Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zase se rozmnožíme:-)
Haha, teď jsem vás napálila, co? :-))))
No, nezbývá než tuto zavádějící zprávičku uvést na pravou míru – naše pětiletá labradorka Bára se rozhodla dát nám pod stromeček psího ježíška, no předpokládám, že ne jednoho:-)))
Už jsme ani nedoufali, že by nás to psí štěstíčko mohlo potkat, protože Baruška měla hned po narození jakýsi nepěkný břišní zánět, kdy ani pan doktor nevěřil, že to vůbec přežije, a když se z toho nakonec vylízala, tak jsme čekali na první hárání a ono nic. Nakonec jsme nad tím mávli rukou, Bára prostě nehárala nebo možná hárala skrytě, protože pejsci se nám občas na dvorek sbíhali, ale na ní to poznat nebylo…
Jak roky plynuly, tak už jsme pomalu od myšlenky na štěňátka upouštěli, protože finance na to, abychom ji nechali speciálně vyšetřit a léčit, prostě nebyly…
Jenže člověk míní a příroda mění, že:-)
Takže se letos stávalo, že jediný labrador-pejsek v naší vísce si skoro každý den nacházel únikový východ ze své zahrady a navštěvoval naši psici, jenže ta nijak nehárala a ani nebyla přístupná jeho šarmantním návrhům, tudíž jsme byli v klidu, brali jsme ho už skoro jako vlastního, protože k dětem byl miloučký a vždycky jsme jen poslali majitelům smsku, že kdyby náhodou hledali psa, tak ví, kde je…:-)
No ale… Přišlo září a můj muž, jak dělal na dvorku se dřevem, mi přišel vysmátý oznámit, že “se to konečně podařilo, mamko“:-))) že Baruška vyhověla pesanovu snažení a na chvíli se stalo to nezbytné, co by bylo nutné k nakrytí:-))) Prý až vykvikla, ale stála statečně:-)))
No, holky, mávli jsme nad tím rukou, Bára nehárá, tak to by byl teda zázrak, kdyby se to povedlo. Navíc to bylo v době, kdy jsme měli malinká koťátka a Baruška se jim stala druhou mámou, takže to, že se jí začalo nafukovat bříško, jsme jednak přikládali blížící se zimě, neboť naše fenečka je – slušně řečeno – statně stavěná (tlustá jak bachyně, ale to nesmím říkat před taťuldou:-))) a druhak falešnému březí, neboť péči o malinká koťátka naprosto propadla a nechtěla k nim pustit ani jejich vlastní maminku:-))
No a je to asi dva týdny, kdy za mnou přišel můj drahý a povídá – všimla sis, jak má Baruna nalité cecíky? Takhle obrovské je neměla nikdy… Tak jsme začali přemýšlet, sedli si k internetu a bádali a počítali… Ono to opravdu vychází, i když den nevíme přesně,a je možné, že se ona Věc stala i během dalších pár dní několikrát, neboť Candy si k nám nacházel cestičku skoro každodenně…
No ale i tak jsme pořád nevěřili, že by to opravdu mohlo být ONO, spíš jsme bádali nad myšlenkou falešného březí…
Ale naše Barunka v posledních dvou dnech vypadá na rozpadnutí, břicho už narostlo do nepřehlédnutelných rozměrů (i na ni dost velkých:-)) cecíky tahá skoro po zemi, těžce dýchá, mručí, třese se zimou, a když jdu pro dřevo, tak už mi nedělá společnost jako všechny předchozí časy, jen leží ve stodole na dece a čeká, až si jí teda konečně všimnu a přijdu ji pohladit. Což jsou teda příznaky, které falešné březí moc nepotvrzují, co?
Navíc včera jsem znatelně nahmatala pohyb štěňátek a moje panika dosáhla vrcholu:-)))
Ono se to totiž dobře řekne, no tak jsme to chtěli, přejeme si totiž jedno šťěňátko nechat pro naše děti, jenže co s psicí, která byla celý život zvyklá žít venku celoročně a venku jsou mrazy až praští? Je to pes, který váží jako dospělý chlap a doma je teda docela nepřehlédnutelný, navíc jejím zvykem je neležet na zemi, takže náš gauč by byl rázem jen její:-)))
Proč to příroda vůbec dopustila tak pitomě, aby se štěňata narodila v období vánoc? :-)))
Takže jsme včera seděli a bádali, jak to udělat, aby Barunka s pejsky byla v teplíčku, ale přitom nezničila náš milovaný nový gauč, abych nemusela neustále lítat po celém domě a uklízet, když nemáme dole skoro nikde dveře?
