Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Moje VD začátky
Máte-li náladu, pojďte si povídat…
Zkuste zavzpomínat na své VD začátky – jak jste objevili tyto stránky? Co vás přimělo i k dalším návštěvám? Co se od té doby změnilo? Proč jste se rozhodli, že se (ne)zaregistrujete?
Vím, že podobná diskuze tu už byla, ale lepší téma do začátku nové “povídací hry“ mě prostě nenapadlo. O co jde, se dočtete v článku Pojďte si povídat… pěkně od začátku.
!!! Budete-li mít k tomuto tématu i delší povídání, můžete nám je do pátku (8.10.) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň nějakých 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Začátkem listopadu pak vybereme alespoň jednoho z autorů článků na tato týdenní témata a pošleme mu pěknou knížku 😉
ja jsem na VD narazila, kdyz jsem potrebovala poradit, takze nejdriv jsem psala do poradny a rady se mi zdaly super… tak jsem porad nakukovala, az jsem se zaregistrovala…taky mi prislo, ze je tady zavedena parta, ale nejak jsem se zapojila do diskutarny, sem tam neco napisu i jinde:D a priznavam, ze na VD nakukuji kazdy den – teda pokud jsem doma:D, kdyz nemam cas psat, tak si aspon proctu co je noveho..
Já už si to taky nepamatuju přesně. Bylo to v lednu 2006, malá měla 4 měsíce a my nově internet.
Rozhodně mi padl do oka tehdejší design – byl mezi weby fakt jedinečný – a hlavně poradny. Ty jsem pročítala každý den všechno. Nevím, jestli je to můj dojem, ale tehdy byl v poradnách větší pohyb než dnes.
Taky jsem se tehdy ráda zapojovala do sbíracích soutěží a tady se tehdy sbíraly klubíčka, za určitý počet byly odměny. To byl taky fakt, proč jsem se registrovala.
No a přešel nějaký ten pátek a Petra hledala někoho na korektury. Tak jsem se opatrně ozvala, že mě čeština baví a snad bych mohla být i nápomocná. Kdy to bylo přesně nevím, to by věděla Petra. No a tak jsem propadla VD nadobro, i když teď už jsem víc na druhé straně barikády :o) Nejdřív to byly opravdu korektury textu, pak jsem se přes schvalování článků dostala ke vkládání fotek a nakonec jsem byla mezi htlm tagy ztracená :o) a při nástupu do práce jsem si založila pro žáky taky stránky (po vzoru Brmbulky).
Stejně jako třeba Bára nebo Šárka vzpomínám na Káču, Taminu, Paminu, holky ze “Zimňátek 2005“, Vandulu, no nerada bych nějaké jméno zapomněla, takže raděj nebudu vyjmenovávat :o) Snad od prvních měsíců jsem si VD dala jako domáckou stránku, takže první, co na mě poránu koukne, jsou “naše“ VD…
Teď si dám chvilku pauzu, ale jak vidíte, po návratu z porodnice už jsem zase tu :oD
Zaregistrovala jsem se dva měsíce po narození prcka a to na přímé doporučení kamarádky, která sem taky chodí.
Ale myslím, že jsem před registrací nějaký čas jen nakukovala.
Zvykla jsem si i na novou podobu 🙂 a už si ani nevzpomenu, jak vypadaly předchozí VD …
Člověk zde najde hodně rad, inspirace, názorů, témat.. prostě VD jsou prima.
Jéje, to je hezké téma. Tak já jsem narazila na VD náhodou, to vím určitě. Byla jsem na mateřské dovolené, měla jsem čerstvě počítač a samozřejmě na něm trávila spoustu času. No a najednou jsem narazila na VD, které se stali mojí srdeční záležitostí. To bylo tuším někdy v roce 2006, kdy přesně si už nepamatuju – nějaký možná únor. No a pak jsem až do listopadu 2008 byla věrnou každodenní návštěvnicí. Bohužel po nástupu do práce už není čas, takže spíše jen občas na VD juknu, když mě zaujme nějaký článek nebo se potřebuju poradit.
Ale je hezký vidět, jak se u takových článků vždycky vynoří staré tváře. Ahoj Šárko ;o)
Taky vzpomínám na tehdejší návštěvnice – Káča, Pomněnka, Šárka, Vandula, Katie, Zbyšek… Jéje, kde je všem konec. Dneska když sem nakukuju, tak už mi většina jmen nic neříká. Ale zase je to o tom čase, když se zadaří a budu zase doma na mateřské, tak člověk ty lidičky zase víc pozná a budou ty tváře známější. Už aby se zadařilo…
Já se sem dostala díky svému ADHD synovi.Začala jsme sama pátrat o rady a vyhledávač mě zavedl na stránky VD.A jsem tomu moc ráda,ze začátku jsme sem chodila více meně sporadicky,ale později pravidelně.Díky VD a svému synovi jsem tu potkala skvělé kamarádky,co jsou na tom podobně jako my a které dokáží poradit.Nebýt toho,tak je ani neznám a byla by to veliká škoda.
