Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
je mi smutno zas se v tom plácáme
Holčiny připadám si jak na houpačce chvilku je to dobrý a zas pak mám pocit jak padáme ke dnu…a proč ?? včera jsem dobrali druhá antibiotika a zase máme ted odpoledne zvýšenou teplotu, začínám mít strach to přece není normální týden anti pak teploty, dala další anti a po dobrání se nám teplota zase zvedla, sice není tak vysoká no uvidíme jak se to vyvrbí…aby toho nebylo tak málo tak nám opět nedrží pytlíčky dnes už má třetí a kůžičku má zase zarudlou, já už vážně nějak nevím kde nabrat energii
V noci stále nespíme a to ted je ještě horší s tím, že nakojím položím a jindy spal…ted jak když do něj někdo píchne vidličku a řev….dnes už jsem neměla ani sílu k němu vstát aspon jednou zaskočil manžel, on je jinak v noci k nepotžebě nevzbudí ho vůbec nic…
Přes den si také nezahraje sám, vyžaduje stále společnost, já vím co mi na to budete psát, ale já bych brala aspon chvilku na odběhnutí na záchod, nebo pověšení prádla…sice jsem zjistila jak mám šikovné ruce a většina jde dělat i jednou ale sluníčko už se pronese a pěkně mě začínají bolet kolena a loket o tom ani nemluvím…docela bych brala radu jak na něj, né aby si hrál pořád sám, já se s ním chci nuchnat a hrát si,ale aby nebyl histerák když se od něj zvednu z deky…já vím měl a má toho hodně za sebou, ale…
Dopoledne jsme měli lítání po městě malej byl bezva zvládli jsme to rušila jsem účet nakoupili něco málo na vánoce klukům, malému jsme koupili autosedačku z vajíčka nám už lezli nohy, no a koupili jsme hezkou do 25kg a je polohovací,že ji malému můžeme malinko podseknout, že nesedí vzpřímeně…no nějak se stejně nemůžu rozhoupat mu ji tam dát, protože přecejen vajíčko bylo bezva usnul tam a já ho přenesla domů takhle ho budu muset nosit na ruce a to je k prdu vzbudí se…
Kluci u něj seděj na dece, sluníčko se šklebí dělaj na něj ksichtíky, k obídku jsem dělala šunkofleky, manžel dává do kupy skřínky do kuchyně…na víkend budeme mít manželovu dceru tak tu bude veselo….dopo jsem koupila klukům něco málo k mikuláši i hrnek s pirátskejma lebkama :-d
Je toho tolik aspon že kluci jsou v poho velcí jak chování, zdraví i škola docela jde tak aspon tak…no a to bych potřebovala už zasednout ke škole…o víkendu mám přednášky a nemůžu jet, snad mi to ty moje sluníčka přepošlou, abych to trochu zvládla…
Ahoj bami
já ani nevím co bych ti na malého poradila, páč já jsem snima problém cca do jednoho roku neměla.To byli zlatíčka oba.No a s malým to mám teď, že nemůžu pomalu nikam a né, že by řval, ale že by něco rozbil.Mě krásně spali celou noc až na buzení na mléko, pak hned usnuli.nevím, ale určitě ti poradí holky co mají stím zkušenosti.Já ani jednomu dítěti ještě ATB nedávala, tak ani v tom ti neporadím, ale určitě bych to zavolala doktorce a ona ti řekne co a jak.Tak to snad nebude trvat dlouho a zase budou noci klidné.Je fajn, že ti starší kluci jsou hodní.
Ahojky Bami, zrovinka v pondělí jsem si na tebe i na sebe vzpomněla….viz moje psaní ohledně Domči s tím, že jsem na tom LÍP. A vážně jsme. To jsem ještě netušila jak blízko se probouzí neštěstí. Známej co jsme ho povýšili do role vrchního mechanika přes naše komplíky, právě v pondělí odvážel svoji manželku a 3 letýho kloučka do Motole. Malýmu našli bohužel rakovinu. Zatím víme jen to,že dnes přiletěli z Ameriky dva lékaři, protože Petřík je údajně první v naší republice s tímto druhem…asi:o( Vyptávat se ho moc nechci, je to hodně bolestivý a hlavně čerstvý. A tak si říkám, zaplať pánbůh za ty naše diagnózy.
