Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už musím říct dost...
Protože se nemám na koho zatím obrátit a nemám možnost se někomu svěřit a vím, že tyto stránky leccos snesou, tak se alespoň vypovídám tady.
Trvá to už déle, prakticky od léta a poslední dny mě přesvědčily o tom, že už nemá smysl váhat. Probírala jsem to v sobě horem spodem a nyní už je to definitivní. S manželem nejspíš dospějeme k rozvodu 🙁
Nejhorší je, že v takovýchto situacích vám nikdo nemůže poradit. Těm co to zažily to asi vykládat nemusím. Nikdo náš vztah nezná dokonale a slova jedné nebo druhé strany jsou většinou subjektivní. Takže rozhodnutí jsem musela hledat jedině v sobě.
Co mě zlomilo? To, že můj manžel není člověk do nepohody. U všeho se hroutí a vinu hází za vše jen na mě. Očekává plné řešení všech potíží jen ode mne. Kope okolo sebe, je hnusný a nešetří urážkami. Nezapomíná mi neustále připomínat, že v situaci ve které jsme, jsme jen díky mě. Že nebýt mne, tak by nikdy takové problémy neměl atd atd.
Já už toho mám samozřejmě plné kecky. A to nejen kvůli sobě, ale i kvůli Eli. Paradoxně to byla právě ona, kvůli které jsem chtěla vše nějak urovnat a zachovat úplnou rodinu. Jenže bohužel situace je taková, že to je právě ona, která se tím vším nejvíc stresuje a je to právě manžel, který si to vůbec nepřipouští.
Padají z něj věci jako např. že neodejde, dokud ho neoddlužím a ještě bych se mu měla postarat o bydlení atp. Dnes z něj vypadla obzvlášť krásná perla, že prý až se zařídí, že mě připraví o Eli a ještě ze mě udělá idiota. No nemám se krásně.
Bohužel nikdy to není tak, že by byla vina jen na jedné straně, i já si připouštím, že některým situacím jsem mohla zabránit, nicméně se nesnažím vše hodit na něj. Samozřejmě že při jeho takovýchto výrocích se už nevydržím chovat klidně, protože to slýchám každý den. Já už prostě nedokážu tohle všechno snášet. Chci mít už klid. Připadám si stále jak pod dohledem nepříjemného otčíma, kterého když neposlechnu, tak budu potrestaná. Já takový vztah nechci, to raději žádný. Už prostě nemůžu.
Omlouvám se, jestli jsem některé pohoršila, ale prostě to muselo ze mě ven. Snad se mi podaří život si urovnat a mít znovu klid…
Já vím holky….
Však u nás taky HP v bleděmodrém:(
On ví vše nejlíp,nikdo neumí líp než on.mluví se mnou,že mít uvolněnou kůži tak z ní vylítnu.
Omlouvám ho,že s tou rekonstrukcí byl na nervy,vyřizováním kolem toho bytu a jedno s druhým.
Taky jsem zastánce toho než se trápit radši odejít.Ovšem když je kam.Sama jsem vyrůstala jen s matkou a takový kecy,že je dítě ochuzené prostě z vlastní zkušenosti NEBERU,když jsem viděla jak kamarádky rodiče se hádají a tu stejně starou holčinu jako já do toho zatahují a ty stresy než vyrostla do toho věku,kdy z toho začla těžit.Máma zakáže,táta dovolí,oni se dohadují a kámoška podle toho co jí vyhovovalo se přizpůsobila. Né nevyrostl z ní fracek a řekla bych,že se na ní nic nepodepsalo,ikdyž odborníci by řekli ano.
Já jen,že u nás taky jsou takový chvíle co tu popisuješ a u známých taky.Krize je po 3 a 7 letech a opravdu na tom něco je.Táhnem 7rok a snad vydržíme.No prej musíme:máme hypotéku:( Ale upřimně,kdyby to bylo přes příliž,radši budu splácet svůj díl a být někde v klidu.
Padmé, taky bych si moc přála, aby jsme spolu s manželem našli rozumnou cestu. Budu doufat, že ano. Zatím veškeré moje pokusy o rozumné urovnání selhávají, tak snad jednou k tomu dojde.
Keen na to něco už čekám strašně dlouho. Nechtěla jsem všechno poslat do kytiček, přeci jen jsme spolu už pěknou řádku let, ale někdy to prostě nejde. On má tendence vše zachrańovat tím, že se týden chová slušně a pak to sklouzne do starých kolejí. Už si připadám jak na kolotoči a to hodně morbidním.
Nebudu si nalhávat, že to u Eli projde hladce. To že třeba to bylo ode mne rozumné rozhodnutí, k tomu zřejmě dojde až za hodně dlouho. Už teď, kdy před ní pustí nějaký ten výlev o odchodu, tak to musím Eli dlouho vysvětlovat. Bude to zkrátka těžký.
