Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zprávičky od Moštíků...
Ahoj holky, dlouho jsem váhala jestli je to starost nebo radost ale doufám, že narození dětí je vždy radost a že to nijak nezakřiknu…
Tak Vám tedy oznamuji, že 14.1. ve 21h se mi naprosto nečekaně a bez předcházejících komplikací narodily 2 malý myšičky Péta 1150g,38cm a Davídek 950g, 37cm…(27+5tt)
Aniž bych děti viděla, tak mi je hned odvezli do Ústí n/L, protože u nás nejsou na takto maličký děti vybavení… rodila jsem císařem, protože Davídek si v bříšku hověl na příč a Péta ten už se dral ven, tak už by mě nestihli někam převést, tak proto jsem rodila tady…
zatím se kluci “držej“, je to s nima jako na houpačce, jeden den dobrý, pak zase špatný, dýchat se jim samotným zatím moc nechce,tak maj hadičku na dýchání, Davídek už má za sebou operaci, protože měl ucpané střevo a nafouklo se mu bříško a taky má prdolka od včera horší ledviny… a asi to tak nahoru a dolu ještě dlouho bude, co jsem slyšela…přece jenom lezli ven ti moji pacholci skoro o 3 měsíce dřív…:-(
ted v sobotu,cca týden po porodu, jsem ty moje myšáky poprvé viděla, tak si asi umíte představit, jak jsem byla rozklepaná, mohla jsem si je v inkubátoru pohladit, tak to byla ve mě směs emocí strach, že jim ublížím, radost, že je konečně vidím a největší strach aby to všechno zvládli…
Odsávám a mrazím mlíčko a vždycky když tam jedeme, tak jim dovezu zásoby, oni teda zatím ještě nebaštěj, jen Pétovi zkoušej dávat ale zatím mu to střeva moc neberou…
Omlouvám se, že se to dozvídáte až ted ale byla jsem z toho totálně v pr… tak jsem se nejdřív potřebovala z toho vzpamatovat sama a až ted jsem schopná to zdělit zbytku světa…;-)
Tak milé VD tety, držte těm mejm klukům pěstičky, at už slyším od lékařů jen dobré zprávy a žádné horory…papa
suodal klokánkování je super věc… 🙂 to přikládaj nahé miminko mamince ( i tatínkovi) na nahý hrudník… miminku se mnohem lépe daří, lépe dýchá, je klidnější a líp prospívá… jen škoda, že jsem tak daleko, že nebudu moci klokánkovat častěji…
názornej obrázek…
Moštíku tak to je super, že Peťulka je takový žroutík:o) Tak ať vám těch 900 g rychle utíká:o)
Moc ti přeji, aby jsi už brzy “klokánkovala“…moc krásný výraz…ještě jsem ho neslyšela:o)
Tak se opatrujte a až bude trošku zase o něco líp, tak by jsi nám toho bojovníka mohla ukázat:o)
Jarmuschko tak tady žádné velké lahvičky nedávaj, jen takové sterilní zatavené skleničky od přesnídávek, nebo jogurtů… ale zkusím se zeptat, když ted víc baští, třeba mi něco daj… děkuju za tip
Mošte,
já když mrazila MM pro holky, tak jsem měla z nemocnice ty lahvičky, co jsou na 200 nebo 250 ml. Vždy jsem do toho přidávala další a další dávku a do porodnice vezla lahvičku (lahvičky) skoro plnou. Nikdy jsem v mrazáku neměla víc jak dvě lahvičky dohromady.
Tak se opatrujte.
