Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rozpoutalo se peklo
Na chvilku mi Terezka usnula, tak mám několik možná i minut na to si tady u vás, pokud to nevadí, trochu postěžovat. U nás zavládlo peklo.
Předminulý týden ve čtvrtek večer dostala Terezka teplotu. Začala jsem ji srážet paracetamolem a ibuprofenem. Jednou se nám stalo, že když rostly zoubky, tak byla horečka jenom jeden den a stačilo dát jenom jednou Nurofen. Tak jsem si řekla, že počkám jestli to není zase to samé. Během pátka horečky trvaly. Ale jinak neměla žádné příznaky ničeho. Už dlouho čekáme, až se objeví stoličky, takže jsem si říkala, že určitě zoubky. Navíc nebyla ani nijak protivná. Jenom trochu plačtivá, ale v noci krásně spala i jedla. Sice méně, ale jedla.
V neděli horečky přestaly, ale objevil se kašlík. Tak jsem si říkala, že přece nebudu letět k doktorovi s takovým malým kašlíkem a troškou rýmy. Dávala jsem jí Nasivin a Stoptusin. Ve středu to vypadalo, že je z toho venku. Opravdu žádný kašel, ani rýma, ani horečka.
Ale ve čtvrtek to začalo znovu. Úplně to samé. Takže jsem nevěděla, jestli letět k doktorovi a to jsem měla, možná by to teď nebylo tak hrozně moc strašné. V noci z pátku na sobotu to začalo a fakticky to trvá dodnes a jenom se to zhoršuje. Co hodinu byla vzhůru, já srážela teplotu, houpala, nosila, pořád jenom řev, řev, řev a řev. Ale z plna hrdla a naprosto ohlušujícím způsobem. Někdy chvilku po Nurofenu byl klid, že jsem zavřela oči třeba na dvě hodiny, ale potom nanovo. V sobotu jsme byli na pohotovosti v nemocnici. Tam jsem se dozvěděla, že je to chřipka a na tu že mi prostě žádné léky nemůžou dát. Prý se to léčí jenom Nurofenem a Paralenem. Vysvětlovala mi to snad půl hodiny, upravila dávkování antipirek a poslala nás domů s tím, že to mám dávat poctivě 3 dny dle rozpisu a dnes jít na kontrolu k našemu dětskému doktorovi. Peklo se táhlo dále a dále. Nijak se to neměnilo. Horečka přetrvávala až dodnes.
Je pravda, že do toho všeho začaly Terezce asi růst zoubky. Objevily se zatím 3 stoličky, kdy 2 jsou prořezané a 1 se rýsuje pod dásnem. Ježiši, kolik jich probůh najednou roste. Jako by snad rostly všechny. Je to dost zvláštní. U ostatních zubů Terezka ani nezaplakala, jenom se třeba v noci 1 probudila. Ale to bylo celé. Za chvíli zase spala.
Dneska u doktora jsem se dozvěděla, že se z chřipky (kdy tvrdila doktorka v nemocnici, že má čistý krk, skoro žádnou rýmu a určitě to je chřipka), že je to angína. No, dostali jsme antibiotika a mám pokračovat ve srážení teploty. Probůh, vždyť už to dělám 2 týdny. Copak jí to nemůže ublížit? Tak jsem dala 1 várku ATB a od té doby malá fakticky pořád jenom řve. Ona naříkala už v noci a hodně, ale dneska se do toho pustila takovým způsobem, že mám pocit, že asi zešílím. Sice momentálně nemá horečku (težko říci, jak to bude až se vzbudí, když teď spí), ale prostě jsem jí musela po tříhodinovém řevu v kuse dát trochu Nurofenu. Dala jsem jí jenom poloviční dávku, když nemá horčku. A za chvíli usnula.
