Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Konce nevidět
Minulý čtvrtek šel náš Tomík do školy poté, co ho ve středu za fanfár slyšitelných v mém nitru pustili z nemocnice. Tom je pobledlý, jinak ale spokojený ve škole, kakání se upravilo. Včera si vpodvečer šel nečekaně lehnout do postele s tím, že celý den chodí a je nějak unavený, potom ho zabolelo bříško a zase nějaký hlen. Říkám si, po takovém ošklivém zánětu celého střeva má na trochu hlenu nárok, musí se to dohojit postupně, a tak. Ale zase jako kdyby někdo položil prst na rozbušku… Celý den nejsem klidná. Teď večer zase ulehl do postele, s tím, že je mu zima – dál to známe všichni, během 10minut naklepal 38,7st. a klepal se dál… A žádná rýma, kašel, v krku nebolí. Bříško taky ne… Stěžuje si na bolest ve stehně a trošičku začíná kulhat. Usnul okamžitě.
Doufám, že to bude nějaká virosa, ale mám pocit, že je to nějak moc náhoda, tak rychle po tom předtím. Už jsme také měli zánět kolenního kloubu, taky by to znovu mít nemusel…. Kde už jsou vidět paty maminkovskému strachu – konce to ne a nebere…
Virenko, dostávám se sem až teď :(((((
Co na to říct, holky už napsaly všechno za mě…. tohle se vážně nedá… myslím na Tebe stále, zvlášť teď, kdy náš Martin dostal antibiotika na zánět dutin (ne velký, naštěstí), tři dny mu bylo dobře a pak se začaly zase vracet ty jeho nevolnosti…. nicméně všechno ostatní je vcelku vpořádku, takže teď to pro změnu byl asi následek atb léčby… jemu už se dělá líp, kéž by to tak jednoduché bylo i u tvého Tomíka…. Chápu, že jako máma se musíš hrozně trápit a musíš fungovat na 200% pro všechny ostatní, jen ne pro své dítě…. podepíšu se pod to, co napsala Matilda a pevně věřím, že se z téhle zkoušky dostanete vpořádku….. moc na vás myslím – držte se!
Díky, holky. Petro, nějakou dobu budeme na oddělení jen ve dvou, takže jedině oddělení zavřít. Se zlomenou rukou se něco dělat dá, musíme taky dávat pozor, aby se člověk nezranil, žádný sport, lyžování nebo tak, to byla snad první instrukce, kterou jsem po nástupu do práce dostávala. Prý jako nezastupitelná profese se musíme chovat velmi zodpovědně…
Počítala jsem s nemocemi předem, věděla jsem, že dostanu zahulit, ale moje představivost končila u angin, zánětů průdušek, spál. Kdyby se dalo naplánovat předem, kdy nebudu, leccos se domluvit dá, ne ale ve dvou, to se opravdu nedá nic. Ono i nepřijít v operační den, když to pro připravenou ženu znamená odejít a objednávat se na jindy, i to je dost blbé, zavřít porodnici ještě víc. Tlak ze strany vedení je pořádný, i když není můj problém, že situace visí na mámě malých dětí. Systém nahouby, za chvíli už doktory nikde nenajdem. Tak se uvidí, co z toho vyleze. Ono to stejně jinak nepůjde, než že někde nebudu…
Virenko, držím všechny palce, co tu máme, ať už je to opravdu brzo za váma a ty můžeš zase řešit jen takové ty obyčejné až přízemní starosti, jako většina z nás ostatních.
A přimlouvám se za ten odpočinek, ještě to promysli, jestli by to nešlo aspoň na chvilinku zařídit tak, abys mohla trošku ubrat plyn. Smekám, co všechno zvládáš a kolik máš sil.
A ještě mi tak problesklo hlavou – co by se stalo, kdybys do práce opravdu nemohla? (ne že bych ti to přála, ale kdyby sis zlomila ruku, tak by se s tím taky museli nějak poprat, ne? proč to tedy nejde v této situaci???)
Tak jak Matilda i Jarmuschka, držím pěsti!!!
Moc Ti přeju, ať už zjistíte, co to je (ať už je to, co je to). Protože nejhorší – podle mě je – když se neví, s čím se má člověk potýkat. Když už ví, na čem je, má už aspoň jednu jistotu.
Tak to vydržte. A držte se.
Virenko, to jsi mě dorazila… Prosím tě, buď silná, je to hrozné, jak už jedeš úplně na doraz, to opravdu nemá konec… vím, že to jsou jenom slova, ale moc vám oběma přeju, ať se co nejdřív zjistí příčina, se kterou se poperete a na Vánoce si vydechnete, že to máte za sebou… Všechny těžké zkoušky, kterýma nás osud vede, mají svůj smysl, ač to zní jako klišé. Moc na vás myslím a přeju co nejdříve dobré zprávy.
Krev je zpátky. Na kliniku pojedeme pravděpodobně ve čtvrtek, ještě si to musím zítra potvrdit, protože se cpeme do zacpaného dne :-(. Ten den musím být po druhé hodině zpátky ve špitále, protože sloužím (80km od krajského města), takže doufám, že ho nebudou hned ukládat, musel by tam zůstat sám, a nejspíš i přes víkend, protože pokračuju příslužbou. Variantou je jedině uzavření oddělení… Doufám, že vyšetřovat už není co, ultrazvuk i krev jde udělat ambulantně. Na případné kamerky by se snad dalo plánovat na konkrétní den – doufám, leč nevím :-((. Prosím, ať už to skončí.
Virenko, je mi Tomíka strašně líto a strašně moc mu přeju, aby už byl v pořádku. A tobě přeju taky vydechnutí, protože chápu, jak hrozné nervové vypětí to je. Moc na vás myslím a přeju, ať jste všichni zdraví a v pohodě!
Prokousala jsem se po víkendu na konec a je mi hrozně líto, že má Tomík pořád takové potíže. Se školou si hlavu nelámajte, hlavní je, aby už byl v pohodě a zdráv.
Můj Milda měl v první třídě zlomenou nohu, sádru až do třísel, vláčela jsem ho do školy jen na nejnutnější předměty, aby nemusel opakovat, dala jsem mu tam křeslo a malé křesílko pod nožičku, aby tam vůbec vydržel sedět….. byla to šílená honička – odnést prcka do třídy, hnát do práce, letět za ním, odnést ho na záchod…… zas zpátky do práce… zas pro něj, napsat vleže na zemi úkoly, hnát do práce a tak stále dokola……. já byla od sádry samá modřina…. doma jsem ho taky nemohla nechat samotného dlouho, ta sádra vážila víc než on a záchod jsme měli do schodů……. tento maraton trval sedm týdnů a zvládli jsme to. Je fakt, že jsem si vydupala v práci volný režim, aby za mě nemuseli shánět náhradu, protože bych využila paragraf.
Přeju, aby se už konečně začalo dařit líp a neboj, školu taky zvládnete, i kdybyste měli zameškané dohánět doma. Taky nechápu, jak jsem to všechno tenkrát mohla sama zvládat (nějak si nemůžu vzpomenout, že by nám byl tatínek nějak nápomocný).
U nás doma Vám oběma držíme palce, ať to brzy překonáte. A nezapomeň, že na rezervu se opravdu moc dlouho jet nedá. To je z vlastní zkušenosti a pak jsme byli marodi dva a k tomu půlroční miminko a manžel musel chodit do práce. Máma u nás bydlela přes týden a tchýně o víkendu. Byl to dost krušný měsíc. Myslíme na Vás.Lída