Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
(Ne)lehké začátky s kojením
Milé maminky, milí tatínci!
Pojďme společně zavzpomínat na začátky s kojením u Vás…
– kdo Vám s kojením nejvíce pomohl? (Sestřičky v nemocnici, laktační poradkyně, maminka, tchýně nebo někdo úplně jiný)
– měla jste problémy s laktací (jak jste je řešila?) nebo šlo všechno “samo“
– jak jste zvládala kojení při prvním dítku a pak při dalším (byl v tom rozdíl?)
– máte dvojčátka? Jak jste zvládla kojit dvojčátka? (nebo trojčátka, …)
Jak na celé období začátků s kojením vzpomínáte? Přeci jen, v této době maminky zažívají více změn, nejen to, že se pro dítko stávají “zdrojem obživy“.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (15. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
Výhra pro tento týden: leporelo Máme doma kukačku
Ahojda, zkusím nahodit fotky těch kojících poloh – z kojeni.net to nepůjde, jsou autorsky bloklé.
Takže poloha vleže:
U nás kojení taky nebylo vůbec snadné. Synovi se pořád nechtělo na svět, porod mi vyvolávali 10 den po termínu, ale narodil se až 11 den. Porod byl komplikovaný, měla jsem stále slabé kontrakce, i přes dvě kapačky, takže mu nakonec museli pomoci na svět “zvonem“. Plovodu vodu jsem měla už hodně hodně zkalenou, malý se jí navíc napil. Po porodu byl malý přidušený, takže nebyl čas na nějaké přiložení k prsu. Byl dva dny v inkubátoru a nosili mě ho jen na kojení, které se i přes velkou snahu sestřiček nedařilo. Takže jsem mu ještě v porodnici dávala příkrm inj. stříkačkou. Až předposlední den mi mamka přivezla tzv. “košíčky“ a najednou se malý chytil, sestřička to viděla a řekla mě, ať příště zkusím kojit bez košíčků a najednou to šlo i tak. Bohužel jsem ještě neměla tolik mléka, takže jsem ze začátku kojila a pak dávala příkrm. Ale během šesti týdnů jsme se plně rozkojili, do půl roku jsem jen kojila a nakonec se malý odstavil sám v 10 měsících a od té doby nepije mléko ani kakao ani mléko s příchutí:-). Má k tomu vyloženě odpor. Dětská doktorka mě řekla, že už se ho však napil až až, a že tedy stačí když jí sýry a jogurty:-).
bami tu polohu jak popisuješ, jednou rukou prso ä druhou hlavu mi právě taky vnucovaly pořád, mně to nešlo, malá sice pila, ale já obě ruce v křeči a strach, že se mi někam zakutálí, no až na tu jednu pani to takhle dělaly všechny a navíc jí tam tu hlavu cpaly, že mi připadalo že by jí i udusily. Přitom malá krásně spolupracovala i bez násilí.
A k té rychlosti přiložení, taky to vidím tak, že lepší by bylo ihned bez předchozí separace a déle než pár minut, ale i to je asi důležité. Mně po císaři přinesly malou hodně brzy, protože tam manžel vyváděl, že jí musí dát najíst. Takže hned, jak mě přivezly ze sálu na JIP, jsem jí měla, ještě jsem byla oblblá a nemohla jsem udržet oči, ale malá pila :-). Paní vedle mě dítě přinesly po osmi hodinách!!!!! a navíc jí daly mojí malou, poprvé tedy viděla cizí dítě, no děs a jak jsem se jí potom ptala, problémy měla veliké, v porodnici, doma pak už nevím. Myslím, že důležité to je, ale rozkojit se může člověk i v neideálnich situacích, klidně po měsíci. Maminkám, co dají umělé s tím, že ony mléko nemají, moc nevěřím, tohle není přeci přirozené a pokud se to stane (netvrdím že nikdy nikomu, i když…) určitě jsou to velmi vzácné a ojedinělé výjimky.
Myslím, že je to hodně o chtění, vůli a psychice.
Marysek: Díky za příspěvek k tématu. Někdy mám pocit, že maminky se buď rozkojí ani neví jak nebo šokem… Je mi líto Tvého ne úplně milého startu, ovšem zvládla jsi to, takže medaili si zasloužíš! Jinak, tvůj příspěvek má více jak 273 slov, takže pokud chceš, určitě by se dobře vyjímal mezi články!
