Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejbližší človíček
Ahoj a dobrý den Vám všem,
musím se přiznat, že jsem dnes zapadla po uši do nějakého splínu a ne a ne se z něj vyhrabat.
A tak mě napadlo, že se někomu vypovídám… a ejhle… moje kamarádka už odjela na dovolenou a není tu a s manželem “to“ probírat nechci…
A tak se ptám:
“Máte vedle sebe človíčka, kterému řeknete úplně, ale úplně všechno nebo si necháváte “něco“ pro sebe?
Máte svoje tajemství?“
Přeji krásný zapršený den všem.
🙂
Tak dvakrát do roka na mě padne “depka“, splín či jak to nazvat. Všechno je černé a je to třeba “zapít“. Doufám,že tu nebudu za alkoholika. Mám kamarádku na patře a když je třeba, zazvoním, řeknu, že potřebuju panáka (někdy na alkohol ani nedojde). Je to naše heslo. Jenže než se dostanu ke slovu, kamarádka na mě spustí problémy svoje, já zjistím, že jsem na tom vlastně úžasně a s těmi temnými myšlenkami se mi potýká líp.
Padmé, moc přeju, aby už jsi už začala cestu nahoru a moc doufám, že k chmurám není důvod.
Všimly jste si taky, že poslední dobou se to v médiích depresemi jen hemží? A že se týkají z větší části chlapů? Myslím ty pravé deprese, doufám, že TOHLE
Lien, děkuji za reakci, že jsi napsala.
A “oprava“ nebyla potřeba, ten překlep nevadí.;-)
Peťko, jsem jak nudle v bandě… ono to přejde, já to vím, zas bude dobře, jen jsem se teď nějak “zamotala“…
Jarmuschko, asi máš pravdu, ono to asi tak bude, mám toho v sobě moc a nedokážu to vypustit ven… ten slovní obrat “vyplakat do dna“ se mi líbí, i když je vlastně hodně smutný. Díky Ti.
Padmé, třeba se potřebuješ vyplakat do dna… bez přerušování stesky někoho jiného…
Já si pamatuji, jak v pubertě a rané adolescenci jsem se vždy tak jednou za měsíc “musela“ pohádat s rodiči, abych se pak mohla “zdravě vybrečet“.
Můj choť na to má ještě jeden tip – když je mu ouzko, pustí si nějako fakt sentimentální hudbu, nebo ji ještě lépe sám hraje na flétnu. Až se prohraje či prozpívá smutkem do radosti.
chybí – oprava
Padmé, to je mi líto, že to ani dneska není lepší. 🙁
A ještě k Peťce, virtuální známé mám jen tady na VD a někdo mi přijde super, někdo ne, jenže tam zase chyby ta realita :-))
padmé nemám, nejvíce větší říkam partnerovi, ale asi ne úplně všechno, těžko bych mu třeba říkala, že jsem se asi zamilovala do někoho jiného apod. a jestli bych chtěla?? Myslím že ne, jinak by to přeci muselo být.
Ahoj Zuzko, jsem ráda za tvou reakci, díky za napsání.
Peťko, jo, jo, to jsem si myslela včera, že bude dnes líp… Přiznávám se dobrovolně bez mučení, že brečím od rána a nemůžu to zastavit… Zatím nejsem s to se “srovnat“…
Padmé, tak co? Dneska už je nálada lepší? 🙂
Jak tak nad tím nějak přemýšlím,tak vlastně je někdo,s kým se vidím dvakrát do roka a probereme všechno,včetně pádů a vzletů,ale není to tak,že bysme řešily že to moje zlato dva dny nekakal:-))Známe se už do střední školy a bydlely spolu na ubytovně a už je to pěkná řádka let..ale to naše setkání dvakrát do roka se železnou pravidelností dodržujeme už od doby co se odstěhovala ze severu Moravy do hlavního města a to hlavní v našich životech probíráme s nadhledem a odstupem u dobrého vínka a je to jako zajít si na masáž,na pokec k terapeutovi/i když já nikdy u něho teda nebyla/ a moc se těším zas na konec léta kdy se zase sejdeme:-))