Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
V nemocnici s dětmi
Slovo “nemocnice“ ve mě vzbuzuje pocit smutku, ale i obrovské naděje.
Kdyby uměly nemocniční zdi mluvit, kolik životních osudů by nám asi prozradily???
Moc ráda si přečtu Vaše řádky, kdy Vám spadly kameny ze srdíček. Ale i řádky, které zrovna štěstím zářit nebudou…ale i to je život.
Pojďme si povídat o nemocnicích a Vašich zkušenostech jak přečkat s dětmi nebo i s dopělými tyto nelehké chvilky.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (29. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
A máme tu další článeček od Králíčka:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/kam-nechodi-slunce/nemocnicni-zkusenosti/
Poplatky v nemocnici?
Jsou pěkně nesmyslné.Nechápu proč máme platit pobyt v nemocnici a ještě takovou částku,když si platíme zdravotní!K čemu to pak platíme?Chápu,že třeba za to stravování bychom si mohli zaplatit,ale určitě ne 200 kč za den..A ještě za takovou stravu,která se nedá kolikrát ani snítst 🙁 stejně tak jsou i nesmyslné poplatky na pohotovosti.U dospělých to beru,ale takové dítě,které má 40tky horečky a nevíte co s ním ,když je má třeba 3 měsíce tak jako měl máš syn,pořád brečel,40horečky a když jsme přijeli do nemocnice tak se na nás doktorka dívala jako na nějaké hysterky rodiče.
Krásné ránko všem 🙂
Musím souhlasit s Pavlinkav…většina vašich příběhů by si opravdu zasloužila mít svoji vlastní diskuzi.
Tak s chutí do toho!!! 🙂
Když si povídáme o nemocnicích, napadla mě otázka “Jak vnímáte poplatky za hospitalizaci???…“
Králíčku děkujííííí, psaní na VD je pro mě terapie. Bohužel jí odnášíte VY 🙂 🙂
Pavlinkav ťuk, ťuk….ťukám s tebou 🙂 Je to opravdu štěstí, že nemáte zkušenost. Tak ať ty tvoje sluníčka jsou pořád zdravé!!!!
Bokul velmi pěkná úvaha!!!! Je opravdu “lékař“ a “LÉKAŘ“. Měli by si častěji uvědomovat, že MY pacienti nejsme jen získané bodíky. Ale, že jsme ustrašení králíčci, kteří se bojí toho, co všechno se nám bude dít. Někdy je opravdu nutnost na někoho huknout, aby se uklidnil.
I když Domče vždycky popíšu co s ní budou dělat, tak velice vítám, že i lékaři a sestry se zapojí do vysvětlování a utišování “velkých vystrašených očí“.
Anonymní ani se ti nedivím, že jsi měla trauma z takové sestry. Naprosto nechápu, proč takováta “stvoření“ vůbec jdou pracovat do prostředí s lidmi, kde je nejvíce zapotřebí pochopení a citu.
JANA K.
Na ORLbyla taková dost zvláštní doktorka.Řekla,že nás objedná na operaci s tím že budem 3 dny v nemocnici a 10dní doma na izolaci.Doktorka řekla,že má ty mandle nějak zvětšené a proto mu to brání v dýchání a tudíž chrápe a dýchá pusou..řekla,že rozhodnutí nechá na nás,takže nevím..nemám s tím zkušenosti.
Jinak jsme objednaní do Třinecké nemocnice.S mým pobytem v nemocnici tady v Třinci nebyl nikdy problém.Stejně tak jako u ostatních jsem narazila na dobré ale i špatné chování personálu.
Věřím,že doktoři ani sestry to nemají jednoduché,ale jsme lidi a takové chování,kteří někteří mají je děsné.Když jsem ležela v porodnici a učili jsme se kojit,tak se tam objevila sestra,která naháněla strach už svým vstupem do pokoje a taky se to potvrdilo!Naše prsa brala jako nějaké vemena,rvala je dětem do pusy až jsme byli celé krvavé..se spoluležící jsme se už děsily kdy zase přiběhne.Mi ještě vynadala že mám velké těžké prsa a proto se malý nechce přisát.Pak se v noci objevila mladá sestra,která slyšela že mi malý pořád brečí tak mi přinesa klobouček a bylo to hned o něčem jiném.
