Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co vás vede k reakci?
Ahoj,všechny zdravím.Chtěla bych se Vás zeptat co vás ,,nakopne“,že reagujete na zprávičky v TamTamu,diskuzi…a jak moc Vám vadí,když někdo má jiný názor na danou věc nebo problém a napíše to.Má být reakce jen ve smyslu povzbuzení,přikyvování,utěšení a pokud si myslím něco jiného tak to raději nepsat?Já vím,že je to jiné asi v TT což tedy beru,ale v nedávné době se tu rozpoutaly docela zajímavé diskuze/ze života a co může potkat skoro každou z nás/,ale když se ozvalo pár jiných názorů tak se téma otočilo tím směrem,co kdo má nebo nemá psát..A má vliv na to jestli reagujete,nick zakládající osoby,třeba jen proto,že se třeba znáte více?
Z důvodu nestrannosti zatím anonymní přispěvovatelka:D
Vnímám těch otázek v textu několik, tak se pokusím na ně odpovědět. První otázka – co vás vede k reakci? Určitě je to v první řadě “téma“. Dost velký vliv na mě má i čas, když mám volno (nejsem v práci), jsem tím pádem na VD jaksi “víc vidět“. Pokud jsem v práci a času není nazbyt, projedu VD jen v rychlosti a reaguji jen na něco (co mě osloví nebo je mi nějakým způsobem blízké). Většinou se řídím pocitem – chci se k tématu vyjádřit, mám s ním osobní zkušenost, chtěla bych projevit účast-radost-lítost.
K těm “známým“ – je pravda, že když zahlédnu vzkaz nebo založení diskuze od někoho, kdo je mi příjemný a milý, podívám se, o co se jedná a reaguji podle časových možností. Nicméně – odpovídám i anonymním (nemám s tím problém, to spíš záleží na tématu).
Jiný názor – pokud někdo vyjádří jiný názor, vůbec mi to nevadí, je-li to slušnou formou (neuráží, neponižuje, nepoužívá sprosté nebo hanlivé výrazy). Řekla bych, že v tomto případě (jiný názor) je to kámen úrazu – to vyjadřování (formulace). Jsou lidé, se kterými diskutuji ráda, i když vím, že mají názor jiný (jako příklad – za sebe – bych mohla uvést třeba Zuzinu nebo Babofku).
Pravdou je, že Ty, které jsou tu k vidění delší dobu a už o nich ledaccos vím, vnímám shovívavějšíma očima – chci říct, tím že třeba vím, co mají za sebou, čím prošli/y, jsem k nim vnímavější a tudíž asi i tolerantnější.
A jinak mě také samozřejmě zajímá, kdo tento dotaz položil.
Moc díky,ještě chvilku to tak nechám-anonymně,ono to není až tak důležité kdo je zakladatelka,ne? a tedy jen na okraj,nakopla mě debata od Keensped jaké práva má dítě.že konkrétně tam pojalo počátek problému někde jinde než zněla otázka více lidí,a i tak se jim dostalo kritiky,že otázka zněla jinak.I když sama Keen si přála svůj pohled z různých stran,což se jí tedy ,,dostalo“.Toto není myšleno ironicky,jen konstatování faktu,jak to vnímám já.
Teď mi Ivča připomněla, co mě tu v diskuzích dost “pálí“ – větu “tak a teď mě kamenujte“ považuju za čirou provokaci. Jakkoli provokativní a odlišný může být názor, který jí předchází, neobsahuje-li urážky, vulgarismy, zesměšňování apod., nemám s ním problém. Jakmile za ním ale následuje tahle větička, považuju to za snahu o vyvolání hádky, nic víc, a to předchozí sdělení tím naprosto ztrácí na významu.
