Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Diagnoza - Lupénka
Ahoj holky,
moc nechodím, spousta starostí a čas s nimi strávený mi jen málo dovoluje mezi Vás zavítat.
Ale dnes jsem měla jednu dorážku, a tak se musím vykecat.
Manžel už delší dobu řeší kožní problémy, ale spíš po domácku, znáte chlapy. Nicméně zhruba před měsícem jsem ho donutila zajít na kožní, aby s tím začal něco dělat. Bylo to hodně podobné tomu, co jsem řešila letos v zimě s Eli. Zkrátka suchá odlupující se ložiska na kůži. Eli tenkrát doktorka diagnostikovala nějakou kvasinkovou infekci a tudíž se tak nějak předpokládalo, že to samé má i manžel. Elince tehdy žádné doktorkou předepsané masti nepomohly, až když jsem zašla s tím za homeopatem, tak po jeho zásahu vše zázrakem zmizelo. Nicméně manžel se s tím potýkal dál. Tehdy jen na rukách.
Jenže v posledních týdnech se to vše tak nějak zhoršovalo. Ještě před dovolenou se mu zničeho nic udělaly na hrudníku a na nohách obr puchýře, které se jen velmi špatně hojily a pak přešly v takové ohraničené suché fleky. Slaná voda mu to ale nějak zažehnala a trochu se to zhojilo. Nyní už to měl na dlaních a znovu na nohách. To už jsem začala na něj tlačit, aby za tou kožní znovu zašel, že to není normální. Mysleli jsme na nějaký druh ekzému nebo alergie a pod. Takže šel dnes znovu.
Jen vyšel z ordinace, už mi volal, že má lupénku 🙁 Když jsme se pak doma bavili, tak jsem se ho ptala, jak to , že to nepoznala už minule. Prý ji řekl jen o těch flecích na kloubech na rukách. No chlap no. Nyní když viděla i to ostatní, tak prý jí to bylo jasné. Samozřejmě, že ještě podstoupí testy, ale podle všeho a jejího lékařského úsudku je to na 90% podle příznaků právě lupénka.Takže úplně jasno bude až za pár týdnů.
Takže nejen on, ale i já jsem z toho špatná. Tak nějak jsem si prošla informace na netu a protože mám pár známých tímto onemocněním postižených, tak jsem z toho špatná.
Vím, že to je autoimunitní onemocnění kůže, které je dáno základem geneticky a spouštěčem může být mnoho věcí. Navíc znáte to, pak si dáte do souvislosti mnoho věcí, protože první vás napadne, kdo z rodiny tím mohl trpět a velmi brzy jsme byli tzv. “doma“. Manželův táta tímto trpěl okolo třicítky také, ale jemu to zasáhlo jen ruce a ne jen z vnějšku, ale i co se týká degenerace kloubů. Tehdy se málem dostal i do invalidního důchodu, protože měl narušenou hybnost prstů. Nicméně tehdy se to asi tak neřešilo, ale přešlo to, tedy až na ty zdeformované klouby na prstech. Tím samým trpí i jeho sestra , tedy manželova sestra(ta co jsme u ní byli v Řecku). Ano všimla jsem si, že má něco podobného a neustále se něčím maže, používá speciální šampony na vlasy a tak, ale prostě v tu chvíli mi to nedostřelilo a ona o tom moc nemluvila. Takže OK máme to v rodině.
Bohužel mě trápí ještě další věc. Statisticky je prokázáno, že pokud tímto onemocněním trpí oba rodiče je 70% šance, že dítě tím bude trpět také. Pokud jen jeden z rodičů tak 30%. Rodičům, kteří trpí tímto onemocněním oba, se nedoporučuje mít děti.
Takže asi chápete, že mám trošánek obavu, že Eli se asi dostala do těch 30% 🙁 Měla po těle prakticky to samé, ale tehdy nám pomohly bylinné přípravky a homeopat. Manželovi jsem navrhla to samé a co nejdříve. Budu doufat, že to manželovi pomůže a co hlavně, budu se modlit, abych se mýlila a Eli nebyla v těch 30%.
