Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Máte zkušenost s lékařem - cizincem?
Holky,
zajímal by mne Váš názor na lékaře cizince.
Ošetřoval nás někdy lékař, který nebyl Čech?
Byly jste s ním spokojené?
Jaký máte názor na to, že můžete v nemocnici potkat lékaře jiné národnosti – Ukrajince, Slováka, Pákistánce?
Já jsem za svůj 5 týdenní pobyt v nemocnici měla tu čest potkal se s několika lékaři cizinci a nevím…
Nejsem rasista ani nemám xenofobní názory, je mi jedno jak lékař vypadá a odkud je, mě vadila jediná věc – že neuměli česky. Teda, neuměli – kdyby to byla prodavačka, která takto česky umí, tak jí budu obdivovat, jak krásně se naučila česky, ale u lékaře mi to přišlo málo.
Příklad: vizita, lékař fešák – Pákistánec. Česky rozumí to je evidentní, ale jeho hláška: Sitrá budé welkej wizit a vy uvidět co dál je pro mě nezapomenutelná.
A to se hodně snažil, aby mu bylo rozumět.
Ještě jsem se setkala se Slováky, ti se snažili o češtinu, ale i když jim to ujelo, samozřejmě jsem jim rozumněla.
A pak jsem ještě narazila na nějakého Araba, který mluvil fakt dobře, ale měl malou slovní zásobu. Normálně mluvil a občas to prokládal slovy: takový tó, víte co?
Tak jsem si tak říkala, co chtějí naši lékaři dělat v Německu. Sice musí mít složené nějaké zkušky z němčiny, ale výše jmenovaní lékaři taky určitě skládali nějakou zkoušku z češtiny a neměla jsem z nich zrovna nejlepší pocit.
Abych nebyla špatně pochopena, nestěžuju si, kdyby bylo nejhůř, chtěla bych samozřejmě zavolat doktora s kterým se domluvím, ale přišlo mi to prostě takový zvláštní.
Lien, teď to vyznělo spíš tak, že vlastně jakákoliv zdravotní péče je k ničemu, vlastně se ten konec jen zbytečně oddaluje. 🙂
Ok, rozumím tomu co píšeš a souhlasím s tím. Ale pořád narážím na to samé, kdyby se neplýtvalo na nesmyslných, zbytečných nebo škodlivých zásazích do lidských organismů, bylo by jak dost místa, tak dost peněz, tak přehršle lékařů a sester tam, kde je pomoc na místě (úrazy, nedonošené děti, akutní příhody…..)
A další věc, na kterou narážím v mnoha diskusích o očkování, zdraví a léčbě, jsou argumenty, že ale někdo by to odnesl zřejmě třeba i na životě. No to je bohužel pravda, smrt čeká nás všechny, jednou, můžeme si přát, bojovat, doufat a čekat, že nikdy nepřijde, ale toto se nikomu nesplní. Asi to nebude populární názor, ale lidi zkrátka umírají, tak to je.
Omlouvám se za dvojí vložení, hlásilo mi to, že mám blbě kód a musím opakovat a samozřejmě to vložilo 2x 🙁
Lien, chápu tvoje vyjádření dobře, jen jsem to myslela trochu jinak. Neonatologická lůžka jsou určena “nemocným“ miminkům, tedy ne té většině, o které píšeš, že se bez akutní péče obejde, v tom jsme spolu, jak už asi víš, zajedno.
Nic to nemění na tom, že malá část populace se dostane do situace, kdy potřebuje kvůli přežití či kvůli větší naději na život bez trvalých následků urgentní péči. U miminek se to týká právě neonatologické péče, velmi zjednodušeně péče v inkubátoru (velmi zjednodušeně, opakuju). Miminka nedonošená, miminka donošená, ale maličká, miminka s různými typy vrozených poruch, miminka s kolemporodně vzniklou vážnou infekcí – bez intenzivní péče mají násobně nižší šanci na kvalitní život (potažmo na život sám). Takovou péči zdaleka nejde poskytnout každému, v našem kraji například je lůžek na celý kraj 15 a dalších 8 pro lehčí situace. Pokud se těch 15 lůžek zavře a zavře se i v okolních zařízeních (v zemi je celkem 12 perinatologických center a pokud vím, současné odchody se týkají více z nich), tahle konkrétní miminka jsou jasně ohrožená. Není jim nic platné, že 95% ostatních mmiminek takovou péči nikdy nepotřebovalo, oni bez ní často nepřežijí. Toto je část medicíny, o jejíž situaci díky praktickému kontaktu vím, nemyslím, že by bylo lehčí třeba zjištění, že po úrazu hlavy na lyžích se nemůže najít nemocnice, kde by bylo volné lůžko na neurochirurgii, například. Urgentní medicína je podle mě něco, co by měl stát podporovat a držet pro své občany silou, ne nechávat situaci vyvíjet samospádem.
