Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Po kom to dítě je???
Jéééééé ty jsi, ale hodná holčička, jéééé, ty jsi, ale zlobivý chlapeček, ty uplakaný, ty chytrá, ty nadaný……..určitě všichni známe tyhle věty, buď zazněly z naších úst a nebo z úst druhých.
Kolikrát se pozastavíme a popřemýšlíme o tom, po kom to naše dítko vlastně je?????
Zajímá mě, jaké a po kom mají vaše děti vlastnosti, které buď milujeme a nebo z nich šílíme.
!!!!!Tato diskuze je souástí projektu “ pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mino tento týden.Chcete-li k tomuto tématu rozepsat více, můžete svůj příspěvěk poslat do pátku (14.1.2011) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu(viz.článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-lednu-2011/!!!!!
Mari, tak Sárinka je asi v tomhle opak, temperament tam narozdíl ode mě není, ona byla klidné miminko, fakt takové by chtěla každá matka, neměla jsem problém fakt s ničím. Já nevím proč, ale stále to mám hodně spojené s tou astrologií, ona je znamení Panny, velice klidné mimi, co dá opravdu raději přednost zelenině před pečeným masem :o) Ale stejně tak jsou Panny rýpavé, kritické, svéhlavé a to jsem měla na mysli, neustále po mně přerovnává ubrus, vázičky, radí mi, co mám špatně, ale už nepřijme kritiku, že má něco špatně ona. Uráží se. A jak to řeším? No, ze mě si raději příklad neber, hodněkrát u mě selhalo umění vysvětlit věci v klidu, proč to a ono prostě nejde, někdy vypěním (kdo ne, že,ale já častěji:o))) a prostě nedovolím tu kterou věc, hlavně já jsem povaha svým způsobem taky zvláštní, mám ráda svůj styl a svou pravdu, samozřejmě když se nepere s realitou :o) a na to si prostě nedám sáhnout :o) Takže Sárinka mě v jistých věcech nezmění. Asi jsem to pěkně zamotala, co jsem napsala. Zkrátka, tu “svou hlavu“ má svým způsobem taky po mně :o) Ale líbí se mi, že při konfliktech se snaží komunikovat, řekne co a proč se jí nelíbí, kdežto její tatínek byl v tomhle příšerný, nehodlal se o tom bavit, nekomunikoval, prostě počkal, až to vyšumí, a to já n.e.s.n.á.š.í.m !!! :o)
Jinak sport u Sárinky asi nebude úplně její parketa, holky nemyslíte, že je to trošku dobou? Děti celkově hodně sedají u počítače, jako třeba já bych dítě (až bude starší) vyhnala ven, ať si hraje, ale s kým, když venku pomalu nevidíte človíčka? Tady u nás děcka jen vymýšlejí blbiny, míčové hry jsem už neviděla děti hrát hodně dááávno. Já budu za exota, ale já odmala miluju hokej, kluci mě brali vždy s sebou, slušně jsem hrála i fotbal 🙂 Tak nevím, zda to malá zdědí, ona je pravý opak mě, spíše taková princeznička, miluje šatičky, převlíkání, šperky, já byla “kluk“ :o)
Keen, jen malou poznámečku, nevím, jestli to tak děláš, ale pro jistotu píšu, když už “v tom“ je, pak je fakt vysvětlování na nic. Lepší je tohle si domluvit v klidu. Prostě jen tak když je dobrá nálada mu říct, že někdy jak sebou mlátí, že se ti to vůbec nelíbí a máš strach, aby si, nebo někomu, neublížil a že jsi mu koupila /nebo a%t si ho vybere/ polštářek na vztekání a do toh omůže bušit jak chce, nebo s ním házet, kopat atd. U větších pomáhá boxovací pytel, prý už ho zavádí i v polepšovnách…, Takže vysvětlit, klidně několikrát, dokud to nezačne dělat ale ne v té situaci, jindy v klidu. U nás to docela zabírá (tak dva měsíce vysvětluji). Když je malá v pohodě, tak mi i sama hlásí, že se kope do míče, bouchá do balonu, ale jak vidím, že na ní leze běs, přiběhnu s polštářem a šup vrazím jí ho do ruky, zezačátku dokonce vůbec k ničemu nedošlo, protože ona koukala jak zjara a pozornost byla odvedená úplně jinam. Teď s ním někdy hodí a někdy ho podupe :-))
A k tomu mluvení, jakmile začne, bude lépe, malá byla opravdu nejvzteklejší, když jsme jí nerozuměli. Nám hodně pomohlo chození do kolektivu maličko starších dětí(stačí párkrát, ale aby viděl, že mluví a musí být skoro stejně staří, ne třeba šest apod.), kde ona úplně viditělně vsávala, že mluvit jde a první co mi řekla bylo “miminko“ (samozřejmě krom těch zvuků, které něco sice znamenají, ale nic moc se nedozvíš, hají papa mama atd.) a pak během snad týdne mluvila slova a během měsíce věty. Prostě když to říká dospělý, nedojde jí, že i ona to může zvládnout, od dětí to vzala úplně jinak.