A jeden zážitek s primářem gynekologie…Asi týden mě tak bolely vaječníky,že už jsem nemohla ani chodit,tak mě manžel odvezl na pohotovost.Tam mi zjistily cystu a že si mám dojít ráno na gynekologii aby mi doktor řekl co dál s tím…zda operace nebo se to vypudí samo.Když jsem došla ráno na gyn.,nestačila jsem se divit.Byl tam přimář,který do mě hrabal jak do krávy, a ještě mě seřval že on tam nic nevidí a jak mě to může bolet!
Taková moje zkušenost s nemocnicí…:-)
s dětma jsem tam naštěstí ještě nemusela..
Jinak sestry i doktoři vesměs ok tady Třinci.
Chtěla bych říct, že většina z nás, když vzpomíná “nahlas“, většinou vzpomíná na okamžiky, kdy se cítíme, že někdo nedělal věci (práci), tak jak cítíme, že by jí měl dělat…
Je to asi špatně, protože z toho často vyplývá mylný závěr, že lékaři dělají jen chyby. Ano, lékaři jsou lidé, dělají chyby, i když od nich očekáváme, že chyby dělat nebudou! I já jsem na sém vlastním těle pár “chyb“ zažila. Naštěstí žiju dosud a věřte, modlím se, aby žádný ze zdravotnických zaměstnanců nespáchal chybu na mém dítěti.
Chtěla bych poděkovat těm, kteří chyby nedělají a i těm, kteří se snaží z chyb poučit a dále je nedělat. Chtěla bych poděkovat všem, kteří kromě medicíny jako takové, vnáší do praxe taky psychologii. Alespoň já cítím, že lékař byl měl být schopen léčit s “citem“.
Neboť příběhy rodičů, kteří spěchají s nemocným dítkem na pohotovost a přivítá je prudící lékař s nevhodnými poznámkami (nechci uvádět – kdo zažil, umí si sám představit), nejsou až tak neobvyklé.
Není to zas tak dlouho, co jsem podobný příběh slyšela – na rodiče, které nejdříve lékař ohodnotí za blbce, co otravují o půl páté ráno, co neumí obléct dítě, když s ním jedou do nemocnice, pak všichni z hrůzou hledí, že by jejich dítě mnoho mít zauzlená střeva, i když první diagnoza na chodbě z úst lékaře je “Další rodiče, co neví, co se svým děckem o otravují zbytečně v nemocnici…“….
I takové příběhy píše život a hlavní je, když to alespoň hlavní hrdinové příběhu přežijí ve zdraví….
Králíčku, článek dorazil na správné místo, právě jsem ho dochystala, vyjde zítra dopo.
Tak se těšte a ostatní se přidejte 😉 Dopo jsem měla čas číst a spousta příspěvků zde v diskusi klidně mohlo být jako článek 😉 Jsou to hotové romány.
A k našim zkušenostem – ťuk, ťuk, ťuk – zatím s oběma holkama jen porodnice a s tou jsem byla spokojená. 🙂
Když čtu vaše zážitky, běhá mi mráz po zádech a říkám si, že to bych snad nerozchodila…
Suodal,to se těš,ale na tebe nikdo nemá,jsi naše spisovatelka:)
Králíčku, když to zvládám já, tak nepochybuji, že jsi to zvládla taky 🙂 … už se těším!!!
Suodal,těš se odpoledne jsem článeček posílala přes webový formulář.Tak snad dorazí kam má.
