Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Z nového světa
Zdravím všechny své VD kamarádky!
Dlouho jsem tu nebyla a v posledních dvou týdnech jsem neměla čas ani nakouknout. Od 3.11. chodím zase do práce, nevím, kde mi hlava stojí 🙂
Nástup byl docela strašný, a to jsem se opravdu hodně těšila. Až nebudu dělat doma jen “služku“ (a to mám docela hodné děti i muže, ale ten pocit asi znáte taky), až si budu moci zajít na wc, kdy budu chtít a nebude za mnou stále někdo chodit i tam, až mi někdo jiný uvaří, až mě někdo pochválí za to, co udělám dobře.
První den byl ještě celkem v pohodě, ale hrozně únavný – přišla jsem domů až kolem šesti večer. Naštěstí byla u nás manželova mamka, takže se o všechno postarala. Já jsem nebyla ten den schopná ani přijímat potravu, ne to ji ještě připravovat 🙂 Druhý den ráno jsem málem brečela, když jsem šla okolo školky, protože mi bylo jasné, že odteď děti uvidím jen pár hodin odpoledne (v lepším případě) a o víkendech. Strašná představa, nečekala jsem, že se mi po nich bude tak stýskat. Třetí den ráno jsem si už v duch skládala text výpovědi 🙂 Ale vydržela jsem a jedeme dál.
Zatím se systém doma zabíhá, ještě jsme holky nezapomněli ani doma, ani ve školce. Jen jednou se stalo, že jsem odnesla špinavé převlečení domů a zapomněla to říct manželovi, takže děti byly jeden den ve školce v oblečení, ve kterém přišly. Naštěstí máme hodnou paní učitelku, která, když jsem jí říkala, ať s hlášením a sociálku ještě počká, se jen smála.
Do toho všeho se nám pokazila pračka a než jsme zavolali opraváře, než přišel a pak než přivezli novou pračku, tak jsme asi 10 dní neprali. Takže haldy špinavého prádla všude (běžně peru tak 6-7 praček týdně). Ale to jsme už taky zvládli. Právě peru prádlo od tatíčka – jemu pračka odešla dnes. Ale už víme, na koho se v tomto případě obrátit 🙂
Právě na mě manžel volá, že už tady nemám co dělat, že už chodím do práce. Doufám, že to tak nevnímáte :-))
No a v práci -pomalu se zaběhávám, pronikám do vztahů – jsme skoro samé ženské, takže trochu i hrůza. Na wc už za sebou zavírám, párkrát jsem se už i zamkla 🙂
Občas po večerech řešíme převody kB na bity apod., ale to se snad časem taky poddá.
Dnes jsme měli v plánu jít s mužem do divadla, ale zapomněla jsem vyzvednout rezervované lístky. Tak pojedeme zkusit štěstí a uvidíme. Nějak to ještě nedokážu všechno zkoordinovat :-))
Tak se tady mějte krásně, já zase na někdy přijdu….
Omlouvám se, že je to tak dlouhé 🙂
Jovi, jsem smutná s tebou.
Manžel pravdu nemá, patříš tady k nám :-))
Hlavně, že to divadlo dopadlo dobře 🙂 Na čem jste byly?
Vím, že jsi mi psala, že v práci to je jinačí než jsi čekala, ale vydrž holka. Už jsem ti to psala v mejlíku, ale nevím jestli jsi ho dostala nebo jestli, máš tak moc práce že nepíšeš.
Myslím na tebe a určitě bude lépe.
Drž se 🙂
Kondolence je super 🙂
Luci, supéééééééééér:-)
Ještě jsem zapomněla napsat – v pátek jsem měla tryznu (jak jsem se ptala, co dělat). Bylo to super, hodně jsme se nasmáli. Ale, co jsem chtěla hlavně – dostala jsem od holek věneček s nápisem “vzpomínáme! – lze použít i jako adventní (bez cedulky), dvě květiny s černou stužkou – a hlavně úžasnou kondolenci.
Píše se v ní:
“Dny plynou jako tiché řeky proud, jen bolest v srdci trvá a nedá zapomenout. Odešla MATEŘSKÁ, na kterou jsi se mohla spolehnout a jen čas může zacelit tak velkou ránu. I když je již mrtvá, její obraz ve Tvé duši zůstává. Přejeme Ti, abys brzy překonala pro Tebe tak velkou životní ztrátu.
