Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dvě čárky
Máte chuť si popovídat? Uvařte si kafíčko, dobrý čaj nebo nalejte sklenku vína a zavzpomínejte s námi na dvě čárky, které změnily vás dosavadní život. Jistě nemusím napovídat, jaké čárky mám na mysli 😉 Ostatně, i když téma tohoto týdne pochopíte po svém, nic se neděje 🙂
Zamyslete se a napište nám, jak vzpomínáte na chvíle, kdy jste poprvé objevili/y dvě čárky na těhotenském testu? Co tomuto okamžiku předcházelo? Jak jste se cítili? Co jste dělali bezprostředně po tomto zjištění? Komu a jak jste radostnou novinu oznámili jako první?
—
Tato diskuze je součástí říjnového Pojďte si povídat… pěkně od začátku a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
!!! Budete-li mít k tomuto tématu i delší povídání, můžete nám je do pátku (15.10.) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň nějakých 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Začátkem listopadu pak vybereme alespoň jednoho z autorů článků na tato týdenní témata a pošleme mu pěknou knížku 😉
Zavi, ale medicína byla vždycky nejnáročnější škola, to se mezi vysokoškoláky (i středoškoláky) vědělo vždycky. Rozhodně je rozdíl mezi školami, je rozdíl i mezi jednotlivými lékařskými fakultami tady v Čechách a veliký.
Když si na školní roky vzpomenu, jdou mi koutky do úsměvu z představ některých lidí, jak si načtou něco ke konkrétnímu zdravotnímu problému jen z netu… Kéž by to takhle šlo. Ať se holčina tuží, za rok toho bude mít asi plný kecky a kdo to nevzdá v prvních třech letech, ten už si zvykne… Je toho prostě hodně a ošidit to není kde.
V době školy jsem na rodinu vůbec nemyslela. Můj pocit už tehdy byl, že pokud bych byla na někoho odkázaná ještě na škole, byla bych dál v pozici dítěte – na někom plně závislá (netuším na kom), a to podle mě k roli rodiče vůbec nejde. Ne že by to byl plán, ale chránili jsme se před početím velmi důkladně a žádný plán nouze jsme neměli, ten bychom museli tvořit akčně.
Já tedy nejdřív škola, praxe, atestace, pak přišlo na rodinu. Do té doby mi na to ani mysl nepřišla, protože jsme zajišťovali základní potřeby. (Nejen bydlení, ale opravdu ten základ.) Naštěstí jsme celkem skromní :), takže děti přišly víceméně ve chvíli, kdy nás to oba napadlo :))
Virenko, děkuji za vyčerpávající odpověď, přesto, že tohle téma by mělo být o Dvou čárkách:-). Samozřejmě těhu dcera neplánuje, ale kdyby k tomu po dobu studií došlo, určitě jsme odmítaly přerušení těhu. No nic, budeme to řešit, až to příjde, protože každá doba bude mít svoje. Buďto mezi vysokými školami rozdíl je nebo si ho dělá dcera sama. Už v prvních 14 dnech se učila a učila a učila, ve škole psali testy a zkoušeli je. O spolužácích z gymplu ví, že pořád ještě spíš užívají života. Dala se na vojnu, ať bojuje:-)) Jinak je ale nadšená – z informací, z přednášejících, ze spolužáků – tedy většinou, vyjímky se najdou:-)) Jestli ještě můžu mít všetečný dotaz, udělala sis napřed praxi a atestace nebo napřed bylo mimi? A bylo to tak, jak sis to naplánovala?
Zavi, dotaz byl na reakci na čárky :)) – proto ta stručnost. Ty se ptáš na okolnosti a plány, to je něco jiného. Já jsem těhotenství plánovala. Rozhodně ne na dobu studia, i proto, že mně by rodiče rozhodně nepomáhali, naopak, maminka používala jako hlavní argument proti studiu vysoké školy, že to stejně nedokončím, protože budu dřív těhu. A manža na tom byl hůř než já co se zázemí týče. V antikoncepci jsme byli pečliví oba a kdyby něco nevyšlo, netuším, jak bych byla situaci řešila.