Použiji trochu ironie, protože před časem když jsem tu řešila vlastně “malichernosti“ okolo starostí s penězi , se zázemím a životem všeobecně, tak ti kteří mi prorokovali, že jsou na světě horší věci, a co bych dělala kdyby… tak doufám,a že teď budou spokojení. Taky jsem si ještě před časem mohla říct, když jde jen o tohle a ne o zdraví nebo o život, tak jde vlastně o ho…
njn ne nadarmo se říká, že nikdy není tak špatně, aby mohlo být ještě hůř
Omlouvám se za ten román, ale kratší to neumím
Jejda, zapoměla jsem se podepsat (anonym). Myslím, že tvůj manžel může být šťastnej, že má v tobě takovou oporu. To je hodně důležité. Můj exmanžel takové pochopení neměl, když se mi potíže zhoršily. Ale naštěstí mám kolem sebe jiné lidi, kteří mě berou takovou jaká jsem. Nějakou dobu jsem byla celkem v klidu, ale v poslední době se mi to zas zhoršilo. O homeopatii jsem už přemýšlela a spousta lidí mi to doporučila. Bohužel mám ale teď tolik starostí s malou (takže stres a nervičky)a sebe tak nějak zanedbávám. Ale už s tím budu muset něco začít dělat. K lékařce zajdu opravdu, když je to akutní, ale jinak se léčím sama. Hodně mi pomohly konopné výrobky a taky bylinné směsi – čaje. Vzhledem k tomu, že malá má víc zdravotních problémů, tak asi nebude naškodu homeopatii vyzkoušet, protože zatím nám nic moc nezabírá. Teď se chystáme do lázní, tak snad aspoň to trochu pomůže. Tak ještě jednou, hodně síly. Katka.
….tak ti kteří mi prorokovali, že jsou na světě horší věci, a co bych dělala kdyby… tak doufám,a že teď budou spokojení…
to myslíš opravdu vážně??? to musíš být teda sakra vytočená, když si dokážeš takový zlý věci myslet o komkoliv:-(
ahojky Matildo 🙂
Jsi hodná a díky za oporu. Jo máš pravdu, homeopatie stojí spusty peněz a pravda také je, že pokud bude při jejím využití házet flintu rovnou do žita, tak se může minout účinkem. JJ musím najít co nejdříve práci, aby jsme na tyto výdaje byli připraveni, protože teď to bohužel nepadá v úvahu. Jediné s čím můžu pomoci a co můžu pořídit jsou bylinné přípravky jako je konopná mast, nebo právě tebou zmíněná sůl nebo bahno z mrtvého moře, která se dá za docela rozumnou cenu pořídit.
Jo jo Matidlo, máme to pořád obě něco, hele nás fakt čeká ráj 😀
Evi, to mě moc mrzí, taky se to na vás valí ze všech stran a lepší zprávy v nedohlednu, co?
Já bych opravdu nejvíc sázela na pomoc homeopata, jen musíš vyvinout nesmírné úsilí, aby manžel byl této možnosti otevřený a nakloněný. Pokud tam půjde s nedůvěrou a pesimismem, tak si opravdu psychicky ubírá možnost léčení. Toho si musí být vědom. Částečně by mohlo pomoci i setkání s nějakým kineziologem, aby mu odblokoval tu část, která mu v psychice a následně v tělesném zdraví způsobuje dané problémy. No a taky jsou možnosti, jak lupénku léčit, dneska se dá koupit hromada nových prostředků, sůl z mrtvého moře apod., jsou solné jeskyně, které někomu dělají moc dobře, jenže, a teď se doufám nebudeš zlobit, že to otočím na peníze, ale bude to léčba dost nákladná, čehož já bych se bála nesmírně, protože náš rozpočet by na to absolutně nestačil. Tak držím palečky, úkolů máš před sebou mnoho, najít si práci aspoň trochu slušně placenou jde ruku v ruce s tím vším.