Ahoj holky…
tak hlásím, že mám pěkného žrouta… 😀 Péta je asi od čtvrtka jen na mém mlíčku (do té doby mu pomáhali infuzí s výživou ) a já vůbec netušila kolik toho takovej skřítek může zbaštit, protože mi bylo na začátku řečeno, že stačí mrazit mlíčko tak po 50ml, že toho stejně dost vylévaj, protože sní tak 8ml za den… a on mi ten můj prcek najednou snědl za týden zásoby na 14 dní co tam měl uschované, protože mu najednou dávaj 8x 25ml a chudáček byl 2 dny na Nutrilonu 🙁 protože mě to vůbec nenapadlo a sestry mi to sami neřekly…tak tam zítra jedeme dovést nové zásoby ale sestřičky asi ze mě nebudou nadšené, protože to mám po těch 50ml… ještě, že mám zatím dost mléka… tak ted můžu mrazit vše, já toho totiž dost vylévala i doma, když jsem mrazila jen po 50ml,tak jsem pak neměla tolik skleniček a místa v mrazáku abych mrazila vše odstříkané…
Jinak je na tom Péťa ťuk,ťuk dobře,
dýchá už sám, jen mu občas vypomáhaj kyslíkem ale prej se to lepší, tak už asi brzo bude uplně bez pomocného kyslíku…a už bude mít jen sondu na mlíčko, jinak bez hadiček…
Návštěvy jsou v Ústí už 3. týden zakázané,takže tam pouštěj jenom mě ale včera mě konečně i pohladit nechali…a až budou ofic zase povolené, tak začneme klokánkovat ( nehaj mi ho pochovat…) tak to se moc těším…:-) 🙂
Jo a taky už má 1190g, takže o 40g víc než porodní váhu…Huráááá, takže už jen 900g mažeme domů… 😉
Zase dám vědět jak roste… pa
Taky je mi líto, co se přihodilo, Moniko. Snad už máš ty těžké chvilky v životě z velké části vybrané.
Možná by mohlo být malinkou útěchou pro duši to, že to přišlo takhle samo a nic ho nemuselo bolet. Nechci o tom psát, ale je spousta životních osudů, kde musí děti moc trpět. Ty alespoň víš, že klučík netrpí, jen vás všechny to bude bolet u srdíčka, časem ale méně. Pořád jsi mamka, tak buď silná, už kvůli nim a nedej se. Hodně sil a zdraví tobě i celé tvé rodině.
markittka.p
Moštíku, Moni, je mi to tak líto! Nevím, co Ti napsat, aby Tě to tolik nebolelo, aby ta největší bolest přešla. Moc na Tebe myslím, na Peťulku, aby měl sílu a bojoval, na Davídka, který je v nebíčku, na celou Tvou rodinku. Přeju vám všem strašně moc sil do dalších dní!
Nevím, jak Tě utěšit slovy, jak Ti pomoci, vím ale o jedněch stránkách, kde bys mohla najít pomoc, útěchu, radu. Jsou to stránky pro všechny, kteří mají děťátko v nebi, ať už bylo děťátko jakkoli staré. Jsou tam odborníci, kteří pomohou, ale i rodiče, kteří ví, co prožíváte. Možná tam najdeš to, co právě teď nejvíc potřebuješ…
Moštíku, myslím na Tebe celý den, ale neb jsem byla v práci, neměla jsem možnost (ani čas) reagovat. Je mi moc líto, co se stalo, je to hodně smutné, vím to, přesto si Ti dovolím malinko podsunout jednu myšlenku – když se Ti nebude líbit, vypusť ji a když se Ti bude “zdát“ jako že jo, tak zkus popřemýšlet – malý broučínek se narodil o moc dřív, prostě se to stalo a nikdo za to nemůže, bohužel nebyl ještě “připravený“ na samostatný život, je to kruté a je to smutné, ale i takový umí být někdy život… nutno dodat: bohužel.
Jsem si jistá, že takový malý andílek je teď v bezpečí tam “nahoře“. Pokus se, jde-li to, myslet na to, že se o něj nemusíš bát a dělat si starosti, určitě je mu dobře.
Je-li Vám to souzeno, znovu se spolu shledáte…
Moštíku, až budeš mít možnost (přístup na net), trochu času a chuť, dej vědět, jak se vede malému Petříkovi.
Budu na Vás myslet a držet palečky.
A budeš-li cítit potřebu, piš. Cokoli, co Ti přijde na mysl, cokoli Tě bude tížit, zkus to ze sebe dostat ven a alespoň trošinku si ulevit…
Moštíku je mi to opravdu moc líto. Nevím co ještě bych měla dodat…všechno a ještě i víc tu bylo napsáno. Snad jen to, že čas je mocný čaroděj a léčitel. Je jasný, že nezapomeneš, ale nebude to časem tolik bolet. A hlavně, náruč prázdná ti nezůstane…vždyt je tu Petřík a Anetka, kteří tě budou vždycky potřebovat. Drž se i když se to zdá, že to není možné.
Mončo.
Davídka je mi moc líto.Normálně tu bulim.Doufala jsem, že se jeho stav ještě zlepší.Tak posílám plnou náruč zdraví, alespoň Péťovi.
Tobě hodně síly, aby jsi se přes tu strátu dokázala přenést.