Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pomalu se \"loučím\"
Milé moje kamarádky,
od příštího týdne budu mít na Vás mnohem méně času (jestli to vůbec jde) než doteď. Vracím se zpátky do práce, naštěstí na své původní místo. Mám z toho “trochu“ obavy – přece jen, po takové době doma s dětmi už neumím sestavit smysluplné souvětí, o odborných věcech ani nemluvě – vše jsem zapomněla a stejně se toho většina poměnila. Více než polovinu kolegů neznám, ale to se snad poddá 🙂
Už dovyřizovávám poslední věci, např. včera jsem byla ještě u zubaře a gynekologa (no fakt, oboje ve stejný den), snažím se doma udělat pořádek (stejně to dlouho nevydrží), koupím si měsíčník na MHD a s tlukoucím srdcem půjdu do toho.
Slibuji, že se sem budu chodit koukat, ale nevím, jak často mi večer vyjdou síly…. doufám, že s některými zůstaneme v kontaktu aspoň přes mail. A snad někdy vyjde i nějaké to osobní setkání. Ve společně strávený jarní víkend také doufám 🙂
Mějte se krásně a ještě pište, zatím jsem tady. Jak říkala včera jedna má kolegyně (a t.č. také na MD) – všichni tam jednou musíme :-))
Luci, určitě budeme v kontaktu, jen mě musíš častěji kopat do zadku, znáš mě , ne???
Ahoj Jovanko, tak nějak se mi nechce se zrovna s Tebou “loučit“… (pocitově). Ale chápu … (rozumově).
Takže děvče, obrň se trpělivostí, připrav se na “kolotoč“ – no, možná spíš na jízdu na horské dráze :-)))) a vzhůru do “boje“ 😉
Ono to chvíli potrvá, než si celá rodina navykne na nový životní styl, nový časový rytmus … prostě než “vyjedete nové koleje“. Ale věřím, že to zvládnete na jedničku.:-)
Bude to dobré, uvidíš 🙂
Do práce hupsni po hlavě! 🙂 A opři se do toho. Přeji Ti hodně vstřícných a ochotných kolegů/kolegyň, hodně štěstí a ať se Ti daří (a líbí).:-)
Budeš mi tu chybět…
Jovanko, tak hodně štěstí v aklimatizaci na nové podmínky, určitě to zvládneš, to jen teď vypadá, že změna bude obrovská, ale za pár týdnů ani nepoznáš a pojedeš už v zajetých kolejích. A sem se snad taky dostaneš, byla by škoda tě tu už nepotkávat. Taky plivu tfuj, tfuj, tfuj
Tak tfuj tfuj tfuj! 😉
Neboj, to bude dobré, usadí se to a že bys zapomněla holčičky ve školce? Tomu nevěřím… 😉
Maki, děkuji, budu se snažit. Kdyžtak mě “nakopni“ prosím 🙂
Mari, to jsi napsala hezky, děkuji :-))
To víš, že se už moc těším. Po tolika letech doma nebudu “matka“ ale paní XY, budou mě (doufám 🙂 ) brát vážně – a ne že mám plenkami a kojením vymatlaný mozek – však každá asi víme, co tím myslím….
Učitelkám ve školce zdůrazním, že na nás mají tel čísla v osobních papírech a upozorním je na tu možnost, že se to stát může, ale naprosto neúmyslně :-))
A zrovna s Tebou myslím v kontaktu budu i nadále, co? :-))
Ale každý den na pc i doma, to je myslím příliš odvážná představa :-))
Jovanko, držím palce, ať se brzo v práci rozkoukáš, ať se Ti tam líbí a ať si i s rodinkou na nový režim brzo zvyknete 🙂
A určitě přijď napsat první dojmy.
Luci, píšeš to optimistický, takže se do práce těšíš????!!
Přeji ti příjemný vstup do zaměstnání, málo dní v roce, kdy zapomeneš holčičky ve školce, lexikon souvětí a hlavně hromadu peněz:-)
Já osobně si myslím, že sem si cestu najdeš každý den, jen, co si to zorganizuješ, tak tu budeš……takže loučení neberu:-)
Peťko, už…. 🙂
No nějak to zvládnout musíme, ale bojím se třeba, že se špatně domluvíme a zapomeneme holčičky ve školce. Snad by paní učitelky volaly nám a ne hned na sociálku (?)
A to víš, že jsem ráda, že se mám kam vrátit. Trochu jsem koketovala s myšlenkou poohlédnout se i jinde, ale při představě pohovorů jsem se hned rozmyslela…. v tom jsem strašpytel.
Jarm, dík 🙂 A o čem tak v práci sníš? :-)))
Jovi, tak to tak nedramatizuj.
Chodím do práce, dala jsem se na školu a chodím sem stále – i když už teda vůbec, ale vůbec nepřispívám (krom krátkých reakcí tady v diskutárně).
Po pár týdnech, maximálně měsících se konsoliduješ.
;o)
A věty sestavuješ docela pěkné.
(To já se spíš někdy “zasním“ a kolegové/nadřízení mě musí vrátit do reality….)
;o)