Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Spousta otázek
Ahoj a dobrý den Vám všem, chtěla bych se Vás zeptat, resp. s Vámi podiskutovat na docela složité a obšírné téma.
Hlavou se mi honí spousta myšlenek, tak se pokusím to nějak zformulovat. Věříte, že existuje na všechno, co se nám v životě děje, vysvětlení? Tzn. že je všechno dobré i zlé k něčemu? Věříte v něco nebo v někoho nad námi? Věříte, že existují spojitosti, které nevidíme nebo kterým nerozumíme? Věříte na náhody nebo si myslíte, že nic není náhodné a vše má svůj smysl a význam, i když v určitou chvíli třeba skrytý?
Myslím si, že se každý/každá z nás někdy ocitne v situaci, kdy si tyto otázky položí a zaujme k těmto otázkám nějaký postoj či názor. Zkuste mi, prosím, napsat (poskládat do vět) ten svůj úhel pohledu … či náhled na život …
Přeji všem krásnou a pokud možno slunečnou neděli.
Bamisko, děkuji 🙂 Mně se tvé vyjádření velmi líbilo a přišlo mi, že to cítíme velmi podobně.
A s církvemi – ono je to dost složité a opravdu lidé, kteří se na církve dívají zvenčí, mohou mít pocit, že ti “v církvi jsou chudáci, kteří nic nesmí“…
Jistě, tím že jsem součástí konkrétně katolické církve, přijímám její pravdy jako hotovou věc – ale to neznamená, že trpně sklopím uši a nebudu nad tím ani přemýšlet – tak to nefunguje. A rozhodně katolická církev má do vymývárny mozků dost daleko. mmch,zvěrstva se nepáchala jen ve jménu Boha, ale ve jménu čehokoliv jiného…. co se dodnes páchá ve jménu peněz, je přece dost nehorázné….? Je to vždycky o lidech a o tom, že všechno se dá překroutit – ovšem z toho nelze vinit Boha. Ale to jsem opravdu nechtěla rozvádět, to jen tak na okraj pro uvedení na pravou míru… Padmé jistě odpustí 🙂
Moc děkuju za všechny Vaše příspěvky. Jsem ráda, že jste napsaly… od každé z Vás si “beru“ kousek… Díky moc.
Vím, že je to téma těžko zformulovatelné. I já to vnímám hodně pocitově a hluboko uvnitř (a bez pravidel).
Jsem přesvědčená, že nad námi “něco“ (někdo) je.
A věřím, že existují strážní andělé.
Stejně tak věřím, že se v životě máme snažit o dobro, pochopení, soucítění, lásku, toleranci a že máme pomáhat… Vím, že každá z nás je na jiném pomyslném stupínku svého vlastního vývoje, ale podstata zůstává stejná – máme se učit, máme se hodně co učit a máme být “lepšími“… vědomě “pracovat“ na tom, abychom byli/y lepší…
Tak to “vidím“ (cítím, vnímám) já…
Ještě jednou děkuji.
Bez noci bychom si nemohli uvědomovat den, bez smutku radost, bez nenávisti lásku, bez zla dobro…
Milá Lien. Ale já mluvím o VÍŘE a ta může mít jakoukoliv podobu. Jenom je mi líto, že se ti církve nějak hnusí. Víš, ono to je hlavně o lidech a o jejich svobodné vůli. Kdyby nebyla svobodná vůle a možnost konat i špatné, tak sotva budeme něčím jiným než anděli nebo něčím podobným. Ale právě proto, že máme dělat i chyby, tak máme dánu svobodnou vůli. O tom to všechno je. Proto se děje i hodně hodně ošklivých věcí, protože prostě lidé “MOHOU“.
Virenko, budeš se možná divit, ale setkala jsem se už s tím, že mi i lidé s katolickým vyznáním říkali, že jsem silně věřící i přes fakt, že opravdu nemám žádné vyznání. Ani se nehodlám k žádnému vyznání v blízké době přihlásit. Prostě mi moje víra vyhovuje tak jak je. Nebo jak jsi to přesně myslela? Víra přece nezávisí na tom, jak je co zřízeno tady na Zemi, ale souvisí přece s vnitřím světem každého člověka. Někdo potřebuje ke svojí víře kolektiv a jiný si ji schraňuje pro sebe ve svém srdci. Jsou různé způsoby jak věřit, nebo snad ne?
