Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Spousta otázek
Ahoj a dobrý den Vám všem, chtěla bych se Vás zeptat, resp. s Vámi podiskutovat na docela složité a obšírné téma.
Hlavou se mi honí spousta myšlenek, tak se pokusím to nějak zformulovat. Věříte, že existuje na všechno, co se nám v životě děje, vysvětlení? Tzn. že je všechno dobré i zlé k něčemu? Věříte v něco nebo v někoho nad námi? Věříte, že existují spojitosti, které nevidíme nebo kterým nerozumíme? Věříte na náhody nebo si myslíte, že nic není náhodné a vše má svůj smysl a význam, i když v určitou chvíli třeba skrytý?
Myslím si, že se každý/každá z nás někdy ocitne v situaci, kdy si tyto otázky položí a zaujme k těmto otázkám nějaký postoj či názor. Zkuste mi, prosím, napsat (poskládat do vět) ten svůj úhel pohledu … či náhled na život …
Přeji všem krásnou a pokud možno slunečnou neděli.
Čtenářko, tvoje poslední věta je moc hezká.
Bibli jsem četla, samozřejmě, i když netvrdím, že úplně celou – některé brutální partie mě samy vedly k přeskakování. Pro mě ale Bible s vírou tolik nesouvisí. Bible je neúplný souhrn textů mnoha různých autorů a tak ji beru.
Myslím, že jsi mě špatně pochopila, a to je důvod, proč tak nerada o podobných věcech píšu – zkreslí se to, ani člověk neví jak. Nepsala jsem, že věřící věří A nebo B, ale že víra vyžaduje věřit tezi A a nutně také tezi B. Pokud věříš jen “napůl“, není to to pravé ořechové. Jako příklad jsem uvedla, že kdo věří v křesťanského Boha, nutně také musí věřit v život věčný – vidím na vlastní oči v náboženství pro mého šestiletého.
Padmé, já se tady většinou nevyjadřuji. Většinou když už tak anonymně, ale po nedávné diskuzi, kterou jsem četla, kde vyšlo najevo, že dost lidí anonymy nemá moc v lásce, tak se podepisuji čtenářka, protože tady opravdu většinou jenom čtu. Málokdy mám potřebu se vyjádřit. Omlouvat se nemusíš. Doufám, že nikoho neurazím, ale svoje soukromé věci a soukromý život si raději nechám pro sebe. Chápu, že někomu pomáhá být součástí tohoto virtuálního kolektivu, ale já jsem byla vždy spíš samotář. Ale to je mimo téma.
Virenko já si myslím, že když je někdo věřící, tak to není buď A nebo B. Myslím, že tohle je dost velký klam, který má hodně lidí, kteří do křesťasntví nevidí. Četla jsi třeba Bibli? Já když jsem ji začala číst tak jsem se jenom divila, kolik sexu, peníze, zvěrstev, vražd, dokonce i prostiuování vlastní ženy a nebo znásilnění v oné knize je. A jde tam hlavně o peníze. Je to prostě kniha o životě. Opravdu doporučuji přečíst. Je to dlouhé čtení a já se jednoho dne možná prokoušu až na konec (za deset nebo více let), ale dost věcí mi to zodpovědělo.
Například jsem se sama sebe vždy ptala na to, jak to, že se odpouští pořád dokola po zpovědi někomu, kdo jenom když vyleze z kostela, tak dělá stejnou špatnou věc nanovo. A jednou jsem docela náhodou v oné knize narazila na jeden verš, kde bylo uvedeno, že pokud někdo hřeší s plným vědomím toho, že hřeší a dělá to záměrně a opakovaně (nevím už přesně jak to bylo formulováno, ale bylo to velice trefné), tak se mu prostě odpouštět nebude a bude následovat rovnou trest. Velice zajímavé.
Já si myslím, Virenko, že ony svátosti jsou jenom jakýsi nadstandart, který křesťanství jako takové nabízí. Ale není to gro. Gro víry vmímám jako samotnou víru v onu přátelskou sílu, která nás všechny spojuje.
čtenářka
ájíku napsala jsi to krásně
Padmé, i moji odpověď určitě znáš. Jsem přesvědčena o tom, že se nic neděje jen tak, ale že má vše svůj význam, který velmi často v tu danou chvíli neznáme. Že něco/někdo tam nahoře je a řídí to všechno, plánuje, sleduje…
A hlasuji za Jarmuščin tip, i já Hovory s Bohem dávno tomu četla, nejsem si jistá, jestli jsem skončila III. nebo IV., ale v podstatě vše podstatné je v té I. Dostalo mě to natolik, že ač jsem to nikdy nedělala a nesnáším, když se čmárá do knih, tentokrát jsem si zvýrazňovačem vyznačovala pro mě nejsilnější pasáže.
Hodně štěstí v hledání 😉
Virenko, děkuju. Vyhmátla jsi to. Napsala jsi to přesně. Díky moc.
Padmé, Jarmuschka mě předběhla, když napsala, že to není k psaní, ale tak možná (k dost dlouhému) rozhovoru… Nebudu se tu víc rozepisovat, maximálně bych se zapletla do vět a slov a stejně je potom výstup zralý ke smazání.
