Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejbližší človíček
Ahoj a dobrý den Vám všem,
musím se přiznat, že jsem dnes zapadla po uši do nějakého splínu a ne a ne se z něj vyhrabat.
A tak mě napadlo, že se někomu vypovídám… a ejhle… moje kamarádka už odjela na dovolenou a není tu a s manželem “to“ probírat nechci…
A tak se ptám:
“Máte vedle sebe človíčka, kterému řeknete úplně, ale úplně všechno nebo si necháváte “něco“ pro sebe?
Máte svoje tajemství?“
Přeji krásný zapršený den všem.
🙂
No, já už nad tím hodněkrát přemýšlela a došla jsem k závěru, že mám pár blízkých, ale někoho takového úplně nejbližšího ne. Takže se s těmi nejniternějšími věcmi musím poprat sama.
Jednu dobu jsem měla aspiranta – kamaráda. On si mě našel na netu, víc jsme se skamarádili, párkrát se i viděli. Tomu jsem volávala v nouzi nejvyšší – jednou dvakrát do roka.
Ale oženil se, tak už je to jiné.
No a moje další zkušenost je, že když si myslím, že je mi fakt zle, tak se vždy v mém okolí objeví někdo, kdo je na tom mnohem hůř a řešíme jeho problém. A ten můj zpočátku ustoupí do pozadí, a když už by pro něj byl prostor, tak se ukáže jako nepodstatný…
Nevím, možná jsem se jen věkem a zkušenostmi prožila do jakési vyrovnanosti.
Ve skutečnosti je to složitější, ale to už patří jinam.
P.S. zrovna včera jsem on-line rozebírala kamošku ve splínu. Snad aspoň trošku úspěšně….
Hlavu vzhůru! Za každým mráčkem může čekat slunce.
;o)
Padmé,
to bude tím počasím, taky jsem nějaká přešlá.
Já to mám tak, že mám několik nejbližších človíčků a podle situace, povahy věci a mnoha dalších okolností “to“ někomu řeknu. Ale aby byl jeden člověk, mé druhé já, které ví úplně všechno, tak to ne.
Spoustu věcí říkám mé jediné sestřenici, s tou jsme si opravdu blízké, pak mám super kamarádku, původně kolegyně z práce a kupodivu asi ty největší intimnosti a tajemství říkám kamarádce, skoro spíš známé, se kterou se vidím tak 4x za rok, protože máme stejně staré děti, ale jinak nás pojí jen to, že se znají naši manželé, obě jsme úplně jiné, snad v ničem se neshodneme, ale když některé z nás teče do bot, ta druhá to hned ví. Asi tím, jak jsme odlišné, máme každý úplně jiný náhled na život a na svět a tudíž se nám v té chvíli pohled z úplně druhé strany hodí. Ona mi třeba svěřila, jak jí podvádí manžel, jak ona pak podvedla jeho “naoplátku“, že má dítě jen proto, že se to od ní “očekávalo“ atd.
Ahoj a dobrý den Vám všem,
musím se přiznat, že jsem dnes zapadla po uši do nějakého splínu a ne a ne se z něj vyhrabat.
A tak mě napadlo, že se někomu vypovídám… a ejhle… moje kamarádka už odjela na dovolenou a není tu a s manželem “to“ probírat nechci…
A tak se ptám:
“Máte vedle sebe človíčka, kterému řeknete úplně, ale úplně všechno nebo si necháváte “něco“ pro sebe?
Máte svoje tajemství?“
Přeji krásný zapršený den všem.
🙂