čtenářka
tak jsem ráda že už to lien napsala za mě, napsala to líp než bych dokázala já, také věřím že něco je a pomáhá mi to v těžkých chvílích, nebo aspon to tak cítím – taková berlička, ale nepatřím k žádné církvi ani skupině a ani to nemám v plánu, také si myslím že potom jsou ti lidé trochu manipulování…tohle je moje víra v něco, je jedno jestli to někdo nazývá bohem, vyšší sílou, přírodou…jinak se nechci opakovat protože holky to napsaly moc hezky spoustu věcí se mi tu líbí jak je napsáno, sice osobně nijak nehloubám tak jak vy, ale když v uvozovkách bilancuju co a jak byl můj život a proč se mi stalo zrovna to a to s odstupem času najdu odpověd proč,že i to všechno zlé je pro něco dobré a má svůj význam…a myslím že i kdyby se člověk zachoval v danou chvíli trochu jinak tak nějakou smyčkou se stejně dostaneme do doby nebo situace ve které jsme..
Tak pro mě otázky, na které se padmé v úvodní textu ptá nemají s náboženstvím, církvemi a bohem vůbec nic společného. Nejsem věřící a přesto vím, že jsou věci, které nás přesahují, nepotřebuji k tomu být v nějaké skupině, která mi to potvrzuje nebo mi snad /což si myslím, že tak je/ určuje jak a co bych měla cítit. Zároveň věřit něčemu jen proto, že to někdo říká nebo je to obecně dáno mi také nejde, takže ani já se za věřícího nepovažuji. Naopak se mi církve jako takové trošku hnusí, s pohledem do minulosti dvojnásob, co vše lze pod rouškou víry v boha napáchat…
Padmé ano, myslím noví přátelé, lidé, se kterými si rozumím, ale vracejí se i ti staří, jen ne všichni a ne tak jako dřív.
Moc Vám všem děkuju – Bamisko, Lien, Čtenářko, Babofko, Virenko, Ájíku, Jarmuschko – díky moc za napsání, za Vaše názory a také: díky za tipy na čtení.
Čtenářko, moc hezky jsi to napsala. Souhlasím asi ve všem, snad jen dodám, že víru pokládám za schopnost, a tuto schopnost nemá každý. Ale i mnoho lidí “nevěřících“ zažilo zkušenost přesahu, prakticky prožili zkušenost, která jim existenci vyšší síly prokázala. Podle mě se tito lidé nedají označit za věřící (pokud se potom nepřipojí ke konkrétnímu náboženství), nicméně oni potom “vědí“.
Co jsi napsala na konci, je taky pravda – člověk obdařený vírou se některými věcmi opravdu nezabývá a nemusí je řešit. Mně toto bohužel naděleno není, nejsem schopná přijmout odpověď “tak to prostě je a nepřísluší ti to řešit“. A to je zase ten důvod, proč se být věřící necítím.
…hm podpis…
čtenářka
Ano, Virenko, tak to většinou bývá. Těžko uchopitelné téma se nedá moc snadno popsat něčím tak nepřesným jako jsou slova. Je pravda, že Bible je spíš něco jako knihovna a napsali ji lidé. Ne božská síla. Takže chápu i jak to myslíš. Víru si musí každý vyřešit v sobě sám.
Podle mé představy neexistuje víra “napůl“. Prostě člověk věří a nebo nevěří a mezi tím nic není. Prostě si buď připustí existenci něčeho většího a přijme to do svého života (a je jedno jsou formu ona představa má) a nebo to nepřijme a urputně to odmítá. Mnohdy se mi zdá, že oni občas až agresivní ateisté spíš onu myšlenku v životě velice postrádají. Ale to si musí také vyřešit sami.
Každopádně víra jako taková odpovídá na onu spoustu otázek, které nastínila autorka diskuze a hlavně, člověk se pak jistými otázkami vůbec nezbývá, jak jsem již psala, protože to jednoduše není jeho věc, ale mají to v kompetenci oni tam nahoře.