Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
sama a čekám druhé dítě
Dobrý den,je na tom někdo podobně… Jsme rozvedená už 3 roky, muj syn má 4.A teď čekám dítě s ženatým mužem, který nikdy neodejde od své rodiny. Ještě to ani neví.Scházíme se už rok.A teď přišlo nečekané těhotenství, kdy jsem měla nasazená antibiotika. Vůbec nevím co mám dělat. Je mi 31 let, dítě bych si chtěla nechat, ale bojím se že to nezvládnu.A když půjdu na potrat, co když už pak nikdy nebudu mít děti a pak si to budu vyčítat celý život. Vždyť dítě je v dnešní době zázrak. Je tady někdo kdo má každé dítě s jiným partnerem?
Pavco31 jak ti napíšu soukromou zprávu..? Chci se tě zeptat, jak dlouho švagrovka věděla že její manžel někoho má? Nebo se zamiloval a hned se sbalil a šel?
Nezodpovědnost to je. Ale někteří lidé si nedokážou hned přiznat, že neco prohráli nebo udělat konkrétní rozhodnutí. Já to teda nechápu, protože já jsem se vším hotová na dvě doby. Ale kolem sebe to vidím pořád. Jinak to dítě mohl vnímat jako poslední šanci… Tím ho neomlouvám. V dnešní době se většinou myslí na osobní štěstí a na to, jak chce člověk sám žít. Na okolí se moc nekouká a zdá se mi, že je to i dost sobecké myslet jenom na sebe. Ale to je dnešní doba. Doufám, že tím nikoho neurazím. To bych opravdu nechtěla. To jen tak přemýšlím.
Jinak tímhle asi pisatelce nepomůžeme…
Presne hoffmanko a v tom ja vidim tu totalni nezodpovednost utuzovat to a jeset si udelat mimco.
Já bych řekla, že jde hlavně o očekávání. O tom, co očekávají ostatní, jako rodina, manželka a co nakonec očekává ten člověk i od sebe. Každý od sebe něco očekává. A když si začíná uvědomovat, že se mu současný život nelíbí, tak buď se přizpůsobí a nejde si svůj nový způsob pohledu na věc a nebo si ho nenajde. Potom buď všechno vzdá hned a nebo se to snaží nějak poslepovat a sám sobě lže. A po nějkém čase se to naakumuluje natolik, že mu prostě přeběhne přes cestu nějaká sukně a on se prostě zamiluje. Vidí v té ženě (nebo i muži, může to být i naopak) někoho, kdo ho vytáhne z té situace, ve které je. A už to jede. Na nic nekouká a chce z toho prostě ven. Dítě je potom jenom pokus o nápravu toho, co už se napravit nedá. Teda alespoň čistě podle mého názoru.
Kdyz tohle je na nekonecnou debatu.
Svagrova si treba taky myslela ze je vse v poho chtela miminko maji chlapecka a 5letou holcinu.
A kdyz se narodil ze svary vypadlo ze me s ni dlouhodoby problem ze neni v manzelstvi spokojeny uz nekolik let,rozebirali to a ona se jen divila.
Tady vazla komunikace a byl tam velky problem ale zavirali nad tim oci a svara si myslel ze to nejak preklepe,ma manzelku ceka druhe dite zacal dost vydelavat,postavi barak a dal bude zit v takovenm souziti ktery pro nej vlastne ztratilo uz smysl.
=Ale ejhle a do zivota mu vstoupila jina zena do ktere se zamiloval a najednou ma pocit ze tohle je to co on chce,chce zacit znovu.O svagrovou se stara,plati vsechny ucty,dava ji na ruku 10 000KČ nechal ji auto i vse ostatni.
Tim chci rict ze tu nezodpovednost vidim v tom-ne ze odesel,ale kdyz tohle byl dlouholety problem tak proc ho neresili proc pred nim zavirali oci a delali ze je vse v poho.Mohli si jit na jednu stranu uz davno svou cestou a nebo to vyresit a ne ji nechat s 5mesicnim miminem.
Nemyslim si ze pokud by svara svagrovou miloval tak ze by ji opustil.Pro me je daleko vetsi nezodpovednost zit v takovem svazku nekolik let(v jejich pripade18)a to nemluvim ted o nich,ale nadelat si treba dve tri deti a pak odejit i kdyz uz davno predtim vim ze s touhle zenou to neni to pravy orechovy
Hoffmanko mas pravdu jsou lidi ktery se zamiluji postupne ale jsou lide a k nim patrim ja kttery se zamiluji blaznive na prvni pohled bez rozumu,tak jak rikam,kazdej clovek je jiny a nejde hazet vsechny do jednoho pytle.Nekdo si drzi odstup a jde mu to a dokaze to ukocirovat a nekdo hold takovy neni a jde po hlave.