Evi, ty jsi neskutečná bojovnice, věřím, že ten pán nahoře to všechno zařídil tak, aby to tvůj muž s tvou pomocí a oporou všechno dobře zvládnul, neboť jak se říká, máme naloženo pouze tolik, co zvládneme.
Jo a o Eli bych se nebála, pokud na homeopatickou léčbu reagovala tak krásně, tak tohle je cesta, jak ji vnitřně podpořit natolik, aby se v ní nemoc nerozběhla.
Hlavu vzhůru, moc na vás myslím.
Ahoj anonymní,
moc ti děkuji za tvůj příspěvek, a hlavně přeji hodně sil a obdiv za to, jak to zvládáš. Aniž bych tě četla , tak jsem psala ten předposlední příspěvek a psychika je si myslím to o co tu hodně běží. A manžel je prostě ten typ, který by se bez podpory zhroutil. Tu ale ode mne má, nejsem necita.
Jen ještě dotaz, homeopatii jsi zkoušela? Nedá se mi nezeptat, protože tu píšeš jen o lékařce.
Elince právě se objevila před rokem suchá kůže, bylo to právě po virozách protože loni na ně trpěla hodně. Tehdy mě doktorka ujišťovala, že to jsou jen nějaké kvasinky, ale mě se to nezdálo. Měla hodně suchou kůži vůbec skoro po celém těle a pak se objevily ty ohraničené suché fleky. Ještě než jsem zašla k homeopatovi, tak jsem taky mazala jak vzteklá a sice se to třeba zlepšovalo, ale nemizelo. Až po té homeopatické léčbě jí to za pár týdnů zmizelo. Do té doby měla takovéto fleky na nohách, na zadečku, v podpaží a na tváři. Už jsem z toho tehdy byla nešťastná, ale jak píšu, zmizelo to a jsem tomu věru ráda. Takže tak nějak doufám, že když manžel bude přístupný i této alternativě, že mu to také pomůže, nebo to alespoň zmírní.
Ahoj Zuzi, Lien, děkuji za vaši podporu.
Jo Zuzi, včera jsem byla v podivném rozpoložení, ale asi se není čemu divit 🙂
Vím že lupnénka není smrtelná, nicméně umí život řádně zamotat. Umí způsobit nejen kožní problémy, ale i pořádně zamávat s psychikou. Mám známé, které připravila i o zaměstnání, protože např díky prostředí, ve kterém pracovali se jim to zhoršovalo a někteří jsou i v invalidním důchodu, protože jsou prostě díky této nemoci distancováni ze spousta činností. Ale to by bylo na dlouho to tady rozebírat 🙂
Jinak svého manžela znám už 15 let, a tak vím, jak ho to trápí. Ano Lin máš pravdu, jeho chování vypadalo podobně, jak popisuješ, až to je divné 🙂 V poslední době jsme to až kvůli tomu měli dost nahnuté, protože mě už jaksi nebavilo se na to dívat. Jeho hodnoty byly absolutně někde jinde a díky tomuhle začal dosavadní počínání asi jaksi dost přehodnocovat. Ale že bych mu přála až takovýto způsob, to ne.
Ano homeopata navštíví určitě. Doktorka sice asi je dobrá, ale prakticky mu nic o tom neřekla a ještě mu to popsala tak, že měl představu, že mu kůži napadá bakterie. Takže jako medicínské léčení jako dobré, ale homeopatie nebude naškodu. Existuje spousta variant, jak s tímto bojovat a já věřím, že se nám to podaří. Jen doufám, že mu konečně docvaklo, že proto je tu rodina, která mu pomůže, ne rádoby kamarádi u piva a přítelkyně na telefonu 🙂
Jo a k Elince, ano doufám, že jí to nepotká, nebo alespoň se nám to podaří vždy včas zažehnat. Udělám pro to cokoli.
