Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pyšná matka
V posledních dnech si připadám totálně vyšťavená, ale po dnešku mám k tomu ještě chlubivou a nedá mi to…
Áňa měla dnes ve školce besídku a byla tak kouzelná, že jsem musela utírat slzy. Když tancovali, tak si u toho nahlas zpívala, když zpívali, tak si u toho na místě tancovala a občas i ukazovala. Ani jedno z toho evidentně nebylo v plánu (ostatní děti při zpívání spořádaně stály v řadě takřka nehnutě). Nevím, jak moc z toho jejího projevu byly nadšené paní učitelky, ale mně to přišlo úžasný, protože na ní bylo vidět, že si to ohromně užívá a baví ji to – no řekněte, která máma by z toho neměla radost? (podotýkám, že přitom ostatní děti nerušila) Občas zamávala na nás, očička jí svítily, šatičky ohromně slušely, prostě paráda.
Majda vydržela celé vystoupení sledovat bez jakéhokoli zlobení, koukala na děti, tleskala a snad si to užívala taky.
Když se rozdaly dárky, byla jsem na holky snad ještě pyšnější. Zatímco se holčičky ze třídy přetahovaly o nové barbíny, Áňa si zavolala k sobě Majdu a společně rozbalovali jiný dárek. Jednu z barbín nakonec vybojovala Aniččina kamarádka, která ale vzápětí dostala od Áni pokyn, že ze všech nejdřív ji musí půjčit Magdičce. Celou dobu se o ni moc pěkně starala. Majda byla taky spokojená, hrála si s dětma a vůbec nás tam nepotřebovala.
Prostě bezva odpoledne.
Večer jsme ještě zdobily perníčky, což bylo pravda náročnější, ale holky byly taky šikulky.
A aby toho nebylo málo, přišla Majda před chvilkou, že chce kakat, na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby to neřekla se dvěma překrásnýma “k“, který ještě ráno vyslovit nedokázala.
Omlouvám se, že je to tak dlouhý. Mám po dnešku všeho plný brejle, ale tenhle den za tu totální únavu fakt stál.
Moc a moc Ti přeju ten krásný pocit z celého včerejšího dne a přeji ještě spoustu podobných potěšení!
Petro, ty jsi samá krásná zpráva, tak jen tak dál.
Holčičky máš nádherné a nedivím se, že jsi pyšná mamina.
To u nás to letos s besídkou dopadlo mnohem hůř. Ve školce jí měli v pondělí, Ráďa je od minulý středy doma s neštovicema, ještě v úterý stihl vyrobit překvapení pro maminku, ale předat mi ho bude moct až v novém roce. A neprozradí, co vyráběl a neprozradí…
Petro, to je přece úžasné,když nás ta naše zlatíčka potěší :))) Holky jsou na fotečce moc krásné 🙂
Dájík měl besídku v pondělí a i když mu to ještě nešlo tak jako starším dětem (neuměl úplně všechny písničky, ale hrozně se snažil), taky jsem slzela (tak jako u obou kluků předtím a budu i u Jeníčka 🙂 ) a byla jsem dojatá už jen z toho, jak měl obrovskou radost z toho, že jsem tam byla nejen já, ale i taťka a jeden bráška.
A s těmi dárečky – to jsou ty chvilky, kdy si říkáme, že naše dobrá výchova přece jen nepřišla nazmar, viď? 😉 (to si říkám ve chvílích, kdy se kluci rvou a hádají… a pak mě někde překvapí tím, jak se k sobě hezky chovají a pomáhají si – a většinou právě tam, kde je rodiče moc nevidí :))) ) Tak to je přece úžasné a máš proč být na své cácorky pyšná! A k tomu nová písmenka- paráda! Mně Jeníček dostal ráno tím, že si zpíval “Já tak rád tRsám “ – z Madagaskaru – to R se tam nedalo přeslechnout, na necelé tři roky docela dobré, ne? 😉
Jste krásné šikulky, tak hlavně buďte zdravé a zase se klidně pochlub! :)))
Tady další dojatá matka…. My měli také včera besídku a musím říct, že úúúžasnou…. Kluci hráli pohádku, Šimonek zpíval sólo písničku(a říkal krásné “R“), Matýsek se potutelně uculoval a oba si to evidentně užívali. Chvílema jsem plakala, chvílema jsem se přes slzy smála(Matýskovo provedení tučňáka bylo prostě nezapomenutelný). Když se pak u společné básničky bratrsky chytili za ručičky , neměla jsem daleko ke vzlykání. A moje dojetí pak završilo předání perníkového zvonečku, vlastnoručně ozdobeného…
Takže chápu a přidávám se k Vám…..