Vypůjčím si větu z Jarmuschkou zmíněné knížky:
“Slova jsou ve skutečnosti nejméně účinným prostředkem komunikace, neboť jsou velmi často interpretována nesprávně.“
Myslím, že nemůžu svůj postoj označit jednoduše za víru, protože moje mysl se brání modelu: pokud věříš, že platí A, nutně platí i B. Tedy, pokud věřím v křesťanského Boha, věřím zároveň v život věčný… (to jen jako příklad). Nejsem tedy věřící, přestože exitenci vyšší síly pokládám za jistou…
Jarmuschko, děkuju za napsání a díky za tip na čtivo, mám teď rozečteno – něco jiného, též velmi zajímavého a neobvyklého…
Jinak se obávám, že na čajík či kávičku to máme k sobě hooodně daleko. Ale rozumím a vím, jak to myslíš, snáze se komunikuje z očí do očí.
Padmé, nejsem schopná se tu vypsat. To by chtělo spolu někam zajít a povídat….
Ale doporučila bych Ti knihu N. D. Walshe – Hovory s Bohem.
Jsou asi 4 díly takto pojmenované (+ další knihy už s jinými názvy, ale ty už mě netáhly).
A předem varuji – některé věci tam uvedené mohou některé šokovat…
Ájíku, děkuji za napsání, hezky se to četlo, je to srozumitelné a vím, jak to myslíš (jak to vnímáš), vůbec nic jsi nezamotala, napsala jsi to pěkně. A vůbec mi nevadí, že jsi zmínila hospic, samozřejmě, že se mě to dotýká, ale na pravdě a upřímnosti není nic špatného, chápu, jak to ta sestřička (ošetřovatelka) myslí.
Bamisko, já vím, člověk to cítí hluboko uvnitř a do slov to moc nejde…
Čtenářko, já se “musím“ přiznat, že si nepamatuji, že bychom spolu komunikovaly? Je to Tvá přezdívka “čtenářka“? Jsi na VD registrovaná? Ptám se ze dvou důvodů – za jedno jsem zvědavá a za druhé – jestli jsi tu delší čas, jak je možné, že jsme na sebe “nenarazily“? Třeba Ti dlužím omluvu za nevšímavost.;-)
Jinak – děkuji za názor a za napsání. Rozumím, jak to myslíš.
Padmé, já se vůbec nechci opakovat, můj názor znáš, jelikož jsem jej tu vyjadřovala nespočetněkrát v jiných diskusích a “obhajobách“ :))
Jsem přesvědčena, že rozhodně nejdeme odnikud nikam, a že každý z nás, kdo je tady na zemi, má tady své místo, svůj úkol…. že má význam každá věc, každá událost.
Ze své víry čerpám obrovskou sílu a skrze ni dostávám odpověď na spoustu otázek, všechno mi v jejím světle dává smysl – ať už naše vlastní existence nebo události, které se dějí…
Je hrozně těžké dát tohle do slov a sdělit – otázka víry je vždycky velmi osobní, každý člověk vnímá víru, Boha, duši – jinak a většinou jsou ty pocity dost nesdělitelné.
Každopádně jsem se mnohokrát přesvědčila, že i to, co jsem třeba před lety (nějakou událost v životě) vnímala velmi negativně, po letech se ukázalo, že to v dané věci bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Anebo – že i to zlé bylo k něčemu dobré. Vnímám to tak, že Bůh vidí mnohem dál než my, navíc vidí naše malé lidské pinoženíčko v širším kontextu – mého okolí, lidí, s kterými se setkávám a jednou setkám, v kontextu světa. Proto ví mnohem lépe než já, co je pro mě v dané chvíli nejlepší.
Víš, mně třeba v poslední době hodně zaujala tématika hospiců (vím, že je to momentálně pro tebe bolestné téma, ale pevně věřím, že pochopíš, proč o tom píšu právě sem)… Četla jsem svědectví ošetřovatelky, která v hospicu pracuje a velmi mě oslovilo pár slov – řekla, že dnes si mnoho lidí přeje zemřít rychle a bezbolestně, pokud možno náhle, ve spánku… ale že ona se dnes a denně přesvědčuje, že právě lidé, kteří jsou umístěni v hospici, velmi často prodělávají ohromnou změnu v kontextu celého vlastního života – tím, že vědí, že jejich čas je už velmi omezený, nakládají s ním velmi uvážlivě. Mají čas dát si dopořádku své věci, třeba se smířit se svými blízkými, zklidní se a jejich čas- byť omezený – je velmi plodný a využitý opravdu krásně. V podstatě mi to potvrdila i má sousedka, jejíž tatínek před krátkým časem zemřel na rakovinu – říkala, za těch pár měsíců, kdy jej už těžce nemocného měli doma, prožili krásné období a byť to s ním nebylo vždy jednoduché, právě kvůli těm pár měsícům na něj nemůže vzpomínat jinak než jen v tom dobrém.
Zda se nám jednou všechno dobré i zlé vrátí, v to věřím, i když se to může týkat až věčnosti. V druhé a další životy tady na zemi nevěřím, ale v ten věčný po smrti ano.
A myslím, že je důležité a žádoucí chovat se k druhým, k přírodě, k okolí, i k těm, které moc nemusím, slušně a s úctou, snažit se i ty, které nemám ráda, vnímat jako bytosti, které třeba v sobě nesou nějaká zranění – a často pak člověk žasne a stydí se, když se dozví, proč je dotyčný takový jaký je….
Že chybuju, hřeším a dělám často blbosti, o tom nelze pochybovat – to každý :)) A je velká chyba myslet si, že katolíci jsou svatí a běda, když zhřeší… to je stejná blbost jako myslet si, že doktor neonemocní – ale důležitá je sebereflexe. A to určitě platí úplně pro každého.
Tož tak – snad jsem se do toho moc nezamotala a tobě aspoň malilinko pomohla….