Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Devět let starý bumerang
I to se stává. Něco uděláte, zapomenete na to a ono se to pěkně, třeba i po devíti letech vrátí.
Není to tak dlouho, co jsem tu psala, že v našich finančních strastech jsem zapluli do klidnějších vod, a když už jsem tak nějak v domnění, že v nejbližších dnech či týdnech mě nemůže nic překvapit a na další strasti jsem připravená, tak se vyplní to co už se stává pravidlem, že prostě příjde další jobovka.
Nepíšu to proto, aby si tu vylila srdce, že už z tak prázdného účtu budu muset vysypat nemalé finance, ale spíš proto, aby jste třeba i vy popátrali v paměti a nedostali se do podobné situace. I když věřím, že většina z vás tyto věci má pod kontrolou.
Co že nás to vlastně potkalo. No tak částečně jsme dojeli na to, že se čas od času stěhujeme. To že sem tam v životě narazíme na příliš aktivní pojišťováky, no a ve finále že jsme narazili na nebývale nevybíravého právníka.
Zkrátka přišel nám takový krásný dopis, týkající se rozhodnutí soudu. Když se nám to dostalo do ruky, tak jsme s manželem na to “vejrali“, jak tele na nová vrata. Potom, když jsme se vzpamatovali ze šoku, tak jsme se snažili dopátrat, co že jsme to vlastně vyvedli.
Z papírů jsme se toho moc nedozvěděli, tedy ne alespoň to, jak jsme, tedy spíš manžel, k tomu přišel. Jednalo se o jakousi založenou a neplacenou pojistku v roce 2001. Vůbec jsme netušili, proč by si ji manžel zakládal. Na tu dobu to byla dost vysoká pojistná částka cca 700 Kč měsíčně a tehdy jsme měli dost hluboko do kapsy. Dál jsme se dozvěděli, že samozřejmě po třech měsících nezaplacení se pojistka automaticky zrušila. Tak nám logicky vytanulo na mysli, kde máme od toho smlouvy a kde je upomínka. Víte já jsem hrozný papírový maniak, takže já skladuji kde co, právě pro tyto případy, ale převrátila jsem šanony vzhůru nohama a nic. Takže jsme byli tam kde předtím.
Věc mi ale pomalu dávala smysl, když jsem se dál dočetla, že v březnu roku 2002 nám posílali první a poslední upomínku a výpověď smlouvy na adresu , kterou tam uvedli. Jenže bohužel my už tehdy jsme na této adrese nebydleli a to necelé dva měsíce. Tudíž smůla.
Protože jsme to nechtěli nechat jen tak, tak manžel zašel dnes na soud a vyžádal si podklady k onomu řízení a z nich nám pak už vše bylo jasné. Onu pojistku jim tehdy zřídili v práci, tedy respektive nasmlouvali si nějakého pojišťovacího agenta, který zaměstnance pojistil a to s tím, že to bude hradit firma, jako bonus pro zaměstnance. No a manžel na to zapomněl.
No a pak už je to taková ta klasická pohádka o nenažraném vlkovi. Po devíti letech tuto pohledávku Česká spořitelna odprodala právní firmě, která se zabývá dobýváním pohledávek. Právník se nás neobtěžoval o tom, co se na nás chystá uvědomit, no a rovnou to lupnul k soudu. Tudíž dlužná pojistka, plus 300 Kč soudu, plus nemalé palmáre právníkovi dělají krásných předvánočních deset tis.
Co z toho pro nás vyplývá. Že asi obešleme všechny známé bankovní a pojišťovací instituce a laskavě se přeptáme, jestli třeba u nich nevisí nějaká ta pohledávka, aby jsme zase třeba za rok za dva nebyli krásně nemile překvapeni.
Takže bacha na sklerozu, pojišťováky a právníky 🙂
Horempáden, tak to je dobrá jobovka před Vánocemi.
Vím, že neznalost neomlouvá, ale nedalo by se s tím ještě něco udělat?