🙂 Petro, paráda 🙂 takový nádherný den 🙂 a tolik radosti najednou. Já se už nemůžu dočkat, až bude Majda taky dělat cokoliv :-))) zatím ve školce nechce být, takže o besídce nemůže být řeč a aby začala říkat jednotlivé hlásky, které jsou těžké na naučení, tak k tomu máme ještě hooodně daleko 🙂 ale mi k dojetí úplně stačilo, jak jsem ji v té školce viděla, jak se snažila tancovat a běhat s ostatními 🙂 byla tááááák roztomilá 🙂
To jsou vážně nádherné okamžiky 🙂 a souhlasím s babofkou – schovat a v nouzi nejvyšší z paměti vytáhnout a kochat se 🙂
krásný večer a užívej si to 🙂
babofko, danasi, díky za pochopení.
Aby to nebylo málo, tak před chvílí jsem si pobrečela úplně, Áňa mě dorazila, když místo spaní začala říkat Ř!!!
Nabýt zrovna na atb, po kterých je mi navíc celkem blbě, tak si na to snad dám panáka ;-))) Takhle vám sem místo toho přihodím ještě foto, kde Simonka pod Ániným dohledem předává Majdě tu úúúúúžasnou :-))) barbínu…
Petro, vrátila jsi mne o 10 let zpět. Kdy starší holky byly asi jak tvoje. Už jsem vytáhla album a listuji. A těším se, až to budu zase prožívat s Eliškou.
A jsem pyšná s tebou – to je přece překrásné. Ty vzpomínky. Budem brečet u každé fotky a vsadím se, že jsi povyrostla. Tak šikovné holky.
Petro, to je krásná zprávička… 🙂 úplně mám skoro slzy dojetí jen z tvého vyprávění. Jsem teď furt nějaká naměkko, nevím čím to je. Já si dneska jen zlehka představila, jak bude Adam reagovat na svoji víkendovou narozeninovou oslavu a přístí týden na Vánoce, stromeček, dárečky a už jsem zase slzela…
Ale zpátky k tobě… Jsou to holky šikulky. To jsou pro maminky krásné okamžiky… Užívej si je a zasouvej hodně hluboko do paměti na horší časy 😉
V posledních dnech si připadám totálně vyšťavená, ale po dnešku mám k tomu ještě chlubivou a nedá mi to…
Áňa měla dnes ve školce besídku a byla tak kouzelná, že jsem musela utírat slzy. Když tancovali, tak si u toho nahlas zpívala, když zpívali, tak si u toho na místě tancovala a občas i ukazovala. Ani jedno z toho evidentně nebylo v plánu (ostatní děti při zpívání spořádaně stály v řadě takřka nehnutě). Nevím, jak moc z toho jejího projevu byly nadšené paní učitelky, ale mně to přišlo úžasný, protože na ní bylo vidět, že si to ohromně užívá a baví ji to – no řekněte, která máma by z toho neměla radost? (podotýkám, že přitom ostatní děti nerušila) Občas zamávala na nás, očička jí svítily, šatičky ohromně slušely, prostě paráda.
Majda vydržela celé vystoupení sledovat bez jakéhokoli zlobení, koukala na děti, tleskala a snad si to užívala taky.
Když se rozdaly dárky, byla jsem na holky snad ještě pyšnější. Zatímco se holčičky ze třídy přetahovaly o nové barbíny, Áňa si zavolala k sobě Majdu a společně rozbalovali jiný dárek. Jednu z barbín nakonec vybojovala Aniččina kamarádka, která ale vzápětí dostala od Áni pokyn, že ze všech nejdřív ji musí půjčit Magdičce. Celou dobu se o ni moc pěkně starala. Majda byla taky spokojená, hrála si s dětma a vůbec nás tam nepotřebovala.
Prostě bezva odpoledne.
Večer jsme ještě zdobily perníčky, což bylo pravda náročnější, ale holky byly taky šikulky.
A aby toho nebylo málo, přišla Majda před chvilkou, že chce kakat, na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby to neřekla se dvěma překrásnýma “k“, který ještě ráno vyslovit nedokázala.
Omlouvám se, že je to tak dlouhý. Mám po dnešku všeho plný brejle, ale tenhle den za tu totální únavu fakt stál.