Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
V nemocnici s dětmi
Slovo “nemocnice“ ve mě vzbuzuje pocit smutku, ale i obrovské naděje.
Kdyby uměly nemocniční zdi mluvit, kolik životních osudů by nám asi prozradily???
Moc ráda si přečtu Vaše řádky, kdy Vám spadly kameny ze srdíček. Ale i řádky, které zrovna štěstím zářit nebudou…ale i to je život.
Pojďme si povídat o nemocnicích a Vašich zkušenostech jak přečkat s dětmi nebo i s dopělými tyto nelehké chvilky.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (29. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
byla jsem řed vánoci s derou upadla a mela bouli na čele tak jsme bylz na pozorování jí jse am líbilo akorád ji vadilo buzení po dvou hodinách a kolíček na prstíku alebyli jsme tam jen 24 hodin . personál a sestry byli hodní takže máme pozitivní pohled na nemocnici. roza2008@seznam.cz
Koukám,jaké píši zase blbiny.Mělo tam být,že si seženu odvoz ne oběd.
Zážitků z nemocnic mám víc a nyní vzpomínám nejvíce na jednu svoji hospitalizaci.Nemám ráda nemocnice jako pacient,porodnice jsem vždy protrpěla a z delšího pobytu mívala deprese.Jenže nemoci se nevyhýbají nikomu,ani mě.
Už je to pár let co mi začalo být v práci špatně a měla jsem bolest břicha a teploty.Říkala jsem si nějaká střevní viróza a víkend to spraví.Protože se blížila svatba mé nejstarší dcery,tak jsem víkend prožila ve znamení pečení cukroví na svatbu.Jenže břicho mě bolelo stále a lepší to nebylo a tak jsem skončila v pondělí ráno u chirurga a ten mě chtěl rovnou poslat sanitkou do nemocnice se slepým střevem.Tuto nemocnici jsem,ale odmítla a vybrala si nespádovou kam mě sanitku dát nesměl.Slíbila jsem,že nepojedu autobusem a seženu si oběd.
Tak jsem si sehnala odvoz,vybrala pro rodinu peníze,odjela zakázaným autobusem pár km domů.Tak jsme si pobalila nejnutnější věci,napsala vzkaz,protože jsme se nemohla s nikým spojit telefonem a kamarádka mě odvezla do nemocnice.
Tam potvrdili slepé střevo a sdělili mě,že budou ledovat a pokud to nezabere,tak budou operovat.Svojí odpovědí jsem jim vyrazila dech,prohlásila jsem,že pokud chtějí operovat,tak ihned.Neboť se mi za 14 dní vdává dcera.Jenže nedali si říct a nechali mě být do večera.
To nastoupil do služby primář a ihned mě operoval,ani jsem mu o svatbě dcery nemusela říkat.Díky alergické reakci na lék proti bolesti jsem byla v nemocnici od pondělí do pátku,kdy mě propouštěli.Po návratu jsem víkend opět trávila ve víru pečení cukrpoví,aby bylo vše jak má být.Ve středu mě vytahovali stehy a v sobotu byla svatba dcery.Vše se zvládlo a dokonce jsem zvládla 14 dní po operaci celý večer protančit.Takže díky primáři jsem zvládla během 14 dnů operaci slepáku,napéct plno cukroví na svatbu a svatbu zorganizovat a plně si ji užít.
Ahojda všem
anonyme, jestli máš pochybnosti nejlepší je zajít za ORL lékařem,on by měl posoudit, zda je nutná operace. Kdyby ano, tak se neboj, je to celkem malá operace a většinou pouštějí ještě týž den, maximálně druhý den po operaci (mám dvojitou zkušenost se synem a jednu svoji, dokonce bez narkózy, jen s oblbovačkou)
Nadi, to mne zajímá, jelikož Brandýské dětské oddělení znám skrz na skrz. Jestli to byl opravdu primář, tak to jste měli štěstí na dobrou náladu, my jsme bohužel vždy “vyžrali“ ty špatné. Jinak máš pravdu, sestřičky i ostatní personál je skvělý, dokonce pro větší děti mají k dispozici počítač, je tam i menší hernička s televizí. My tam byli do dvou let častěji než doma 🙂
Vendy – taky máme zkušenost s hořkým čajem, takže beru sebou Glukopur a nepatrně sladím (záleží na nemoci), když může pít normálně, tak pije mojí vodu. Do nemocnice jezdíme většinou dva, takže já vyplňuju papíry a na vyšetření jde manžel, Venda je klidnější a věř mi, že už se odbít nenechám, prostě je to moje dítě a hotovo, jdu s ním.
Bami – taky vám přeju, ať máte nemocnice vyčerpány do konce života 😀
Babi gogo, no teda, teď je to dobrej černej humor, ale zažít bych to nechtěla. 😉
Fitiny – jsem ráda, že jste našli ty správné lidičky a že i přes tu bolest na nemocnici vpomínáš v dobrém. Přiznám se, že nevím zda bych to dokázala.