Hpádem, proč by jsi měla být slaboch, ten, kdo je slaboch je tvůj manžel, neumí se postavit čelem k věci, neuzná ani jednu svou chybičku, vše háže na ženu, kterou by měl milovat, mít k ní důvěru, držet jí v náruči, utěšovat, že bude snad líp, přiložit ruku k dílu a začít řešit věci, které mají podíl na rozpadu svazku, který měl být v dobrém a ve zlém, pokud jeho postoj ke všemu je negativní a háže vše na tebe, tak ten slaboch je on…….v muži máme mít oporu a důvěru a ne slůvka ponižování, neúcty a plné špíny…………..má hranice trpělivosti by už vytekla dávno, takže máš obdiv, že jsi to tak dlouho vydržela……je taky možné, že se opravdu něco stane, jak psala Ken a vy zůstane spolu, i když tomu moc nevěřím……..to jsem teda povzbudivá kamarádka, co???
Je možný, že nakonec se stane Něco a zůstanete spolu. A možná se nestane už ani jedna věc, pro kterou by chtěla HP s manželem dál zůstávat.
Hani – je opravdu těžký, ba spíš nemožný, alespoň pro někoho, žít s někým, koho si nevážíš. Když se na “chlapa“ koukneš, necítíš lásku, necítíš obdiv, nemáš si ho zač vážit.
V těchto případech může člověk měřit 100x a nic z toho nevyměří.
HP – pokud půjdete od sebe, zřejmě se připrav na tyhle zvraty nálad a názorů u manžela – jednou po dobrým, jednou po zlým – dost schizofrení, dost praštěný, ale člověk, který neví kudy kam, prostě kope kolem sebe jak může – i zcela nesmyslně. Bohužel.
Co se týče Elinky, proč by ti jednou měla vyčítat rozvod?
Důležité je, aby vyrůstala v pohodě, a bez nějakých rodič. scén a výjevů. To jí na klidu určitě nepřidá.
Hani ahoj, vím, že je to rozhodnutí, které se musí dobře zvážit. Ano je to všechno ruku v ruce s tím vším o čem píšeš, ale není to jen to, bohužel.
Už jsem zkusila snad všechno, ale on před realitou zavírá oči a žije neustále v nějakých scestných iluzích, že já mávnu proutkem a všechno bude OK. Ale to tak není. Když jsem se ho pokoušela uvést do reality, že tento stav může ještě chvíli trvat, tak jsi měla vidět to čoro, jak se opovažuju tvrdit, že to jinak nejde. Já nejsem kouzelník a on nechce přiložit ruku k dílu. Do toho ty neustálé výčitky, to už je prostě pod mírou únosnosti. Věř mi, že mi nemusí dvacetkrát vykládat, jak by mu bylo beze mě líp atp. Možná se můžu považovat za slabocha, ale víc toho už neunesu.
Horempádem, dávám Ti za pravdu v tom, že s Vámi nikdo nežije, není s Vámi 24 hodin denně, aby věděl vše a nikdo nezná ten vztah lépe než vy dva. Stejně tak je pravdou pravdoucí, že to si musíš rozhodnout Ty sama. To, co někdo snese a vydrží, už pro druhého je nesnesitelné a k nevydržení, každý má tu hranici někde jinde, takže je to opravdu strašně moc individuální a radit se v tomto ohledu dost dobře nedá.
Nicméně – moc bych Ti přála, abyste našli rozumnou cestu k domluvě o rozchodu, abyste spolu dokázali komunikovat bez negativních emocí a abyste to ustáli se ctí…
Bude to těžké ve všech ohledech – malá, Tvoji rodiče, jeho rodiče, finanční vyrovnání či dluhy a závazky atd. atd., takže nezbývá než Ti držet palečky.
Halo,HP 2x měř jednou řež!!!!
Není všechno zlato co se třpití.Vždyť je to jen chlap a víme co máš s ním vše za sebou.
Chápu Tě,že už toho je vše na Tebe moc.Prodej bytu,stěhování,práce,domáctnost,holčina a kupa maličkostí,který se na Tebe sypou…
Budiš Ti útěchou,že nejsi v tom sama.Po okolí běhá jich víc.
Hlásám,že za 6 měsíců v Pardubicích jsem nejmíň 2-3x do měsíce nejen pomyslela,že zdrhnu zpátky na západ,ale i řekla na hlas.Není to ani týden co tu byla Itálie.Už se to pomalu uklidňuje.
No tím chci naznačit,že to může být jen vyústění tvé únavy,pocit,že je toho na Tebe už přespříliž.
Neradím,sama sem ještě rozhozená co dál.Jen Ti chci,že to chce pořádně promyslet a nebo zkusit vypnout.Vypadnout ke známým,pokecat,vykecat se.Však víš jak mi samotný tady jste kolikrát moc pomohly a ten můj Vám vlastně by měl být vděčen,že jsem ještě s ním)))) a ty tu opravdu moc často nebylas.Vím bylo toho moc a já taky měla dlouhou absenci.