Ve škole bylo několik těhotných kolegyň a je to určitě všude, pitvy netrvají věčně a určitě bych do této doby těhotenství neplánovala, na druhou stranu – není přece žádná katastrofa studium rozložit. V době pitev těhotnou kolegyni nepamatuju, ale není tolik divu, protože byla jiná situace než dneska. Dneska se dost lidí na medicínu dostane, zájem klesá a počet přijatých je proti mým letům jistě dvojnásobný. Za nás to byl malý zázrak se tam dostat a spousta lidí byla přijata na několikátý pokus – těhotenství si každý hlídal hodně a kdo otěhotněl, ten to i plánoval – z nejrůznějších důvodů. Všechny děti byly po 3.ročníku, kdy jsou už teoretické předměty odbyté…
Na tvém místě bych to tolik neřešila, zase takový rozdíl oproti jiným školám to není. A když má maminka zázemí a péči o dítě, dá se zvládnout každá škola, když se chce.
Vzhledem k době, ve které jsem otěhotněla já, můžu psát jenom o čárkách na pivních táccích.:) Vzhledem k mému vztahu k pivu jich nikdy víc jak dvě nebyly. Vždycky ale mimo těhotenství…
Docela mě překvapilo, nebo spíš zaskočilo, kolik z vás mělo s těhotenstvím potíže. Moc bych přála všem, aby mimčo vždycky přišlo v pravou chvíli a bez problémů! Jste úžasné, že si o tom s námi povídáte.
Virenko, obzvlášť u tebe by mě delší popis docela zajímal:-)) Ještě nedávno jsem si myslela, že kdyby dcera neplánovaně na studiích otěhotněla, nějak bych jí pomohla a snad bychom ustáli i mimčo i studium. Nástup do školy všechno změnil. Pitevna povinná hned od začátku, nepřítomnost se neomlouvá. A na pitevnu (tuším že i do chem.laboratoří) je těhotným a kojícím zakázán. Takže jestli můžu, směřuju k tobě dotaz: jak jsi plánovala těhu ty?
Na první dvě čárky vzpomínám jako na něco neuvěřitelného, přišlo mi, že to snad ani není možný. Prvně jsem to řekla kamarádce, protože byla nejblíž… Odpoledne pak manželovi. Pak dlouho nikomu. Moc se mi líbilo to tajemství.
Podruhé jsem to řekla první manželovi a byla jsem moc šťastná, protože na tyto dvě čárky jsme si počkali rok a zrovna v té době kolem mě bylo hrozně moc těhulek a miminek a to je pak člověku opravdu moc líto, když ta menstruace chodí pořád tak jak má.
TAky jsem počkala asi do 12tého týdne.
Potřetí jsem to snad prvně prokecla tu :-), i když anonymně. Bylo to tak rychle, že mě to zaskočilo.
Pak se to dozvěděl manžel a pak dlouho nikdo.
Mně přijde, že potřebuju delší čas sžít se s tím stavem a uvědomit si a prožít si, že ve mně roste miminko. Pro mě je těch devět měsíců doba tak akorát naladit se na toho človíčka.
Taky pro mě strašně moc znamenají ty pohyby, to, že mrňouska cítím, vím, kdy spí, kdy ne, cítím, kdy se lekne, kdy se mu něco nelíbí… Zkrátka, kdy se stává něčím víc než těmi dvěma čárkami.
Přeju všem, které na dvě čárky čekají, ať se brzy objeví…
Já jsem o své první dvě čárky přišla, když jsem potratila samovolně v 8. týdnu těhotenství.Drhé dvě čárky byla naše vymodlená dnes již 6 letá dcera a třetí dvě čárky skoro dvouletý syn.