Ahoj HP, naprosto chápu tvé obavy o malou a také se dokážů vžít do pocitů tvého muže. Už mi táhne na 30 a lupénku mám od svých 4 let. Dětství jsem strávila po nemocnicích a ani dnes po tolika letech jsem se s tou nemocí nesmířila. I když někdo píše, že se na to neumírá atd., tak sama za sebe můžu říct, že je to někdy dost náročné hlavně na psychiku. Bohužel jsou kolem nás lidé, kteří reagují nepřimněřeně nebo si neodpustí hloupé poznámky. Nejhorší jsou ovšem někdy ty štítivé pohledy těch, kteří nevědí o co jde. Už jsem vyzkoušela z léčby snad všechno možné, ale lékařka mi vždycky řekne, hlavně ať se nestresuju, protože to je největší spouštěč. No jo, to se lehce řekne, ale v praxi hůř aplikuje. Taky není dobré přecházet virózy, protože to je potom jak časovaná bomba. Antibiotika, kořeněná jídla, uzeniny, kouření a alkohol o tom ani nemluvím. Aby toho nebylo málo, stejně jako ty trnu, aby se stejné problémy neobjevily u dcerky. U nás je totiž pravděpodobnost 70%, že bude mít lupénku taky, protože ji má i můj tchán a před nedávnem se objevila i bývalému manželovi. Vždycky, když se malé na tělíčku objeví nějaký flíček, trnu hrůzou. Už od narození raději preventivně používá drahou kosmetiku a každý den ji promazávám, ale stejně mám obavy, že pokud to má přijít, tak ani tím tomu nezabráním. Nikdy bych nikomu tyhle problémy nepřála, ale na druhou stranu, dá se s tím žít ….. Držím vám a hlavně manželovi pěsti, ať se s tím poperete.
HOrempádko, to je opravdu nepříjemné, ale nemyslím, že by nutně Eli musela mít totéž, nebo že by se s tím nedokázala nějakým způsobem vypořádat. Jinak ještě z té “chytré“ knihy, kterou každému, k velké libosti, strkám pod nos. :-))
Máme vztek na svoji neschopnost. Popuzuje nás a dráždí jednání druhých. Přitom nemáme chuť a odvahu bojovat. Místo výpadu, aktivity a následné obrany, obhájení svého stanoviska ovládáme jen defenzivní stránku boje. Bráníme se, uzavíráme. “jsem lepší než druzí“ utěšujeme se a vytváříme si zrohovatělý krunýř kůže, zejména v oblasti loktů a kolen, jako obranu pro boj, který nikdy reálně nenastane. Člověk, postižený lupenkou, chce něco změnit ve svém okolí, prosadit se lokty, náhle a definitivně prorazit, rozkopnout jemu do cesty stavěné bariéry. Ale skoro nikdy nenajde sílu pravdivě vyjádřit svůj názor a realizovat ho.
Myslím, že s dobrým přístupem vůbec u Eli nemusí, byť má genetické předpoklady, nemoc propuknout. Držím pěsti 🙂
Ještě jsem chtěla,zkusí manžel taky homeopatika?nebo nejde nasadit oběma takového?já se přiznávám,že zkušenosti nemám žádné,ale tak mě to napadlo..
Ahoj HP,
lupenka je sice nepříjemná nemoc,ale ne smrtelná.Chápu,že při představě,co čeká Eli v boji s ustavičným škrábáním a léčbě na zmírnění příznaků je to to líto,ale z druhé strany jsou ještě horší věci na světě,takže beru,že tvůj pesimismus byl způsobený únavou v pozdních nočních hodinách:-)
Moje setra lupenku má,objevila se až v jejích 30 letech po prožitém stresovém zážitku,léčba je široká a období remise se střídá fázemi,kdy to opravdu nevypadá moc pěkně.Nicméně,o tom život není a i s propuknutým onemocněním porodila druhé dítě a zatím to vypadá,že děti jsou mimo 30%,ale to vypadala ona taky,že:-(