Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
(Ne)lehké začátky s kojením
Milé maminky, milí tatínci!
Pojďme společně zavzpomínat na začátky s kojením u Vás…
– kdo Vám s kojením nejvíce pomohl? (Sestřičky v nemocnici, laktační poradkyně, maminka, tchýně nebo někdo úplně jiný)
– měla jste problémy s laktací (jak jste je řešila?) nebo šlo všechno “samo“
– jak jste zvládala kojení při prvním dítku a pak při dalším (byl v tom rozdíl?)
– máte dvojčátka? Jak jste zvládla kojit dvojčátka? (nebo trojčátka, …)
Jak na celé období začátků s kojením vzpomínáte? Přeci jen, v této době maminky zažívají více změn, nejen to, že se pro dítko stávají “zdrojem obživy“.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (15. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
Výhra pro tento týden: leporelo Máme doma kukačku
Ahoj, nedá mi to, když je to teď moje aktuální téma…:-)
Jistě tady hodně lidí ví, kdo ne, tak se mi v lednu narodil o 3 měsíce dřív prcek a já celé ty 3 měsíce poctivě odsávala po 4 hodinách mléko a vozila mu je zamrazené do nemocnice, ked mu hgo dávaly sondou do žaludku…
a světe div se v neděli, přesně na den termínu porodu mě setsřička přivítala se slovy “maminko, co kdybychom zkusily přiložit…“ a já no jasně 🙂 ale zrovna jsem doma odsávala, tak tam asi moc nebude… A výsledek… Péťa se chytnul na první dobrou jako frajer a krásně tahal, jako kdyby ty 3 měsíce nedělal nic jiného:-D je z toho teda dost utahanej, tak zatím kojíme jen 2x denně a vytáhne si tak 20 dnes i 40ml a zbytek mu dávaj flaškou ale i tak jsem v to ani nedoufala, že bych mohla opět kojit…a jsem moc šťastná 🙂
starší dceru jsme kojila 25měsíců ale u ní teda ty začátky byly dost krušné, protože ona se na rozdíl od brášky chytit vůbec nechtěla a až když už jsem se v duchu smířila s flaškou a asi zklidnila, tak pak jsme našly takovou polohu u které jí to šlo a pak už jsme to až na nějaké její občasné bojkoty kojení vydržely těch 25 měsíců 🙂
A čí je to zásluha? hlavně sestřiček tady v Jablonecké nemocnici, když byl ještě v Liberci, tak tam ho pořád jen sondovaly, že by to neudýchal…a tady 1. dern zkusily flašku a hned zjistily, že mu to krásně jde, že pod kyslíkem to udýchá bez problémů a tak ho tady začaly krmit flaškou a teď postupně prokládáme to kojení…takže je to hodně o lidech a ochotě.
A tohle je ten můj nedonošený šikula 🙂
MILÉ MAMINKY, CHTĚLY BYSTE SI PŘEČÍST ČLÁNEK VD MAMINKY PETRY? ANO, PETRY, KTERÁ PRO NÁS VYTVOŘILA TENTO PROSTOR???
Pokud ano, článek vyjde jakmile se sejde alespoň 10 příspěvků k tématu 🙂 zatím jich je v redakci 5!
Tedy, najde se 5 maminek, které se svěří se svými začátky, ať lehkými nebo nelehkými… přidají třeba pár rad, nepíšou o své nejoblíbenější poloze a nebo o té, která jim vyhovovala nejméně. A to vše formou článku?
Formulář k odeslání příspěvku najdete ZDE:
http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/
Ráda bych Vás upozornila, že k našemu týdennímu tématu, o kterém tu diskutujeme vyšly další příspěvky:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/nelehke-zacatky-s-kojenim/
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/kojeni-a-zase-jen-kojeni/
Děkuji všem pisatelkám i diskutujícím a těším se na další, kteří se svěří s začátky s kojením!
makinea: Díky za dosud nejdelší příspěvek v diskuzi! Doporučuji poslat jako článek, určitě zaujme všechny čtenáře VD – nejen ty, kteří si udělají čas na naši diskuzi!
Já si dovolím přidat odkaz na můj již před delším časem publikovaný článek http://www.vasedeti.cz/vyziva/kojeni/jak-se-koji-dvojcata/.
Jsem mimoděk použila na moje princezny poněkud drastickou metodu, nicméně jsem je pak krmila z lahviček a přikojovala skoro až do roku.
Dnes je jim šest pryč a prospívají velice dobře.
😉
makineo, ale bude 🙂
přečetla jsem to jedním dechem ;-D
nemohla bys písnout, kde jsou tak úžasné sestřičky?
Tak poprvé mi ukázala sestřička hned na porodním sále, jak mám kojit. Bylo to hned po porodu, tak to bylo vleže. Tak jsem tak kojila asi 14 dní a až doma jsem si zkoušela klasickou polohu. A obzvlášť při ucpaném mlékovodu nebo zánětu prsu se mi osvědčila i ona poloha fotbalisty.