bamika: Nejednou jsem se setkala s tím, že maminky, které se na oddělení šestinedělí objeví podruhé, potřetí, … jsou sestrami tak nějak automaticky brány za zkušené mámy, které nepotřebují radu. Každá z nás je jiná, ale přiznám se, pokud bych byla v nemocnici s druhým dítkem, byla bych raději, kdyby se ke mně chovali jako k nezkušené mamince – a pak bych se mohla svojí hlavou rozhodnout. Na straně druhé, je spousta maminek, kterým vadí, že jim sestra asistuje… Takže je možná někdy pro personál oddělení nelehké najít tu správnou cestu. A co se týče vnucování poloh 🙂 Vybavuji si mé bolavé “rozřezané břicho“, více jak 4 kilové miminko a surový přístup sestry, která moje prsy brala asi jako kdybych byla figurína co nic necítí. A když jsem se po několik dnech pokorně zeptala, jestli bych nemohla zkusit kojit v leže, že by mi to asi bylo příjemnější…bylo mi řečeno jednoznačné NE… Tedy, myslím si, že personál by měl mamince polohu doporučit, nikoli však vnucovat. Ještě k nevloženým obrázkům – zkus mi je poslat jako link do zpráv, zkusím vložit sama. A třeba vyhlásíme i anketu o nejoblíbenější polohu 🙂
Lien: Kdo ví, třeba ta “stará“ paní Tvé díky slyší. Taky vzpomínám na jednu sestřičku, která mezi všemi můrami na JIP zářila jak sluníčko a jako jediná na mně byla milá. Tak moc jsem si přála, aby tam byla přes den, aby tam byla častěji. Byla tam jen jednu noční službu, ale mezi ostatníma jsem ji viděla jako anděla a moc mi psychicky pomohla- tím, že jsem aspoň jednu noc měla pocit, že se o malého stará anděl a ne protivná sestra. Jinak ještě k poloze, o které píšeš, nikdy jsem jí nezkoušela, ale jak jsem psala už výše – není nad dobrou radu.
Bokul za mě ne, protože dneska jen málokdo opravdu novorozence přiloží, většinou je to jen rychlé cucnutí a prcka hned odnesou – podle mne by vážení a ostatní procedury mohly počkat (tedy pokud je jinak vše ok) a nechat rodiče alespoň hodinku sami, aby se všichni navzájem poznali a “očichali“, pak asi jo, takové první kojení svůj význam má.
To je ale jen můj osobní názor 🙂
Otázka pro všechny:
Jakou roli si myslíte, že má “rychlost“ přiložení dítka k prsu? Jsem si moc dobře vědoma učebnicových pouček, ale ráda bych to slyšela od Vás – jak těch, co měly kojení lehké i nelehké, MYSLÍTE SI, ŽE RYCHLOST PŘILOŽENÍ VAŠEHO DÍTKA K PRSU OVLIVNIL VAŠE “KOJÍCÍ VÝSLEDKY“ – RESP. START KOJENÍ???
Ahojte, tak pár našich zkušeností. My jsme s kojením od začátku bojovali, ale nakonec jsme to, alespoň myslím, s úspěchem zvládli. V porodnici nás bohužel nenaučili nic, jediné čeho dosáhli bylo, že jsem z porodnice odešla s poporodní depresí, s popraskanýma bradavkama a malý na minimální váze. A to nás propustili jen se zázrakem, že se jedna sestra nad námi jednu noc slitovala a dokrmovala malého celou noc, aby začal přibírat. V porodnici jsem neměla mléko a pozdě se mi spustilo, ale bylo to bohužel zapříčiněno právě psychikou, protože sestry v porodnici namísto aby poradili, ukázali polohy, řekli jak poznat jestli malý saje či ne, tak jen chodili a ptali se: “Kojíte? Daří se? Saje?“. Jak jsem to jako prvorodička měla vědět. Psychicky jsem na tom byla špatně, ale když jsme se vrátili domů, hned jsem sedla k internetu a k odborné literatuře a začala více studovat. A tak jsme se probrali těžkými začátky, našli si naši cestu. Také nám velmi pomohla sestřička od naší pediatričky, která nám vysvětlila, jak dlouho kojit, z jakého prsu, jakou polohu atd. Dnes je nám devět měsíců a je to pro nás oba ta nejúžasnější věc na světě. Zatím mám mlíčka dost a tak doufám, že budu kojit tak dlouho, jak jen to malý bude chtít.
Děkuji všem maminkám, které již zavzpomínaly, ať již začátky byly lehké nebo nelehké.
Ráda bych Vás upozornila na další článek, který vyšel k tomuto tématu:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/nad-kojenim-jsme-nakonec-zvitezili/
Pokud máte zájem o leporelo, nebojte se napsat Vaši zkušenost jako článek. Mnohé Vaše vzpomínky jsou dostatečně dlouhé nejen jako příspěvek a věřte, spoust čtenářek si ráda Vaši vzpomínku přečte. Pokud přidáte i nějakou radu, předáte zkušenost, pomůžete třeba nějaké mamince “začátečnici“.
Děkuji všem, které vzpomínáte! Večer se Vám budu věnovat více a slibuji, že dám dohromady taky článeček :-), abych Vám šla příkladem!
