Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zase se rozmnožíme:-)
Haha, teď jsem vás napálila, co? :-))))
No, nezbývá než tuto zavádějící zprávičku uvést na pravou míru – naše pětiletá labradorka Bára se rozhodla dát nám pod stromeček psího ježíška, no předpokládám, že ne jednoho:-)))
Už jsme ani nedoufali, že by nás to psí štěstíčko mohlo potkat, protože Baruška měla hned po narození jakýsi nepěkný břišní zánět, kdy ani pan doktor nevěřil, že to vůbec přežije, a když se z toho nakonec vylízala, tak jsme čekali na první hárání a ono nic. Nakonec jsme nad tím mávli rukou, Bára prostě nehárala nebo možná hárala skrytě, protože pejsci se nám občas na dvorek sbíhali, ale na ní to poznat nebylo…
Jak roky plynuly, tak už jsme pomalu od myšlenky na štěňátka upouštěli, protože finance na to, abychom ji nechali speciálně vyšetřit a léčit, prostě nebyly…
Jenže člověk míní a příroda mění, že:-)
Takže se letos stávalo, že jediný labrador-pejsek v naší vísce si skoro každý den nacházel únikový východ ze své zahrady a navštěvoval naši psici, jenže ta nijak nehárala a ani nebyla přístupná jeho šarmantním návrhům, tudíž jsme byli v klidu, brali jsme ho už skoro jako vlastního, protože k dětem byl miloučký a vždycky jsme jen poslali majitelům smsku, že kdyby náhodou hledali psa, tak ví, kde je…:-)
No ale… Přišlo září a můj muž, jak dělal na dvorku se dřevem, mi přišel vysmátý oznámit, že “se to konečně podařilo, mamko“:-))) že Baruška vyhověla pesanovu snažení a na chvíli se stalo to nezbytné, co by bylo nutné k nakrytí:-))) Prý až vykvikla, ale stála statečně:-)))
No, holky, mávli jsme nad tím rukou, Bára nehárá, tak to by byl teda zázrak, kdyby se to povedlo. Navíc to bylo v době, kdy jsme měli malinká koťátka a Baruška se jim stala druhou mámou, takže to, že se jí začalo nafukovat bříško, jsme jednak přikládali blížící se zimě, neboť naše fenečka je – slušně řečeno – statně stavěná (tlustá jak bachyně, ale to nesmím říkat před taťuldou:-))) a druhak falešnému březí, neboť péči o malinká koťátka naprosto propadla a nechtěla k nim pustit ani jejich vlastní maminku:-))
No a je to asi dva týdny, kdy za mnou přišel můj drahý a povídá – všimla sis, jak má Baruna nalité cecíky? Takhle obrovské je neměla nikdy… Tak jsme začali přemýšlet, sedli si k internetu a bádali a počítali… Ono to opravdu vychází, i když den nevíme přesně,a je možné, že se ona Věc stala i během dalších pár dní několikrát, neboť Candy si k nám nacházel cestičku skoro každodenně…
No ale i tak jsme pořád nevěřili, že by to opravdu mohlo být ONO, spíš jsme bádali nad myšlenkou falešného březí…
Ale naše Barunka v posledních dvou dnech vypadá na rozpadnutí, břicho už narostlo do nepřehlédnutelných rozměrů (i na ni dost velkých:-)) cecíky tahá skoro po zemi, těžce dýchá, mručí, třese se zimou, a když jdu pro dřevo, tak už mi nedělá společnost jako všechny předchozí časy, jen leží ve stodole na dece a čeká, až si jí teda konečně všimnu a přijdu ji pohladit. Což jsou teda příznaky, které falešné březí moc nepotvrzují, co?
