Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zkomoleniny
Zkomoleniny – jako malé mé často vtrala některá slova v písničkách:
třeba Boris umí po skalinách… (hymna – bory šumí po skalinách…), nebo Už měkoně vyvádějí… (už mě koně vyvádějí…), kdypak Tetřevy Honzlovci prohrají… (Noc na Karlštejně – kdypak Tetřevy hon s lovci prohrají…), podobu zajíce, žirafičí krabice… (Mach a Šebestová – podobu zajíce, žirafi či krabice…)
Taky slyšíte v písničkách popletené texty? Vzpomeňte si, co vám v mládí vrtalo hlavou. Podělte se s námi o perličky vašich ratolestí.
Vítány jsou různé zkomoleniny (a to nejen písniček), přebrepty nebo překlepy, zkrátka vše, co život přináší 🙂
Jako legendární je třeba vzpomínka pana Donutila, kdy ho v mládí kamarádi nutili: “Zahraj Izbinu, dělej, zahraj Izbinu“; no a on spustil na kytaru:
“IT´S BEEN A HARD DAY´S NIGHT
AND I´VE BEEN WORKING LIKE A DOG
IT´S BEEN A HARD DAY´S NIGHT
I SHOULD BE SLEEPING LIKE A LOG“
😀
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (6. 5. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-kvetnu-2011).!!!!!
tak sociální píče ….je dost dobrý….
žirafičí krabice se tu objevila víckrát to mě nepostihlo…
… tak já toho mám povícero, byla jsem jako malá expert (teda jako né že bych teď nebyla …):
zákaz hvězdu jsem taky měla, pak ještě otřesk mozku, padala jsem dondlop, Boriš, co to umí po skalinách byl kámoš a dál nevím. Jo ještě ta klasická žirafičí krabice, snad jen tu Izbínu jsem neznala.
No a z písniček: pokajíčku pokajíčku nebo potkal lišu potkal lišku (po kalíšku), zajíček Sven Jansen (zajíček v své jamce – ten teda není můj ale kamaráda, myslel si prý až do dospělosti že je to nějaká severská lidová … ), ve stínu “potfíky“ jsem měla taky, ovečky, co zatáčí černou okybačou, no a “ajkadý satůlaš čérno okyjánku“ je pro mně záhada málem dodnes … !!! :DDD
Jinak v diplomové práci byl nejčastější překlep “sociální píče“, ony jsou ty dvě písmenka vedle sebe …
No … doufám, že jsem na nic nezapomněla, ale spíš asi jo …
Hanele
Nemohlo by to být z angličtiny? Něco jako sláva, kancelář otevřená?:-) Open the office, gloria! Dál to ale nepasuje na nic…
Jóoo, Pavli, to je ono! Dík. Nikdy jsem to napsané neviděla:-)
Zavo, já to znám jako
Ouven doufis glória, omana omana, ota ota otytyty, ota ota otatata, ouven doufis!
A muselo se uhnout rukou a nenechat se plácnout.
Kdoví, co je to za hatmatilku. 😉
Tu hru s plácáním do rukou jsme praktikovaly jako dorostenky při nekonečném čekání na každém spartakiádním vystoupení. Jen jsme u to říkaly: ou vendou fis glória, o mana, o mana, .. a dál si asi nevzpomenu, závěr se mi rýsuje, ale to mezi tím? No, kolik je to taky let? 42-16 ha 26! No fuj. To vaše říkání zní tak trochu romsky, ne?
Ovšem Nejsú jelen je super!
Diskuzi o umírání nás rodičů jsme v batolecím věku taky prodělali, ale ne z důvodu sňatku, ale dědění majetku. Patrně šlo o nějakou cetku:-)
Byly jsme s kamarádkou ve věku, kdy jsme znaly snad všechna sprostá slova, když za náma “na ulic“ vyběhl soused, asi tak ve věku 5 let a mlel pořád dokola: opičí pinč, opičí pinč, opičí pinč… Stály jsme jak opařené, protože TO bychom do něj tedy neřekly. Po krátkém výslechu jsme se naštěstí dobraly jádra pudla a správného znění. Už už jsme chtěly jít bonzovat jeho mamince, jak chlapeček sprostě mluví:-)
Našemu Tomovi bylo tehdy tak – já nevím – 2 – 3 roky. V obchodě jsem mu řekla, že si uděláme k obědu pizzu. A on začal na celý obchod hulákat – Hulá, bude pi.a (ani to nenapíšu, určitě si domyslíte). Byla jsem červená až kdesi…
A v době, kdy chodil do 1.třídy, byl u nás ještě jeho kamarád. Měli puštěnou televizi, kde byl fotbal. Najednou přiběhli oči navrch hlay – prý tady přistáli Marťani… Vysvětlení bylo jednoduché – fotbal hráli naši a Malťané…
můj pětiletý syn byl venku a hrál si najednou přiběhl a říká pozor včelák včelák, a on to byl čmelák:-)
Ráno po cestě do školky jsem si vzpomněla hned na tuto diskusi, když dcera zahlásila – “Tady už je ale vysoká tráva, proč?“ A já na to – “Protože ji ještě nikdo neposekal.“ (je to městský pozemek…) A ona pohotově – “No, to pak už ale budou muset vzít keřeňákem.“
(místo křoviňákem)
🙂
a ještě jedna perlička z minulého týdne, se synátor ptal: mami, kdy táta umře“, “ no snad to nebude moc brzo, proč se ptáš“,mu povídám…. “no, kdyby umřel,tak to bych si tě mohl vzít za ženu…“ tak to potěší ale i trochu zamrazí 🙂