Ostatní zdravím a přeju krásný den, my jedem plavčit, dnes jdu po dlouhé době sama, nějak se mi nechtělo do vody, tak chodil kovář, ale dneska je v práci.
mari : si myslím, že prostě jen zkouší hranice…období vzdoru
a je Beran… hlavu má fakt pěkně tvrdou, když mě s ní trefí 🙂
Navíc v knížce Pohodoví rodiče, pohodové děti píšou, že děti si moc dobře dají pozor, když je něco bolí… u vztekání..
Prcek si dal do hlavy už tolikrát, a nepamatuje si, nebo v té chvíli je mu jedno, že to bolí, pak řve na celý kolo…no mazec.
Když jsem myslela, že bych aplikovala to co Lien – aby se naučil bouchnout do polštáře nebo tak… prostě nebouchal sám sebou, věcma nebo do mě.. jenže jak ho to chytne, neslyší mě, utíká pryč, když jdu pryč já, tak zase řev, že nejsem s ním…
snažím se být v klidu a neječet taky, protože to fakt nezabírá.. 🙂 , ono to půjde.. Eli ještě ani pořádně nemluví, takže neřekne pořádně co ho štve… kolikrát samozřejmě vím co, že není po jeho.
A je pravda, že já taky umím “vystartovat“ na první našlápnutí.
Ale jak říkám, jinak je prcek klidný pohodář.
Ještě k podobě, když vidím svoje fotky a jeho, s různými gesty..tak vzájemnou podobu vidím 🙂
Mari, on to zas žádnej velkej talent není – třeba moje pokusy o postavy jsou úděsný!!!
Když o tom tak přemýšlým, tak mě asi ouplně nejvíc baví ty věci vymýšlet, ta realizace je věc jiná, za to může spíš moje trpělivost, prostě mě baví se s tím piplat.
Bára asi nejvíc miluje keramiku, patlat se v hlíně a vytvářet své představy, jako malou ji třeba strašně bavilo míchat barvy, dokonce víc, než čmárat po papíru.
Trochu jsem zavzpomínala na příbuzné a víš, že tam asni něco bude? Strejda je malíř samouk, bratrenec je umělecký brusič skla, babička a děda prý taky pěkně malovali, děda k tomu ještě rád psal různé příběhy, tak bych řekla, že něco jsem podědila. Jo a když už jsme u těch rodů, tak jsme se dopídili, že z máminý strany jsme příbuzní se zakladatelem moskvy (knížeteme Dolgorukým) a když se to nějak propočítalo, tak prý bych za jeho časů byla komtesa, to je co? 😀
No a z druhé strany jsem naše příjmení zachytila někde na severní Moravě, kde byly naše jmenovkyně upáleny jako čarodějnice… Teda to je spojení :-))
Máš pravdu, že Venda je z čertových ocásků a fakt mám ze školy dost velký obavy, v únoru mu sice bude šest, ale do školy půjde až za rok protože zatím na ni nemá, tak uvidíme (má to po taťkovi, ten mohl být zkoušený prvních 10 minut, pak se nesoustředil). Pochytila jsem ale úžasný nápad ze školy z vedlejší vesnice, tam mají pro takovéhle živouny velké nafukovací míče, na kterých sedí místo židlí. Jak je to nutí udržovat balanc, tak déle vydrží sedět.
Marysku, to je jak u nás doma, manžel něco spravuje a malý mu asistuje, má kupu dětského nářadí a jak s ním umí a ví, na co to používat, s normálním šroubovákem už bych měla rozmontovaný stůl, obložky i linku. Jde vidět, že Mareček touží po poznání a bude i třeba skromný, když si vystačí s jednou věcí.
Piškotko, a co temperament u Sárinky, setkávám se s prvorozenými holčičkami, které jsou hodně divoké, plývá něčím takovým??? A co třeba nějaký sport??? A ještě mě zajímá, jak to řešíš s tím, že to musí být po jejím, tady si ráda přčtu zkušenosti druhých, protože tohle je vlastnost, ze které já doma u nás šílím.
Ken, tak koukám, že tvá rodina se pere o podobu Eliáška. Víš, to vztekání je určité vynucování si pozornosti nebu třeba paličatý???
Zavo, nedovolila bych si napsat, že to má po tobě, protože tě neznám, jen virtuálně, ale tady mě napadlo, že když sis umínila kuchyň, tak jsi jí měla…..tohle ber s nadsázkou:-)
A co humor, jelikož vím, že humorem oplýváš, zdědil někdo tuhle tvou vlastnost???
