Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zase se rozmnožíme:-)
Haha, teď jsem vás napálila, co? :-))))
No, nezbývá než tuto zavádějící zprávičku uvést na pravou míru – naše pětiletá labradorka Bára se rozhodla dát nám pod stromeček psího ježíška, no předpokládám, že ne jednoho:-)))
Už jsme ani nedoufali, že by nás to psí štěstíčko mohlo potkat, protože Baruška měla hned po narození jakýsi nepěkný břišní zánět, kdy ani pan doktor nevěřil, že to vůbec přežije, a když se z toho nakonec vylízala, tak jsme čekali na první hárání a ono nic. Nakonec jsme nad tím mávli rukou, Bára prostě nehárala nebo možná hárala skrytě, protože pejsci se nám občas na dvorek sbíhali, ale na ní to poznat nebylo…
Jak roky plynuly, tak už jsme pomalu od myšlenky na štěňátka upouštěli, protože finance na to, abychom ji nechali speciálně vyšetřit a léčit, prostě nebyly…
Jenže člověk míní a příroda mění, že:-)
Takže se letos stávalo, že jediný labrador-pejsek v naší vísce si skoro každý den nacházel únikový východ ze své zahrady a navštěvoval naši psici, jenže ta nijak nehárala a ani nebyla přístupná jeho šarmantním návrhům, tudíž jsme byli v klidu, brali jsme ho už skoro jako vlastního, protože k dětem byl miloučký a vždycky jsme jen poslali majitelům smsku, že kdyby náhodou hledali psa, tak ví, kde je…:-)
No ale… Přišlo září a můj muž, jak dělal na dvorku se dřevem, mi přišel vysmátý oznámit, že “se to konečně podařilo, mamko“:-))) že Baruška vyhověla pesanovu snažení a na chvíli se stalo to nezbytné, co by bylo nutné k nakrytí:-))) Prý až vykvikla, ale stála statečně:-)))
No, holky, mávli jsme nad tím rukou, Bára nehárá, tak to by byl teda zázrak, kdyby se to povedlo. Navíc to bylo v době, kdy jsme měli malinká koťátka a Baruška se jim stala druhou mámou, takže to, že se jí začalo nafukovat bříško, jsme jednak přikládali blížící se zimě, neboť naše fenečka je – slušně řečeno – statně stavěná (tlustá jak bachyně, ale to nesmím říkat před taťuldou:-))) a druhak falešnému březí, neboť péči o malinká koťátka naprosto propadla a nechtěla k nim pustit ani jejich vlastní maminku:-))
No a je to asi dva týdny, kdy za mnou přišel můj drahý a povídá – všimla sis, jak má Baruna nalité cecíky? Takhle obrovské je neměla nikdy… Tak jsme začali přemýšlet, sedli si k internetu a bádali a počítali… Ono to opravdu vychází, i když den nevíme přesně,a je možné, že se ona Věc stala i během dalších pár dní několikrát, neboť Candy si k nám nacházel cestičku skoro každodenně…
No ale i tak jsme pořád nevěřili, že by to opravdu mohlo být ONO, spíš jsme bádali nad myšlenkou falešného březí…
Ale naše Barunka v posledních dvou dnech vypadá na rozpadnutí, břicho už narostlo do nepřehlédnutelných rozměrů (i na ni dost velkých:-)) cecíky tahá skoro po zemi, těžce dýchá, mručí, třese se zimou, a když jdu pro dřevo, tak už mi nedělá společnost jako všechny předchozí časy, jen leží ve stodole na dece a čeká, až si jí teda konečně všimnu a přijdu ji pohladit. Což jsou teda příznaky, které falešné březí moc nepotvrzují, co?
Navíc včera jsem znatelně nahmatala pohyb štěňátek a moje panika dosáhla vrcholu:-)))
Ono se to totiž dobře řekne, no tak jsme to chtěli, přejeme si totiž jedno šťěňátko nechat pro naše děti, jenže co s psicí, která byla celý život zvyklá žít venku celoročně a venku jsou mrazy až praští? Je to pes, který váží jako dospělý chlap a doma je teda docela nepřehlédnutelný, navíc jejím zvykem je neležet na zemi, takže náš gauč by byl rázem jen její:-)))
Proč to příroda vůbec dopustila tak pitomě, aby se štěňata narodila v období vánoc? :-)))
Takže jsme včera seděli a bádali, jak to udělat, aby Barunka s pejsky byla v teplíčku, ale přitom nezničila náš milovaný nový gauč, abych nemusela neustále lítat po celém domě a uklízet, když nemáme dole skoro nikde dveře?