Něco podobnýho jsem si zažívala taky. Člověk si připadne jak na kolotoči….nahoru x dolů. Chvilku jsem se cítila, že jsem naprostá hvězda, že to s Domulou tak všechno pěkně zvládám. V jedné ruce vařečku a v druhé jsem chovala Domču. Pak přišli dny, kdy jsem si připadala naprosto neschopně, zoufale a bytostně jsem potřebovala třeba v klidu jít na záchod, dát si třeba nohy nahoru a v klidu si vypít kafčo, aniž by se po mě plazilo vřeštící mládě. Bylo to většinou tehdy, když se něco u Domči zhoršilo. Po těchto dnech přišli jak já říkám, otupěle neutrální dny. Dělala jsem tak všechno jaksi v útlumu.A pak najednou jsem začala zase volněji dýchat a nepřipadalo mi to všechno tak černý jak se zdálo. A tohle vlastně funguje dodnes.
Neboj a hlavu vzhůru i když to jde strašně špatně, ale ono to bude zase všechno v pořádku. ATB jsou pro tělíčko záhul, ale kdyby jich nebylo….????? Domula po operaci taky měla jedny ATB za druhýma. Vyhnisávali jí vnitřní stehy co tělo nechtělo přijmout a samo vstřebat. Dostávala tehdy jakýsi s peprmintovou příchutí. Nemohla jsem to do ní dostat a když, tak se mi tím dávila, protože jí to jako 6 měs. mimi pálilo.
Malej je moooc pěknej a veliká šikulka a ty jsi ještě větší šikula….malej, kluci, zařizování bytečku atd.
Bez malé jsem nemohla udělat ani krok, takže když jsem potřebovala trošku orazit, tak jsem si brala na nákupy sebou mamku. Ona jezdila po obchoďáku s malou a občas jsme na sebe narazili, aby malá viděla že jsem pořád na blízku a já si v klídku jezdila “jako že sama“ po nákupech. Tak jsem to praktikovala i doma třeba s tím kafčem. Ono to opravdu nejde pořád všechno zvládat sama a s úsměvem na tváři.
Doufám, že jsem to napsala tak nějak srozumitelně. Zrovna posledních pár dnů je to s Domulou k nevydržení a tak to začíná dolíhat i na mě:o(
Tak se drž a uvidíš, že bude zase líp:o))))
Bamisko, jak já Ti rozumím… nahoru dolů, nahoru dolů… mám to stejně jako Ty.
Zkus to brát tak, že máš prostě “smutnílka“, sedl si Ti na ramínko a teď si u Tebe lebedí. Však on zase zmizí. Neboj. Je to přelétavé stvoření ;-).
Víš, Bami, on ten Tvůj malý broučínek “dostal do trika“ a teď je na Tebe víc upnutý, znám to, protože mi to malej po návratu z nemocnice dělal také. Vydrž, děvče, však ono se to časem poddá a srovná.