Navíc včera jsem znatelně nahmatala pohyb štěňátek a moje panika dosáhla vrcholu:-)))
Ono se to totiž dobře řekne, no tak jsme to chtěli, přejeme si totiž jedno šťěňátko nechat pro naše děti, jenže co s psicí, která byla celý život zvyklá žít venku celoročně a venku jsou mrazy až praští? Je to pes, který váží jako dospělý chlap a doma je teda docela nepřehlédnutelný, navíc jejím zvykem je neležet na zemi, takže náš gauč by byl rázem jen její:-)))
Proč to příroda vůbec dopustila tak pitomě, aby se štěňata narodila v období vánoc? :-)))
Takže jsme včera seděli a bádali, jak to udělat, aby Barunka s pejsky byla v teplíčku, ale přitom nezničila náš milovaný nový gauč, abych nemusela neustále lítat po celém domě a uklízet, když nemáme dole skoro nikde dveře?
S největší pravděpodobností tedy půjde do našeho vydlážděného sprchového koutu v koupelně, je tam teplíčko, dlažba se mi bude dobře uklízet, ale je mi naprosto jasné, že s čerstvě narozeným štěstíčkem mi přibude obrovská kupa práce navíc, už jen udržet v baráku čistotu a kontrolovat, zda jsou dobře živení, a vůbec zvládnout porod bez problémů, no holky, jsem nervózní jak prvorodička:-)))
A kdoví, kolik jich bude, může jich mít klidně osm i víc, no já padnu…:-)))
Takže s tím jsem se vám chtěla v rychlosti svěřit, protože jinak jsem v takovém časovém presu, že jen pročítám, nikde nepíšu, protože bych se musela rozčtvrtit, ale tuhle zprávičku jsem si nemohla nechat pro sebe:-)
Až to všechno proběhne, čekají vás fotečky těch nádherných kuliček – kéž by aspoň jedno bylo černé, černé labradory naprosto zbožňuju:-)))
Je Matildo tak to je bezva že pejsani rostou a co ten zbytek jak jim se daří.
Ahojík, tak se zase hlásím. Píšu už trošku zvesela, pejsánci přibírají, pesanovi jsme dali nakonec jméno Bax, ten už váží skoro 900g. Dneska je na světě 9.den. Toto letí, co?
Fenečka Belinka je menší, ale přibírá taky krásně, je zhruba o 100g menší. Je nádherná, bělounká, taková ladná, oproti bráchovi, který má velkou tlamu a hlavu a je vidět, že z něj vyroste veliký pes.
Předevčírem jsme měli trochu manévry, oba pejsci se nám nezdáli, dýchali ztěžka a měla jsem strach z horečky, navíc pejsek pomalu ale jistě dostával průjem a měl hodně poraněný zadeček, koupele z heřmánku vůbec nezabíraly a každé mytí bylo pro něj utrpením. Tak jsme jeli na veterinu, pan doktor měl slzy v očích, že vidí pejsky zemřelé feny a znovu se vrátil k onomu osudnému dni, že to byla fakt velká škoda, že to Bářino srdíčko nevydrželo.
Oba pejsky prohlídnul, fenečka je prý v pořádku, pejsek dostal nakonec malinkou dávku antibiotik v injekci a mastičku oční framykoin na ten bolavý zadeček, no a po 2. lednu máme přijet na první odčervení a dostanou oba nějaké výborné vitamíny v pastě, aby byli silnější.
Jinak pejsek Baxík nám fakt dává zabrat, je to kňouradlo, které vyžaduje neustálý zájem, jak malinké miminko. Takže po pití sice krásně usne, ale do hodinky se z bedýnky ozývá kňučení, nejprve nenápadně, ale pomalu přechází k vytí a vyštěkávání, což je v noci opravdu nářez, budí se úplně všechny děti a ani my nemůžeme zamhouřit oko:-)
Takže dnešní noc, když takhle kňučel od pěti od rána, jsem musela po šesté hodině odnést bedýnku do koupelny a zavřít za nimi, abychom se ještě chvilinku vyspali:-)
Takže jsem moc ráda, že se jim daří dobře, už jsme přešli z malé psí savičky na normální dětskou kojeneckou láhev s dudlíkem, ale každé krmení je náročné, těch svých 50ml pijí někdy i půl hodiny, protože s tou láhví bojují, třepou se, boxují tlapkami, mlíčko je úplně všude, jsou celí špinaví, pak se musí jemně očistit, no záběr šílený, ale doufám, že všechno půjde dál hladce a za pár dní už se pustí do namočených granulí. No a už zakrátko by se jim měla konečně rozlepit očíčka, to už bude zase pokrok:-)
Moc vás všechny zdravím, jinak samozřejmě vůbec nestíhám nahlížet ani psát, snažím se užívat si aspoň trošku vánoc s dětmi a taky se svým mužem, to je až neskutečné, že je už týden s námi doma, prostě paráda:-)
Jééé co to tu čtu.