S největší pravděpodobností tedy půjde do našeho vydlážděného sprchového koutu v koupelně, je tam teplíčko, dlažba se mi bude dobře uklízet, ale je mi naprosto jasné, že s čerstvě narozeným štěstíčkem mi přibude obrovská kupa práce navíc, už jen udržet v baráku čistotu a kontrolovat, zda jsou dobře živení, a vůbec zvládnout porod bez problémů, no holky, jsem nervózní jak prvorodička:-)))
A kdoví, kolik jich bude, může jich mít klidně osm i víc, no já padnu…:-)))
Takže s tím jsem se vám chtěla v rychlosti svěřit, protože jinak jsem v takovém časovém presu, že jen pročítám, nikde nepíšu, protože bych se musela rozčtvrtit, ale tuhle zprávičku jsem si nemohla nechat pro sebe:-)
Až to všechno proběhne, čekají vás fotečky těch nádherných kuliček – kéž by aspoň jedno bylo černé, černé labradory naprosto zbožňuju:-)))
Ahoj Lussy, díky, já nevím, spíš si myslím – v reakci na tvá milá slova – že jsme asi v očích mnohých dost hloupí, co se živení takových psů týká…
Vždyť už díky operaci Báry těsně před vánocemi a následné vzniklé potřeby nakoupit pro štěňata tak nesmírně drahou výživu – 9kg pytel štěněcích granulí K9 stál 930,-, mlíko vyšlo na 1000,-, a Bářino léčení na 4500,-…
Padly na to finance odložené na splátku dluhu, kdyby jich nebylo, tak se asi ještě i zadlužíme, protože představa, že bychom se zachovali jinak jen kvůli peněz, je pro nás nepřípustná. Prostě stejně to nakonec vždycky nějak dopadne, my jsme zaplatili dluh z peněz, co přišly začátkem roku, takže to dobře dopadlo.
Ale když se vrátím k té odčervovací pastě – jak píše Zava, tak přesně to je ten případ, kdy se to točí hlavně kolem financí – my jsme za tu pastu už dali 250 korun a představa, že ji mám vyhodit a koupit ještě něco jiného, je teda nic moc… Tak nevím, doufám, že to prostě ještě nějak dopadne.
Lussy, nejhorší bude sbírat po nich tu jejich nadílku, viď? 🙂 asi vykopu někde v rohu zahrady hlubokou jámu:-) Teda, ne já, ale pošlu na to chlapa:-) a budu to tam vozit na kolečkách každé ráno:-)
Teď krásně spinkají, děti nakrmené koukají na animáčka, tak mám chviličku. No a vidíte, hned spěchám za vámi:-))
Marti,
ty se fakt nenudíš!
Opravdu klobouk dolů, jak se staráš.
A jestli si pejska nebo oba necháte, tak klobouk ještě níž, já když vidím na zahradě ty naše telata, tak si pořád říkám, ježiši, co nás to napadlo, pořídit si 2 obr hafany:-)
A taky na tebe myslím ohledně financí, vím jak to chodí u veterináře, tisícovka není žádný peníz, takže je opravdu super, že ve vaší situaci ještě dávate peníze do hafíků.
Tak se holka drž, myslím na tebe.
Ahojte, nakukuju kvůli šicímu stroji, tak mě potěšilo, že jste se ozvaly:-)
Zavi, noviny, to mě samozřejmě napadlo, ale aby to žrádlo pak baštily z novin, navíc, ty plíny a prostěradla měli pod sebou proto, že jim strašně klouzaly nožičky na té plovoučce, teď už mají vytrénovanou stabilitu, takže talířky už mají přímo na plovoučce.
Nicméně loužičky pořád do něčeho utírat musíš, takže pořád je po ruce plínka, do které si během jejich bašty musím utírat ruce, protože jsem celá zbabraná, pak musím utřít je, pak už rovnou tou plínou setřu tu podlahu od té hromady zbytků, rychle je musím vykoupat, utřít do ručníku, který třeba hned zaprasí, jak si v těch nervech uprcnou:-) pak rychle letím s kýblem a musím tu podlahu po jídle povytírat a za tři hodinky nanovo a tak pořád dokola.
Když spí v noci v koupelně, tak mají všude položené ručníky, aby nespali na té studené dlažbě, oni jsou totiž pořád takoví bulíci, a já tam v noci s nimi nenocuju, tak bych je neuhlídala, no a ráno je tam spoušť, hovínka naprosto všude, není kam šlápnout, nejlepší je, ať máte představu, tak největší hrůzu udělají přímo před zavřenými dveřmi, takže já ráno otvírám, oni se ke mě rozběhnou radostí a přes tu svoji nakaděnou hrůzu se mi vrhají na nohy, no holky, fakt nevíte, co v tu chvíli dělat dřív, protože pejsci se matlají přímo v těch nějvětších hovínkách:-)))
Takže už mám strategii, nejdřív musím mít v ruce něco, do čeho je můžu otřít a vypustit z té koupelny jednoho po druhém. Zavírám se do koupelny a pouštím se do úklidu. A co je pak? Otevřu dveře z koupelny do předsíně a co se nestalo – pesani se vykakali i v předsíni a pořádně se v tom vymáchali a s jásotem a kvikotem mi běží naproti:-))))
Jo, tak takhle to tady vypadá mnohokrát za den:-))
No jo, Mati, teď máš miminka dvě, tak to nemůžeš za námi stíhat každý den! Zahradu máš velikou, mohl by ti pěstitelskou část ten tvůj šikula oplotit, aby ti ke všem těm nepřízním počasí nepřibyla ještě nepřízeň psí.