Tak a už jste mi splynuly dohromady – jo o tom zákazu do herny – Venda na jejich řeči nedá, ale jinak bych doktory umluvila, ať verdikty říkaj mě a ne před dítětem. Bohužel ta rotavirová infekce je pěkná mrcha a dost nakažlivá, takže kvůli tomu jste do herny nesměli, ale mohla to říct lépe, že jo.
Jinak zažila jsem maminku, která byla s nemocným a měla s sebou kojence, prostě to záleží na lidech, pak to jde vždycky nějak udělat.
Hračky taky beru s sebou pořád, nějaké zákazy a příkazy jim odkejvu a stejně pak něco vytahnu (pokud je to zrovna na infekčním, kde se pak musej nechávat, tak vybírám staré nebo si půjčím něco v herně).
No a ještě k mým zkušenostem – já jsem byla vyloženě nemocniční dítě, téměř vše co kolem šlo jsem chytla. V Krči jsem postupně proležela téměř všechna oddělení a většině doktorů jsem říkala strejdo a sestřičkám teto. Dodnes na některé vzpomínám, i když obrysy už zmlhavěly a zbyl mi jen pocit, naštěstí často celkem příjemný. Až na ten stesk mi nemocnice nevadili a nevadí dodnes. Akorát jednou nevěděli co mi je, tak jsem byla sama na 12pokoji, takže to bylo celkem na psychiku, potom pobyt na ORL a odsávání dutin nebyl nic moc, jinak dobrý. Nejvíc jsem si to užívala asi při mononukleóze – neměli dětskou infekci, tak jsem ležela se staršíma ženskýma, kromě drbání si pamatuju piditelevizi a seriál Dobrá voda .-) Jo a moje nejstarší vzpomínka na nemocnici je z operace nosních mandlí, dostala jsem oblbovačku, takže si ji pěkně pamatuju 🙂 (bylo mi asi kolem 3-4, to nevim přesně). Byla jsem i na krčních mandlích – tam jsem se naučila hrát prší, jo a pst – vyhazovala jsem piškoty, které jsem nesnášela a nesnáším dodnes, doufám že si ptáčci pochutnali 🙂
tfuj to je zas román 😀
Zdravím všechny tady,
když tak čtu příspěvky tak jsou docela smutné,
je pravda,že doma je doma,ale i v nemocnici se dá trávit přjemný čas.
Před několika lety mi vážně onemocněl syn,je pravda,že začátky v naší nemocnici byli katastrofální,odmítání lékařů,když jsem chtěla zůstat s ním.
I přesto,že měl smrtelnou nemoc a dle jejich vyjádření mu zbývalo jen pár měsíců života.
Odběry krve vždy skončili modřinami a o ostatních vyšetřeních radši nebudu ani psát.
Nakonec jsem se nechala se synem převézt do nemocnice v Praze na dětskou onkologii a přístup lékařů byl úplně jiný,dokonce jsme naší doktorce říkali andělíček.
Sestry se chovali lépe jak vlastní rodina a přístup lékařů byl neuvěřitelný,připadali jsme si jak v jiném světě,jelikož jsme k vůli léčbě trávili po dobu 3let více v nemocnici než doma,byl to takový náš druhý domov.
Na oddělení za náma v týdnu chodila pani s pejskem,také klauni a divadlo na které jsme se vždycky moc těšili.
Ráno na snídani už jsem mohla sedět u syna a i v 11hod.po jeho usnutí jsem odcházela na ubytovnu.
Naše doktorka vždy s náma vše probírala a o všem s námi mluvila.
Né jako v jiných nemocnicích vás odseknou,že oni jsou lékaři a vy jenom ten rodič.
I když nakonec vše dopadlo špatně,dodnes na nemocnici vzpomínám,neboť jsme tam prožili spoustu hezkých zážitků a někdy mi i lidé z této nemocnice schází,když vidím jak se dnešní lidi k sobě chovají.
Dodnes tam jezdím a občas přivezu dětem nějaké pohádky na zkrácení dlouhých chvil.
Asi hodně dělá přístup sester a lékařů a hlavně spolupráce s maminkama,protože to dnešním moderním nemocnicím stále chybí,měli by si uvědomit že naše děti jsou ,,našimi´´součástmi života a víme co mají rádi a co zase nemají a jak by k nim lékaři měli přistupovat,aby s nimi děti spolupracovali.
Mohla bych psát a psát,ale to už by byl příběh na knihu a tak jen kratší vyjádření k diskuzi.
Tak se maminky držte a nenechte se v nemocnici odbýt,protože každá maminka nebo tatínek má právo zůstat v nemocnici se svým zlatíčkem i kdyby jste v noci měli spát na židli.
babi sice to usměvné je, ale takový černý humor, ještě že to dobře dopadlo…..jo pořáek v nemocnicích.
tak trochu z jiného soudku, když jsem rodila první dítko tak zrovna otevřeli novou porodnici pokoje po třech a s koupelnou a záchodem…člověk hudrá a je stále nespokojenej, ale když vím jak rodila švagrová má starší dítě na selou porodnici záchod a sprcha na chodbě kde se to houfovalo, takže by jsme měli být trochu soudné….hudráme na to co se nám nelíbí když jsme v nemocnici s dětma, at jsme rády vždyt dřív taková možnost vůbec nebyla já jsem byla jako dítě také v nemocnici a pamatuju si z toho společnej pokoj kde jsme v postýlkách byli děti bez maminek a myslím že jim doma také nebylo nejlépe….určitě když budeme trochu soudné tak tam uvidíme aspon v něčem postup k lepšímu….