A proč to vlastně vzniklo? Přece kvůli nezaplacení byla vypověděna smlouva. Ale po takové době, to je opravdu radost 🙁
Horempádem velký souhlas – taky jsme jednoho takového kostlivce měli a pěkně mastnýho.
Držím palce abyste žádného jiného neobjevili. Jo a nejlepší je, že si vždycky vzpomenou před vánocema…
I to se stává. Něco uděláte, zapomenete na to a ono se to pěkně, třeba i po devíti letech vrátí.
Není to tak dlouho, co jsem tu psala, že v našich finančních strastech jsem zapluli do klidnějších vod, a když už jsem tak nějak v domnění, že v nejbližších dnech či týdnech mě nemůže nic překvapit a na další strasti jsem připravená, tak se vyplní to co už se stává pravidlem, že prostě příjde další jobovka.
Nepíšu to proto, aby si tu vylila srdce, že už z tak prázdného účtu budu muset vysypat nemalé finance, ale spíš proto, aby jste třeba i vy popátrali v paměti a nedostali se do podobné situace. I když věřím, že většina z vás tyto věci má pod kontrolou.
Co že nás to vlastně potkalo. No tak částečně jsme dojeli na to, že se čas od času stěhujeme. To že sem tam v životě narazíme na příliš aktivní pojišťováky, no a ve finále že jsme narazili na nebývale nevybíravého právníka.
Zkrátka přišel nám takový krásný dopis, týkající se rozhodnutí soudu. Když se nám to dostalo do ruky, tak jsme s manželem na to “vejrali“, jak tele na nová vrata. Potom, když jsme se vzpamatovali ze šoku, tak jsme se snažili dopátrat, co že jsme to vlastně vyvedli.
Z papírů jsme se toho moc nedozvěděli, tedy ne alespoň to, jak jsme, tedy spíš manžel, k tomu přišel. Jednalo se o jakousi založenou a neplacenou pojistku v roce 2001. Vůbec jsme netušili, proč by si ji manžel zakládal. Na tu dobu to byla dost vysoká pojistná částka cca 700 Kč měsíčně a tehdy jsme měli dost hluboko do kapsy. Dál jsme se dozvěděli, že samozřejmě po třech měsících nezaplacení se pojistka automaticky zrušila. Tak nám logicky vytanulo na mysli, kde máme od toho smlouvy a kde je upomínka. Víte já jsem hrozný papírový maniak, takže já skladuji kde co, právě pro tyto případy, ale převrátila jsem šanony vzhůru nohama a nic. Takže jsme byli tam kde předtím.
Věc mi ale pomalu dávala smysl, když jsem se dál dočetla, že v březnu roku 2002 nám posílali první a poslední upomínku a výpověď smlouvy na adresu , kterou tam uvedli. Jenže bohužel my už tehdy jsme na této adrese nebydleli a to necelé dva měsíce. Tudíž smůla.
Protože jsme to nechtěli nechat jen tak, tak manžel zašel dnes na soud a vyžádal si podklady k onomu řízení a z nich nám pak už vše bylo jasné. Onu pojistku jim tehdy zřídili v práci, tedy respektive nasmlouvali si nějakého pojišťovacího agenta, který zaměstnance pojistil a to s tím, že to bude hradit firma, jako bonus pro zaměstnance. No a manžel na to zapomněl.
No a pak už je to taková ta klasická pohádka o nenažraném vlkovi. Po devíti letech tuto pohledávku Česká spořitelna odprodala právní firmě, která se zabývá dobýváním pohledávek. Právník se nás neobtěžoval o tom, co se na nás chystá uvědomit, no a rovnou to lupnul k soudu. Tudíž dlužná pojistka, plus 300 Kč soudu, plus nemalé palmáre právníkovi dělají krásných předvánočních deset tis.
Co z toho pro nás vyplývá. Že asi obešleme všechny známé bankovní a pojišťovací instituce a laskavě se přeptáme, jestli třeba u nich nevisí nějaká ta pohledávka, aby jsme zase třeba za rok za dva nebyli krásně nemile překvapeni.
Takže bacha na sklerozu, pojišťováky a právníky 🙂