Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už bychom se potřebovali vyspat 🙁
Holky pomoc,
ten náš holomek dvouletý ne a ne pořádně v noci spát. Budí se tak 2 – 4 x za noc a vyžaduje flašku s mlékem. Jestli některá z vás zná nějakou účinnou metodu, jak se tohoto zlozvyku zbavit, budu vděčná za každý příspěvek. Už jsme s manželem utahaní a i dcerku to v noci ruší, i když ona se nikdy úplně nevzbudí. Přitom už nám občas i celou noc prospal, hlavně když přešel z malé postýlky do velké, ale po nějaké době se začal znovu budit, vyjímečně se vzbudí jen jednou.
Vyzkoušeli jsme:
- [i][b]Změna postele z malé na velkou[/b][/i] – mysleli jsme že se to konečně podařilo, ale neradovali jsme se dlouho.
- [b][i]Pořádně před nocí nafutrovat[/i][/b] – změna absolutně žádná.
- [b][i]Výměna mléka za čaj[/i][/b] – žádná změna
- [b][i]Snížení dávky mléka[/i][/b] – častější buzení
- [i][b]Nechat ho plakat[/b][/i] – vzhledem k tomu, že spí s dcerkou v pokojíku, tak je to trochu komplikované, navíc on z postele vyleze, takže tato metoda je prakticky nemožná.
- [i][b]Vzít si ho k sobě do postele[/b][/i] – tak to je vzájemná sebevražda :-D, to je okamžitě po spaní, začne po nás lézt a zpívat a chce si číst. U sebe v posteli mě nechce, pláče, že mám odejít. Když se mu nepodaří mě vypudit, vzbudí mě a dožaduje se mléka – [b]ukrutným řevem.[/b]
vicikovka
Taky se mi budí malý(16) měsíců tak ve 4 ráno.Byl to hroznej hladovec a vyžadoval jídlo i v noci.Když se vzbudí a bulí,což je denně,tak si ho vezmu k nám do postele a spí s námy a do rána.
Taky bych poradila tu důslednost .On už je v tom věku,kdy děti zkouší co si mohou dovolit.Já to vidím u té naší 5 leté cácorky.
Pak se diví,když po půl roce najednou mamince dojde trpělivost a šoupnu jí jednu na zadek.Přeji ti,abys to zvládla a malý se umoudřil a nechal vás vyspat.
Vici, tak mě napadlo, že ve 2 letech se třeba prcek ve svém pokojíku bojí a tím se budí. Vlastně to je takový jeho “radar“, budí se, aby se ujistit, že je vše tak, jak má být. Pak se k tomu přiřadil rituál, čímž je to mléko. Postupně se můžou nabalovat další a další věci.
Jak spal, dokud měl postel u vás v ložnici?
Chápu, že vyspat se musíte všichni a že to je hodně náročné. Zajímalo by mě, jak se budí třeba v cizím prostředí. Např. když budete spár všichni v nějakém pokoji na dovolené apod.
Opravdu zde asi pomůže jen důslednost. Nenechávala bych ale malého samotného. Když si v noci přijde a bude žádat mléko, v klidu ale důsledně bych řekla, že v noci se spí a mléko nebude. Pak bych ho odvedla do své postele a popř. byla u něj. Chce to asi vydržet. Každé dítě je jiné. Mě to přijde tak, že tvůj prcek ještě není zralý na samostatnou noc v jiném pokoji. Nejspíš bych přestěhovala jeho postel k vám. Já vím, je to krok zpět, když už umí usínat sám. Nevím, těžko říct. Neporadila jsem, ale držím palce!
jéé,sem nenapsala že jsme nmeli 2+1,takže v pokojiku sme meli postele my i holky.
gauč byl rozkládací,já silehla na jednu polovinu,a na druhé nechala dečku a polštářek.vždycky usnula.upřímne řečeno ted by me to ZABILO,kdyby tohle delala a já nevedela jak na ni.naštěstí vim.budim tatinka ve 4 ráno,to bych v te dobe nespala vubec.
VICI,nevim jestli sem ti to uz nepsala tenkrát v osobních vzkazech.
nam malá tohle delala,vstavala bud v dvanact v noci,nebo ve tři nebo v jednu.já to delala tak že jsem si lehla s peřinama na gauč,pustila ji dvd s pohádkami,dala ji pití a jidlo a spala jsem.vim že tak do hodinky madam usnula,sama od sebe,videla že to se mnou nic neudela že se vzbudila.talk sem tv vypla a nadhera nam spala az do rána.párkrát se vzbudila jen ze začatku že jsem zappinalaznovu.ale rozhodne sem se hodlala VYSPAT.protože sme starší vozili každý ráno do školky 6 zastavek busem a to bych jinak o¨dpadla po dvou dnech.pak ji to nák samo přešlo,trvaloto asi dva měsíce.
Matildo, to já jen v noci. Rozhodně ji nerozmazluji a často slýchám od starší dcery, že bych nemusela být tak přísná. Jen jsem ji nenechala prostě vyplakat, protože v paneláku není možné odhlučnit pláč, aby se ostatní děti vyspaly do školy. Už jsem cítila, že to dál nepůjde a byla rozhodnuta přestěhovat starší na nějakou dobu jinam, úplně z bytu. A pak to samo přišlo.
Já řeknu maximálně třikrát a dcerka ví, že víc si nemůže dovolit. Pak už nediskutuji a ani nemusím.