Ahojda holky, tak nejdřív já, zažila jsem obě varianty na vlastní kůži. S Barčou to bylo těžký a taky kdyby nebylo jedné sestřičky, tak jsme nekojily vůbec, byla to mladá holčina a jediná z nich mi ukázala co a jak, takže od 4. dne krásně baštila až téměř do 3 let (odstavili jsme po oboustranné dohodě, čelala jsem Vendu a už to nešlo ze zdr. důvodů), jinak ke konci baštila fakt už jen ráno a večer, no maximálně když vstala po poledním spánku.
Vašek naopak se krásně přisál už v porodnici a od druhého dne baštil 50ml (bohužel pak mu vyletěla žloutenka, musel do Kladna, pak zjistili, že se mu neuzavřela cévka a museli ji chirurgicky zašít, nějaké UM dostal na JIPce, ale já jsem ho jen kojila), když už on byl v pohodě, rozjel se mi žlučník a doktoři jak slyšeli, že kojím, tak ode mne dali ruce pryč, takže jsem skončila vyhublá, kost a kůže a nakonec jsem je ukecala – kojení, nekojení – ať mi ho vyndaj. Kojit mi tehdá zakázali a já bez zkušeností je poslechla (dneska už bych jen kývala a kojila dál). Takže Venda byl kojenej 4 měsíce a od té doby byl na UM (fuj to bylo peněz) 🙂
Po těchle zkušenostech jsem se o kojení začala trochu víc zajímat, až jsem se přihlásila do kurzu Laktační ligy (to se mi líbilo už když Barča byla malá) a po roce jej úspěšně absolvovala. Naštěstí byly velké rozestupy mezi jednotlivými hodinami, takže jsem to zvládla i s Vendovou častou nemocností.
Od roku 2006 tedy funguju jako laktační poradkyně – laik, v současné době se věnuji spíš problémům s jídlem, přechodem na tuhou stravu, atp.
Jo a malé doplnění k vašim příspěvkům – Bami, to co ti ukazovali je tzv. poloha tanečníka, když se ji naučíš, tak je mnohem výhodnější než ta obvyklá (tzv. Madona) – děckem se dá lépe manipulovat, vidíme, co při kojení dělá, atd. U polohy Madony často maminky moc drží hlavičku dítěte, která je pak v mírném předklonu – no a zkuste se napít v předklonu 🙂
Lien, podle toho, co popisuješ jde o polohu tzv. fotbalisty, je dobrá právě proto, že dítě neleží na jizvě a je krásně vidět hlavička, akorát když jsi blízko stěny tak je nebezpečí, že se prcek odrazí a vyletí z ruky 😉
Ohledně společného pokoje s jinými maminkami – ono vždy záleží na lidech, když ta, co kojí bezproblémově umí té druhé poradit a podpořit ji, tak rozhodně sebevědomí neklesá, spíš naopak. Já jsem zažila jednou velký nával maminek, což 2 sestry na oddělení fakt stihnout nemohli (všude byli přistýlky a stejně museli odmítat), tak když jsem mohla, tak jsem pomohla. No a jsou porodnice, kde je na to všechno jen jedna sestra – to pak stačí blbej primář s blbými požadavky a problém je na světě.
Třeba v Kladně jsou všechny sestry vyškolené laktační poradkyně a jednou týdně na každém pokoji povídají maminkám nenej o kojení, ale i o ostatní péči o novorozence (jak nosit, klubíčkovat, alternativní dokrm, apod.). I když to tam vypadalo všelijak, byl to můj nelepší pobyt (zatím) – sestry i dokotři se mi maximálně věnovali.
Jujda to je román :-DDD, jdu pracovat 😉
Vždyť já pro samé chystání článků ani nestíhám pročítat diskusi nebo reagovat 😉 Super! Články jsou moc hezké. Dnes se můžete těšit na jeden a zítra ještě jeden 😉
Já jsem u první dcery s kojením bojovala. Byla maličká, neuměla sát, nepřibírala… A až se nám to povedlo jakž takž rozjet, tak malé zjistili kojeneckou žloutenku (více v tomto článku: http://www.vasedeti.cz/zdravi/onemocneni/zloutenka-kojeneho-ditete/)a bylo téměř po kojení. Už jsem jednu dobu i trošku dokrmovala Nutrilonem, ale naštěstí se mi povedlo to přes všechny trable znovu rozjet, sice jsem kojila pokaždé z obou prsů, ale kojila jsem nakonec do 14 měsíců, když padla další super diagnóza – nesnášenlivost laktózy.
Takže teď při druhém těhotenství jsem z toho všeho měla asi oprávněné nervy. Ovšem všechno bylo jinak – Lucinka je savec od první minuty, už třetí den po porodu jsem měla mlíko. Momentálně má půl roku, takže už v poledne začínám dokrmovat, ale mlíčka je pořád dost a já doufám, že budu úspěšně kojit minimálně tak dlouho jako Janičku, nejlépe i dýl 🙂
Tak jsem přispěla svou troškou do mlýna a doufám, že mě opět zavalíte těma milýma článkama, jak jste si poradily s kojením. 🙂