Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už musím říct dost...
Protože se nemám na koho zatím obrátit a nemám možnost se někomu svěřit a vím, že tyto stránky leccos snesou, tak se alespoň vypovídám tady.
Trvá to už déle, prakticky od léta a poslední dny mě přesvědčily o tom, že už nemá smysl váhat. Probírala jsem to v sobě horem spodem a nyní už je to definitivní. S manželem nejspíš dospějeme k rozvodu 🙁
Nejhorší je, že v takovýchto situacích vám nikdo nemůže poradit. Těm co to zažily to asi vykládat nemusím. Nikdo náš vztah nezná dokonale a slova jedné nebo druhé strany jsou většinou subjektivní. Takže rozhodnutí jsem musela hledat jedině v sobě.
Co mě zlomilo? To, že můj manžel není člověk do nepohody. U všeho se hroutí a vinu hází za vše jen na mě. Očekává plné řešení všech potíží jen ode mne. Kope okolo sebe, je hnusný a nešetří urážkami. Nezapomíná mi neustále připomínat, že v situaci ve které jsme, jsme jen díky mě. Že nebýt mne, tak by nikdy takové problémy neměl atd atd.
Já už toho mám samozřejmě plné kecky. A to nejen kvůli sobě, ale i kvůli Eli. Paradoxně to byla právě ona, kvůli které jsem chtěla vše nějak urovnat a zachovat úplnou rodinu. Jenže bohužel situace je taková, že to je právě ona, která se tím vším nejvíc stresuje a je to právě manžel, který si to vůbec nepřipouští.
Padají z něj věci jako např. že neodejde, dokud ho neoddlužím a ještě bych se mu měla postarat o bydlení atp. Dnes z něj vypadla obzvlášť krásná perla, že prý až se zařídí, že mě připraví o Eli a ještě ze mě udělá idiota. No nemám se krásně.
Bohužel nikdy to není tak, že by byla vina jen na jedné straně, i já si připouštím, že některým situacím jsem mohla zabránit, nicméně se nesnažím vše hodit na něj. Samozřejmě že při jeho takovýchto výrocích se už nevydržím chovat klidně, protože to slýchám každý den. Já už prostě nedokážu tohle všechno snášet. Chci mít už klid. Připadám si stále jak pod dohledem nepříjemného otčíma, kterého když neposlechnu, tak budu potrestaná. Já takový vztah nechci, to raději žádný. Už prostě nemůžu.
Omlouvám se, jestli jsem některé pohoršila, ale prostě to muselo ze mě ven. Snad se mi podaří život si urovnat a mít znovu klid…
Nemáš to jednoduchý,mám doma něco podobného,a kdybych věděla,že má takovou povahu,nikdy nikdy nikdy bych se za něj neprovdala a už vůbec si s ním nepořídila dítě.
Milá HOrempádko!
V první řadě je mi tě moc líto, že právě v tomto čase se musíš zaobírat takovými myšlenkami.
Už to u vás přetrvává moc dlouho a ve vyšších obrátkách a tak nevím, zda naděje na zlepšení je. Byl příjemnější, když jste měli jisté bydlení, práci, bylo všechno v pohodě? Nebylo i tobě s ním v té době dobře? Na druhou stranu by člověk vedle sebe měl mít někoho, kdo ho alespoň trochu podrží v době krize a ne ho potápěl čím dál hlouběji (on ale každý “držet nad hladinou druhého“ neumí – vždycky je jeden silněší). Ale proto by si měl toho druhého vážit a ne kopat kolem sebe. Možná je ten problém opravdu v něčem jiném.
Je důležité, že přemýšlíš, jak se váš rozchod dotkne Elinky. Bojíš se, že ti časem může rozvod vyčíst. Může to být ale i naopak. Může ti jednou vyčíst, že jste se s tatínkem hádali – před ní. Ten neklid mezi vámi se jí dotýká zcela jistě. Ale to víš…
No a poslední moje myšlenka – k výhrůžkám, že tě připraví o všechno i o Elinku… Je to slaboch, který sám nevyřídí nic, pochybuju, že vyřídí věci tyhle.
