Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Virenka žije 🙂
Ahoj holky,
strááášně dlouho jsem tu nebyla, strááášně moc mi toho asi uteklo, ale jsem úplně živá, úplně zdravá, úplně zavalená prací. A dobrou vůli mám, tak snad se mi podaří dosáhnout alespoň úrovně aktivity Petry 🙂
U nás doma se nedělo nic zlého, běžné nemůcky a tak, dokonce i v práci bylo už stabilně. Ale předtím ty měsíce (kdy jsem ještě i chodila sem) byly tak náročné, že to nějakým opožděným efektem dolehlo na mou hlavu – pořád abych nezapomněla na toto, na tamto, tenhle výsledek se zdržel, tenhle do nemocnice… Úplně jsem přestala být schopná se zajímat o něco zvenčí, měla jsem až odpor sednout k netu, byla jsem tu opravdu jen parkrát, většinou ve velkém spěchu právě v práci a doma, kde bylo volněji, jsem byla jak omráčená či co. Teď se už pár dní zase pokouším sesmolit nějakou zprávičku o sobě a i když se drobek stydím, že jsem ani pár řádků ze sebe nedostala, vím, že mi to prostě nešlo a že jsem pořád odkládala a odkládala – skoro jako domácí práce… Nerada bych, aby mi VD připomínaly domácí práce, ale snad už se mi zase normální vnímání pomalu vrací.
Strašně mě zajímá, co se s vámi všemi dělo, ale s hrůzou zjišťuju, že Bami už porodila a má velkého chasníčka, že Lien nikde nečtu – snad nás neopustila? – doufám, že ne… Matilda má naloženo velmi přes míru… A já tu nebyla tak dlouho, že nevím, co všechno mi ještě uniklo… Tak snad se do toho vpravím, postupně. Všechny vás moc zdravím a zase snad tutam budu i aktivní 🙂
Virenko, tak to vítej!:-)
Kolikrát jsem si říkala, jak se asi zrovna máš, jak vidíš, nebyla jsem schopná se ani zeptat…
Mylsím, že ale nebude až takový problém mě v těch “viditelných“ aktivitách předehnat 😉
Ahoj holky,
strááášně dlouho jsem tu nebyla, strááášně moc mi toho asi uteklo, ale jsem úplně živá, úplně zdravá, úplně zavalená prací. A dobrou vůli mám, tak snad se mi podaří dosáhnout alespoň úrovně aktivity Petry 🙂
U nás doma se nedělo nic zlého, běžné nemůcky a tak, dokonce i v práci bylo už stabilně. Ale předtím ty měsíce (kdy jsem ještě i chodila sem) byly tak náročné, že to nějakým opožděným efektem dolehlo na mou hlavu – pořád abych nezapomněla na toto, na tamto, tenhle výsledek se zdržel, tenhle do nemocnice… Úplně jsem přestala být schopná se zajímat o něco zvenčí, měla jsem až odpor sednout k netu, byla jsem tu opravdu jen parkrát, většinou ve velkém spěchu právě v práci a doma, kde bylo volněji, jsem byla jak omráčená či co. Teď se už pár dní zase pokouším sesmolit nějakou zprávičku o sobě a i když se drobek stydím, že jsem ani pár řádků ze sebe nedostala, vím, že mi to prostě nešlo a že jsem pořád odkládala a odkládala – skoro jako domácí práce… Nerada bych, aby mi VD připomínaly domácí práce, ale snad už se mi zase normální vnímání pomalu vrací.
Strašně mě zajímá, co se s vámi všemi dělo, ale s hrůzou zjišťuju, že Bami už porodila a má velkého chasníčka, že Lien nikde nečtu – snad nás neopustila? – doufám, že ne… Matilda má naloženo velmi přes míru… A já tu nebyla tak dlouho, že nevím, co všechno mi ještě uniklo… Tak snad se do toho vpravím, postupně. Všechny vás moc zdravím a zase snad tutam budu i aktivní 🙂