S největší pravděpodobností tedy půjde do našeho vydlážděného sprchového koutu v koupelně, je tam teplíčko, dlažba se mi bude dobře uklízet, ale je mi naprosto jasné, že s čerstvě narozeným štěstíčkem mi přibude obrovská kupa práce navíc, už jen udržet v baráku čistotu a kontrolovat, zda jsou dobře živení, a vůbec zvládnout porod bez problémů, no holky, jsem nervózní jak prvorodička:-)))
A kdoví, kolik jich bude, může jich mít klidně osm i víc, no já padnu…:-)))
Takže s tím jsem se vám chtěla v rychlosti svěřit, protože jinak jsem v takovém časovém presu, že jen pročítám, nikde nepíšu, protože bych se musela rozčtvrtit, ale tuhle zprávičku jsem si nemohla nechat pro sebe:-)
Až to všechno proběhne, čekají vás fotečky těch nádherných kuliček – kéž by aspoň jedno bylo černé, černé labradory naprosto zbožňuju:-)))
Matildo, smekám!
Fotky jsou naprosto úžasné! 🙂
jsou nádherní 🙂 hele při pohledu do zrcadla, nemáš nad hlavou kroužek? Podle mne už musíš mít svatozář 🙂
jsou krásní a ty máš svatou trpělivost 🙂
Martinko,ti jsou úžasní:))
jsou prostě božíííí, ty malý nacpaný bříška a pohodička v pelíšku…:-)
Mati ti jsou naaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaadherni!!!!!!!! takovi kulisci…pripomnelo mi to naseho retrivra, jak byl miminko, stenatka jsou si hodne podobna, akorat pozdeji jsou retrivri vice ochlupeni….
tak preju at pekne rostou a uz zadne zdravotni problemy!!!!
zvladli jste to paradne!!!!
Vidím, že jsem se trefila do písmenek, tak si toho moc nepřečtete – tož to zkusím trochu posunout níž:-)
Ahojky, zdravím z rychlíku:-)
Posílám pár foteček a telegraficky pár zpráv o tom, jak se máme, jak pejsci rostou rychlostí blesku a my padáme na hubu, tedy já…:-)
Hafíkům už jsou tři týdny… Letí to, co? Je to šílené, protože mi život ujíždí mezi prsty a já naprosto vůbec nic nestíhám.
Noční krmení jsme utli ve chvíli, kdy pan veterinář minulý týden prohlásil, že pejsci jsou díky umělému mléku hodně velicí a máme přejít na příkrmy. Takže momentálně krmíme pětkrát za den, poprvé ráno v šest, naposledy o půlnoci.
Všechno šlo krásně a hladce až do chvíle, než jsme před třemi dny podali štěňatům odčervovací pastu. Hned další den dostali oba průjem, který se u Bellinky dost dramaticky rozvinul a já měla fakt strach. Jednoduše proto, že na další návštěvu veteriny a léčení už prostě nezbývají žádné finance, takže jsme s babičkou sedaly k internetu a lovily každou informaci o léčení průjmu u tak malých štěňátek.
Díky bohu jsme našli články o podávání smecty a černého uhlí, takže jsem okamžitě nasadila smectu, černý čaj a uvařila hustý rýžový odvar. Naštěstí se Bellinka rozhodla, že to nevzdá, i přesto, že byla nesmírně zesláblá a sotva se držela na nohou, tak si chtěla hrát a na vratkých nožkách útočila na brášku ze zálohy co chvíli. Rýžový odvar vyloženě hladově požírala, čaj jsem do ní dostávala kapátkem, ten jí nechutná…
Do toho začal znovu kadit i Bax, takže i jemu byla nasazena bezmléčná dieta.
Dnes to musím zaklepat, ráno byla bedýnka úplně čistá, pejsci dokonce vydrželi celou noc i nečůrat, což se ještě nestalo, pokaždé byl ráno pelíšek pročůraný…
Úžasné na nich je, že už teď začínají dodržovat čistotu a do bedýnky “to“ prostě neudělají, radši se uštěkají a vzbudí celý dům, než by si znečistili pelíšek. Ale při tom průjmu bych vám to nepřála vidět, do té koupelny se ani nedalo vejít, aby se člověku nezvedl okamžitě žaludek…
No, snad je to šťastně za námi, Bax už váží 2 kila a Bella ho s přehledem dohání, jsou naprosto nádherní. Už se snaží hryzat na co přijdou, takže jsem jim snesla zvrchu staré plyšáky a oni si s nimi rozkošně hrají a válí se po nich. Často už se pouští do dřevěných nohou stolu a židlí, tak budeme co nejdřív nanosit nějaké klacky zvenku:-)
Krmení je zážitek, protože jejich cílem je nejdřív tlapami a čumákem vyházet všechno z talířku a pak to teprve žrát z plínky, asi proto, že pak jim to už neklouže, takže všude je pak šílený binec a i já jsem pětkrát za den špinavá jak prasátko:-)
No prostě už se nám krásně motají pod nohama a je jich všude plno:-)
Baruško, děkujeme.
Krmení dravé zvěře:-)
Siesta:-)
Ahoj Matildo, jsi hodná, že jsi napsala, máš (máte) můj obdiv, to “piplání“ musí být “záhul“… si představuju, jak v noci ťapkám co hodinu po bytě… upss…
Tak ať se oběma maličkým – Belince i Baxíkovi – dobře daří :-). No a samozřejmě nejen jim, ať se dobře daří i Tobě a celé Tvé rodině :-).