do zadku a způsobil tak velké pozdvižení. Všichni se najednou shlukli pod dubem a začali ošetřovat a foukat bolístky zraněného Žejdlíka.
Tááááááák a to byl začátek hrozného dne. Žejdlík začal kulhat a bylo mu úplně jedno, co dělá, křičel, kopal a nadával na kamarády, víly, lesní havěť, prostě na celý les. Do dubu kopl tak silně, až z něho spadly tři velikááánské žaludy a praštily pavouka přímo mezi oči.
Orlí hnízdo spadlo a zdraví trpaslíci, rozzlobení jako vždy, hnízdo rozdupali na třísky a vejce rozklepli na pánev. Najednou začala vejce bublat, rozpínat se a celé jejich obydlí bylo plné dusivého sirovodíku. Otevřeli tedy okna i dveře, aby vyvětrali a pustili dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Všem se rázem zbarvilo do růžova nejen tělo, ale i čepičky a místnůstka, protože do místnosti vlítly dubové víly a vypustily růžové vánky. To byla kouzelná mlha, která způsobila něco velmi zvláštního.
Najednou začali trpaslíčci přátelsky a láskyplně švitořit, pobíhat kolem škvařící se pánve a navzájem se objímali.
Byli rádi,že jejich špatné vlastnosti
Byl jednou jeden hluboký les a v něm žili tři zlí trpaslíci. Bydleli v zatuchlé jeskyňce pod velkým dubem, jehož koruna skrývala orlí hnízdo. V něm spinkaly kouzelné dubové víly, které s trpaslíčky hlídaly svůj zatuchlý domov plný všelijaké havěti, nebyla to lecjaká havěť……… otravovala jím život!!! Jednoho dne navštívil, malé trpaslíčky prodejce s čistícími prostředky. Měl jich velké množství. Modré, červené, zelené……. Nechyběly bílé,černé prostě každý byl velice účinný proti té lecjaké havěti. Proto trpaslíčci nakoupili od každé barvy po jedné lahvičce. Začne velký boj, kde známe vítěze. Ale nejdřív poslouchejte,jak to vlastně s bojem bylo od začátku.
Trpaslíčci s vílami začali podle barev. Bílou barvou namalovali svou zatuchlou jeskyňku, žlutou zase kuchyňku, červenou namalovali červánky, modrou zase ložničku. Černá byla nejdůležitější: načernili sami sebe, i tu havěť, a tak byli neviditelní. Zdálo se, že si můžou v neviditelném světě dělat co chtějí. I ta havěť si dělala, co chtěla a netušila, že je sledována. Trpaslíci byli lstiví, závistiví, zákeřní a podlí!!!! Měli nachystanou jedinečnou pastičku na všechny otravné brouky, pavouky, žáby, ptáky, žížaly, ba i bazilišky. A ta pastička měla být začátkem dobra v jeskyňce. Vůbec to však nebylo jednoduché. Havěť i trpaslíci byli rovnocennými soupeři, než trpaslíka Žejdlíka napadl svými kusadly obrovský černý pavouk, kousl ho přímo do zadku a způsobil tak velké pozdvižení. Všichni se najednou shlukli pod dubem a začali ošetřovat a foukat bolístky zraněného Žejdlíka.
Tááááááák a to byl začátek hrozného dne. Žejdlík začal kulhat a bylo mu úplně jedno, co dělá, křičel, kopal a nadával na kamarády, víly, lesní havěť, prostě na celý les. Do dubu kopl tak silně, až z něho spadly tři velikááánské žaludy a praštily pavouka přímo mezi oči.
Orlí hnízdo spadlo a zdraví trpaslíci, rozzlobení jako vždy, hnízdo rozdupali na třísky a vejce rozklepli na pánev. Najednou začala vejce bublat, rozpínat se a celé jejich obydlí bylo plné dusivého sirovodíku. Otevřeli tedy okna i dveře, aby vyvětrali a pustili dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Všem se rázem zbarvilo do růžova nejen tělo, ale i čepičky a místnůstka, protože do místnosti vlítly dubové víly a vypustily růžové vánky. To byla kouzelná mlha, která způsobila něco velmi zvláštního.
Najednou začali trpaslíčci přátelsky a láskyplně švitořit, pobíhat kolem škvařící se pánve a navzájem se objímali.
Byli rádi,že
Holky já nejdřív přemýšlela, jestli umazat to -m nebo to nechat a jet dál.
Ježíšku Suodal, jak mám pokračovat?
Byl jednou jeden hluboký les a v něm žili tři zlí trpaslíci. Bydleli v zatuchlé jeskyňce pod velkým dubem, jehož koruna skrývala orlí hnízdo. V něm spinkaly kouzelné dubové víly, které s trpaslíčky hlídaly svůj zatuchlý domov plný všelijaké havěti, nebyla to lecjaká havěť……… otravovala jím život!!! Jednoho dne navštívil, malé trpaslíčky prodejce s čistícími prostředky. Měl jich velké množství. Modré, červené, zelené……. Nechyběly bílé,černé prostě každý byl velice účinný proti té lecjaké havěti. Proto trpaslíčci nakoupili od každé barvy po jedné lahvičce. Začne velký boj, kde známe vítěze. Ale nejdřív poslouchejte,jak to vlastně s bojem bylo od začátku.