Jo a ještě jsem chtěla k tomu odčervení a průjmu. Když měla naše Julča koťata, taky jsme se šli odčervovat k veterináři. Dal jim pastu a nastal super průjem. Příště už jsem si jen koupila tabletku (tu snášely všichni dobře) a strčila jim to až do krku a podržela tlamičku. Zvládly to spolknout. Zkus se u veterináře zeptat, jestli by nedoporučil něco jiného. Pasta u nás letěla…
Mati, když si představím ty hromady osušek a prostěradel – nešlo by rozprostřít po obýváku spíš noviny? Sebereš a vyhodíš.. Kobereček z Ikei schovej, ne?
Válení se štěňaty musí být úžasné, ale nadejde den, kdy se vám to přestane líbit a oni to nebudou moct pochopit:-)
Tak jen popřeju, ať je těch světlých chvilek víc než těch hektických, co nejmíň rozkousaného nábytku a díky za zprávičky od vás!
Marti,
moc díky za další zprávičky!!! Jsem moc ráda, že i ostatní štěňátka jsou v pořádku a rostou. Držím palečky, slibuju, že sem zase brzy přijdu!!! pa Lenia
Holky, díky moc:-)
Popravdě řečeno, ani nedokážu říct, jak je to náročné… Jak po pracovní stránce, tak po psychické. Je to téměř jako by se nám narodilo miminko. Neustále se v mysli všechno točí kolem nich. Kdy chystat krmení, nezapomenout hned po krmení namočit granule na další krmení, protože jinak nestačí nasáknout a štěňátka pak pláčou hlady, pořád po nich uklízet, dokážou se oba vyčůrat třikrát během deseti minut a do toho oba najednou kakají… Takže když je člověk zrovna sám a nestíhá, tak pak roznesou hovínka na tlapkách po celém obýváku…
Taky rádi chodí kakat na dětský kobereček z Ikei, už tam byli třikrát…:-) Pořád je po nich kupa špinavého prádla, neustále jen vyplachuju hovínka a zbytky jídla z ručníků a osušek a pořád jede pračka…
No a už dvakrát spadli z gauče, když je tam někdo z nás uložil a pak na ně zapomněl…
Včera v noci dostali poprvé od odčervení mlíčko a nad ránem mě vzbudil hrozný pláč, tak jsem opět našla bedýnku plnou hovínek a oba ve stresu viseli tlapkami za okraj bedýnky a řvoucí se snažili dostat pryč… TAkže okamžitá očista jejich, pak bedýnky a pak s rychlostí blesku letět do kuchyně nachystat baštu, jenže granule nebyly namočené, tak to trvalo půl hodiny, než pořádně nasákly vařící vodu a oni dva mi celou tu dobu viseli na nohavicích a řvali a řvali…
Je to fakt stres, protože do toho musím jít budit holky do školy, chystat jim snídani, vzbudí se Vladánek a křičí, že chce mlíčko – OKAMŽITĚ!!!! jinak se přidává s řevem ke štěňatům, pak chystat svačiny, dohlídnout na Káťu a přitom je konečně nakrmit, pak je třeba je okamžitě umýt a setřít zbryndanou podlahu, pak hned začnou kakat a čůrat oba dvakrát střídavě za sebou, ach jo…
Padám únavou… Kvůli nočnímu krmení chodím spát až kolem půl jedné ráno a po páté hodině už vstávám, protože křičí… A to je ta lepší varianta, protože občas dělají úžasný kravál i v noci, protože prostě vyžadují pozornost a chtějí si hrát… O hrátkách s mužíčkem ani nemluvím, protože v jednu ráno se jaksi nedokážu přinutit:-)
Ale jinak jsou to mazlínci neskuteční. Naprosto nás zbožňují, pořád vyžadují mazlení… Jak jsou malincí, tak si nenechají vysvětlit, že na gauč prostě nevyskočí, takže když si posedáme, tak sedí na zemi pod gaučem a škrábají nožkami, aby dali najevo, co chtějí. A začínají se krásně rvát navzájem, takže máme doma kino:-) Válí sudy jeden přes druhého a kvičí u toho. A nejradši mají zalézt si s námi pod deku, když lenošíme. Faktem je, že i nám to dělá moc dobře, takže si takhle aspoň jednou za den najdeme čas, abychom se takhle nabažili:-) Však kdo z vás měl kdy štěně, tak to moc dobře zná, jen se děsíme dnů, které pomalu nadcházejí, kdy začnou všechno kousat a ničit. Protože nemáme skříně a všechny boty, knížky, hračky, leží v obýváku na zemi… Už vidím tu demoliční četu:-)
