Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prosba o pomoc: Doprava věci z Brna na Ostravsko
Milé Védečačky (a snad možná i Védéčáci?).
Věřím, že to dokážeme.
Možná jste četli před časem dotaz Matildy, ve kterém sháněla šicí stroj. Povedlo se mi sehnat na šicím servru Galerie Marina přibližně to, co potřebovala, jen je to stará těžká mašina, kterou bych nerada posílala poštou. Ochotný soused mi ji přivezl z Blučiny do Brna. Pak jsem se musela s paní ještě sejít pro předání chybějícího návodu, protože bez něj jsem nebyla schopná stroj rozchodit. Ani jsem nedoufala, že TO bude šít… Po pár hodinách bádání se ROZEŠIL! Nastala tedy fáze poslední, a to dopravní…
Občas jezdíme na zahradu směrem Holešov, Kroměříž (přes Vyškov). Můžeme to dopravit k někomu v těchto končinách, k někomu, kdo by to mohl zase popovézt kousek dál nebo přímo k Matildě? Nebo by byl jen přestupní stanicí, kde by si to někdo jiný vyzvedl?
Děkuju předem za nápady, návrhy a vůbec za ochotu spolupracovat.
Chlebíčky byly výborné, děkujeme. Jen nedojely chudinky vcelku do Ostravy :-))
Jj, dnes jsem ho předávala osobně, tak jsem hodná 🙂
Jovi, jaké byly chlebíčky??
Hlásím, že je stroj u nás doma 🙂
Matildo, podle “kufříku“ je to fakt ten stroj, který jsme měli doma.
A já se na něm učila šít tak od 13-14 let.
A už tehdy jsem ho byla schopná přenést z ložnice rodičů do kuchyně a dát na stůl (a pak jsem musela nabrat síly…. 😉 ).
Podotýkám, že tehdy jsem fakt nebyla vytrénovaná (dvojčata a dvojkočár).
A jak píše Zava – jestli taháš sekačku, tak tohle by – dle mého – měla být hračka.
Holky, jste skvělé 🙂
Marti, dej mi prosím vědět nejpozději do pátku dopol na mail nebo pak sms, jestli Ti mám ten stroj vzít do Ostravy nebo ho mám nechat u Mariky, ok?
Mati, já myslím, že když utáhneš sekačku na trávu, zvládneš všechno. Unesla jsem to i já – paneláková holka.. a neboj, když už jsem přišla na to, jak navlíct nit do všech těch dírek a točítek, šil spolehlivě. No, v nejhorším tam necháš na všechno stejnou barvu nitě a bude to bez práce 😀 A navíc, už je u toho návod. Bez něj mi fakt nešil 🙂
Ahojík, holky moje, od včerejška bádám, jak to vlastně dopadne, nicméně, tu nejhorší část už jste udělaly za mě, já teď musím vystihnout “dobrou a chápavou“ chvilku u svého muže a optat se ho, zda pro stroj zajede k Marice nebo ho mám radši doručit do Ostravy Jovankou a odveze ho pak… momentálně se totiž všechno točí kolem svatby a práce a skloubení všech nutných záležitostí, takže ohledně stroje teď nemůžu vůbec tlačit na pilu, přitom už se strašně moc těším, až ho budu mít doma!!!
Zavi, ráda s tebou pak dořeším všechny jeho zápletky, jak se ti povedlo ho nastartovat, aby fungoval, i když přiznám se, že trošííčku vystrašená jsem, neboť mám z té mašinky pocit, že je svéhlavá jak moje stárnoucí maminka (i tchýně)…:-)
Mari, díky za včerejší smsku, číslo si uložím, jak vidíš, ani jsem nestihla odepsat, jsem ostuda, ale padám únavou do postele po půlnoci a práce se spíš hromadí, navíc tady mám od soboty mamču, a tím víc jsem ze všeho zmatená, protože mi spíš přidělává práci než pomáhá, ach jo…
Tak papa holky, jste šikulky, jak jste to zmákly a máte to všechny u mě schované, na nějakém srazíku si to vyříkáme z očí do očí:-)
P.S. Mari, doufám, že ti to doma moc nepřekáží, vím, jak to tam máte malinkaté, když tak ho postav někde na dvorek do kůlny… A já si budu muset namastit svaly, abych s ním zvládla manipulovat, protože takovou tíhu asi budu mít problém přenášet z místa na místo, ne? 🙂 Že bych ho rovnou nechala na tom konferenčním stolku v obýváku, ať se z toho všichni klidně opupínkují:-)))
Já právě nikdy na tak těžkopádném stroji nešila, můj to má navlečené šup šup, tak mě to trošku překvapilo. Navíc to musí být fakt přesně navlečené. Ale má to hafo programů, Matilda může i vyšívat. To já na své Veritasce nemůžu:-( Než jsem to vyzkoušela, myslela jsem si, že jí stroj tajně vyměním… Ale není to tak snadné, tak si ten svůj dvacetiletý ještě nechám. Jsem zvědavá, jestli nepoletí od Matildy obloukem.
Zavo, tak si říkám, jestli už taky nejsem nějaká “stará mašina“ – takový stroj mamka scháněla po známostech a na něm jsem se učila šít.
Máš pravdu – vytáhnout ho a nachystat, to byly vždy malé manévry.
Psychologicky mě to drželo ještě dlouho, až teď jsem si po letech s “novým“ strojem (podědila jsem po švagrové, když se stěhovala do zámoří) uvědomila, že to až takové manévry nejsou – ten můj stroj je nachystaný raz dva.
Anebo jsem už lety zesílila, a míň to prožívám.
😉
I za mě – příjemné setkání! I když jen na parkovišti… Holky, díky!