Tak moje první “dvě čárky“ byly vlastně “vločky“ v ordinaci bývalé gynek. Mimi bylo plánované…takže jsem si šla jen pro potvrzení, ale tak obrovskou radost a neskutečně velké množství energie to vykřičet do světa, že JÁ jsem těhulka už jsem nikdy potom nezažila. Všichni v čekárně to na mě museli poznat. Tehdejší přítel mi říkal, že když jsem vyšla z ordinace celá jsem svítila…prý jsem mu to ani nemusela říkat. Bohužel osud tomu chtěl a tak mi v 15. týdnu po ultraz. vyšetřením dr. v porodnici sdělil, že nevidí tlukot srdíčka. Od začátku jsem měla problémy, ale nějak jsem si to nepřipouštěla, že mě tohle může potkat. Dušičku jsem měla v tu chvíli rozervanou na milion kousků. Uběhlo pár let a já se vdala za úplně jinýho člověka. Otěhotněla jsem hned první měsíc, potom co jsme si řekli… chceme mít spolu dítko. Nějak jsem cítila, že to vyšlo a jsem těhotná. V podstatě ty dvě čárky nebyly překvapení. Měla jsem obrovskou radost a byla jsem pyšná, že jsem těhotná. Byly tam ovšem slovíčka ale….co, když???? Celé těhu jsem měla problémy, ale zvládla jsem je…..a na Velký pátek jsem porodila svoje očekávaný dítko…holčičku Dominičku. A jak šel čas, tak jsem se rozvedla, našly jsme si novýho tátu a já začala šíleně toužit po druhým dítku. Byla jsem doslova šílená, jak jsem počítala dny, pak to byly měsíce a najednou to byl víc jak rok. Mezitím jsme koupili naši chajdaloupku a na zámeckým komíně se na jaře objevil čáp. Pořád lítal přes naši zahradu a já s otevřenou náručí běhala a volala…tady čápe, tady!!!! (do dneška mi kamarádky říkají, že proto máme kluka:o). Jenže čáp zklamal:o( Pak jsem v novinách vyčetla jaký strom vydává energii a je schopen léčit tu či onu nemoc. Narazila jsem na třešeň….ta jako jediná jen v době květu dokáže pomoci otěhotnění. A tak jsem letěla na zahradu k naší krásné, dvoudruhé třešni (jeden strom, ale dva druhy třešní) a začala jí objímat a prosit o to, aby mi dala sílu otěhotnět. Možná se někomu budu zdát divná, ale věřím tomu. Buď to, to bylo třešní a nebo i tím, že bohužel v červnu zemřela přítelova maminka a já jsem se přestala nimrat a počítat dny…. V září jsem měla mykózu, kterou už jsem nezvládala domácí léčbou a tak jsem dostala léky. Jenže po dvou dnech “užívání“ jsem začala špinit…bylo to strašně divný, vždyť do m mám ještě skoro 5 dnů. Vnitřní hlásek mi najednou pošeptal…co když!!!! A tak jsem přestala s lékama a pár dnů fintila, že na mě něco leze a dala si klidový režim. Jenže to vypadalo jako klidový režim…každou volnou minutu jsem přemýšlela…mám si ho koupit…a co když bude jen jedna….budu zklamaná, ale co když budou dvě. Když jsem si šla pár dnů po datu m koupit těh. test, byla jsem strašně nervózní. Myslím, že to na mě bylo vidět jak jsem nervní…pamatuji si, že se mi klepaly strašně ruce. Hned jsem letěla na záchod na poliklinice. Těch pár minut najednou bylo jako děsně dlouhá hodina. Papírek jsem měla položený na umyvadle a přiklopený kelímkem, abych na to neviděla…cítila jsem,jak se nervozitou strašně potím. Huráááá…už můžu. Noooo…a je to v pytli, zase jedna:o((( Byla jsem z toho tak zoufalá, že jsem tu druhou čárku tahala i očima. A nejdnou se mi začalo zdát, že ji tam jakoby slabounce vidím. Při tom osvětlení co na toaletách mají, jsem si fakt připadala jak cvok. Papírek jsem si dala tak 5 cm před oči…a ona tam fakt ta druhá lehounce byla. Nastartovala jsem naši tehdejší křapku a jela do jiné lékárny a doufala, že tam budou mít citlivější testík. No měli, ale jen výhodné balení 2 v 1. I tak jsem ho lapla a valila domů. Tu rafičku na hodinách jsem normálně hypnotizovala…už ….a byly tam “dvě čárky“. Teda ta úleva a pocit štěstí…nádhera. Okamžitě mě, ale schladil pocit, vždť jsem brala léky, které se v těhu nesmí….bože co když se to bude znovu opakovat…I tak jsem nelenila a vydala se opět do lékárny pro dudlík. Přítel si musel dát ruce za záda a hádat co, že jsem mu to koupila. Nepřišel na to a tak se mohl podívat. První reakce byla…co to je???? Tak jsem mu vysvětlila, že budeme mít mimi. Radost mi pak zavládla v dušičce, když jsem zjistila u dr., že je mimi v pohodě (byť jsem parkrát ještě špinila). Ale největší radost z “dvou čárek“ jsem měla opravdu až v květnu, kdy jsem porodila zdravého chlapečka Honzíka.