Tak zbývá poslat aspoň veliké pohlazení a pofoukání dušičky. A přání, ať je tvoje rozhodnutí to nejsprávnější.
SLUNÍČKO MOJE CO TO TU ČTU no trochu se mi podlomili kolena, ač jen se známe takle přes net, tak bych to u vás nějak nečekala, tolik pánů do budoucna tu bylo a nějak mi asi mezi řádky uteklo jaký jsou u vás problémy…ono všude je něco, a někdy to vytryskne na povrch a je to totom jak lavina, vy jste si také prošli krušným obdobím prodej stěhování do toho ty rodiče, no a rozhodnutí jak dál tomu asi tak nějak nasadilo korunu a je to průůůůůůůšvih…já vím že tu můžu psát a ostatní cokoliv, musíš si to sluníčko v hlavě rozhodnout sama a hlavně být o tom přesvědčená, to víš mě se to radí také jsem se s prvním manželem rozvedla a velice razantně a rychle…..musíš sama vědět jestli má cokoliv zkoušet slepovat, jestli když ti to nevadilo to rozhodování do ted jestli jsi ochotná to táhnout dál, někdo to tak dělá a funguje, někteří chlapy na to nejsou, nevím musíš vidět jak funguje jako táta atd, píšeš že jste se odcizili, mě to asi příjde normální když je problém jsem na druhého naštvaná tak se to hezké hledá špatně, co zkusit chvíli být od sebe jen pro srovnání nervů, urovnání si myšlenek…nevím jak je ochotnej řešit a hodnotit on…no ale to nejdůležitější jestli jsi ještě ochotná řešit něco ty…držím ti palečky, nebudu psát at to dobře dopadne, ono to nějak dopadne, nevím totiž co je v tuhle chvíli dobře, jestli slepit vztah a vše bude ok, slepíš vztah a bude to stát za ho…, nebo se rozvedeš a bude ti dobře, no a nebo se rozvedeš vody se urovnají a ty zjistíš že nebylo tak špatně a ty jsi neudělala nejlíp no tohle je prostě těžké rozhodnutí, takže držím palečky at je tobě a malé dobře, at vánoce jsou vzhledem k situaci aspon trochu v poklidu a at si vyřešíš v hlavě otázku co s tím……joooooooo a někde jsem zahlídla povzdech s dalším dítětem, vím že to ted není aktuální, ale nikdy neházej flintu do žita koukej na Lien 😀
To me moc mrzi! Zkouseli jste s manzelem nejakou poradnu? Tedy pokud by on s tim nemel problem. Tedy pokud uz nejste v pokrociel fazi, jakoze to vypada, ze ano. My jsme s manzelem meli podobne problemy – tedy spis ja – oni chlapi vetsinou premysleji trochu jinak….. Chodime do poradny a pomaha to, i kdyz zadna poradna nevyresi vse. Na reseni problemu ve vztahu ale musi byt dva, kdyz jeden nechce, druhy s tim sam nic neudela. Muj manzel je nastesti otevreny, i kdyz jsou tam veci, ktere ma bohuzel dane vychovou a s temi se tezko neco dela. Drzim moc palce, at to zvladnes, nebude to jednoduchy, ale chce to cas. Dulezite je, abyste s malou mely dobry vztah – uvidis, ze to pochopi a bude stat za tebou.
Zapomněla jsem se podepsat pod tento článek,Zdendula, zdravím všechny a hezké vánoční svátky.
