Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mají vaše děti svůj pokoj?
Ahojte,mám na mysli,když je dětí víc,jestli mají každý svůj a vy třeba spíte v obývaku?Nebo prostě dětem přizpůsobíte jeden tak,aby mělo každé soukromí,ale vy si ložnici pro vaše soukromí necháte?
zuzi,
tak my už když jsme budovali domeček, jsme počítali s tím, že dětí bude víc, ale pokojíček jen jeden. Dům je malý, přízemní, patro nechceme a tak máme malou ložnici (3×5 m) a pokojíček je velký (5,5 x 4,5) takže ho v budoucnosti ev. přepažíme.
Jelikož my spali s bráchou do mých 15 a jeho 10 let s našima v ložnici a až pak nám táta vybudoval na půdě 2 pokojíky bez topení kde se v zimě mrzlo a v létě jsme byli uvaření, a manžel žil do 16 let s o 7 let mladším bráchou a rodiči v 1+1 až pak se přestěhovali do 3+1, kde byli nadšení ,že mají společný pokoj, hlavně že tam nejsou rodiče. Takže my jsme z takových podmínek, tudíž považujeme skoro za přepych, když naše děti budou mít od mala soukromí, byť budou spolu.
Ve svém okolí bych řekla, že je to tak půl na půl, zda dítě má každé svůj pokoj. Někdy to prostě nejde finančně, někdy ani technicky. Třeba kamarádka má 5 dětí, byt mají řekla bych obrovský, ale 2 mladší mají svůj pokoj a puberťáci jsou spolu v druhém pokoji. Opravdu si nemůžou dovolit, aby měl každý svůj pokoj.
Nebo kamarádka, děti 16 a 11 let. Panelák, 3+1,ale jen 58 m2,takový pidi mini byt, kde pokaždé o něco zakopnu. V pokojíčku mají jen palandu a 1 stůl a když otevřou dveře, praští dveřma do té palandy. Ale oni jsou šťastný, protože předtím bydleli u tchýně v kuchyni…
A jak to vymyslela Bamiska se mi docela líbí, než Honzík vyroste, Vašek už bude pomalu z domova a třeba v tom obýváku ani neskončí :-). Já bych do obýváku nešla jednak proto, že spát každý den na sedačce = absolutně si dorazit moje záda a taky prostě potřebuju soukromí.
Tak já jako dítě jsem měla pokoj se sestrou dokud se nenarodil brácha a to mi bylo šest.Měli jsme to tak asi rok a po 90. roce jsme se přestěhovali z 3a1 do 4a1.tam jsme měli pokoj já a sestra velkej a brácha měl sám menší.Mě nevadilo zdílet pokoj se sestrou,páč je o 18 měsíců mladší.Jinak naše děti 5 let a 18 měsíců mají zatím spolu a až budou malému tak 2,5-3 roky,tak bude mít svůj.
Zuzi, pokud sáhnu do minulosti, tak když mi bylo dvanáct a bráchovi šest, stěhovali jsme se z malého bytečku 2+1 do paneláku 3+1, rodiče si ale stejně s naprostou samozřejmostí vzali ložnici a nám dali jeden pokoj, nic moc velký a takhle jsme to přežili s bráchou až do dospělosti, bylo mi 19, když jsem se odstěhovala, našla jsem si pronájem. Asi to pro nás oba nebylo zrovna jednoduché soužití, ale dneska si nemůžu vybavit, že bychom si nějak navzájem vadili, pokud teda brácha zrovna neposlouchal svoje “depešáky“ a já chtěla pustit U2:-)))
Já myslím, že to záleží prostě jak na podmínkách v tom daném bytě či domě, tak i na rodině. Protože i rodiče mají právo na své soukromí a pokud je třeba obývák – v dnešní době často – spojený s kuchyní a jídelnou, tak buď jedině oddělit spaní nějakou příčkou, ať nejsou pokaždé na očích, když tam někdo kdykoliv v denní či noční hodinu vlítne, anebo řešit nějak oddělení pokojíku na dvě části, ale u nás by to ani nešlo vyřešit, na jedné straně dveře, na druhé přes celou stěnu okno, vzpomínám si, když mě hodně štval, že jsem měla před svou postelí napříč celým pokojem nataženou šňůru a přes ni deku, abych se na něj aspoň nemusela koukat:-)
Přežili jsme to bez úhony, naprosto nemám našim za zlé, že nešli spát do průchozího obýváku, kde by byli pořád rušeni, navíc, televizi jsme měli jednu v obýváku,jinak ne, mamča dělala dvanáctihodinové šichty, musela se vyspat, a mě by se nechtělo chodit spát v devět večer…
Je mnoho aspektů, které v tomto hrají roli. Teď máme sice dům, ale svůj pokoj má jen nejstarší Anička, Vladoš s Kačkou spí spolu, ještě jim tam vždycky přibyde týden v měsíci Zoika, tak jsou tam tři. A protože se u nás žije jen v obýváku, tak bych radši předělala vršek baráku, než abych chtěla spávat v obýváku, kde bychom při tolika dětech neměli ani chviličku soukromí… Tohle rozhodně neplánuji za nic na světě.