Nevím jak dále popsat toto peklo. Vždy jsem čekala, že je mateřství těžké. Ale tohle je opravdu velmi těžké. Ale jestli jí roste já nevím kolik zubů a má zánět v krku, tak se nedivím. Ale jako člověk nějak ztrácím sílu.
Čtenářko, samozřejmě je fajn, že už je malé lépe.
Ale při čtení tvého příspěvku mě zarazila jedna věc. Opravdu si myslíš, že dítě, které spí s rodiči v posteli a které se dožaduje přitulení je rozmazlené? Vždyť na tom není vůbec nic špatného. Dítě není rozmazlené, ale naopak cítí důvěru, to, že kdykoliv potřebuje je maminka u něho, obejme ho, pomazlí. A tato důvěra je pro malého človíčka velmi důležitá. Vůbec to nemá nic společného s nějakým “rozmazlováním“.
Čtenářko, sledují trápení s Terezkou, takže už můžu napsat, že je fajn, že už je jí líp, mým dětem se vždy uleví do tří dnů po braní Atb.
Ted už to bude lepší, jen dobrat ty léky, aby se angína nevrátila zpátky…….taky jsme jí měli minulý týden.
Ty teploměry, rtuťový jsou i u nás v porodnici, tak se mi zdá být nejlepší, já ho snad tenkrát ještě koupila v lékárně, ale mám i digitální, no, radši šáhnu vždy po rtuťovém, kde si pak, když odměřím v zadečku odečtu nějaké stupínky a vím teplotu na 100%.
Mě se zalíbilo u dětské, že malého přeměřila čelovkou, asi to byla čelovka, šup, dup a byla tam teplota:-)
Jinak, jsi statečná, každá mamina, která se musí starat o nemocné dítě, chce to víc úsilí, nervů…………ale když ty naše děti jsou tak bezbranné a jsou si nejjistější v mámině náručí……..a ted už to bude jen a jen lepší, uvidíš.
Takže se drž a Terezce pusinu za to, že to tak zvládá:-)
Dobré ráno přeji, mé utěžovatelky. 🙂
Tak Terezce už přestalo téct z oušek, ale rýmu ještě pořád trochu má. Tak doufejme, že se to srovná. Poctivě dávám ATB a už je i veselá, dožaduje se botiček a myslím, že brzy začne zase pěkně jíst. Sice toho nesní tolik, co dříve, ale není divu. Vždyť dva dny fakticky kromě mléka nic nejedla. Začala jsem vodovými polévkami a dneska udělám hustější. Uvařím celou čtvrtku kuřete se zeleninou, troškou kořeníčka a pakto maso oberu, rozmělním a spolu s rýží a možnou i vajíčkem dám do polévky. Bude hustější a doufám, že se Terezce zase roztáhne žaludek. Ze zkušenosti mojí mámy se mnou vím, že taková polévka je na to nejlepší. Sice by byla ještě lepší slepičí, ale nebudu přece vraždit slepici, která nese.
Terezka zatím spinká. Jenom jedna věc se mi nelíbí. Jak měla velké bolení, tak si zvykla spát se mnou v posteli. Kolik mě stálo úsilí, aby nebyla moc rozmazlená. Spinkala v postýlce, někdy v ní na noc i usnula, byla zvyklá, že ji přád nenosím a teď? Všechny moje snahy jsou v háji. Je prostě rozmazlená. A to stačila jedna nemoc. Úplně odmítá spát v postýlce, ale chce spát celou noc přitulená u mě v posteli. A jakmile ji do postýlky dám byť jenom na chvíli, tak v tu ránu je i vprostřed noci vzhůru, na honou a ječí jako siréna. No, nevím, snad se mi povede časem odmazlit.
téda čtenářko,nestíhám odepisovat,ale přečetla jsem co prožívá tvoje malá:((..chuděrka,nejhorší je,když nemluví,tak nemůžou říct,co je trápí:(..máš pravdu,až začne mluvit,oběma se vám uleví,protože se od ní dozvíš,co jí bolí..hlavně že se zjistilo,co jí je a už se jí ulevilo..moc jí držim pěsti,aby se toho trápení zbavila co nejdřív.