Druhý testík skončil v lékárničce…za dva měsíce jsem ho poslala manželce přítelovýho kamaráda. Měla taky dvě čárky…a možná díky 2 v 1 jsem získala novou kamarádku a Honzík od narození skvělé nepokrevní holčičí dvojče:o)))))
Protože přítel je o 22 let starší a je jak on říká realista, tak prý, až vyhraje milión a zabezpečí nás finančně…můžu zase toužebně vyhlížet ony “dvě čárky“. Tak nevím, ke kterýmu stromu mám jít tentokrát:o))))))))
tak mi se paradoxne na tehotenskem testu objevila jen jedna carka a ja jsem nejak mela pocit, ze jsem tehotna, tak jsem sla k dr., ale bylo to opravdu moc brzo, ze to dr. poznal az z krve a strasil me s mimodeloznim tehotenstvim…prezili jsme i problemy na zacatku tehotenstvi tak v 6-7 tydnu a proto jsem rozhodnuta, ze u druheho to bude vedet jen manzel..az po prekonani 3 mesicu se to dozvi zbytek…
a jak psala tusim Virenka, tak jsem mela silene problemy v praci, porad jsem uvazovala, jestli to rict a udelala jsem chybu, ze jsem to rekla…myslela jsem si, ze to bude OK, ze si v klidu odpracuju do materske, ale bohuzel realita byla jina:((
Paráda! Už jsem měla strach, že jsem s tématem střelila úplně vedle (no jo, jsem strašně nedočkavá, nejradši bych měla první komentáře do pěti minut a během první hodiny aspoň desítku :-)), pak jsem naopak nabyla dojmu, že jsem se trefila moc a všichni se pustí do článků :-))) (není jednoduchý se mi zavděčit, co? :-))
Virenko, myslím, že chápu, jak to myslíš, s tím “opravdovým těhotenstvím“. Já tomu tak nějak nemohla moc uvěřit, že “fakt jo“, s pohyby miminka už jsem si byla jistější, že to tak vážně je 🙂
Pořád jsem hledala na netu i v knížkách, jak je zrovna ten mrňousek velký, co asi tak dělá. No blázen, ale bylo to moc fajn.
berdy, taky dík za příspěvek. U nás se dávala těhu průkazka až po 12.tt, tak to by se manžel na důkaz načekal :-)) Dokonce napoprvé se dr. spokojil s tím, že jsem řekla, že mi vynechala menstruace, vyšel mi pozitivní test a miminko je chtěné. UTZ tenkrát ještě v ordinaci neměl, na krev mě taky neposlal… docela jsem tenkrát byla zklamaná…
mamcatero, úplně mi přeběhl mráz po zádech, když jsem tvůj příběh četla. Jsem ráda, že nakonec přišly i ty dvě čárky s dobrým koncem a moc držím palce, aby se tahle lepší část příběhu u vás co nejdřív opakovala. Doufám, že se pak s těmi novými dvěma čárkami přijdeš k nám pochlubit – v tam-tamu jsou takové krásné zprávy vítány s otevřenou náručí.
Pak tu můžeš založit rovnou i novou diskuzi – nejlépe pro maminky budoucích letních miminek, co ty na to?
zuzino, no jo, s nemocenskou se to tutlá fakt blbě… ale což…