Trpaslíčci s vílami začali podle barev. Bílou barvou namalovali svou zatuchlou jeskyňku, žlutou zase kuchyňku, červenou namalovali červánky, modrou zase ložničku. Černá byla nejdůležitější: načernili sami sebe, i tu havěť, a tak byli neviditelní. Zdálo se, že si můžou v neviditelném světě dělat co chtějí. I ta havěť si dělala, co chtěla a netušila, že je sledována. Trpaslíci byli lstiví, závistiví, zákeřní a podlí!!!! Měli nachystanou jedinečnou pastičku na všechny otravné brouky, pavouky, žáby, ptáky, žížaly, ba i bazilišky. A ta pastička měla být začátkem dobra v jeskyňce. Vůbec to však nebylo jednoduché. Havěť i trpaslíci byli rovnocennými soupeři, než trpaslíka Žejdlíka napadl svými kusadly obrovský černý pavouk, kousl ho přímo do zadku a způsobil tak velké pozdvižení. Všichni se najednou shlukli pod dubem a začali ošetřovat a foukat bolístky zraněného Žejdlíka.
Tááááááák a to byl začátek hrozného dne. Žejdlík začal kulhat a bylo mu úplně jedno, co dělá, křičel, kopal a nadával na kamarády, víly, lesní havěť, prostě na celý les. Do dubu kopl tak silně, až z něho spadly tři velikááánské žaludy a praštily pavouka přímo mezi oči.
Orlí hnízdo spadlo a zdraví trpaslíci, rozzlobení jako vždy, hnízdo rozdupali na třísky a vejce rozklepli na pánev. Najednou začala vejce bublat, rozpínat se a celé jejich obydlí bylo plné dusivého sirovodíku. Otevřeli tedy okna i dveře, aby vyvětrali a pustili dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Všem se rázem zbarvilo do růžova nejen tělo, ale i čepičky a místnůstka, protože do místnosti vlítly dubové víly a vypustily růžové vánky. To byla kouzelná mlha, která způsobila něco velmi zvláštního.
Najednou začali trpaslíčci přátelsky a láskyplně švitořit, pobíhat kolem škvařící se pánve a navzájem se objímali
Byl jednou jeden hluboký les a v něm žili tři zlí trpaslíci. Bydleli v zatuchlé jeskyňce pod velkým dubem, jehož koruna skrývala orlí hnízdo. V něm spinkaly kouzelné dubové víly, které s trpaslíčky hlídaly svůj zatuchlý domov plný všelijaké havěti, nebyla to lecjaká havěť……… otravovala jím život!!! Jednoho dne navštívil, malé trpaslíčky prodejce s čistícími prostředky. Měl jich velké množství. Modré, červené, zelené……. Nechyběly bílé,černé prostě každý byl velice účinný proti té lecjaké havěti. Proto trpaslíčci nakoupili od každé barvy po jedné lahvičce. Začne velký boj, kde známe vítěze. Ale nejdřív poslouchejte,jak to vlastně s bojem bylo od začátku.
Trpaslíčci s vílami začali podle barev. Bílou barvou namalovali svou zatuchlou jeskyňku, žlutou zase kuchyňku, červenou namalovali červánky, modrou zase ložničku. Černá byla nejdůležitější: načernili sami sebe, i tu havěť, a tak byli neviditelní. Zdálo se, že si můžou v neviditelném světě dělat co chtějí. I ta havěť si dělala, co chtěla a netušila, že je sledována. Trpaslíci byli lstiví, závistiví, zákeřní a podlí!!!! Měli nachystanou jedinečnou pastičku na všechny otravné brouky, pavouky, žáby, ptáky, žížaly, ba i bazilišky. A ta pastička měla být začátkem dobra v jeskyňce. Vůbec to však nebylo jednoduché. Havěť i trpaslíci byli rovnocennými soupeři, než trpaslíka Žejdlíka napadl svými kusadly obrovský černý pavouk, kousl ho přímo do zadku a způsobil tak velké pozdvižení. Všichni se najednou shlukli pod dubem a začali ošetřovat a foukat bolístky zraněného Žejdlíka.
Tááááááák a to byl začátek hrozného dne. Žejdlík začal kulhat a bylo mu úplně jedno, co dělá, křičel, kopal a nadával na kamarády, víly, lesní havěť, prostě na celý les. Do dubu kopl tak silně, až z něho spadly tři velikááánské žaludy a praštily pavouka přímo mezi oči.
Orlí hnízdo spadlo a zdraví trpaslíci, rozzlobení jako vždy, hnízdo rozdupali na třísky a vejce rozklepli na pánev. Najednou začala vejce bublat, rozpínat se a celé jejich obydlí bylo plné dusivého sirovodíku. Otevřeli tedy okna i dveře, aby vyvětrali a pustili dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Všem se rázem zbarvilo do růžova nejen tělo, ale i čepičky a místnůstka, protože do místnosti vlítly dubové víly a vypustily růžové vánky. To byla kouzelná mlha, která způsobila něco velmi zvláštního.
Najednou začali trpaslíčci přátelsky a láskyplně švitořit, pobíhat kolem škvařící se pánve a
To neva Virenko, hlavně když můžeš tvořit VD pohádku 🙂