Hlavně aby byl klouček zdráv a nemusel polykat antibiotika, posílám malému přání brzkého uzdravení a Tobě pohlazení. 🙂
Bami, sluníčko nebuď:-)
Ty by jsi k malému potřebovala nějaké hodné tetinky, nechceš malého dovézt na víkend?? Akorát ti ho teda nenakojím:-)
Víš Míšo, je to prostě váš bobánek, má zrovna špatné období a potřebuje vás, hlavně tebe, oni ti chlapečci jsou takoví mamánci………..co myslíš, malému jsou dva a visí na mě, jak na opici, všechno máma, máma, manžel je z toho na nervy, odejít nemůžu, hned mě prďola kontroluje, prostě je to můj bobánek, pak příjde, ukáže mi, jak mě má rád, opusinkuje mě/ spíš olíže/ a já jsem štastná, jak blecha…………zkus mu dát ještě čas a nebo nějak pořádně zabavit, co třeba, že by jsi mu půjčila vařečky a nějaké krabičky, dozičky do kterých může bouchat?? Co třeba pet láhev a do ní nasyp třeba čočku, aby to rachotilo??? Co noviny a nebo nějaký papír?? Malej se mi u toho hodně zabavil, než to všechno potrhal byla hodka v čoudu:-)
A nebo mu lezou ty zoubky, bolí ho to, to i když nás dospělého bolí zoubky, tak jsme nevrlí……….zkus mu dát oloupané jablíčko, at si ho žužle, mrkvičku, kůrku od chleba, opět ho tím zabavíš:-)
Jinak ti opravdu neporadím, je fajn, že máš doma skvělého chlapa, který, když může pomůže a kluci jsou taky úžasní, to já doma neměla, kdo by mi děti zabavil………takže hlavu vzhůru mamino, ono tohle období přeletí rychlosti blesku a pak budeš jen vzpomínat:-)
Holčiny připadám si jak na houpačce chvilku je to dobrý a zas pak mám pocit jak padáme ke dnu…a proč ?? včera jsem dobrali druhá antibiotika a zase máme ted odpoledne zvýšenou teplotu, začínám mít strach to přece není normální týden anti pak teploty, dala další anti a po dobrání se nám teplota zase zvedla, sice není tak vysoká no uvidíme jak se to vyvrbí…aby toho nebylo tak málo tak nám opět nedrží pytlíčky dnes už má třetí a kůžičku má zase zarudlou, já už vážně nějak nevím kde nabrat energii
V noci stále nespíme a to ted je ještě horší s tím, že nakojím položím a jindy spal…ted jak když do něj někdo píchne vidličku a řev….dnes už jsem neměla ani sílu k němu vstát aspon jednou zaskočil manžel, on je jinak v noci k nepotžebě nevzbudí ho vůbec nic…
Přes den si také nezahraje sám, vyžaduje stále společnost, já vím co mi na to budete psát, ale já bych brala aspon chvilku na odběhnutí na záchod, nebo pověšení prádla…sice jsem zjistila jak mám šikovné ruce a většina jde dělat i jednou ale sluníčko už se pronese a pěkně mě začínají bolet kolena a loket o tom ani nemluvím…docela bych brala radu jak na něj, né aby si hrál pořád sám, já se s ním chci nuchnat a hrát si,ale aby nebyl histerák když se od něj zvednu z deky…já vím měl a má toho hodně za sebou, ale…
Dopoledne jsme měli lítání po městě malej byl bezva zvládli jsme to rušila jsem účet nakoupili něco málo na vánoce klukům, malému jsme koupili autosedačku z vajíčka nám už lezli nohy, no a koupili jsme hezkou do 25kg a je polohovací,že ji malému můžeme malinko podseknout, že nesedí vzpřímeně…no nějak se stejně nemůžu rozhoupat mu ji tam dát, protože přecejen vajíčko bylo bezva usnul tam a já ho přenesla domů takhle ho budu muset nosit na ruce a to je k prdu vzbudí se…
Kluci u něj seděj na dece, sluníčko se šklebí dělaj na něj ksichtíky, k obídku jsem dělala šunkofleky, manžel dává do kupy skřínky do kuchyně…na víkend budeme mít manželovu dceru tak tu bude veselo….dopo jsem koupila klukům něco málo k mikuláši i hrnek s pirátskejma lebkama :-d
Je toho tolik aspon že kluci jsou v poho velcí jak chování, zdraví i škola docela jde tak aspon tak…no a to bych potřebovala už zasednout ke škole…o víkendu mám přednášky a nemůžu jet, snad mi to ty moje sluníčka přepošlou, abych to trochu zvládla…