Hezký den.Tak po tomto článku je mi velmi smutno.Vybaví se mi vzpomínky na můj rozchod s bývalým mužem.Měli jsme spolu dvě krásné,zdravé děti,byli jsme ještě hodně mladí ,paličatí,komunikace někdy vázla.Můj muž chtěl mít stále navrch,vše organizoval,já si připadala vedle něj jako úplná nula,nesvéprávná,zkrátka,nebyla jsem to já.Bála jsem se rozvodu,děti,domov,kam se vrtnu a zda to vše sama zvládnu.Neměla jsem žádné úspory,jen své rodiče,které jsem požádala,zda bych po rozvodu mohla s dětmi u nich bydlet.Otčím nechtěl,co by tomu řeklo okolí atp.Byla jsem již tak vyčerpaná psych.a fyz.terorem,že jsem v tu dobu myslela jen na sebe.Nyní s odstupem času na to hledím trochu jinak,myslím,že kdybych nadále docházela do předmanželské poradny,byla jsem tam jen jednou,že by to třeba dopadlo jinak,fakt nevím.Celý život jsem se potloukala z podnájmů do podnájmů,hledala muže,který by mi dal lásku a zázemí,bezúspěchů.Je těžké někomu radit,co by měl a neměl udělat.Pisatelce radím,aby vše ještě důkladně zvážila,nejednala impulsivně a držím jí všechny palečky,ať to vše zvládne a hlavně hodně zdraví,štěstí a pevné nervy.
Milá HP,
držím Ti palce, ať se rozhodneš správně. Moje zkušenost je, že většina chlapů se v nepříznivé situaci chová nepříznivě a čím dýl ta nepříznivá situace trvá, tím hůř. Pokud budeš mít problém v práci nebo s kamarádkou (prostě jakýkoliv problém, který se netýká jeho), nastaví rameno na vybrečení a ochotně pomáhají. Jakmile se problém týká financí, berou to jako jejich osobní selhání a kopou kolem sebe. Já zažila v létě něco podobného (přítel je rok a půl bez práce+má zdrav.problémy). My to neustáli (i když se teď snaží, ale na mě už je asi pozdě) a za sebe a snad i za dceru můžu říct, že se nám ulevilo. Dodneška se ale bohužel při domácích pracích otáčím, jestli mi někdo nestojí za zády a nekontroluje mě+nekritizuje :-(((
Držím Ti palce a posílám hodně síly, budeš jí potřebovat, ať už se rozhodneš tak nebo tak. Souhlasím s holkama – dvakrát měř, jednou řež. Na druhou stranu za sebe musím říct, že kdybych ve vztahu zůstala o pár měsíců dýl, skončila bych asi v uzavřeněm pavilonu 🙁
Marina
Když ti to tak pročítám mám pocit,že né u nás to zatím je v pořádku.Jen ten rok od sebe se na nás dost podepsal,ale při Tvém smutném čtení vím,že mi to s tím mým zvládnem.
Obdivuju Tě,že zvládáš vše tak řešit.Já jak už jsem kdysi psala bych rozhovor těžko zvládla.Vím,že je to jediné řešení sednout si a mluvit o tom,jenže já stále “utíkám“ a nechávám to času….Zatím mě to vychází,ale kdoví na jak dlouho než budu postavena tam kde jsi ty.
Nemám v tomhle žádný zkušenosti,takže jsem tady ta poslední,která by mohla radit.Jen vyslechnout a trošku k tomu něco říct jak to vidím a cítím.
Co dodat…není to lehké,ale věřím že vše dopadne jak má.
To víš,romantická ryba se ve mě nezapře:)
HP držím palce ať celou situaci zvládnete oba dva se ctí a bez zbytečného urážení a dělání si naschválů..věřím,že jsi vše uvážila a není to určitě jednoduché rozhodnutí,bohužel někdy je to skoro bych řekla nutné a než být nešťastná tak si to člověk obrečí a zase bude dobře:-((Jsi ještě moc mladá na to,aby jsi se trápila a žila ve vztahu kde nejsi spokojená.Takže ještě jednou..hlavu vzhůru,bude zase dobře,uvidíš:-)
Evi, tak to moc držím palce, aby tohle řešení, které jste spolu našli fungovalo i po těch svátcích, kdy to oznámíte rodině, třeba už se umoudřil a bude dodržovat vše, na čem jste se domluvili………….ono je opravdu skvělé, že jste si o tom dokázali promluvit……….vím, že to bude asi těžké pro rodinu a myslím si, že pro tchánovce, vím, že s něma vycházíš lépe, než se svými rodiči, ale taky si myslím, že to snad pochopí a budete mít i nadále krásný vztah:-)