Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Z nového světa
Zdravím všechny své VD kamarádky!
Dlouho jsem tu nebyla a v posledních dvou týdnech jsem neměla čas ani nakouknout. Od 3.11. chodím zase do práce, nevím, kde mi hlava stojí 🙂
Nástup byl docela strašný, a to jsem se opravdu hodně těšila. Až nebudu dělat doma jen “služku“ (a to mám docela hodné děti i muže, ale ten pocit asi znáte taky), až si budu moci zajít na wc, kdy budu chtít a nebude za mnou stále někdo chodit i tam, až mi někdo jiný uvaří, až mě někdo pochválí za to, co udělám dobře.
První den byl ještě celkem v pohodě, ale hrozně únavný – přišla jsem domů až kolem šesti večer. Naštěstí byla u nás manželova mamka, takže se o všechno postarala. Já jsem nebyla ten den schopná ani přijímat potravu, ne to ji ještě připravovat 🙂 Druhý den ráno jsem málem brečela, když jsem šla okolo školky, protože mi bylo jasné, že odteď děti uvidím jen pár hodin odpoledne (v lepším případě) a o víkendech. Strašná představa, nečekala jsem, že se mi po nich bude tak stýskat. Třetí den ráno jsem si už v duch skládala text výpovědi 🙂 Ale vydržela jsem a jedeme dál.
Zatím se systém doma zabíhá, ještě jsme holky nezapomněli ani doma, ani ve školce. Jen jednou se stalo, že jsem odnesla špinavé převlečení domů a zapomněla to říct manželovi, takže děti byly jeden den ve školce v oblečení, ve kterém přišly. Naštěstí máme hodnou paní učitelku, která, když jsem jí říkala, ať s hlášením a sociálku ještě počká, se jen smála.
Do toho všeho se nám pokazila pračka a než jsme zavolali opraváře, než přišel a pak než přivezli novou pračku, tak jsme asi 10 dní neprali. Takže haldy špinavého prádla všude (běžně peru tak 6-7 praček týdně). Ale to jsme už taky zvládli. Právě peru prádlo od tatíčka – jemu pračka odešla dnes. Ale už víme, na koho se v tomto případě obrátit 🙂
Právě na mě manžel volá, že už tady nemám co dělat, že už chodím do práce. Doufám, že to tak nevnímáte :-))
No a v práci -pomalu se zaběhávám, pronikám do vztahů – jsme skoro samé ženské, takže trochu i hrůza. Na wc už za sebou zavírám, párkrát jsem se už i zamkla 🙂
Občas po večerech řešíme převody kB na bity apod., ale to se snad časem taky poddá.
Dnes jsme měli v plánu jít s mužem do divadla, ale zapomněla jsem vyzvednout rezervované lístky. Tak pojedeme zkusit štěstí a uvidíme. Nějak to ještě nedokážu všechno zkoordinovat :-))
Tak se tady mějte krásně, já zase na někdy přijdu….
Omlouvám se, že je to tak dlouhé 🙂
Jovanko ahooooj :-))
Jsi hodná, že sis “urvala“ chvilku a dala o sobě vědět.:-)
Četla jsem Tvé řádky s trochou nostalgie a s úsměvem na rtech. Pociťovala jsem svůj nástup do práce po mateřské velmi podobným způsobem, po malým se mi hrozně moc stýskalo, v práci se to na mě navalilo ze všech stran a doma jsem nic nestíhala….
Holčinko zlatá, vydrž, ono si to sedne a vyjedete si (jako rodina) “nové koleje“.