Dnes už pro zasmání
Je to zpátky asi 20 let, šla jsem na opravu nepodařené operace žaludku,tedy bylo mi něco kolem 45ti let.
Dostala jsem náladovku a jelo se v poklidu na sál.Z polospánku mě probrala debata sestřiček,které mě vezly…“hele ta bába vypadá dost dobře na 70 let“.A to mě docela probralo a křičela jsem ,že mi tolik není…tak se zjistilo,že mě vezly na špatný sál….ještě že to byly ukecaný holky.
Ahoj,
já mám taky zkušenosti dobré i zlé,mám dvě děti.
Ta dobrá je z Třinecké nemocnice,kdy dceři,tehda byly 4ročky,museli odoperovat znamínko,které se doktorce moc nelíbilo.Velice milý přístup lékařů i sester.Dobrá strava,pěkné oddělení.Dceři se z nemocnice ani nechtělo 🙂
Horší už to bylo u nás ve Frýdku-Místku,kdy zase syn musel na operaci s dutinama,měl po několika atb a nakonec mu museli provést operaci fess,kdy měl 10dní navedeny dutinami hadičky,a denně mu dělali proplachy.Dostaval ATB do žil.První věc je že takové dítě ,tehdy 8let, po takové docela náročné operaci dostane na pokoj 2leté dítě,které dnem i nocí pláče ,další že mu jedna sestra píchla atb v noci a další po hodině šla znovu a málem by ho předávkovala,kdyby syn nebyl při smyslech a sám ji neřekl,že už tam sestřička byla píchala mu.Pak dostal 4leté dítě na pokoj,kde s ním nemohla být maminka,tak se syn staral o dítko.Strava příšerná!!Sestry protivné.
Další příběh je z minulého měsíce ,kdy se dcera-7let dostala do nemocnice s obstrukční bronchitidou,byla da DIPce na kyslíku,tam bylo vše o.k.Pak jí sestřička z dětského navykládala že jde na dětské oddělení kde bude s dětma na pokoji,a že je tam herna….no,dceru šoupli na pokoj kde byla sama,těžce to nesla.Když sestřička roznášela svaču,ptala jsem se zda můžem do herny po svačince,velice mile odpověděla před dcerou :NE! a odešla.Dcera se rozplakala,a spadl na ní splín,večer jsem odcházela tak plakala,ráno jsem přišla,tak plakala,aby mě moc netrápila,tak chodila co chvíli na wc se vyplakat,a přišla s ubečenýma očima.Tak jsem šla za primářkou a řekla jí že se dcera sesypala psychicky a že bych chtěla být s ní,tak mi to povolila jen proto, že nebylo přeplněno.450kčúnoc se stravou,kdyby jí nebylo 7let,tak to mám zdarma.V ten den ještě chodila vizita a doktorka řekla,že bychom mohli možná zítra domů,samozřejmě nás druhá doktorka nepustila.
Jsem opravdu naštvaná,protože ani lékaři,ani sestry si neuvědomují,že když něco takovému dítěti navykládají ,tak to bere velice vážně,strava tam byla odporná,denně stejné polévky.Já dostávala jiné jídlo,prý děti mají jinou stravu,ale jeden den byla ryba s bramborem,to měla malá a já měla kolínka s kuřetem na smetaně,a druhý den to bylo naopak,jen dcera tu štavu měla hnusnější,vodovou,asi jen přiřezenou…..
Na jednu stranu jsou rádi,že tam rodiče jsou celé dny,protože se o své dítě postarate a neobtěžujete sestřičky,ale ty sumy v nemocnicích jsou fakt šílené,šla jsem tam jen na dva dny,nakonec nás nepustili,a musela jsem tam být s dcerou 3dny.Za lůžko platíte 350kč,kdy k vám na pokoj může kodokoliv přibýt,za nadstandart 450kč,tak jsem radši o 100kč dala víc a chtěla nadstandart,kde jsme měli vlastní i sociálku.
Prostě bordel je všude,ale úříště bych radši do Třince na dětské.
Mimochodem,mandličky krční jsme byli taky trhat,nemusíte se tphp bát,malá přestala mít tak rýmy,a syn přestal chrápat,ono to stejně doroste.
Mějte se hezky,ráda Vás tu čtu Monika
Suodal,moje dvě největší zkušenosti v nemocnici s dětmi jsem zkusila poslat jako článek.Sice nejsem spisovatelka jako ty nebo některé ostatní,ale snad se to bude líbit aspoň trochu.
Ahoj “barmisko“,určitě Ti pomůžeme malého ohlídat,hlavně aby se všechno povedlo a bylo už konečně dobře. :-*