Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
sama a čekám druhé dítě
Dobrý den,je na tom někdo podobně… Jsme rozvedená už 3 roky, muj syn má 4.A teď čekám dítě s ženatým mužem, který nikdy neodejde od své rodiny. Ještě to ani neví.Scházíme se už rok.A teď přišlo nečekané těhotenství, kdy jsem měla nasazená antibiotika. Vůbec nevím co mám dělat. Je mi 31 let, dítě bych si chtěla nechat, ale bojím se že to nezvládnu.A když půjdu na potrat, co když už pak nikdy nebudu mít děti a pak si to budu vyčítat celý život. Vždyť dítě je v dnešní době zázrak. Je tady někdo kdo má každé dítě s jiným partnerem?
Já bych mu to určitě řekla. Má právo vědět, že bude mít dítě, a dítě má právo mít otce. To, že vzniklo za trochu neobvyklých okolností, za to přece to malé nemůže.
Je fajn, že máš oporu v rodině, ale asi to nebude zrovna jednoduché. A co pán, už nějaké děti má?
Tak pokud od něho nic nechcete, tak mu to podle mého názoru ani říkat nemusíte. Pokud máte nějaké podezření, že by dělal problémy, tak dítě přece nemusí mít v rodném listě napsaného žádného otce. To dítě je hlavně vaše. A on jestli se k němu přihlásí je otázka jiná. Sice přijdete o alimenty, ale někdy je lepší otce na RD nenapsat. Ale to si musíte rozmyslet vy.
Jinak pokud dítě chcete, tak bych si ho nechala. Ono to na vás bude taky vidět a jestli se s ním potom někde potkáte, tak uvidíte, jak bude reagovat. Buť to bude ignorovat a nebo se začne zajímat. A pokud je to sukničkář, tak by z toho asi taky nic dobrého nekoukalo.
Spíš bych to řekla svým rodičům a blízkým. Ti vám určitě nejlépe pomůžou a poradí.
Tak já překvapena nejsem že jsem těhotná, mám ráda děti, jen mám strach jak to veme ten mužskéj. Zda mě bude nenávidět a všude pomlouvat, nebo co vlasntě bude. Já ho k životu nepotřebuji… Jen abych nezničila život jemu. Mám asi velký zmatek v hlavě. Ten první tatínek se stará, musím uznat, že je starostlivý… ikdyž už má svou rodinu, tak naše dítko si bere a řádně na něj platí. U tohoto ženáče… to asi nebude možné.. a já po něm asi ani nic nechci.. Má sice 39 let, tak by mohl být rozumný, že jsem na všechno byli dva.. a že se to může stát. Ale nevím co udělá… Dneska jsme byli spolu na obědě, já už měla nutkání mu to říct, ale poslední dobou vidí, jak opadává jeho zájem o mě, a jak kouká po durhý ženských a koketuje s nimi, tak nemám ani zájem mu to říct, protože první slova co určitě řekne, tak budou, že jsem ho podvedla,… ale já po něm nic nechci. Nikdy bych ho nenutila aby odešel od rodiny nebo aby mi platil na dítě.. V klidu ho opustím a řeknu, že už se nebudem stýkat…ale říct mu to musím, jen se nejsem schopna odhodlat.
Mám známou, která to měla podobně. S tím, že druhé dítě chtěla a tak si ho tak i naplánovala. S někým jiným, s kým věděla, že být nechce. Zvládá to. Určitě se musela uskromnit, děti mají to nejlevnější, míň dárků, míň všeho, ale nemyslím, že po této stránce strádají. Je pravda, že jeden z otců se nestará vůbec, druhý si naopak vezme ven i nevlastní dítko.
Matildo, napsala jsi to krásně. Já rozhodně nikoho soudit nechci, to, že mě takové věci zatím nepotkaly, pokládám za velké štěstí, které se nedostane každému.