Bamisko, to je úkol, nenechat tohle téma zapadnout:-)
Jinak si myslím, že teda zdědili kluci po tobě všechno nebo je něco, co zdědili po taťkovi??? Co třeba sport, jsou sportovně založení??
A jinak mi nedá se vyjádřit k tomu jídlu, to není vlastnost se vztekat, když vidí Honzík jídlo, to je hlad mamino, takže příště můžeš nést jogurt kolem Honzíka, ale dva kelímky, jeden pro něj.
Lien, koukám, že některé ty prvorozené holčičky, co znám jsou v něčem podobné, je to ta živost, která je spojuje, líbí s emi, jak to řešíš u malé.
Taky je to sova, jak u nás, spát se prostě nebude a basta.
Zkus třeba malé nabídnout omalovánky,, třeba jí nebaví čmárat po čistém papíru a nebo u nás se chytily křídy, to i neposedný Honzík vydrží kreslit venku po zdích na dvoře, do doby, než drhne klouby prstíku po omítce:-)
Hani, tak koukám, že ze syna máš asi flegmatika, ale vím, o čem píšeš, mj bratr je takový.
Jinak buď ráda, že Hanča je taková průbojná, v dnešní době to prostě jinak nejde, z části se v ní vidím:-)
Paťko, v čem je Karoli chytrá? Je třeba čtivá, ráda maluje, co jí baví??
Jak se u ní projevuje vzteklost, dupe, háže věcmi, uráží se??
A co Patrik, má nějakou vlastnost, kterou máš na něm ráda??
A nedávno jsem zjistila, že když se ti tak rád pere, ubližuje sestře, tak jen proto, že neumí vyjádřit slovy, co chce, jak nemluví, tak to dává najevo tímto způsobem.
Jani, díky za napsání, doufala jsem , že aspoň jedno z tvých dětí zdědilo talent ve výtvarničení po tobě.
Vášík je neposedný, nebude pak problém ve škole ho udržet na jednom místě, tak, aby se vlastně sousředil?? Dokáže se sousředit na nějaký úkol???
Halino, díky moc za příspěvěk, napsal jsi to moc hezky, je pravda, že věkem se opravdu člověk mění, co myslíš, k horšímu, či lepšímu??
Dadulo, díky za reakci, jestli budeš mít ještě chuť napsat nějaké vlastnosti toho nejmladšího dítka, budu ráda, třeba z čeho šílíš???
Lenko, se zaujetím jsem četla tvůj příspěvěk, připomělo mi to mou dceru v tom věku Lucinky s tím, že tvrdohlavost je vlastnost moc nevyprchající a zůstává i nadále……..když budeš mít chuť mi napsat víc o manipulující choleričc, budu ráda, tohel by mě zajímalo.
Mám dceru. Lucku. Lucinka je velmi pěkné, české jméno, ale asi si pod právě tímto jménem sposta lidí představí námi milovanou Lucii, postrach ulice. Některé jména opravdu vystihují osobnost nositele, a tak je tomu i naší Lucinky. Když se narodila, všichni byli přesvědčení, že je to můj obraz. Navíc byla velice hodné miminko, tak jsem si říkala, jelikož můj muž je vyrovnaný, absolutně klidný člověk, že bude povahou po něm. Pomalinku jsem si mnula ruce, že nebude vysoká jako její tatínek(muž má 205cm), no a navíc s ní nebude problém po stránce povahové(jelikož, já jsem člověk cholerický, problémový).
Moje krásná představa začala po půl roce pomalinku vyprchávat. Z naší Lucinky se začal klubat, jak říkala moje známá po shlédnutí situace: “úplný číman“. Momentálně má Lucka 21měsíců a já jsem na pokraji zhroucení. Nespolupracuje, je tvrdohlavá, umíněná, co hůř! je nebezpečně zvědavá, manipulující cholerička. Abych nastínila situaci…babiček se zmocňují mrákoty při předtavě hlídat vnučku. Navíc, pěkně nám roste do výšky. Předpokládám, že se za chvilku nebude moct poskládat do autobusu jako její tatínek.
Milé maminky:
“Příroda je nevyzpytatelná mocná čarodějka. Naše představy jsou jí úplně fuk!“
Když usne a dívám se na ni, je překrásná. Vím, že z ní jednou vyroste velká osobnost. Navzdory tomu, že kdysi mámě pěkně přiložila.
Lenka M.
KOPÍRUJU Z REDAKCE:
Já si mohu říct že dobré vlastnosti po tatíkovi a špatné po mamince.Ale ted vážně.Když se na tu vaší ratolest podíváte tak vám určité vlastnosti vlepí do tváře.Můj syn je celý po mě vidím to úplně přesně.Rád velí a nebo je otrlý nerozbrečí jej tak něco.Zato dcera je po manželovi zdílenější a otevřenější.Podobou je to taky tak.Ono ty geny asi něco mají do sebe.Mějte z dětí jenom radost i když někdy to drásá nervy.Tak ahoj.
malybobes
redakce – Pavlína
Vzkaz pro autorku: Aby mohl být příspěvek zveřejněn jako článek, měl by mít alespoň 200 slov.