Mě to dělával syn také,vyžadoval v noci lahev mléka ještě ve 3 letech.V noci jsm eho nechali řvát i přesto,že vylezl z postele a vlezl si za námi.Řekla jsme mu,že je tma a spinká se a nepapá se a vzala jsme ho za ruku.Pár dní to trvalo,ale slavili jsme uspěch.Držím prstíky.
já to všechno co jste napsaly samozřejmě vím, ale asi jsem taky dost pohodlná, pak do toho vždycky něco vleze – nemoc, návštěva, naše nemoc, pak taky vstává tatínek a ten prostě 100x za noc nevstane, takže to všechno leží na mě a já už jsem z toho na nervy teď. Navíc když nemám dostatek spánku dost trpím na migrény a to je pak o život přežít pro změnu den. Nějak jednodušeji by to asi nešlo, co? vicikovka
Danásku, víš, nechci ti oponovat, to vůbec ne, ale spíš za tebe jsem ráda, že máš tak chápavé děťátko. Mám dvě kamarádky, které vyhovovaly svým dětem od narození, protože jim prostě nedokázaly říct ne a nedokázaly poslouchat byť jen chvilinku jejich pláč. Řídily se tím, že jejich dítě je absolutně šťastné a vůbec nepláče. Vychovaly si tím malé, no dnes už velké tyrany. Syn mé švagrové bude mít třináct let, do dneška jim leze v noci do postele a musí si s ním třeba číst nebo vykládat, udělat mu večeři, nebo teplé kakao, protože on prostě chce a ona mu musí udělat šťastné dětství. A dvě dcerky mé kamarádky, jedna má 7 a druhá 4 roky, nenechaly ji vyspat za svůj život ani jedinou noc, vstávají obě celou noc co hodinu na pití, čůrání, pití a čůrání, zpívání a vyprávění, a od pěti od rána jsou vzhůru a maminka musí vstát a nachystat jim snídani a hned si s nimi hrát. Ta starší už teď chodí prvním rokem do školy, ale nezměnilo se vůbec nic, ony si prostě nedokážou představit, že by měly v noci samy spát.
K tomu dodám jediné, brala bych to, kdybych od obou maminek slyšela naprostou spokojenost, že je všechno tak, jak si představovaly a jsou šťastné. Ale já slyším stesk, nářky, a vidím dvě utahané ubité trosky, které už neví, kde mají brát energii. Děkuji, nechci, a myslím si, že toto by vydržel málokdo. A jestli si myslíte, že se vzrůstajícím věkem je větší šance na to, aby to dítě pochopilo, tak se pletete – malý tyran takto vychovaný nepochopí nic, přes den vám to odkýve, jako že jo, jsem už velký(á) a jasně že budu v noci chrnět. A noc je pak stejná jako vždycky…
Vici, myslím, že bys toto měla řešit dříve, než začne Verča chodit do školy. Taky máme pokojík společný, malý tam spí s Kačkou a se Zoikou, takže jsou tam tři, a Kačka už chodí do školy a Zoika s ní ráno vstává do školky. Kdyby začal v noci takhle vyvádět, tak nevím, ale určitě bych zkusila nejdřív řešit situaci tak, jak jsem popsala dříve a já jsem teda mezek, mě jen tak jeho slzy a pláč nezlomí:-) Něco jiného je samozřejmě zlý sen, i ten občas mívá, jako každé dítě, ale i to řešíme tak, že buď já nebo manžel jdeme k postýlce a nevytahujeme ho, jen se s ním mazlíme, až se uklidní a znovu si lehne. Když se nechá přikrýt, je vyhráno, a k tomu důležitě kýve hlavičkou, že už zase spinká, jdeme si zpátky lehnout a je klid.
Tak držím palce, ať se co nejdřív lépe vyspíš.
Opravdu to nemáš lehké. Přeju, ať se rozhodnete dobře a vede to ke kýženému cíli.
Připoměla jsi mi historku starou 16 let. Byly jsme s tříletou Lenčou na táboře pro rodiče s dětma, pod stany, polní kuchyně, latríny. Bylo to super. Jen v noci v pravidelnou hodinu se rozléhalo celým táborem mamíííí kakaóooo… Kdyby se mi tiše někdo připlížil k posteli a spustil až tam, asi bych se ze šoku už nedostala.
Taky bych se s vámi podělila o pár hodin spánku, kdyby to šlo.
Vicikovko, chápu. My měli také toto období. Já jsem byla nevyspalá a snažila jsem se malou tišit, co nejvíc, protože starší se musí vyspat do školy a nemůžu jí nechat se vyvztekat. Trvalo to 3 měsíce. Já nevyspaná. A potom se stal zázrak (bez toho, že bych nějak nechávala vybrečet, prostě jsem ji vyhovovala, aby nerušila ostatní)a malá jednu noc usnula a vzbudila se až za 7 hodin. Další noc zase o kousek déle a potom už spala celou noc. Prostě to přišlo samo.
Ale já jsem už byla na pokraji sil, asi to malá vycítila, že by maminka odpadla a nikdo by ji nechoval a nedal jídlo a nestaral se o ni. Tatínek někde na cestách v kamioně a co pak. Prostě do této fáze dorostla.
Také jsem ze závažných důvodů nemohla nechat dítě vybrečet. Představa, že bych musela na ty celé dny psát omluvenky do školy, protože by ji starší spíše prospala v lavici a v devítce je to dost trapné. A když dorazil manžel, zase se chtěl vyspat konečně.