Jakkoliv co se týče dalších úvah o léčení můžu s příspěvkem doktora L. v mnohém souhlasit, neřeší to akutně vůbec nic – ze dne na den se dostatečný počet erudovaných odborníků z nebes nevyloupne. Jedinci tuhle situaci už neutáhnou, přinejmenším v menších nemocnicích (čímž myslím i řadu krajských, aby to nebylo vykládáno mylně). Každému přeju, aby urgentní péči nepotřeboval, ale žádnou formou životosprávy se některým věcem vyhnout nedá.
nepřihlášená Virenka
Lien, chápu tvoje vyjádření dobře, jen jsem to myslela trochu jinak. Neonatologická lůžka jsou určena “nemocným“ miminkům, tedy ne té většině, o které píšeš, že se bez akutní péče obejde, v tom jsme spolu, jak už asi víš, zajedno.
Nic to nemění na tom, že malá část populace se dostane do situace, kdy potřebuje kvůli přežití či kvůli větší naději na život bez trvalých následků urgentní péči. U miminek se to týká právě neonatologické péče, velmi zjednodušeně péče v inkubátoru (velmi zjednodušeně, opakuju). Miminka nedonošená, miminka donošená, ale maličká, miminka s různými typy vrozených poruch, miminka s kolemporodně vzniklou vážnou infekcí – bez intenzivní péče mají násobně nižší šanci na kvalitní život (potažmo na život sám). Takovou péči zdaleka nejde poskytnout každému, v našem kraji například je lůžek na celý kraj 15 a dalších 8 pro lehčí situace. Pokud se těch 15 lůžek zavře a zavře se i v okolních zařízeních (v zemi je celkem 12 perinatologických center a pokud vím, současné odchody se týkají více z nich), tahle konkrétní miminka jsou jasně ohrožená. Není jim nic platné, že 95% ostatních mmiminek takovou péči nikdy nepotřebovalo, oni bez ní často nepřežijí. Toto je část medicíny, o jejíž situaci díky praktickému kontaktu vím, nemyslím, že by bylo lehčí třeba zjištění, že po úrazu hlavy na lyžích se nemůže najít nemocnice, kde by bylo volné lůžko na neurochirurgii, například. Urgentní medicína je podle mě něco, co by měl stát podporovat a držet pro své občany silou, ne nechávat situaci vyvíjet samospádem.
Jakkoliv co se týče dalších úvah o léčení můžu s příspěvkem doktora L. v mnohém souhlasit, neřeší to akutně vůbec nic – ze dne na den se dostatečný počet erudovaných odborníků z nebes nevyloupne. Jedinci tuhle situaci už neutáhnou, přinejmenším v menších nemocnicích (čímž myslím i řadu krajských, aby to nebylo vykládáno mylně). Každému přeju, aby urgentní péči nepotřeboval, ale žádnou formou životosprávy se některým věcem vyhnout nedá.
nepřihlášená Virenka
Tak tedy přesněji, většina žen, většina miminek, já přeci nepíšu, že nikdo nepotřebuje nějaký akutní zásah, ale že by to bylo většina mimin a většina žen, vlastně tedy všechny, dle dnešního porodnictví, to mě prostě nikdo nepřesvědčí
lien, tak to jsi napsala pěkně: normální žena je schopná porodit bez lékařů …
tak já jsem například nenormální:-) podle tebe teda.
radka2
Lien,
díky za odkaz.
Virenko, díky za tvůj pohled.
Tohle je téma o kterém přemýšlím už hodně dlouho.
Tím, že jsem rodila předčasně a dost dlouho v nemocnici ležela, jsem ledacos viděla, zažila a udělala si obrázek.
Některé věci mi připadaly naprosto zbytečné, v některém případě jsem zase zásah lékařů postrádala. A tím nemluvím jen o mě, ale i o ostatních pacientkách.
Teď když s malým běháme po doktorech, už několik mi řeklo názor, že nechápou pro jsme vedený jako nedonošený, proč byl malý na JIP, proč jsem před porodem ležela v nemocnici, atd. atd. že to je jen honění bodů pro pojišťovnu.
Už v porodnici se na mě obořila jedna maminka, proč nejsem radši doma, ať podepíšu revers, ať se podívám na ní, že ona to taky tak udělala a že nakonec ještě týden přenášela.
Jenže tohle je hrozně těžký a nikdo nemůže vědět, co by se stalo, kdybych tam nezůstala a nenechala se ládovat lékama a kapačkama. Jelikož by se miminko narodila v 30,týdnu, prali by to do něj, takže jsem se uklidňovala tím, že je lepší, když to cpou do mě než pak do něj.
A Lien, divila by ses kolik miminek se musí někam odvézt. Maminka normálně porodila, a miminko mělo třeba problémy s dýcháním, v nemocnici udělali nejnutnější vyšetření, zjistili že na jeho péči nejsou vybavení a hledali kam ho odvézt. Myslela jsem že se děti vozí třeba do Motola, ale vozili je do Plzně, Mladé Boleslavi, prostě v okolí 100 km, což mě dost překvapilo.