A mas pravdu jen to komplikuje zivot.
Pavčo, neříkám NIKDY. Říkám, že bych vynaložila maximum sil, to je něco jiného. A potřetí opakuju, nesoudím nikoho za to, co udělal. Teď už pouze teoretizuju.
A nejsem takový alibista, abych svoje poklesky smetla pod stůl se slovy “člověk je už prostě takový, nic se nedá dělat“. Svoje skutky beru na sebe. Chci mít plnou zodpovědnost za to, co dělám. A pokud ujedu, je to chyba moje a ne chyba ve struktuře lidského tvora obecně.
To jak dochází k nevěrám a o náhlé zamilovanosti jsem slyšela už mnohokrát. Asi na tom něco bude. Zajímavé ovšem je, že pokud jde o mě, tak vždycky láska souvisela s mým rozumem. Pokud jsem k někomu něco pocítila a řekla jsem si, že nechci, tak jsem se do něho nezamilovala. Asi jsem fenomén, ale je to tak. Zajímavé. Taky neříkám nikdy. Ale v životě se mi nic takového, jako že mne ovládla láska a já přestala přemýšlet a měla růžové brýle nepotkalo. A že jsem velice zamilovaná do svého manžela. A vlastně ani nechci, aby se mi něco takového stalo. Asi by to dost zkomplikovalo celý náš život. Ale to jenom na okraj. Na nikoho tím neútočím. Jenom píšu za sebe.
HOlky laska je chemie a pokud se bezhlave zamilujete a tak je to tak i dokazany nasadite ruzove bryle a partnerovi chyby a popripade i to ze je zenaty prehlizite,tak to proste chodi.
Kazdy clovek je individualni,kazdy je rozlisny a nekdo to holt ustoji a nekohoo to polkne.
Proc asi ze tri manzelstvi vydrzi jen jedno.My jsme holt tvorove nezodpovedni.
A jak se rika NIKDY NERIKEJ NIKDY.
Anonyme jestli chces napis mi do osobnich vzkazu,rada bych vedela jak ti to dopaadlo a drz se.
A proste takovej je zivot a o tom ten zivot je.Svagr ted taky opustil manzelku s petimesicnim miminem,zoodpovednost sla do haje je zamilovany a nepremysli a nema smysl se s nim o tom vubec bavit,vsem nam to dava najevo az ruzove bryle spadnou on si pak uvedomi co udelal a bud bude cas se jeste vratit a nebo se vratka zavrou.A to byli spolu 18let.
Je mi ji moc lito probirame to utesuju ji.
Ale najednu stranu jsou lide kteri proste nemuzou zit ve svazku bez lasky jen kvuli detem a zodpovednosti.A pak to tak dopada stejne maji bokovky a az deti odrostou jde si kazdy po svem akorat ze iuz maji kamaradsky vztah.
TRebya tak to je treba ji lhal a pravda s jeho vztahem je nekde jinde a treba ona tu rodinu zna alespon z vypravneni a vi ze to tak u nich funguje,do toho mi nevidime.Kazdy vztah je krehky a musi se neustale ozivovat aby nezevsednel a ty lide si mohli rici i po 30letech MILUJU TE.
Zamilovanost po chvili vyprcha a zbyde pak takova ta uprimna laska a ta se musi opecovavat jinak se muze stat ze vy budete zit v presvedceni ze vas vztah je naprosto idilicky ale partner to bude videt jinak,musi se komunikovat,jakmile mi neco vadi,stradam hned o tom hovorit,jinak si clovek zadelava na problem.
Tak to proste je,verte mi.Prozila jsem si dost krusne obdobi,ale mi jsme meli to stesti,ze jsme to ustali.A od te doby to u nas chodi jinak.A doufam ze mi vedle sebe nikdy nebudeme zit jen jako kamaradi a budeme si neustale mit co rict i kdyz nam uz deti odrostou.
Takhle ja bych zit nemohla
Už slyším, jak řekne: “Moje žena je skvělá, vlastně se máme pořád rádi, ale v té posteli by to chtělo trošku oživit.“ Nebo tak něco.
Zamilovaná jsem byla, ale doufám, že kdyby se mi něco takového stalo teď, zodpovědnost by úplně do háje nešla. Za minutky vytržení bych tolik let manželství vyměnit nechtěla a dělala bych vše pro to, abych to ustála. Hormony s námi zamávat můžou, to je jasné, ale rozum by úplně vyřadit neměly. Asi to zní, jako bych byla nějaká ledovka bezcitná, kterou nic nehne. Ale tak to není. Jen si myslím, že boj se sebou k životu patří stejně jako ta láska.