Čtenářko, díky za nové zprávy, tak ráda jsem si přečetla, že už je malé berušce líp. Ona je opravdu ještě hodně malá.
Tak ať už to jde jen hladce a je brzo zdravá.
Někdy se to prostě sejde… Zas bude dobře. Uvidíš.
Jen co se obě pořádně vyspíte, bude hned veseleji.
teda čtenářko to se toho nahrnulo na malou tolik najednou to je mi moc líto, jsi šikulka jak jsi to zvládla a malá také, je tak příjemné číst, že se asi přišlo na jádro věci ouška jsou moc bolestivá, také jsem je dvakrát měla jako dospělá takže vím jak těm prdelkám je, jen škoda že u takhle malých člověk neví …. tak já doufám že už bude jen a jen líp a ty nám tu brzy napíšeš že už je to všechno za váma….drž se odpočívej když najdeš chvilku
Čtenářko, jen to tak v rychlosti sleduju, to vaše trápeníčko, zvládáš to skvěle, není divu, že při tom všem jsi už toho prostě měla plné kecky a potřebovala se z toho vypsat… Občas se toho prostě nahrne tolik najednou, já to od Vladánka znám, taky mu lezlo najednou 5 zubů a do toho měl zánět středního ucha a angínu naráz, čtyřicítky horečky nešly vůbec srazit, týden ze mě neslezl a měla jsem ruce jak opičák a neskutečně bloknutá záda. A teď si to taky užívám, když mám dost nemocné všechny tři děti najednou, takže fakt vím, o čem mluvíš.
Opravdu držím palce, aby to už bylo pomalu za vámi a nastalo pouze období uzdravování, do jara už zbývá jen kousek, snad ještě Terezku v té oslabené imunitě neskolí jiný bacilek.
Padmé, Terezce je 20 měsíců. Chudinka, dost si prošla. Už aby uměla mluvit. To bude všechno daleko snazší. Včera jsme si o tom s manželem v noci dlouho povídali.
Ivčo a Domčo, ano dali nám v nemocnici velký ještě obyčejný rtuťový teploměr. Měli jsme ho tam i na pokojích v porodnici, každá maminka svůj a učily jsme se s ním měřit svoje miminka. Opravdu je daleko lepší. Žádné vybíjení baterek, měří pořád stejně, je bezporuchový, obyčejný. Až opravdu přemýšlím nad tím, kde ho načerno sehnat.
Jinak teploměr mám také digitální rychloběžku, pak digitální obyčejný pro nás a jako kontrolu té rychloběžky (jakmile se trochu vybije baterka, tak prostě měří špatně), mám i čelový teploměr – takový proužek, co se dá na čelo a měří to orientačně. Dostala jsem ho k Hedelixu, který jsem chtěla brát na svoji chřipku (chytila jsem ji od malé, ale už je za mnou i bez něho). No a ten laserový jsem koupila v lékárně. Stál 700 a nepřipadá mi moc spolehlivý. Spíš také jako orientační měřítko. Pokaždé je hodnota jiná. Dá se s ním měřit do ouška i na čele, ale musíš vyhmátnout spánkovou tepnu (nebo jak se ta céva jmenuje), jinak to hází špatné cifry. A v oušku musíš měřit na bubínku, jinak je to to samé. A stejně je pokaždé hodnota trochu jiná a zdá se mi, že i o dost nižší, než v podpaždí a nebo v konečníku. Prostě v zadečku, případně do podpaždí pořád asi nejlepší. Asi to byly vyhozené peníze za ten laserový… Ale ženská chce holt dítěti ulevit, jak to jenom jde…
Jo, Lussy, Terezka se nám také jednou v noci poblinkala. To už tak nějak při rýmě beru jako samozřejmost. Prostě neumí odplivovat, chrchlat a ani smrkat a nějak to ven prostě musí.