A když Ti to vyjde, šup sem za náma 🙂
Ráda Tě “uvidím“.:-)
Jovankooooooooo:-)) Hola hola, teda, četlo se to jedním dechem a úplně jsem z toho cítila ten stres, mám normálka orosené čelo:-)
Já teda takové zážitky nemám, nemusela jsem hned ze začátku zůstávat dýl v práci, kromě toho neměl kdo jiný vyzvedávat děti ze školky, takže mě ve tři padla a klidně a vyrovnaně jsem se vracela domů a po dětech se mi teda v prvních dnech nestýskalo vůbec, to jsem hrozná, co?:-)
Ale bylo to i kolektivem, částečně chlapi i ženské, neustálé srandičky, špičkování, prostě jsem tam chodila moc ráda:-) Ale s tím záchodem, holka, to se úplně vidím, já se taky v prvních dnech zapomněla zamykat, jednou na začátku jsem si dokonce nechala dveře jen přivřené, to je fakt deformace:-)))
S pračkou, Jovi, rozumím, nám sice pere náramně, ale pro změnu jsme minulé dva týdny válčili s naprostým nedostatkem vody ve studni, takže kupy špinavého prádla byly nejen v koupelně v koši, na zemi, v pračce, ale i v předsíni, k tomu hromada pracovních hader mého muže, děcka, páchlo to tu jak u skunků:-)))
A s tou školkou jste mě uklidnily, styděla jsem se, že se to stává jen mě, občas nemá věci na převlečení, občas zapomenu Kačce do tělocviku stáhnout vlasy a sundat řetízky, dost často neodhlásím oběd, protože na to zapomínám, když mi děcka lehnou, Luci, není to jen tím, že lítáš do práce, já jsem doma:-)))
Pavla že zdravím, a že vyřizuju, ať nám tě aspoň na chvililinečku nechá, taky se nám po tobě stýská:-))
Tak ti holka přeju, aby se to všechno už utřepalo, aby jste zvládli organizaci celého chodu rodiny a prosím, zavítej aspoň jednou týdně…:-)
Joo, a můj první dojem z nadpisu byl ten, že se někdo zrovna vrátil z Ameriky 😀 Až jsem viděla, kdo to psal, došlo mi to… 😉
Jovankooo – tak vítej mezi pracující matky :)))
Chudáčku, úplně ti rozumím, já byla taky vděčná, že první týden mého nástupu do práce měl můj muž ještě dovolenou, takže jsem se nemusela o nic starat, taky jsem chodila ráno tam a večer domů, úplně vyřízená….
S oblečením do školky si nedělej starosti, už se nám párkrát stalo, že jsem zapomněla pyžamko, případně odhlásit nemocné dítko z oběda….asi to bude normální, snad jsou učitelky zvyklé 🙂
Je fajn, žes to nevzdala… myslím, že to nejhorší je pomalinku za tebou a zbytek se utřepe 🙂
A moc přeji, ať vám to divadlo dnes vyjde :)) Drž se – ty i celá rodinka!
Zdravím všechny své VD kamarádky!
Dlouho jsem tu nebyla a v posledních dvou týdnech jsem neměla čas ani nakouknout. Od 3.11. chodím zase do práce, nevím, kde mi hlava stojí 🙂
Nástup byl docela strašný, a to jsem se opravdu hodně těšila. Až nebudu dělat doma jen “služku“ (a to mám docela hodné děti i muže, ale ten pocit asi znáte taky), až si budu moci zajít na wc, kdy budu chtít a nebude za mnou stále někdo chodit i tam, až mi někdo jiný uvaří, až mě někdo pochválí za to, co udělám dobře.
První den byl ještě celkem v pohodě, ale hrozně únavný – přišla jsem domů až kolem šesti večer. Naštěstí byla u nás manželova mamka, takže se o všechno postarala. Já jsem nebyla ten den schopná ani přijímat potravu, ne to ji ještě připravovat 🙂 Druhý den ráno jsem málem brečela, když jsem šla okolo školky, protože mi bylo jasné, že odteď děti uvidím jen pár hodin odpoledne (v lepším případě) a o víkendech. Strašná představa, nečekala jsem, že se mi po nich bude tak stýskat. Třetí den ráno jsem si už v duch skládala text výpovědi 🙂 Ale vydržela jsem a jedeme dál.
Zatím se systém doma zabíhá, ještě jsme holky nezapomněli ani doma, ani ve školce. Jen jednou se stalo, že jsem odnesla špinavé převlečení domů a zapomněla to říct manželovi, takže děti byly jeden den ve školce v oblečení, ve kterém přišly. Naštěstí máme hodnou paní učitelku, která, když jsem jí říkala, ať s hlášením a sociálku ještě počká, se jen smála.
Do toho všeho se nám pokazila pračka a než jsme zavolali opraváře, než přišel a pak než přivezli novou pračku, tak jsme asi 10 dní neprali. Takže haldy špinavého prádla všude (běžně peru tak 6-7 praček týdně). Ale to jsme už taky zvládli. Právě peru prádlo od tatíčka – jemu pračka odešla dnes. Ale už víme, na koho se v tomto případě obrátit 🙂
Právě na mě manžel volá, že už tady nemám co dělat, že už chodím do práce. Doufám, že to tak nevnímáte :-))
No a v práci -pomalu se zaběhávám, pronikám do vztahů – jsme skoro samé ženské, takže trochu i hrůza. Na wc už za sebou zavírám, párkrát jsem se už i zamkla 🙂
Občas po večerech řešíme převody kB na bity apod., ale to se snad časem taky poddá.
Dnes jsme měli v plánu jít s mužem do divadla, ale zapomněla jsem vyzvednout rezervované lístky. Tak pojedeme zkusit štěstí a uvidíme. Nějak to ještě nedokážu všechno zkoordinovat :-))
Tak se tady mějte krásně, já zase na někdy přijdu….
Omlouvám se, že je to tak dlouhé 🙂