Ale se svatozáří to nebude můj případ… Nestíhám vůbec nic jiného, pořád jen peru hromady prádla, hlavně ručníků a plínek, stihnu jen uvařit a postarat se jakžtakž o děti, jinak mi práce stojí, největší hlavu mi dělá účto, protože když už si vyšetřím půlhodinku, tak ta uteče jako nic, pak musím všeho nechat, všechno dělám po kouskách, pak dumám, kde jsem skončila, protože mi hlava neslouží a všechno zapomínám, jak spím ve stoje… Holky moje, ještě že vás mám a můžu se vykecat, jste úžasné:-)
Zdravím Leniu – holka, jsem tak ráda, že jsi se tu mihla po tak dlouhé době:-))) I dalším pejskům se daří dobře, jediné problémy má fenečka Eliška, která se narodila jako poslední až po nějakých 24 hodinách od začátku porodu, byla v děloze moc dlouho, narodila se úplně zelená a slaboučká. Nicméně známí, co si ji brali, se o ni starají fakt jak o miminko, mají k ní teda “jedničku“, pejska, co přišel jako první a to je parní válec, obřík, a posledně ji nějak převálcoval a ona chudáček od té doby nechce došlápnout na přední nožku, už s ní byli i na rentgenu, zlomené to naštěstí není, takže se musí počkat, jak to časem dopadne… Ale jinak roste a má se k světu, tak jí pořád držíme palečky… A pejska budou prodávat. No a ti třetí manželé, co mají další dva pejsky, jsou z nich tak nadšení, že ač tedy mají už doma labradora – jejich tátu, tak se prý nedokážou vzdát ani jich, ale pochybuji, že by si nechali tři takové hafany:-))
Zavi, teď už po tom průjmu taková bříška nemají, ale přibírají a rostou jak draci, to je důležité:-) Nejvíc mě mrzí, že tak špatně reagují na mléko, které by ještě potřebovali pít, a příští týden je čeká druhé odčervení, toho se už dopředu hrozím…
Nuninko, já od začátku tvrdím, že je budeme mít oba, ale páníček ještě není rozhodnutý, asi spíš čeká, že až uvidím, jaký tankodrom mi udělají na jaře ze zahrady, že si to sama rozmyslím:-) Ale původní plán byl nechat si při Báře jedno štěně, takže tím operuji, nedokážu si představit, že bych dala Baxíka pryč, je to moje torpédo:-)
Holky, ještě jednou moc díky, všechny vás zdravím, do plkárny asi jen tak nezajdu, i sem zavítám zhruba jednou za tři čtyři dny – nechápu – ani u malého, když se narodil, jsem nevynechala jediný den:-)))
Jé tak ty jsou úžasný.Nemáš vážně tu svatozář.Nic bych za to nedala že tam je.
Všechnu chválu už ti holky vypsaly, tak já se jen připojuju k davu a děkuju, že sis udělala chvilku a potěšila nás fotkama s nádherným počtením. Hlavně, že jste vy v pořádku! Mě by z toho asi kleplo:-) Bafíci mají tak kulatá bříška, že by to snad žádná mamina sama nedokázala! Jsou fakt kouzelní.
Matildo, fotky jsou nádherné, hned bych si jedno štěňátko vzala, ale nesmělo by vyrůst 🙂
Budete si je nechávat, nebo už mají nové páníčky?
Zvládly jste to naprosto senzačně 🙂
Ahojky Marti,
přes Vánoce jsem tu vůbec nebyla, Tvůj článek jsem našla až minuĺý týden… Je mi moc líto, co se stalo, když jsem dočetla, přes slzy jsem neviděla.
Máš můj hluboký obdiv, jste úžasní-ty, manžel a vaše děti-spousta lidí by péči o pejsky zřejmě vzdala. Jsou úžasní, nádherní-přála bych vám, aby vás už nepotkaly žádné zdravotní komplikace a hafánci sílili ve zdraví a vyrostli z nich velcí pesani, kteří vám bohatě vrátí vaši neskutečnou péči!!!
Určitě víš jak to vypadá s dalšími pejsky, které jste umístili do dalších rodin?
Myslím na vás, mějte se moc moc fajn-nepřihlášená Lenia