Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co přinesl uplynulý rok?!
Dnes je to přesně rok od doručení nové nájemní smlouvy, kterou mi byl zvýšen nájem bytu o 4.000,-
Utápěla jsem se v depresích – co jen s námi bude??? Pak nastal celý měsíc převážení neuvěřitelného množství věcí z našeho bytu do baráku mého přítele. Těšila jsem se na život v domečku, na zahrádku, na zvířátka a opravdu mě to bavilo. Idylka vydržela měsíc – 1.scéna, za ní následovaly další a stále horší, až se můj život s NÍM proměnil v peklo na zemi. Byla jsem dost mimo, měla jsem opravdu hrozné myšlenky, chtěla jsem to vyřešit jednou provždy. Možná bych to i udělala, kdybych nebyla jediná, kdo se postará o mé kluky. Rodina mě v tom nenechala i když jsem se nikdy nikoho o nic neprosila.
Zakousla jsem se do toho, zapřela jsem bance děti, aby mi schválila hypotéku, zrušili jsme s mamkou stavebka (celoživotní úspory – moc to nebylo, ale pomohlo). Teď máme byteček, pomalu se zařizujeme, kluci už si zvykli, já jsem spokojená, ale začíná mi být samotné smutno. Můj ex se občas ozve, pořád ještě nechce pochopit, že je EX. Já jsem definitivně odmilovaná, ale vycházíme spolu – kupodivu – dobře.
Občas smutním, ale když si vzpomenu…… většina z Vás ví….. už se mi o tom nechce psát, chci zapomenout. Jde to pomalu, ale jde to.
Však Vy jste mi tady všichni taky ohromně pomáhali (píšu i, protože se tu občas objeví i muži) a pořád pomáháte. Někdy mám pocit, že mi dochází síly, ale bylo hůř, myslím, že jsem se dotkla samého dna. Když si dnes vzpomenu, jaké myšlenky mě tenkrát napadaly. Měla jsem hrozný stavy. To už nikdy nechci zažít.
Blani – prostě máš můj obdiv, i když taky neznám tvůj příběh úplně celý…. nicméně celý loňský rok jsem napjatě sledovala, jak jsi to všechno vyřešila a zvládla – hlavně to, že ses odpoutala od toho, kdo Ti hrozně ublížil a nehodlal s tím přestat 🙁
Asi bych se divila, kdybys neměla chvilky, kdy je ti smutno a nic neřešíš… jsi jen člověk. Ale ohromně silný – nadále moc držím palce, ať to všechno zvládáte!
Vůbec nejsem silná, mám slabé chvilky (asi zrovna teď), co jsem to sem napsala, chce se mi brečet, ani nevím proč. Ta hypotéka mě děsí…. bojím se každého zdražení čehokoliv, každé platby, co nebyla v plánu. Rozprodávám co se dá, co už snad nebudeme potřebovat. Ale jsem ráda, že to všechno takhle dopadlo.
Blani, taky vím, co jsi všechno musela prožít a těší mě Tvoje zpráva, že jsi se už od toho gaunera odpoutala načisto.
A neboj, to nejhorší už máš za sebou, a jsi příkladem toho, že co Tě nezabije, to Tě posílí.
Moc Ti fandím a přeju, ať potkáš konečně toho pravého. Věř tomu, že už Tě taky hledá a brzy se potkáte.
Nejsem na VD tak dlouho, abych znala Tvůj příběh od začátku. Každopádně: toto by si měla přečíst každá, která nemá lehkou životní situaci a přemýšlí, jak z ní ven. Jsi opravdu silná a smekám před Tebou !!
To já naštěstí mám ještě mamku, bráchu a ségru. Mamina je taky na všechno sama, co umřel táta (4 roky), ještěže má doma naší Hanču, že není úplně sama. Ale má to sama taky dost těžké, Hanina teď bude dělat zkoušky na vejšku a čeká jí maturita – taky mají holky co táhnout.
Blaní je to hrozné co sis musela prožít, sledovala jsem to tady s tebou, ale neboj, bude líp a určitě někoho potkáš, kdo se bude o tebe hezky starat a ctít tě! Uvidíš!
Blani, to je dobře, ve tvém “výtahu“ toho všeho, co minulý rok přinesl, je vidět, jak jsi byla silná a co všechno ženská zvládne, resp. musí zvládnout… Moc ti držím nadále palečky, aby se po nějaké době objevil ten, co ti znovu rozbuší srdce a aby ti to s ním vydrželo pokud možno na celý život. Vím z vlastní zkušenosti, jak hrozné je to být sám – bez partnera a navíc ještě bez rodičů….
Dnes je to přesně rok od doručení nové nájemní smlouvy, kterou mi byl zvýšen nájem bytu o 4.000,-
Utápěla jsem se v depresích – co jen s námi bude??? Pak nastal celý měsíc převážení neuvěřitelného množství věcí z našeho bytu do baráku mého přítele. Těšila jsem se na život v domečku, na zahrádku, na zvířátka a opravdu mě to bavilo. Idylka vydržela měsíc – 1.scéna, za ní následovaly další a stále horší, až se můj život s NÍM proměnil v peklo na zemi. Byla jsem dost mimo, měla jsem opravdu hrozné myšlenky, chtěla jsem to vyřešit jednou provždy. Možná bych to i udělala, kdybych nebyla jediná, kdo se postará o mé kluky. Rodina mě v tom nenechala i když jsem se nikdy nikoho o nic neprosila.
Zakousla jsem se do toho, zapřela jsem bance děti, aby mi schválila hypotéku, zrušili jsme s mamkou stavebka (celoživotní úspory – moc to nebylo, ale pomohlo). Teď máme byteček, pomalu se zařizujeme, kluci už si zvykli, já jsem spokojená, ale začíná mi být samotné smutno. Můj ex se občas ozve, pořád ještě nechce pochopit, že je EX. Já jsem definitivně odmilovaná, ale vycházíme spolu – kupodivu – dobře.
Občas smutním, ale když si vzpomenu…… většina z Vás ví….. už se mi o tom nechce psát, chci zapomenout. Jde to pomalu, ale jde to.