Snad je to jen krize,počasí taky moc nepřidá.Seš ženská šikovná,určitě najdeš řešení,dej to zatím k ledu a uvidíš po svátcích.Na rozchod je vždy spousta času….
No při nejhorším založíme někde v okolí farmu opuštěných holek:))) Však nejsi daleko ode mě a já taky ještě váhám zda zůstat či odejít.
Tak se drž a buď tu s náma.
Ahoj holky, díky za názor…povzbuzení.
Ano není to příjemné před vánoci, ale jak píšeš Keen, tak nebylo by to příjemné nikdy. Vím že si něčím takovým procházíš, tak podle toho co čtu z příběhů jiných, si tak nějak dokážu představit co mě čeká.
Když jsme se s manželem o tom bavili v létě, tak byl ještě duchapřítomný a házel výroky, že chce aby jsme byli stále přátelé, už kvůli Eli a že mi nebude dělat problémy. Samozřejmě během té doby se spoustu změnilo a teď už spíš vyhrožuje. Vím, že to je důsledek toho, že se mu to uleželo, ale víceméně z toho mám pocit, že se bojí, že to sám nezvládne. I když to na jednu stranu chápu, tak na druhou stranu mě tím překvapuje. Podle toho jak se choval jsem si důkladně musela promyslet, jak žít dál. Protože nechci už žádné problémy, ani závazky, které by nás k sobě vázaly, tím míněno ty finanční, tak už tehdy jsem mu řekla, že to beru na sebe, s tím, že on půjde s čistým štítem a bude se moci zařídit konečně podle svého, když mi neustále tvrdí, že vše je kvůli mě. Ale to mu prostě nestačí. Hází řeči, že bude chtít vyplatit atp. Nechápu ale z čeho? No ani se v tom babrat nechci.
Za ty měsíce se mi šíleně odcizil. Všechny ty výpady, nepříjemné narážky, to že to vyjadřuje i před Eli, mě už ubíjí. Nechtěla jsem nikdy před potížemi utíkat. Vždycky jsem ctila krédo “v dobrém i ve zlém“, ale tohle už je moc. Pokud nedokáže se mnou táhnout za jeden provaz a podržet, tak poslední co potřebuji je obviňování a urážení.
Uvidím jak to všechno bude. Na jednu stranu vím, že se mi strašně uleví, na druhou stranu se ale bojím toho co příjde. Vím, že si užiju spoustu nepříjemností, ale to nebude nic proti tomu, až mi Eli jednou vyčte, že jsme se rozvedli. Vím, že to pro ni bude šílený stres a nebude to nic, na co se budu moct připravit. Ale na druhou stranu si říkám, že poslední co chci, je předat jí jako devizu takovýto příklad nepříjemného manželství.
Vůbec si neumím představit, jak to vezmou moji nebo manželovi rodiče. Je toho moc, co budu muset zkousnout, ale snad to bude stát za to.
Evi?? Co k tomu dodat, už jsme to probírali a mé stanovisko asi znáš…………já prostě zvedám ruku proto, aby jsi se rozhodla, co nejlíp a nejlíp ti bude asi bez manžela, i když takovými věcmi trpí hodně děti, ale radši být v klidu, než stresovat sebe a hlavně dítě.
Bude to i asi dlouhý běh, než všechno vyřešíte, ale doufám, že třeba za rok napíšeš, jak se ti daří dobře bez manžela.
Moc, moc ti držím palečky, at se to vyřeší, co nejdřív a přeji ti aspoň klidné svátky už kvůli Elince.
HP : co k tomu napsat? Určitě sis to všechno dobře promyslela, a z toho , co píšeš, chápu tvůj postoj. Jasně, že manžel by to všechno popsal jinak, ale…
Pokud se někdo sníží k urážkám, jen vyčítání, a jen čekání , že druhý všechno vyřeší, sebelítosti a zájem o rodinu jde stranou…. já to tak trochu znám, a vím, co to je, když chlap není chlap. 🙁
Určitě jste zažili jako rodina spoustu hezkých chvil, ale pro to, aby přišli i další nové pěkné chvíle, je zřejmé, že asi půjdeš svojí cestou.
Budu držet palce, aby manžel svoje výhrůžky nesplnil, ale vidím, že minim.prvních pár měsíců bude hodně krušných…. pokud si bude honit svoje ego na úkor Elinky a tebe, tak vás čekají těžké chvíle.
Drž se, je smutný si tohle říct zrovna před Vánoci, jenže vhodná doba na řešení takových situací není žádná.
Ale jsou tady pro tebe, pro vás VD… alespoň trocha povzbuzení a naděje na dálku.