Ještě jsem přemýšlela o tom psaní nepopulárních názorů a negativních reakcí na původní zprávu nebo dotaz. Asi bych to vyjádřila tak – pokud se tazatelka ptá na názor, měla by počítat s tím, že si přečte i reakce, které se jí nemusí líbit a mohou se jí dotknout (tím neříkám, že ji má někdo urážet, to v žádném případě). Pokud ale položží jasně formulovaný dotaz, mělo by být snahou reagujícího v prvé řadě odpovědět na dotaz.
Co se týká mě, reaguju hlavně na to, co mě zaujme. I když někdy bych taky chtěla říci něco jiného, něco jak zmiňuje Pavlinkav, prostě si kopnout, ale radši to vzdám, protože prostě se nechci (nevím, jak to říct líp) “hádat“. Ale zase nemám problém říci svůj, byť odlišný názor. Spíš si říkám, jestli pak budu mít chuť dále reagovat, až se třeba rozjede diskuze – takže podle toho.
Rozhodně mi nevadí, když má někdo jiný názor,každý jsme jiný, tak je to snad jasné, ale obě strany by měly psát slušně, tedy bez urážek, sprostých slov atd.Vadí mi i arogance a ironie, skutečně na první pohled viditelnou.
Jinak musím říci, že mi vadí, když někdo něco napíše a dodá “a teď mě třeba ukamenujte“ – vykládám si to tak, že ten dotyčný počítá s negativní reakcí třeba většiny a právě ta “předvídaná“ reakce mi vadí, ten člověk už předem ví, že se něco nebude líbit ostatním,budou negativně reagovat, třeba i svým způsobem odsuzovat atd. A to teď nemyslím nějaké narážky atd. Ale třeba jen naprosto obyčejné věci, co jsou kolem nás dnes a denně a mohou potkat kohokoliv z nás. Vadí mi, když je třeba nějaký dotaz (narážím na jeden co byl už před delší dobou v poradně týkající se dětí) a místo odpovědi, co chtěla pisatelka znát se jí dostalo vesměs odsuzujících reakcí (aspoň z mého pohledu). Podle mě to bylo pro pisatelku samo o sobě těžké a ty reakce, jak pak sama napsala, slyšet fakt nechtěla.
Nechci tím vším říct, že se tady jen přikyvuje, to ne!Ale prostě jen někdy mám pocit, že čtenářky, které se tu nevyskytují tak často z takových reakcí si udělají svůj, i negativní názor a pak se jich moc do diskuzí nezapojuje. Na jednu stranu se jim pak ani nedivím.
Takže tak za mě, jsem se tak rozepsala, že ani nevím, jestli jsem vlastně odpověděla na dotaz:-)
Mě jak kdy. Většinou jen proletím a sotva přečtu.
Pokud je to téma, které se mě osobně týká, občas písmenko hodím, ale moc toho asi není :o)
Často se mi stane, že mám na věc jiný názor, ale nemám potřebu “si kopnout“ do pisatele, tak si myslím svoje a nechám to jít.
A dost často, než něco napíšu, tak už to napíše někdo jiný a já nejsem ten “poplácavací“ typ, abych jen napsala, to si myslím taky, nebo to je super apod. Na to mě nějak neužije:o) Prostě už to tam je a pro mě je to tím hotovo.
Určitě mi víc řekne zpráva nebo diskuse od někoho, koho tu aspoň občas zahlídnu a jsou jistě i debaty nebo osoby, kterým se účelově vyhýbám.
ještě mě tak napadlo, jestli je zakládající zuzina a ptá se proč mně /a tedy nejen mně/ přišlo nevhodné v diskuzi o lupence psát, že rakovina je horší, tak už jsem to vlastně napsala tam. Nepíšu, že to nemáš psát, jen že nechápu smysl. Nevím, jak by tohle mohlo pomoci a pokud má reakce ubližovat, stává se pro mě právě nepřijatelnou. Ne jiný názor, ale snaha ublížit. Ale nemyslím si, že tam tato snaha byla, abychom se špatně nepochopily.
Jé, pokud se to debaty o lupence vůbec netýká, tak se omlouvám.
