Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Šetřit si na funus?
Asi trochu netradiční téma, ale přesto ho zkusím nadhodit. Napadlo mě to, když jsem třeba viděla film Babí léto. Nebo když nějací podvodníci vylákají z důvěřivých stařečků peníze a oni pak pláčou do kamery, že “nemají už ani na ten funus“. Neposmívám se, chraň Bůh. Jen mi není jasné, proč si starší generace utrhuje od huby, nekoupí si lepší sýr nebo teplé ponožky, ale hlavně si každou ušetřenou stovečku dají na vkladní knížku nazvanou “pohřeb“. Vždyť proč si radši peníze neužít když člověk žije, než aby se těšil na to, jakou pěknou bude mít rakvičku, jakou hudbu si může dovolit, atd… přitom v té době to jeho tělu či popelu bude myslím úplně fuk…
Jak se na to díváte vy?
Ajík…kua tak to at me pohodi do škarpy:)
Souhlasím s Karamelkou. Také bych v dnešní nejisté době měla ráda “pořádek“ než z tohoto světa odejdu (doufám, že to bude až za hodně dlouho). Šetřila moje babička, moje mamka už začíná také a možná také budu šetřit, abych nebyla někde jen tak “vysypaná“ nebo třeba v pohřební službě uložená, protože mi pozůstalí kremaci sice zaplatí, ale na hrob už jim nezbyde ani kačka.
Babofko no já to chápu stejně jak to vysvětluje Ajik-že je lepší mít našetřeno na svůj vlastní pohřeb,mít svůj hrob,mít nějakou představu kam po smrti přijdu:-))) A nezatěžovat tím své děti. Určitě bych to viděla jako něco mezi ,,nechám to úplně na Vás-klidně mě spalte a vysypte kam chcete“ a ,,chci tam tu a tu píseň a tu a tu rakev“.
Já to nebudu hrotit a plánovat,ale taky nechci být někde ,,noname“. Možná taky budu šetřit,třeba abych měla na hrob pro manžela. Moje babi je na vsypové loučce a je mi to docela líto-ale aspoň za to dík-že vím kam zajít a opravdu to na tom místě více vnímám. Kdybych na ni měla myslet doma-jakože člověk může vzpomínat kde chce,že-myslela bych na ni každý den a tak bych to asi nezvládala bez slz. Podle mě by tyhle dva ,,světy“ měly být odděleny a prostě mají svůj význam v životě člověka-v mém ANO. K
Tak tak, Ájíku, pohřebné bylo zrušeno. Tedy až na mimořádné případy, jako u dětí asi 26 let, kterým zemřou rodiče, apod. A ti jsou většinou stejně v takové věkové kategorii, že určitě na svoji smrt ještě nestačili pomyslet, natož aby na ni šetřili…
kuře, no právě, to je na tom to “nejlepší“, že se dědicové k penězům “na pohřeb“ dostanou stejně až několik týdnů po zaplacení pohřbu svého příbuzného… 🙂
Brm, pohřebné už rok není 🙁
a pohrebne na tohle bohate staci….tudiz dedicove nebudou mit starosti….vite ja pohrbivala mamu i tatu….a stalo to vic nez moje svatba
brmbulka
me at klidne po smrti spali za statni penize a rozfoukaji…pokud si me nevazi za ziva…byt nekomu na pritez a jako povinnost na dusicky to radsi ty penize dam no nenceho jineho
brmbulka
No, já jsem asi taky toho názoru, že já bych si na svůj pohřeb radši něco našetřila (pokud to nebude nic náhlého v mladším než důchodovém věku), abych mé rodině aspoň trošku pomohla v tom “šoku“… Ale na druhou stranu, když si vezmu své rodiče, tak určitě, až to přijde (a doufám, že dlouho ještě ne), se nebudu hned pídit, jestli jsou nějaké peníze, které by šlo na jejich pohřeb použít.. Stejně se veškerý majetek stává předmětem dědického řízení, takže by to vlastně ani nemělo smysl :-))) (teď to zní docela hloupě) Takže vlastně z toho vyplyne, že šetřit na pohřeb je asi zbytečné, protože pozůstalí každopádně (pokud nejsou chamtivci) musí čekat až na uzavření řízení.
Já si to myslím taky, nicméně je to asi v té generaci a lepší to už nebude 🙂
Podle mě je to ještě pozůstatek myšlení našich babiček a prababiček z dob první republiky, hospodářské krize, války…. starší generace si určité věci předávaly po staletí, až vlastně dnešní doba je i díky technickému rozvoji v tradicích a vůbec v myšlení už hodně jinde – asi i tím to bude 🙂
Ájíku, víš já to beru tak, že postarat by se o někoho po smrti měla jeho vlastní rodina (děti, manžel, vnoučata) tak jako tak. Navíc většinou i ten zemřelý po sobě něco zanechá (movitého či nemovitého) a tak mi to připadá správné, aby se dědic (dědicové) podělili jak o dědictví, tak o uspořádání pohřbu.