Poprvé jsem byla na pokoji s maminkou po císaři, ale bylo to její čtvrté dítě, takže už byla profík a odměnou za to, že já jsem jí podávala kde co – aby nemusela moc vstávat – mi bylo to, že mě krásně povzbudila. Už jen tím svým klidem. Měla hodně spavé miminko, pořádně nechtělo pít, a to už byla několik dní po porodu, ale všechny děti kojila, tak vůbec nepochybovala, že by to mělo být jinak.
Myslím, že na tom sebevědomí záleží snad nejvíc.
Při příštích pobytech jsem viděla maminky, které byly vylekané stejně jako já poprvé a snažila se dodat odvahu zase já jim.
Alespoň já jsem v prvním těhotenství kojení vůbec neřešila a očekávala, že to půjde samo a hned. Ale ono to asi málokdy jde úplně hladce. Maminka unavená po porodu, prsa rozbolavělá po nezvyklém sání, při dalších porodech bolest při kojení, jak se zavinovala děloha… to mi teda vhánělo slzy do očí… ale věděla jsem, že se to spraví.
Sice jsem holky přiložila až po vážení, ale to proběhlo přímo vedle mě a byla to jen chvilička, kdy zatím zkontrolovali mě.
Takže do půl hodinky byly u prsa všechny tři. Prostřední teda byla nalokaná plod. vody a ze začátku se potřebovala vykuckat a pořádně se přisála až tak za 1,5 hodiny.
Třetí dcerka naopak se přicucla hned a odmítla se pustit. Jakmile jsem ji chtěla jen přendat k druhému prsu (že už mě to první bolelo), tak hned pláč na celé kolo. Byla neodpojitelná. 🙂
Jaký to má vliv nevím. Asi je to snažší, ale taky myslím, že je to hodně o té vůli a o té sebedůvěře té maminky, protože jsem opravdu už viděla a slyšela takové komplikované začátky a přesto se kojení nakonec hezky rozjelo. Na druhou stranu některé maminky přikrmují už druhý den po porodu.
Mně se udělalo mlíčko vždy až tak třetí nebo čtvrtý den, takže pak už si holky taky pobrečely hlady, protože těch pár kapek co tam bylo, jim nestačilo.
Myslím, že mi ani nevadilo, když si mě jako vícerodičky moc nevšímaly. Když jsem něco potřebovala, tak jsem se zeptala a sestřička byla ochotná jak u prvorodičky. To ať se maminky ptají a nechají si vše ukázat, jsem jim taky radila, protože sestřičky tam byly milé (až na jednu můru – té bych se neodvážila zeptat ani kolik je hodin), a i když třeba nemohly hned, tak přišly později a maminkám vše v klidu vysvětlily a ukázaly.
Takže to bylo zas hodně o tom přístupu, kdo se ptal, dozvěděl se vše důležité. A to klidně i v noci.
Poprvé jsem hodně čerpala i z nějaké brožurky o kojení, která byla přímo v porodnici, kontrolovala jsem si podle fotek a popisku, jestli to dělám správně a naučila se tak i ty jiné polohy.
Takže i to byl neocenitelný pomocník.
Největší problém bylo to, že jsem něměla kolem sebe žádnou kamarádku maminku, a moje mamka měla zastaralé informace. Internet jsem neměla. Takže jsem pořád pochybovala o to, jestli malá nemá hlad. Nakonec jsem ji kojila plně jen 4 měsíce a celkově 9 měsíců.
U druhé dcery už to bylo snažší a tam jsem se konečně uklidnila, pochopila, že miminka brečí i když nemají hlad.
Mám takové nervoznější děti a navečer už brečí kojení nekojení. Ale je to opravdu hodně znejisťující vidět, jak miminko hned po kojení znovu plače a není k utišení. Myslím, že tomu podlehne veliká spousta maminek.
Druhou dceru jsem kojila 21 měsíců, pak jsem kojení ukončila spíš kvůli sobě (už jsem si chtěla třeba občas někam vyrazit sama), ale bylo to bez jediné slzičky, tak myslím, že už byla připravená.
Jinak jak některé píšete, jak kojení milujete a jak vám chybí, tak já se musím přiznat, že to tak nemám. Ale ani mi to nějak nevadí. Beru to jako přirozenou věc, zvlášť do toho půlroku mi je ta vidina flašky nějak proti srsti (Ale chápu, že někdy to prostě nejde jinak), i do roka cítím ten obrovský přínos, než si miminko zvykne na jinou stravu.
Ani pak mi to nevadí, ale ani mi konce nebylo nějak zvlᡚt líto.
Ježiš, to je román, to se vám ani nebude chtít číst, tak už odesílám.
no a poslední tzv. tanečník
Když mimčo povyroste je schopno být kojeno téměř v jakékoliv poloze – viděla jsem i hlavou dolu 🙂
boční poloha – tzv. fotbalista
poloha vsedě – tzv. Madona