Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zprávičky od Moštíků...
Ahoj holky, dlouho jsem váhala jestli je to starost nebo radost ale doufám, že narození dětí je vždy radost a že to nijak nezakřiknu…
Tak Vám tedy oznamuji, že 14.1. ve 21h se mi naprosto nečekaně a bez předcházejících komplikací narodily 2 malý myšičky Péta 1150g,38cm a Davídek 950g, 37cm…(27+5tt)
Aniž bych děti viděla, tak mi je hned odvezli do Ústí n/L, protože u nás nejsou na takto maličký děti vybavení… rodila jsem císařem, protože Davídek si v bříšku hověl na příč a Péta ten už se dral ven, tak už by mě nestihli někam převést, tak proto jsem rodila tady…
zatím se kluci “držej“, je to s nima jako na houpačce, jeden den dobrý, pak zase špatný, dýchat se jim samotným zatím moc nechce,tak maj hadičku na dýchání, Davídek už má za sebou operaci, protože měl ucpané střevo a nafouklo se mu bříško a taky má prdolka od včera horší ledviny… a asi to tak nahoru a dolu ještě dlouho bude, co jsem slyšela…přece jenom lezli ven ti moji pacholci skoro o 3 měsíce dřív…:-(
ted v sobotu,cca týden po porodu, jsem ty moje myšáky poprvé viděla, tak si asi umíte představit, jak jsem byla rozklepaná, mohla jsem si je v inkubátoru pohladit, tak to byla ve mě směs emocí strach, že jim ublížím, radost, že je konečně vidím a největší strach aby to všechno zvládli…
Odsávám a mrazím mlíčko a vždycky když tam jedeme, tak jim dovezu zásoby, oni teda zatím ještě nebaštěj, jen Pétovi zkoušej dávat ale zatím mu to střeva moc neberou…
Omlouvám se, že se to dozvídáte až ted ale byla jsem z toho totálně v pr… tak jsem se nejdřív potřebovala z toho vzpamatovat sama a až ted jsem schopná to zdělit zbytku světa…;-)
Tak milé VD tety, držte těm mejm klukům pěstičky, at už slyším od lékařů jen dobré zprávy a žádné horory…papa
Moštíku, od toho tu diskutárna je, abychom si vzájemně mohly pomáhat (a třeba i povzbuzovat nebo i utěšovat a někdy se také společně radovat). Rozumím Ti dokonale – v tom, že se Ti nechce s nikým mluvit… tenhle pocit znám velmi dobře… Udělala jsi dobře, že jsi napsala, i když Tě to bolí…
Věř, Moštíku, že s náma to půjde o trochu líp než bez nás.
Vím, že je to hrozně těžká situace a v takovýchto případech je opravdu každá rada drahá, přesto si dovolím Ti něco k tomu napsat. Snad se mi to podaří šetrným způsobem a nebudu Ti působit větší bolest než už teď máš. Předem se omlouvám za to, že se dotknu citlivého tématu.
Moje dlouholetá kamarádka má chlapečka, je o rok mladší než můj syn. Narodil se hodně hodně brzy (i přes rizikové těhotenství a všemožné zásahy dnešní medicíny). Po narození následovaly komplikace, hodně komplikací (nechci to vypisovat, bylo by to dlouhé a smutné psaní). Chlapeček nemluví, téměř nevidí, nemůže chodit a neovládá ani ruce atd. atd. Utrpení, kterým si všichni prošli a ještě budou muset projít, je nepopsatelné. A přesto, že mám úctu k lidskému životu a mám hodně moc ráda děti, napíšu to – kdyby záleželo na matce přírodě, nepřežil by…
Jsem si vědoma krutosti situace a je mi to opravdu líto, prosím, nezlob se na mě, ale třeba to tak má být…
Moc bych Ti přála, abyste to všichni zvládli co možná nejlépe, kdybych to uměla, zařídila bych, aby kluci (oba dva) byli v pořádku a zdraví, palečky pro štěstí Ti (Vám)držím pořád a myslím na Tebe, posílám Ti pohlazení a je-li to možné, přeji (posílám) dostatek sil ke zvládnutí toho, co má přijít…
Určitě se ozvi.
