Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zprávičky od Moštíků...
Ahoj holky, dlouho jsem váhala jestli je to starost nebo radost ale doufám, že narození dětí je vždy radost a že to nijak nezakřiknu…
Tak Vám tedy oznamuji, že 14.1. ve 21h se mi naprosto nečekaně a bez předcházejících komplikací narodily 2 malý myšičky Péta 1150g,38cm a Davídek 950g, 37cm…(27+5tt)
Aniž bych děti viděla, tak mi je hned odvezli do Ústí n/L, protože u nás nejsou na takto maličký děti vybavení… rodila jsem císařem, protože Davídek si v bříšku hověl na příč a Péta ten už se dral ven, tak už by mě nestihli někam převést, tak proto jsem rodila tady…
zatím se kluci “držej“, je to s nima jako na houpačce, jeden den dobrý, pak zase špatný, dýchat se jim samotným zatím moc nechce,tak maj hadičku na dýchání, Davídek už má za sebou operaci, protože měl ucpané střevo a nafouklo se mu bříško a taky má prdolka od včera horší ledviny… a asi to tak nahoru a dolu ještě dlouho bude, co jsem slyšela…přece jenom lezli ven ti moji pacholci skoro o 3 měsíce dřív…:-(
ted v sobotu,cca týden po porodu, jsem ty moje myšáky poprvé viděla, tak si asi umíte představit, jak jsem byla rozklepaná, mohla jsem si je v inkubátoru pohladit, tak to byla ve mě směs emocí strach, že jim ublížím, radost, že je konečně vidím a největší strach aby to všechno zvládli…
Odsávám a mrazím mlíčko a vždycky když tam jedeme, tak jim dovezu zásoby, oni teda zatím ještě nebaštěj, jen Pétovi zkoušej dávat ale zatím mu to střeva moc neberou…
Omlouvám se, že se to dozvídáte až ted ale byla jsem z toho totálně v pr… tak jsem se nejdřív potřebovala z toho vzpamatovat sama a až ted jsem schopná to zdělit zbytku světa…;-)
Tak milé VD tety, držte těm mejm klukům pěstičky, at už slyším od lékařů jen dobré zprávy a žádné horory…papa
No Moštíku náš je to smutné,vše už napsaly ženský,není co dodat….
Jen to,že vzchop se brzo.Nikdo Tě odsuzovat nebude a kdo bude ,je ubožák,který nic nezažil a neví.
Tím,že bys jela nic by nespravilo, jen Tobě by to ublížilo a teď musíš zmobilizovat všechny síly pro dny příští.Vždyť Tě zbytek rodiny bude moooc potřebovat.Nejsi v tom sama,máš děti,rodinu,přátelé,kteří Ti pomohou v těch nejhorších chvílých.
Přeju Ti,aby jsi v sobě našla tu sílu a nepodala jsi se tomu žalu.Život jde dál,zní to banálně,ale je to tak….
Moštíčku, to je smutné :(((
Taky mě tvoje zprávička rozbrečela, neumím si představit, co prožíváte.
Nedá se to dát do slov…. posílám ti pohlazení a kousek síly a moc moc držím palečky Péťovi, snad bude mít sílu i za Davídka a brzy budete všichni pohromadě. Je to, jak to mělo být, jen se s tím srovnat, viď 🙁 Držte se všichni, moc na vás myslím.
Moni, je mi to moc líto. Držte se!
Moc přeju Péťovi hodně síly, aby mohl bojovat!
Moštíku, čtu tvoji smutnou zprávu až dnes. A je to opravdu smutné čtení. Člověk tak nějak pořád doufá, i když tuší, že to dobré není, viď… I já doufala, že se stane zázrak a Davídek zabojuje… Myslím na vás na všechny, držte se. Vyplakej se, vykřič se, třeba i do něčeho kopni, ať se ti uleví a nedržíš to všechno v sobě. I pro ostatní členy rodiny je to důležité.
Každý z nás se se ztrátami vyrovnává jinak. Pokud ale můžeš, buď Péťovi nablízku. Tvůj hlas i dotek je nesmírně důležitý a určitě mu pomáhá v tom poprat se se vším, abyste pak co nejdřív mohli být všichni pospolu… Myslím na vás
Moni, i tvoji včerejší zprávu čtu až dnes, nestihla jsem ti poslat povzbuzení. Je mi to líto, protože jsem ti chtěla říct, že musíš věci dělat podle svého citu. Pokud jsi jet nemohla, je to tak správně. Tvoje děti tě budou potřebovat v pořádku. Je mi moc moc líto, jak to dopadlo. Objímej a nech se objímat od manžela a dcery a choď se “vyplakat“ sem k nám, protože jen tak ti můžem poslat náruč síly a pohlazení. Moc přeju, aby ti brzo vyšlo sluníčko…
Moni, moc mě to mrzí. Drže se!
Věřím, že Péťa teď bude mít sil za dva a bude ze dne na den prospívat víc a víc. Tobě přeju taky hodně sil a moc si přeju, abys dál mohla psát samé dobré zprávy o tom, jak se Péťovi daří čím dál líp…
Moni, holky už napsali vše co mě napadá a co se v tuhle chvíli dá napsat.
Strašně mě to mrzí. Hlavně si nic nevyčítej a nelituj. Davídkovi už je dobře.
Ty potřebuješ sílu pro Péťu a Anetku.
Drž se holka a zase brzy napiš.
Nedá se napsat asi nic jiného, než…držte se,ať máte všichni hodně síly…
Moniko,
nepřispívala jsem, ale po očku sledovala, co se děje.
Je mi moc líto, co se stalo.
Vím, jak se cítí maminka, která má děti v inkubátorech na neonatologické JIPce. Taky vím, jak pro mě byly náročné návštěvy mých holčiček i to, když jsem pak kvůli své nemoci za nimi nemohla. A když mi je pak převezli jinam (aby uvolnily místo potřebnějším).
Tvoje aktuální pocity obsáhnout nedokážu.
Napíšu Ti sem jedno přísloví (mexické), které si často připomínám: Co se nedá napravit, to se musí vydržet…
Přeji hodně síly – budeš ji potřebovat. Tak jako Tebe potřebují Tvoje děti.
Opatruj se.
Moni, je to moc smutné, nedokážu si představit, jak ti musí být. Přeju ti hodně síly, pořád na vás myslím. A Péťovi držím všechny palce.
Je těžké na to něco říct, nedovedu vyjádřit, jak moc je mi to líto.