A ta potřeba akutní medicíny – já měla porod normální,ale nevyšla mi placenta a po 45 minutách čekání a snažení jsem začla hodně krvácet a museli mi jí pod narkózou vyndat. Dost dobře si neumím představit, že by nepřišli anesteziologové a neuspali mě, protože by tam prostě nebyli. Tohle je situace, kdy jsou sakra potřeba.
Ale na druhou stranu jsem tam zažila, jak hospitalizovali maminky podle mě, kvůli kravinám. Ležela jsem na šestilůžáku a v úterý a ve čtvrtek byla poradna pro maminky, které v nemocnici chtějí rodit a dosud chodili ke svému doktorovi jinam.
100 % jsem věděla, že když jsme na pokoji 2 a je úterý ráno, že večer bude plno. Hospitalizovali je proto, že se jim zdálo ,že mají málo plodovky, že je miminko velké/malé atd. Nechali je tam ležet týden, udělali 2x ultrazvuk a pak je pustili domů. Tak tohle mi přišlo jako jasný umělý plnění stavu.
A nebo když mi slíbili, že mě budou udržovat do 34.týdne a pak to nechají na přírodě a v den kdy jsem začínala 34.tt mi lékař na vizitě sdělil, že mi dají ještě 5x kapačku magnézka, jsem se fakt naštvala, nechala si dát 1 a pak se mi to tak rozleželo, že jsem prostě cokoli dalšího odmítla. Jiná doktorka mi to odkývala, řekla, že magnézko je kravina a pomalu mi začli snižovat dávky všech prášků.
NO myšlenky mi tu lítají, malá mi tu do toho vypráví a prcek se vrtí, tak se omluvám, co mi přišlo na mysl, to jsem napsala.
Vírenko, díky za pohled z “druhé strany“ 🙂
Jen k těm miminkům, myslím, že normální žena je schopná porodit bez lékařů a bez toho, aby se miminka odvážela kamkoliv, a to je asi také hlavní myšlenka pro mě z textu pramenící. Neplýtvat tam, kdë to není nutné, nebo přímo kontra a potom zbyde tam, kde nutnosti je, ale ruku na srdce, kde je to opravu nutné? U každé rodící, těhotné ženy, u každého mimina? atd. atd. no asi těžko.
Druhá stránka je, že když už jsme tam kde jsme, ze dne na den to bude opravdu masakr, ale asi jak pro koho. Já se třeba obracím už léta jinam než na klasik lékaře a taky si za to platím, takže pro mě se asi tak moc nezmění, ale pro někoho, kdo s každým prdíkem běží na pohotovost a peníze za vyšetření se sypou odjinud než z jeho kapsy, ten se asi dobře mít nebude.
Už jsem nereagovala, když debata začala uhýbat od lékaře-cizince, ale příspěvek Lien mi nedá.
Přes naléhavost textu, který sem Lien vložila, mi bohužel nepřipadá pro současnost moc přínosný. Přestože souhlasím, že krize zdravotnictví vrcholí, autor sám píše, že urgentní medicíně zásluhovost neupírá, urgentní medicínu taky velmi potřebujeme, protože jinak se mnoho věcí skutečně vyřeší samo i bez různých druhů léčitelů. Ale je to právě urgentní medicína, která je na odchodu, maximum anesteziologů, lékaři akutních oborů. Já vnímám nesmírně ohrožení neonatologických lůžek, už několik let je to veliký problém umístit potřebnou maminku, protože vyšší porodnost a méně financí dělalo svoje. Představa, která včera od našich politiků zazněla, že se miminka budou vozit do zahraničí, mi přijde naprosto šílená. Ano, pokud systém nechce odborníky urgentní medicíny, ať jim podmínky nevytváří a nechá je jít, kamkoliv. Ale já jako pacient ani jako lékař si toto rozhodně nepřeju.
Druhá věc je medicína jako taková. Naprostá většina pacientů žádá klasický přístup a tím jsou s klasickou medicínou zcela na jedné lodi. Pokud by někdo krizi chtěl skutečně řešit tím, že otevře prostor pro lékaře praktikující jiný medicínský systém, kde potom seženeme najednou tolik těchto specialistů, aby mohli v populaci začít působit? Kdo je vyškolí a kde? Na nic z toho článek neodpovídá, jsou tam cítit silné emoce i rozhořčení, že i takováto krize má stále tendenci udržet v chodu a konzervovat to staré. Toto u autora sice chápu, ale náhradní řešení podle mě nenabízí žádné.
Velmi vyostřené postoje v současnosti otvírají prostor k ozdravení vztahu lékař-pacient, byť za velmi bolestivých okolností. Ale je to ohromná příležitost, protože nejen lékař má zodpovědnost za svůj léčebný postup a tím dopad na pacienta, ale pacient se zavazuje k dodržování léčebného postupu a k zodpovědnosti za udržování svého zdraví. Obě strany si úzdravu zaslouží, ale vývoj ze dne na den možný není. Přestože se snažím, příštích deset let si neumím představit.