Musím ale přiznat, že mě vždy zarazí, když je dospělá a inteligentní žena překvapena tím, že otěhotněla. Pohlavní styk, ať už jakkoliv chráněný, k tomu prostě může vést. A člověk, pokud pohlavní styk provádí, by s tím měl vždy počítat jako s možností.
Osobně si potrat nedokážu vůbec představit, po jednom prožitém těhotenství už vůbec ne. Ale rozhodnout se musí každý za sebe.
Také přeji, aby ta vaše volba byla správná.
Tak já vám naopak docela závidím, jestli se mi někdy ještě podaří otěhotnět, také budu mít každé dítě s někým jiným. Mě navíc téměř chybí podpora rodiny a přesto, ač nejsem fanatik, vím, že bych na potrat nešla, dítě chci. Držím palce ke šťastné volbě.
Matildo,krasne shrnuto a napsano.
Tak já zrovna patřím mezi podváděné manželky…
A do Pavči se neobuji, protože je naprostá pravda, co říká, za nevěrou vždycky stojí něco v pozadí a můžou za to oba dva… Nakonec jsem to byla já, kdo manžela opustil se dvěmi dětmi, když jsem zjistila, že toho nenechá a nadále víc času tráví s ní a ne s námi… Což ale není váš případ.
Dar života je pro mě posvátný… Vydala jste se po nějaké cestě a ta vás z určitých důvodů dovedla až sem, a teď stojíte na rozcestí. My tady můžeme nakvákat cokoliv, někdo řekne potrat, někdo ne, stejně je to jen na vás. A ani žádná z nás, co se na podobném rozcestí neocitla, nemůže říct, co by dělala. Za sebe vím, že bych si dítě pokud možno nechala, protože potrat v mém přesvědčení téměř odmítám, ale ne za každou cenu, nejsem věřící fanatik. Pokud byste neměla zázemí v rodině, která vás podpoří a pomůže, bylo by to opravdu neskutečně těžké a na zvážení. Ale píšete, že je to jinak, v tomto případě by toto bylo jedno z pozitiv.
Na druhou stranu, pokud se rozhodnete si dítě nechat, připravte se i na předem neodhadnutelné reakce jak otce dítěte, tak i případně jeho ženy a všech zainteresovaných. Není to jen o tom, otci to říct a pak už je to ok. Další život se může ubírat směrem, který vám dá do budoucna dost zabrat, můžete se vy i dítě stát terčem útoků a neshod jak od otce, tak i od jeho manželky, rozhodně to nebude jednoduché, bude to boj na všech frontách.
Pokud se rozhodnete pro donošení miminka, pak se musíte co nejvíce vzchopit, budete mít na starost sama dva drobky, ale kromě starostí vás čeká spousta radostných a naplněných chvilek. A na každého někde štěstí čeká, ani já jsem nezůstala sama a teď jsem ráda za svá radikální rozhodnutí:-)
Je vám 31, podporu rodiny máte, na potrat bych nechodila, protože za jak dlouho jste si představovala případný další porod? Však on se ještě najde nějaký dobrák, který vás bude mít všechny rád 😉
(Ono není co závidět ani otci, nejen tý manželce)
já nevím co poradit ve mě se to mele, jednak bych asi promluvila s mužem se kterým to dítě čekáte, další věc bych řešila ty antibiotika toho bych se asi bála…..no a rozhodnutí je na vás, píšete, že neodejde, netuším jak se zachová až to zjistí, ale to dítko bude bez otce nezdá se mi že by se k němu přiznal, budete sama na dvě děti, dneska to není žádná sranda…je toho tolik co musíte zvážit….a podle mě at se rozhodnete tak či tak je to jen vaše rozhodnutí a v téhle situaci vás nikdo nemůže za nic odsuzovat…divím se ale na druhou stranu že jste se nechránila když víte jaký ten vztah má směr vlastně žádný-omlouvám se