Tak maminky, máme pokračování. Terezka byla jinak téměř celý den bez teplot. Po druhé dávce ATB začala být i veselá a hravá. Mimochodem nerostou nám 4 zoubky, ale je jich 6. Dole vpravo jsou dvě stoličky vedle sebe, vlevo jedna, nahoře na každé straně (zatím?) taky jedna a vlevo dole se klube špičák. No, alespoň to bude z jedné vody. Mám podezření, že to prostě asi vyroste téměř všechno najednou. No, ale abych se vrátila k té podivné nemoci. Terezka bez srážení horečky krásně usnula, měla teplotu jenom trochu zvýšenou. Spala už v devět večer. Ale k půlnoci mě vzbudila, jak se vedlě mě vrtí. Tak jsem si řekla, že je to dobře, protože měla dostat za hodinu stejně další dávku ATB. Změřila jsem jí teplotu a měla 38,6 a protože měla ještě spát, tak jsem jí přece jenom ten Panadol dala. Vypadala velmi vyčerpaná. Vzala jsem si ji do postele a koukám, že má nějaké flekaté bodíčko na ramínku, kde má to zatrápené očkování. No koukla jsem na to, stroupek stržený, jenom jsem se toho malinko dotkla, vylezla kapička hnisu. Takže jsem si myslela, že ty fleky jsou z toho. Ale chyba lávky. Terezka měla v oušku krev a ta zvolna vytékala. Takže to byl nakonec zánět středního ucha. Sice potom trošku plakala, ale už to nebylo tak zlé, jako před tím. Usnula a spinkala krásně až do rána, až jsem ji div nemohla vzbudit, protože jsme museli na ušní. No, očividně jí to ulevilo. Dneska jsme byli u ušařky a ta jí píchla i druhé ouško, protože by stejně prasklo. Za týden jdeme na kontrolu. Terezka už je mnohem lepší (klepám na dřevo), ani na přebalováku moc nepláče. Asi měla bolení hlavy z toho, jak jsem ji vždycky položila a proto chtěla pořád jenom nosit s hlavičkou zdviženou. Jinak ušařka říkala, že je ta angína opravdu malá, takže se brzy vyléčí, nesmí do uší voda a máme dál brát ATB. Úleva je opravdu velká a děkuji za vaše slova. Opravdu mi to velmi pomohlo.
Takže abych to shrnula, tak měla zapálené očkování a 3x punkci, chřipku, angínu a tudíž zánět v krku, roste jí já opravdu už nevím kolik zubů (to řekla ušařka, že to ji asi oslabilo) a ještě měla zánět středního ucha. Chudinka. Tak jenom doufám, že to už je snad konečně všechno. Terezka nikdy nenadělala moc pláče s nějakou bolístkou, ale tohle byla opravdu dost velká síla.
Já jsem z toho byla včera dost špatná a měla jsem i blbec den. Nejdřív se nám zlomila jedna příčka cestovní postýlky v ložnici (ještě, že se to nestalo, když tam Terezka řádila. Nechci ani domýšlet…), zpálila se mi zářivka v kuchyni pod linkou (no, ale možná bude ještě na záruku, pokud najdu paragon), polila jsem kousek zdi čajem, přestala mi mluvit televize (manžel ji málem rozebral a pak si řekla, že teda zase mluvit začne) a pak jsem to zapíchla a šla s malou do postele. No, tak snad už to máme za sebou…
čtenářko,
sestřenice má 2 letou holčičku a 4 dny měla 39,5, vůbec to nešlo srazit, taky pořád řvala a řvala, občas se poblinkala, jinak nic. Pátý den dostala antibiotika a byl klid. Asi nějaká záhadná choroba.
Přeju tobě a Terezce, ať je brzy líp a pevné nervy!