Mám dva chlapečky. Ten starší, skoro pětiletý je celý po mně, vlastně celkově do mého rodu. Postavou i vzhledem. Povahově bude spíš po tátovi, ikdyž je impulsivní po mně. Ale to byl i manžel v jeho věku. Dneska je to velký flegmatik a kliďas. Mladší, dvouletý je jak to říkají s oblibou příbuzní, mladší tátovo přisáté dvojče:-) Celý on. Stavbou těla i vzhledově. Takže máme každý jednoho. Jen děkuji bohu,že je manžel adoptovaný a naše děti nezdědili povahu mojí tchýně. To bych brzo skončila u Chocholouška:-))
Hezký den, tak to je téma, které je v naší rodince fakt diskutované.
Protože můj syn – před pár dny dvacetiletý – je tak strašná kopie svého otce (už odmalička), až se tomu nechce věřit.Tělesně i povahově, motoricky, teď už i způsobem mluvy a mimiky, i reakce má po něm. Až mi fůra lidí říkala, proč jsem se rozvedla, když mám bývalého manžela v mladší kopii doma… Je fakt, že někdy se až zarazím, že mi odpovídá bývalý manžel a ne Tom. Po mně má snad jen dochvilnost a taky chytrou hlavu, ale moc ji nevyužívá, jen natolik, aby splnil, to co musí a nepředřel se. Ale to už je zase tatínkova vlastnost. Jedna kolegyně mi v době, když Tomovi bylo asi tak deset, řekla, že ho potkala na chodbě a udělalo se jí až špatně, že se Petr (bývalý manžel) najednou zmenšil….
A Hanča (skoro patnáct)? Ta je asi tak trochu namíchaná z obou rodičů, ale víc k nám do rodu. Když se narodila, tak mi připomínala moji babičku, když si vyndala zuby -fakt. A teď jsem vytáhla fotku této mé babičky z dob, kdy jí bylo šestnáct a ta podoba tam fakt je. Jinak postavou je po mě – vysoká, štíhlá, dlouhý nohy. Povahově něco po mně – je do společnosti, sportovně nadaná,hubatá,má chytrou hlavu, něco po otci – nedochvilná, občas moc nad věcí.
Ale sama jsem zjistila, jak se člověk věkem mění. Mně odjakživa tvrdí, že jsem celý dědeček – postavou i povahou. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem podobná své mamce, ale jak působí věk, tak zjišťuju, že mám její pusu a bradu…
Tak já se taky přidám,
když se Barča narodila, každý říkal že je po mě, jenže jednou jsme prohlíželi u babičky fotoalbum a Barča jako by z oka vypadla taťkovi, prostě je celá on, akorát tedy má blonďaté vlasy (jak stárne tak lehce tmavnou), takže vyzáží téměř taťka (je taky stejně hubená a dlooouhá), zato povahu a ostatní má dost smíšené, není moc průbojná (mezi cizími, jinak je hotový generál) a ksichty hází po mě, je vznětlivá (když jí něco nejde, dost rychle s tím praští) a špatně se učí po taťkovi, po mě i obou babičkách ráda maluje, výtvarničí – no zkrátka dělá všechny ruční práce, po mě i ráda zpívá a tancuje a určitě ještě spoustu věcí, které mě momentálně nenapadají 🙂
Vašík ten je celej já, ale povahu má do taťky – je strašně neposednej, jak na klíček, hodně šikovnej na sport – třeba se sám naučil kotouly, různé stojky a hvězdy, roznožky a chtěl i salta, což jsem mu rázně zatrhla, na kole zvládal o dost dříve než Barča a hned bez koleček, sice neplave ale vůbec se vody nebojí, klidně skáče do hloubky, na lyžích už taky obstojně stojí a loni sjel celou sjezdovku sám (nebo už předloni?, nějak to letí), s balonem taky válí, no celej táta :-), ale ostatní mu dělá velký problémy (ať to je mluvení, kreslení, vyrábění, atd. – tedy ne že by mu to všechno vyloženě nešlo, jen nevydrží tak dlouho, aby se to pořádně naučil).
Oba jsou po nás sovy, takže večer nechtějí spát a ráno vstávat – “normálně“ se budíme nejdříve kolem osmé 🙂
Tady opravdu mě zatím nic nenapadá, tak to zatím stačí 😉
Tak ještě něco – oba mají rádi koně, stejně jako my (díky nim jsme se vlastně i poznali…)