Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Po kom to dítě je???
Jéééééé ty jsi, ale hodná holčička, jéééé, ty jsi, ale zlobivý chlapeček, ty uplakaný, ty chytrá, ty nadaný……..určitě všichni známe tyhle věty, buď zazněly z naších úst a nebo z úst druhých.
Kolikrát se pozastavíme a popřemýšlíme o tom, po kom to naše dítko vlastně je?????
Zajímá mě, jaké a po kom mají vaše děti vlastnosti, které buď milujeme a nebo z nich šílíme.
!!!!!Tato diskuze je souástí projektu “ pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mino tento týden.Chcete-li k tomuto tématu rozepsat více, můžete svůj příspěvěk poslat do pátku (14.1.2011) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu(viz.článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-lednu-2011/!!!!!
Bami, promiň, já jsem nechtěla poučovat, jen trochu upřesnit, učila jsem se to už děsně dávno a čísla v hlavě už nemám. I ze slušné rodiny může vyjít grázlík, může to mít tisíce důvodů, to je jasný.
Jana K a Piskotka napsaly dokonale mou raci povahu:D takze nemam co dodat:D
a k dalsi otazce, sestrenka ma obe deti adoptovane, syn bude mit 5let od mimina je to klidne hodne dite s obdobim vzdoru…takze si myslim, ze toto je ta genetika po biolog. rodicich a zbytek dela jejich vychova…a dcera ma rok a ta je jeho pravy opak – drava, vztekla a to jeste nema obdobi vzdoru-takze toto je podle me taky genetika…ale tech 20 procent se mi zda malo, myslela jsem ze je to tak zhruba pul na pul a ono ne:D a vzhledove se mozna trochu dcera podoba na sestrenku…
tak to já bych trochu byla jiného názoru dám příklad. teta se strejdou před 30 lety adoptovali bratránka, normální rodinka, teta účetní, strejda mistr ve fabrice, věnovali se mu jak mohli, žádné problémy v rodině nebyli…no a kradl, do práce, nechodí, samej problém i v dospělosti….a myslím že vychovávanej byl příkladně…..takže já si za sebe myslím, že pokud je dítě vzteklé tak výchovou můžeme tu jeho vzteklost nasměrovat lepším směrem, nevím prostě myslím, že to je dané a můžeme ovlivnit jen opravdu málo, ale je potřeba se snažit
Bami, ale to je myšleno jako temperament, talent na určité věci a tak.
Jestli bude sobec nebo altruista, bude pro něj normální krást v obchodě nebo ne, jestli bude “slušnej člověk“, tedy to hlavní, to máme především z výchovy.
Jinak krásné téma, ale ještě popřemýšlím. 🙂
Mari, vlastnost, kterou na sobě miluju :o))) to zní tak hezky :o) Jsem za tuhle diskuzi moc ráda, líbí se mi i to, jak dokážeme na sebe prásknout i to nehezké, co vlastně dětičky mají po nás :o) Super diskuze!
Za sebe: mám vlastnosti, které na sobě nesnáším, ale i takové, na které jsem opravdu na sebe pyšná a říkám si, že kdyby bylo více podobných, svět by vypadal úplně jinak: měla bych začít lepšíma, abych se následně zase krotila tím, že mám i slabé stránky :o)))) Prvně ale musím napsat, že mě pobavila tuším JanaK., tím svým račím hněvem, jakou že my to máme Raci povahu, jak je možné, že z minuty na minutu vystřídá nadšení a výskot prudká změna nálady a téměř deprese. Je to tak, Raci jsou fakt zrozenci Měsíce a je to opravdu mnohdy pech narodit se pod tímto znamením a tím nemoci ovládnout a ovlivnit svoje nálady. NEJDE TO! Myslím, že tohle na mně nemusí více lidí :o) A k této vlastnosti se ještě jako naschvál přidala domýšlivost, tak zbytečná negativní vlastnost, ale já už v podstatě předem vím, jak dotyčný bude reagovat a s tím za ním jdu :o)))) Mi je to až směšné holky :o) Ale já si mnohdy strašně přibarvuju, co nastane za konverzace :o) A jsem urážlivá, ale asi už méně, než jsem bývala.
Tak a teď je čas se pochválit. Považuji se za spravedlivého a empatického člověka, který by pro ostatní i dýchal, kdyby to bylo v jeho moci. Já snad pomůžu i nepříteli! Toto je bohužel i bohudík další vlastnost Raků, žijou pro druhé, ale sami na sebe často zapomínají. Mě osobně daleko více potěší, když mohu darovat, než když jsem obdarována.
Na vlastnost, ze které jsem vyrostla nebo se jí zbavila si snad ani nevzpomenu :o)
Tak ze svého vlastního života vám můžu říct, že asi výchova fakt hraje podstatnou roli. Můj taťka není můj biologický otec, ve 4 letech mě adoptoval, když si vzal moji maminku.Já sama to vím od mala,moje děti už taky dlouho. Možná je to náhoda nebo fakt vliv výchovy, ale v mnoha vlastnostech a schopnostech jsem mu bližší než obě sestry, které jsou jeho bilogickými dcerami. A nejlepší je, když někdo zkoumal, po kom má můj syn buňky na chemii, tak zněla odpověď – přece po dědovi, který celý život pracoval v chemické laboratoři…. Pak se teprve Tom zarazil a začal se chechtat, že teda asi ne. Ale po kom je tedy jinak mohl zdědit, netuším, takže asi fakt po dědovi.
bami, to je ale šílené číslo! Já si optimisticky říkám, že to snad až tak hrozné nebude a doufám v poměr alespoň 60:40 😉 (tedy 60 genetika, 40 výchova)
mari, díky 🙂
Nešlo mi o nějaké typické fáze věku dítěte, jako např. vzdorovitost, apod. Ale třeba fyzickou stránku dítěte (kvalita a barva vlasů, barva očí, nějaký typický rys na obličeji nebo těle), kterou prostě dítě své rodiče nezapře. Pak třeba nadání, apod.
Jemně odbočím – já na malém třeba poznávám chutě jídel, které má rád a vidím v tom mé chutě z těhotenství. Nebo třeba spí ve stejné pozici jako já a spal tak už v době, kdy to vůbec ode mne mohl odkoukat. Má po mně rty i odstáté uši 🙂 A podobným výčtem fyzických rysů, projevů, talentu či netalentu, bych mohla pokračovat, v čem je po svém tatínkovi.
A teď mi jde o to, jestli je vhodné (či normální?), aby maminka, která bezpečně ví, že ty zrzavé vlasy jejich dítko po manželovi ani nikom jiném z (očekávaného) příbuzenstva nemá, jestli je vhodné, aby na to poukazovala s tím, že děděček tatínka měl taky zrzavé vlasy, apod. Jestli je to vůbec nutné?
A jak se zachovat, pokud ode mne očekává, že jí budu (v té lži) vědomě přitakávat a utvrzovat tak její dítě, jejího manžela, její sousedy, apod. v tom, že jejich dítě je jejich…
No vidíš Bamisko, jak jsi mi to pěkně vyvrátila, no horší je, že je to asi jen výzkum a jak daleko je to realita:-)
jsme se učili otázka co je na tom pravdy 😀 že dítko má všehno zakodované po nás a dané a jen 20% se může změnit výchovou at k lepšímu nebo horšímu….docela nízké číslo..