Na počátku byla soutěž. I když ouplně ponejprv jsem asi taky hledala nějakou informaci, ale to už si nepamatuju, protože mě zaujalo, jak si tady tak “podomácky“ plkáte jako staré kamarádky. Ta virtuální kamarádství mezi stávajícími návštěvníky mi bránila v přidání se. Měla jsem pocit, že je kolektiv uzavřen, ale ze zvědavosti jsem VD navštěvovala a četla. Svoji roli sehrály i ty soutěže, že… Nejvíc mě zaujalo, že když jsem pak hledala nějakou informaci na internetu, VD mi “vyjely“ ve většině případů. Opravdu zde najdu odpověď téměř na vše.
Jo a k soutěžím – těch se momentálně neúčastním vůbec:-)
Je ze mě závislák, který sem prostě musí nakouknout, jak se kdo má, kdo co řeší a z čeho se raduje a děsím se chvíle, kdy vám děti odrostou a nastoupíte do pracovního procesu. Protože pak už většinou na nás, zůstavší, nemáte čas. A já prostě chci vědět, jestli ten způsob výchovy, výživy, řešení vztahů či čehovšeho bude mít předpokládané výsledky. Nebo jestli jako babičky názor nezměníte:-)) Zůstaňte tu s náma!
Tak já už vůbec nevím, co jsem tu hledala. Myslím, že jsem asi narazila na nějakou reklamu na VD, buď na netu, nebo prostě někde. Hned jsem si VD dala do oblíbených a staly se součástí mého internetového života a vlastně i toho skutečného, kdy jsem si tu mohla postěžovat, vylít srdíčko, nebo naopak se pochlubit, napsat radostnou zprávičku a mít radost z toho, že jste se mnou stejně jako já jsem s Vámi. Napadlo Vás někdy, co všechno jsme dohromady dokázaly? 🙂
Tak já už vůbec nevím, co jsem tu hledala. Myslím, že jsem asi narazila na nějakou reklamu na VD, buď na netu, nebo prostě někde. Hned jsem si VD dala do oblíbených a staly se součástí mého internetového života a vlastně i toho skutečného, kdy jsem si tu mohla postěžovat, vylít srdíčko, nebo naopak se pochlubit, napsat radostnou zprávičku a mít radost z toho, že jste se mnou stejně jako já jsem s Vámi. Napadlo Vás někdy, co všechno jsme dohromady dokázaly? 🙂
Já už se budu opakovat, podobná diskuze tu někde byla, ale když jsou VD ta moje srdeční záležitost 🙂 Jenom si tedy už vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem tehdy hledala. Měla jsem net asi 2 týdny, krátce před definitivním návratem do práce, leden, zima, obě děti choré… VD mi skočily ve vyhledávači asi 3x ve dvou dnech po sobě. Jejich tehdy výjimečný vzhled jsem si zapamatovala a když to bylo po několikáté na obrazovce, víc jsem si je prohlídla… Pár dní jsem reagovala neregistrovaná, díky lednovému a nemocnému volnu jsem se zapojila i do značně kontroverzní diskuze o domácím porodu a reakce byly natolik věcné a málo nenávistné a odsuzující, že jsem rychle pochopila výjimečnost tady registrovaných lidí a registrovala jsem se taky… Páni, jak mě o pár týdnů později mrzelo, že chodím do práce a že jsem net neměla dřív, v době rodičovské… Jak mohlo být to zimní posedávání doma příjemnější 🙂 Teď je už času opravdu málo, ale já se občas i snažím :), i když to tak asi moc nevypadá.
Ahojky všem:o)
Tak Zuzinu na VD přivedla antikoncepce a mě zase moje blonďatý štěstí…Dominička:o)
Tehdy jsme se vrátili z psychiatrie s diagnózou ADHD. Po týdnu studování na netu všech možných odkazů jsem natrefila na VD. Hned jsem spustila lavinu otázek a holky mi trpělivě odpovídaly. Taky jsem jim vylívala bolavý srdíčko a ony mě strašně moc podržely. A vlastně drží dodnes…za což jim opravdu moooooc děkuji!!!
Na VD se taky dočítám spoustu zajímavých rad…např. od pvosy ENCASTIKU…úžasná to technika:o) Sklidily jsme za ní s Domulou velké pochvaly a hlavně jsme strávily báječný odpo s něčím co nás obě hodně baví. I malej tvořil a to jsou mu jen čtyři.
Domula mě každý den učí bezmezné trpělivosti a pokoře. A VD mi dává skvělé kamarádky, které při pochybování o tom jaká jsem matka, mě zase z toho dna vytáhnou ven.
Prostě, VD mě baví:o)))))))