Žádná slova nemohou vyjádřit zármutek, který s Tebou v tuto bolestnou chvíli cítíme. Přejeme Ti hodně síly k překonání toho jediného, co nemůžeme nikdy změnit.
MATEŘSKÁ odešla, jak s to osud přál. v našich srdcích a vzpomínkách však zůstává dal.
Upřímnou soustrast. Tvé sestry ve smutku“
Není to nádhera? :-)))
Luci, já si myslím, že každá máma, co se vrací do práce po mateřské, či rodičáku je úžasná, i když má nějaké ty výčitky, že nestihá, že je jí smutno, ale tři týdny je krátká doba na zvyknutí si nového systému, takže nech tomu ještě pár týdnů, ono se to opravdu poddá…………třeba trochu zapoj i holky, máte doma harém, tak at jsou trochu připravené pro budoucí život ve své rodině………..pobavila jsi mě tím záchodem, tohle by mě opravdu nenapadlo, já se totiž před dětmi nezamykám, jen ve společnosti………….do školky si dej náhradní oblečení, já ho tam mám taky pro případ nouze……je pravda, že při výpadku pračky se prádlo jen a jen kotí, jak naschvál………ale určitě jsi šikovná a máš už dopráno, nažehleno…………….posílám kus energie od služky v domáctnosti/ věř, že mi to už kolikrát pije krev/ a velkou pochvalu, že to zvládáš i s menšimi karmboly:-)
Je skvělé, že jste si divadlo užili:-)
Holky, děkuji :-))
Divadlo vyšlo, bylo to super. Pak jsme se byli ještě podívat do obchodu na vánoční dárky, takže docela hezké odpoledne a večer.
Jarm, ta pračka, to je tedy něco. Já mám ve sklepě ještě starou vířivku, ale na tu jsem v těch deseti dnech ani nevzpomněla…. 🙂
Bami, s tím pátým miminkem jsi nás tedy pobavila :-)) Já bych ještě nějaké mimi brala, ale myslím, že jeho pubertu bych ve svých 150 letech už asi nezvládla :-)))
jovanko tak sem koukej nakukovat pokud ti to čas dovolí…určitě se časem zaběhneš a doma se to také zkoordinuje a budeš mít víc času…manžílek at neodvolává a nebo pokud má pocit že je to jen pro těhoatné tak at s tím něco udelá 😀 držím palečky at sem brzy píšeš že se nudíš a máš kupu času….doufám že divadlo vyšlo….
jasmu ach jo pračka kdyby z toho teklo pííííííííívo
Peťko, to je pračka…
Až Ti nepůjde automatka…
;o)
Jovanko
taky mi asi bude smutno po dětech, až mi skončí rodičák a půjdu do práce.Za pár dní už to bude dobré neboj.Se toho taky hrozim, jak budu stíhat, ale to si asi říká každá, která se vrací do práce.Hodně štěstí doma i v zaměstnání a občas se ukaž.
Ahoj Jovanko! 🙂
My jsme si myslím už všechno napsaly, co? Ale musím zareagovat a také se připojit:
Vydrž, opravdu se vše za pár dní/týdnů zaběhne!! :-))
S tím WC, to jsem se docela pobavila.
Jarmuschko, co to je? Vy máte doma muzeum? 🙂
Vzpomínám, jak jsem se před třemi lety vracela do práce já. Snad tím, že jsem byla doma na rizikovém těhu a s holkama necelé čtyři roky, nebylo to takové drámo. Jen jsem musela ze začátku o všem hrozně přemýšlet, vše plánovat – ale běželo to. Časem se z toho stala rutina. Navíc jak holky rostou, tak jsou samostatnější a už naučené.
Pračku jsem tu řešila před rokem – neprala jsem asi 3 nebo 4 týdny, a to jsem ten poslední týden snad denně tomu opraváři volala – už mi to pak ani nebral, tak jsem využívala i telefon manži a kolegů.
A košík s prádlem jsem si brala i k rodičům, ke tchýni, k ségře (když jsem u ní spala během soustředění ve škole).
A doma měla půjčenou pračku – ještě ji stále máme na půdě, kdyby někdo potřeboval….
Jovanko, vydrž.
To se usadí.