u nás mají dítka svoje pokojíky..kluci zvlášť,protože jsou starší a malá taky zvlášť..no a já spim v obýváku..taky jsem názoru,že dítě má mít svůj pokojík,potřebuje svoje soukromí jak na spaní,tak na hraní:)
Moje dítka vegetila v jednom pokoji.Když byli starší řešili jsme to předěláním na dvě části skříněma,aby měl každý svůj kout.Taky jak rozdělit 2+1 bez možnosti udělat kuchyň v chodbě.
U spolužačky to vyřešili v paneláku tak,že v kuchyni dali přes linku stahovací závěs,holkám rozkládací křesla na spaní.Ale to se psal r.1970.V životě bych tohle nedělala.Rodiče klasickou ložnici,obyvák a holky krcálek akorát na přespání v kuchyni. No jiná doba.
Já nikdy samostatný pokoj neměla.Vlastně jo,když se narodil starší brácha,tak z ložničky malý jsme měli pokoj.Palandy u kterých jsme se hádali kdo bude spát nahoře:)))Pár skříněk a 1 psací stůl.
No když je možnost,aby každý dítě mělo svůj pokoj,proč né.Má to výhody.Odpadne věčné dohadování kdo udělal nepořádek,řvaní,že jeden druhému něco udělal v jeho části “území“ a naučí se starat o své králoství.
Ale jak tohle řešit v malým bytě,to je dilema…
My jsme měli ložnici ve větším pokoji a dětský pokoj byla taková nudle – nevešla by se tam postýlka ani přebalovací pult. Když začal syn chodit do školy, udělali jsme mu v pokojíku kout na učení. Potom začla chodit i dcera a ložnici jsme přestěhovali do malého pokoje původně dětského a naši bývalou ložnici zařídili novým nábytkem dětského pokoje – stoly, postele, skříně, poličky a nový počítač s internetem. Mají to tam uspořádáno na polovinu. Já jsem byla v pokoji taky s bráchou a sice byl boj s uklízením, ale vydrželi jsme to taky.
No je fakt,že na velikosti pokojíku asi záleží hlavně..nad tím jsem až tak nezapřemýšlela:-))
Já si myslím, že dítě má mít svůj pokoj. Určitě minimálně od puberty. Pokud bydlí spolu (obzvlášt když se jedná o menší pokoj), tak si prostě šlapou na hlavu a nemají vůbec žádné soukromí. My to máme už předem vyřešené. Prostě bude mít každé dítě svůj pokoj.
Mě to napadlo,když jsem četla,že bamiska do budoucna počítá s tím,že budou spát s manželem v obýváku,aby kluci měli každý svůj pokoj.Mě se totiž nedávno sousedka taky ptala,proč nespíme v obýváku a nenecháme dětem každému jeden pokoj.Je fakt,že mám mezi dětma velký věkový rozdíl,ale každý má jakoby svoji půlku pokojíku,dcera má na té své plakáty a zrcadlo,poličku na šminky,prostě ,,dospělejší“ věci a malý medvídka Pú,a na poličkách auta.Ale upřímně moc mě nenapadlo,proč bychom se s manželem měli stěhovat do obýváku,nehledě na to,že oba směnujeme,tak bysme se po noční asi moc nevyspali:-(
A jako děti jsme byli tři,dvě holky a jeden kluk a taky nám naši rozdělili jeden větší pokoj na dva menší,rozdělené jen skříněmi,ale se ségrou jsme vždycky ,,bydlely“ spolu až než jsme šly z domu.
Ahojte,mám na mysli,když je dětí víc,jestli mají každý svůj a vy třeba spíte v obývaku?Nebo prostě dětem přizpůsobíte jeden tak,aby mělo každé soukromí,ale vy si ložnici pro vaše soukromí necháte?