To je moc smutné a ta vaše fenka opravdu vypadá na těch fotkách smutně.Snad se vám podaří je vypiplat a podarovaným také.Mrňouskové jsou nádherní a Baddy je hezké jméno.
Bumbrlíci jsou nádhernýýýýý, je skvělý, že to tak pěkně zvládáte a za to, jak se o ně hezky staráte, přinesou vám všem i novým majitelům spoustu radosti.
Ahoj Matildo, je moc dobře, že jste z nejhoršího venku, ona ta nádherná štěňátka určitě působí i jako “náplast“… Díky za fotečky. Jsi hodná, že jsi je sem dala.
Víš, jak píšeš, že Báru vyhlížíš… znám to, přesně tenhle pocit jsem taky zažívala, když jsem šla domů, dívala jsem se k brance, kde ten náš miláček vždycky “visel“ a vrtěl ocáskem… Prostě to má člověk v sobě, vyhlíží to milé stvoření v místech, kde ho mohl vidět… Myslet na Báru budete určitě pořád, stala se součástí rodiny, tedy i Vás samých… Já na toho našeho miláčka taky myslím, jen už to čas uhladil, ránu zacelil a už to nebolí…
Bude dobře, uvidíš.
Přeji, ať se malým daří dobře a ať se podaří je vypiplat, jsou opravdu krásní a roztomilí. 🙂
Matildo sluníčko díky za fotky:-D je moc dobře,že na všechny miminka nejsi sama a přeji těm nádherným tvorečkům ať se ze všeho brzy vykřešou a děljí ti jen radost:-D
Matildo, vůbec by mě nenapadl takový konec. Ale fotka těch dvou spokojených kulíšků s nacpanými bříšky mluví za všechno. Zase jste se problému dokázali postavit čelem a zvládáte na jedničku:-) Moc přeju všem mimískům co nejvíc síly a obětavé páníčky.
Marti, takovou radost jsi mi udělala, nádherné fotky, štěnátka jsou k zulíbaní, takoví malí kulíšci:-)
Akorát Baruška má na fotečkách hodně smutný pohled, musela si tušit, že něco není v pořádku:-(
Je fajn, že štěnátka papkají a mám pocit, že po tom umělém mléku se tak kaká, po mateřském by se mělo kakat pořád…..ale omývání teplou vodou nic nezkazíš, pokud se vyloženě ve spánku nevrtí a spí klidně, tak žádné bolení nemají.
Jinak Lussy, to jméno se mi líbí Buddy:-)
Marti,
pejsánci jsou nádherní. A je mi moc líto, jak jejich maminka dopadlo, a ještě před Vánoci:-(.
Tak máte doma 2 miminka, komu se to povede?:-)
Pro pejska navrhuju jméno Buddy.
Držím palce, ať to piplání zvládnete, mě stačilo kdysi vypiplávat koťata a měla jsem toho dost.
Baruška s prvním štěňátkem
Tady už má tři
Tady už jsou všechny, je to těsně před odjezdem na veterinu
Tady jsou všichni broučci pohromadě, než jsme je rozdělili
Tyhle dva ježíšci nám zůstali
Anička krmí
Dvě napapaná miminka