Krásný večer všem 🙂
Ani nevím, kde bych měla začít. Je opravdu škoda, že delší příspěvky nepošlete jako článek. Není na tom opravdu nic složitého. Přesně tak jak to píšete sem do diskuze, tak to stejné napíšete jen do webového formuláře…http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/
.
Pod článečkem je mnohem větší přehled diskuze k Vašemu příběhu.
První článek najdete na tomto odkazu:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/kam-nechodi-slunce/nemocnice-orl-jako-lecba-sokem-dil-1/
Dovolím si sem dát i odkaz na článek od Bamisky, protože byl určený k tomuto tématu 🙂
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/kam-nechodi-slunce/motol/
Mariko81 srovnat můžeš i porodnice s odstupem času se tam určo něco změnilo 🙂
A moc Ti i tvým dětem přeji, aby jste nemocnici nepotřebovali ještě dlouho a dlouho a dlouho…..
Nadiono to není jednoduché zůstat…pro nikoho. Myslím, že by jsi se za to neměla odsuzovat jako za selhání. Každý má svůj vlastní styl, jak se s tím vyrovnat. Já to mám tak, že když už je toho moc a už nevím kudy kam, tak si potajmu bulím a pak se to snažím brát s nadsázkou. Ono to dokonce zabírá i na děti, když vidí, že je opusinkovávám, opečovávám s úsměvem na rtu, tak jim ta “nemoc“ nepříjde tak děsivá a deprimující.
A třeba zrovna tohle se někomu nemusí taky líbit. Každý jsme prostě nějaký a každý se s tím musíme v sobě vypořádat sám a po svým.
Vendy81 tak takovou špeluňku jsem si zažila teď s Domulou. Pokoj teda fakt děs!!!! Děti byly dohromady s dospělými na jednom oddělení…taky velmi zvláštní. Ale sestřičky a dr. byli fakt velmi příjemní. Docela jsem je i litovala, že musí pracovat na tak nepěkném místě.
Jůlinka se z toho brzo zase dostane…čas všechno spraví. Přeji Jůlince rychle zapomenutí 🙂
Bamisko klidně piš, piš, piš!!! I když bych Ti raději přála, aby jsi neměla co psát.
4. května budu držet pěstičky!!!!! 🙂
Babi go go tak tomu říkám černý humor…ale úplně to chápu. Nechtěla by jsi nám trošku víc tu situaci rozepsat???
Opravdu to bylo obr štěstí!!!!
Králíčku ono je přece naprosto jedno kdo je “spisovatelka“ a kdo není. Já jen prostě ráda píšu, píšu ráda pro Vás a je to pro mě veliká psycho-terapie!!!!
Už se moooc těším na tvůj článeček.
Anonymní Moniko ty ceny jsou teda hrůza. Já jsem teď platila s Domulou 60,- Kč za mě a 60,- Kč za ní. Propouštěli nás v 19 hod. druhý den po operaci. Celkem rychlovka. Ale musím říct, že jsem za to byla vděčná. Doma je prostě doma!!!!
A k těm doktorům….nejhorší je, když levá ruka neví, co dělá ta pravá. A kdo to samo nejvíc odnese…dítko, které to už vnímá. A pak si člověk říká: “Co by se asi dělo, kdyby došlo na nějakou vážnou životně ohrožující situaci???“…když se nedokážou ani dohodnout na propuštění, jak by to asi řešili v té situaci. Představa je teda fakt děsná!!!
Naštěstí vám to dobře dopadlo 🙂
Taky jsem si ráda přečetla tvé zkušenosti a klidně piš dál a nemusíš jen číst 🙂
Fitiny přesně kvůli takovým lidičkám jako jsi ty a tvůj příběh si pořád říkám “čert vem všechny Domčiny diagnózy, hlavně že jí mám“…i když už jsem vyplakala oceány slziček. A bohužel vím, že zdaleka nejsou poslední. Ale už jen kvůli ní a pro ní se snažím bojovat s nepřízní osudu.
Velice si vážím tvého příspěvku a děkuji Ti za něho!!!!