Tak jsem si konečně uvařila kafe a sedla k VD s tím, že musím zase něco někam napsat 🙂 … takže to momentálně vede ke psaní mě.
Jinak se snažím reagovat na témata týkající se chodu stránek, což se mi ale třeba přes léto vůbec nedařilo, protože jsem nestíhala skoro nic a na psaní nebyl čas.
Co jsou děti ve škole/školce, tak se snažím reagovat na radostné zprávy aspoň krátkou gratulací.
No a svým způsobem reaguju na všechny založené diskuze, které otevřu, jenže ty odpovědi si skládám v hlavě. No a než si to takto poskládám, tak na to psaní nakonec většinou nedojde.
Problém vidím jednak v tom, že nedokážu psát stručně (a někdy se fakt snažím), jednak v tom, že se snažím hodně přemýšlet nad formulacemi, aby to nevyznělo jinak, než mám v úmyslu. Často se mi i v reálu zadaří hláška, která vyzní úplně jinak. A to je pak v psané podobě celkem problém.
Nevadí mi jiné názory, naopak jsem za ně ráda, ale hodně mi vadí urážení a hodnocení toho druhého na základě několika vět, které napsal.
Je pravda, že spíš zareaguju na někoho, koho na VD vídám. Ale není to tak, že bych na anonymní příspěvky nereagovala jen kvůli tomu, že autor není na VD registrovaný. Spíš nějak nezaujmou moji pozornost, takže je mnohdy ani nepřečtu.
Diskuze ze života, ke kterým se může vyjádřit prakticky kdokoli, vítám.
Jestli tuším správně, na co narážíš, tak tam bych viděla problém trošku v tom, když dotyčná popíše svoji situaci a žádá radu na konkrétní problém a místo toho se jí dostane ponaučení, že není z nejchytřejších, když se do takové situace dostala, ale odpověď na otázku tam vůbec není. To mi přijde vůči tazatelce nefér. Neříkám, že člověk svůj názor nesmí vyjádřit, ale čekala bych, že k němu přidá i tu odpověď na otázku.
uf, zase je to pomalu na seriál… no a pak se divte, že moc nepíšu… mnozí by za tu chvilku měli pět různých reakcí :_)
Já se “trapně“ přidám 🙂
Taky nemám moc času, takže reaguji jen občas, případně jen rychle písnu do plkárny a letím dál 🙂
Samozřejmě – více mě dotaz zaujme, pokud dotyčnou osobu znám. A taky, pokud mám k problému co říci, mám s tím zkušenost… Myslím, že je důležité druhého podpořit, nicméně sdělit svůj názor i tehdy, když je odlišný, když vím, že se nebude líbit – i tak cítím potřebu se vyjádřit, ALE – důležitá je forma sdělení. Vadí mi urážlivé, ironické, vulgární nebo posměšné vzkazy. Myslím, že i nepříjemná věc se dá podat tak, aby druhého nezranila, klidně tvrději, ale ne tak, aby tím druhý přicházel u úctu.
A – jistě, pokud někoho znám lépe, znám jeho povahu, reaguje se mi lépe, což je pochopitelné.
Ale jen v tom to není…. tož tak za mě 🙂
někdy mě něco vůbec nezajímá, tak nereaguju, jindy mě zaujme,ale mám názor jako většina ostatních, tak třeba také nereaguju, až na vyloženě radostné zprávy, porod, těhotenství, zdařená operace……, kde mi prostě přijde nutné sdílet radost s tím, komu se daří, u takových zpráv mi i “záleží“ kdo je píše, určitě mě více potěší u známého než u někoho anonymního popř. koho vidím prvně. No a pak také reaguji, pokud mám úplně jiný názor než ostatní, protože mi přijde důležité sdělit, že to vidím jinak.
Ráda si přečtu i názory neshodné s mým, ale slušně a neagresivně napsané. Myslím, že touto schopností vcelku slušně vládne Marina nebo radka.
jo a dodatek – docela mě zajímá, koho to zajímá:-)