Moni, pár dní tu nejsem a ejhle, taková smutná zpráva… Holka, na tohle rada není, ale jsme tady pro tebe, smutníme taky, tohle jsou fakt nejtěžší chvilky v životě, které máma může prožívat, za sebe ti řeknu jediné, ani chvilinku bych neváhala a do posledního okamžiku bych maličkého broučka držela za ručičku, aby nebyl ani v té poslední minutce sám…
A Péťa, i když se projevuje jako silák a rváč, taky potřebuje mámu, až doteďka byli v bříšku spolu s tebou a najednou je sám, určitě tě potřebuje, tak se seber a i když jsi slzavé údolí a bolavé to bude ještě hodně dlouho, jeď za dětmi. Pořád mám v živé paměti ten zázrak, jak se u mámy rozdýchalo novorozeňátko, které lékaři prohlásili za mrtvé, láska, vnitřní síla a bůh dokáží zázraky, jen záleží, jak si to každý z nás nazve…
Držím moc palečky a přes slzy dýchám i za malého Davídka…
Moštíčku :((((
To je smutná zprávička, brouček malinký… ale třeba se stane zázrak a prcínek se zvetí….každopádně se přidávám k holkám a radím – jeď určitě… i kdyby došlo na nejhorší, Davídek tě potřebuje a ty by sis pak třeba vyčítala, žes tam nebyla…. Posílám vám náruč síly a pohlazení oběma miláčkům… nemám co jiného říct – jen držte se a hodně hodně štěstí a … síly.
Moničko,
jsme tady pro tebe.
Piš, piš, ať si malinko ulevíš.
Je to strašně smutný, ale prosím tě jeď, určitě tam jeď.
Moc na tebe myslím, posílám spoustu síly!
Moni, co ti na tohle napsat, jsem z toho hodně smutná, úplně mě ta zpráva vzala, tady jen můžu doufat, že se to snad spraví, i když doktoři bývají skeptičtí k těmto věcem……………Moni, pořádně se vybreč, zajed za ním, zkus mu pohlazením dodat novou a velkou sílu do boje, potřebuje tě, jak Davídek, tak Peta, který má od tetky velkou pochvalu………..a hlavně, drž se!!!!!!!!
A piš, je to velký lék na bolest!!!!
Sluníčko posílám náruč síly a odhodlání,i když tohle je ten nejtěžší boj,který musíš zvládnout,věř,že to zvládneš,prostě musíš a sílu v sobě najdeš.
Zuzina
Moštíku,
Péťa je statečný a silný kluk, on to zvládne.
Je mi moc líto jak to je s Davídkem. Ani nevíš jak mi z toho je smutno.
A netrap se tím, že nemáš sílu. Máš jí dost.
Ale moje rada zní, jeď, nepřemýšlej nad tím jestli ano nebo ne.
Pokud nepojedeš, budeš si to pak vyčítat.
Moštiku, jak ráda bych ti nějak pomohla, jenom nevím jak.
Tak ti alespoň přeji spoustu sil a posílám pohlazení. Budu na Vás všechny moc myslet a doufat v dobrý konec.
Moštíku,je to v pořádku,že si potřebuješ ulevit,vybrečet se,nikdo se za to na tebe nezlobí,od toho jsme tady..nevím co říct na druhýho broučka,brečím tu jak želva:((..i tak budu doufat,naděje umírá poslední,aby se z toho dostal,posílám mu hodně moc síly..ani nevíš jak moc mu to přeju..statečnějšímu broučkovi taky posílám hodně síly a veliký pohlazení..Moštíku,kdykoliv budeš potřebovat,napiš nám sem,ať tě můžeme podpořit na dálku aspoň psychicky..tobě posílám veliký obejmutí a pofoukání na bolavou dušičku.
Ahoj kočičky moje, vím, že bych vám to sem asi neměla psát ale já se někde vypsat musím a mluvit se mi s nikým nechce…
Tak u nás to vypadá asi tak, že Péta je “ dobrej“ už dejchá uplně sám a v pátek se už asi naštval a vyrval si tu plicní ventilaci z krku, tak dejchal s kyslíkem na nose a ode dneška dejchá uplně sám, jen má kyslík do inkubátoru na výpomoc… a taky mu zvýšili mlíčko na 4ml na dávku, že střeva mu to berou zatím dobře 🙂 ale jasně,doktoři mě hned zchladili, že vyhráno ještě nemá… jako kdybych to nevěděla…
Ale Davídek bohužel hodně špatnej, selhávaj mu ledviny a podle dnešního telefonátu s doktorem to vzalo rychlý zvrat a je to otázka hodin, max dnů a …:-( 🙁 a já tady ted bulím, přemýšlím jestli tam jet se na něj ještě kouknout, nebo ne a netrápit se ještě víc ale chápu, že ten škrček za to nemůže, že se jeho máma bojí…
Chápu, že se na tohle nedá nic nepsat a ani nic moc nečekám, jen to muselo ze mě…papa a děkuju za podporu…
Tak mamino,gratuluju. Neboj kluci to zvládnou a v Ústí prej je dobrej špitál.Od Varů sem to měla kousek,takže chvála dorazila na špitál i k nám:)
A že mají těžší start do života,oni to zvládnou a než se nadějete nebude rozdílů.
Jména opravdu byli vybrány nádherný.
Ty moc nesmutni,bude dobře uvidíš.
Tak špuntíky pozdravuj a ty se opatruj.